Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vlasta  DVOŘÁČKOVÁ

* 27. 2. 1924, Město Žďár (dnes Žďár nad Sázavou)  
 
 
Básnířka a překladatelka
 Dívčím jménem Vlasta Hospesová, dcera krejčího. V letech 1937–1943 navštěvovala reálné gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě (maturita 1943). V období 1943–1945 byla písařkou Okresního spolku zemědělství a lesnictví v Novém Městě na Moravě. V letech 1945–1949 studovala češtinu a polštinu na FF UK. PhDr. 1952 prací František Kvapil, básník a překladatel. Od roku 1950 byla jazykovou redaktorkou v nakladatelství Práce. Roku 1952 se stala redaktorkou polské literatury v nově ustaveném Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (od 1965 s názvem Odeon), od roku 1954 byla ve svobodném povolání. Po návratu do Odeonu (1965) se zprvu zabývala německou a anglickou literaturou, později byla odpovědnou redaktorkou literatury polské. Od roku 1979 je v důchodu.
 

Patřila k autorům sdruženým kolem časopisu Květen. Dále přispívala (debut 1956) do Literárních novin, Kultury, Hosta do domu, Nového života, Plamene, Divadla, Orientace aj. Až do roku 1969 spolupracovala s časopisem Světová literatura (mj. překlad knihy Renaty Raspové Nezdárný syn, knihy esejů Kazimierze Wyky Cesta do nemožna či rozsáhlý výbor poezie Czesława Miłosze). Spolupracovala také s Čs. rozhlasem, zvláště se stanicí Vltava. Je autorkou rozhlasových her Špička jehly (1975), Zelený svět (1978), Ctnost české šlechtičny (1980), Kyselé jablko (1982) a Zvláštní nota (1984). Pro Čs. televizi zdramatizovala Povídky Svatopluka Čecha (Mluvící kapr, Losos mého pradědečka, 1976, režie Anna Procházková). Roku 2010 se stala nositelkou Ceny Josefa Jungmanna, roku 2011 ceny polského Knižního institutu Transatlantyk. – Pseudonym: František Dušek.

 Mezi básníky, kteří vystoupili v druhé polovině padesátých let v časopise Květen s programem „poezie všedního dne“, se tvorba Vlasty Dvořáčkové vyznačuje minimem poetizace: její volný verš, nemelodický a šetřící metaforami, stylizuje realitu co nejméně. Jednotlivé básně bývají založeny na určitém konkrétním výjevu, pokud možno nezabarvovaném autorčiným subjektivním prožitkem. Z popisnosti je vytrhává zvýznamňování prostých, až banálních gest a epizod, a především (generačně příznačné) mravní hledisko, uplatňující se nejčastěji v pointě. Mravní akcent, nabývající místy až podoby satiry, nejsilněji ovládá sbírku Jen galerie, jejíž jednotlivé básně odhalují širší, nezjevný významový kontext scén z různých výtvarných děl. Básnicky nejúčinnější podoba etického postoje vyvstává ve sbírce Mezi chodci, ve které autorka místo mravních soudů projevuje sounáležitost s druhými „chodci“ a poezii nachází tam, kde člověk obdarovává nebo je obdarováván. Teprve v holanovsky laděných náznacích pozdější sbírky Nechat odjet prám přicházejí ke slovu intimní city autorky, jež vedle něhy a krásy nalézá už také zklamání, bolest a samotu. I zde však její subjekt nadále zůstává ztajen v objektivizovaných výjevech.
Vlasta Dvořáčková překládá z polštiny a prózu také z angličtiny a němčiny, za jazykové spolupráce také z bulharštiny. Nejvýznamnější jsou její překlady předních soudobých polských básníků – jak těch, kteří jsou jí generačně a duchovně blízcí (především Tadeusz Różewicz, Zbigniew Herbert a Wisława Szymborska), tak starších autorů (Józef Czechowicz, Maria Pawlikowska-Jasnorzewska a Czesław Miłosz).

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Větrný den (BB 1957); Jen galerie (BB 1959); Čistá řeka (BB 1962); Mezi chodci (BB 1962); Hvízdání na prsty (BB 1964); Nechat odjet prám (BB 1968); Uletělo čapí pero (BB pro děti, 1969); Chyťte si skřítka (BB pro děti, 1974); Na pasece v modrém kvítku (leporelo, 1994); Deset trpaslíků (leporelo, 2004); Vždycky přece někde (BB 2011).
Překlady: J. Bok: Na Uralu (1950); M. Brandys: Italská setkání (1951) + Příběh začíná (1953); J. I. Kraszewski: Stará báje (1952); K. Koźniewski: Pětka z Barské ulice (1955); H. Bobińska: Pomsta rodu Kabunauri (1957); M. Konopnicka: Na fujarce (1958); T. Różewicz: Uprostřed života (1958) + Rozhovor (1962) + V nejkrásnějším městě světa (1964) + Směšný Stařeček (včetně další hry Sousoší Laokoon, rozmnož., 1965) + Smrt v starých kulisách (1972) + Hry (1983) + Bílé manželství (rozmnož., 1992, prem. 1991) + Jak světlo pavučinou (1995) + Mezi apokalypsou a... (2004); S. Żeromski: Rozklovou nás krkavci a vrány (1959, s H. Teigovou) + Vítr od moře (1974); E. Orzeszkowa: Vědma (1961); H. Sienkiewicz: Pan Wołodyjowski (1965); W. Szymborska: Sůl (1965) + V Herakleitově řece (1985) + Okamžik; Dvojtečka; Tady (2005); Z. Herbert: Studium předmětu (1965, s M. Holubem) + Poslání pana Cogito (1991, s M. Červenkou) + Epilog bouře (2000, s M. Červenkou a M. Holubem); Deset polských novel (1967, s dalšími; B. Schulz: Jaro, též in B. Schulz: Republika snů, 1988); J. Iwaszkiewicz: Čest a sláva (1967); K. Brandys: Dopisy paní Z. (1967); K. May: Pouští (1970, pod pseud. František Dušek; 1992 pod vlastním jm.) + Mahdí (1977); A. Christie: Není kouře bez ohýnku (1972, in A. CH.: 3 x slečna Marplová, + K. Voleský + J. Zábrana; samostatně 1982, 2001) + pod jm. M. Westmacott: Břímě (1996) + Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro (1997); V. Woolfová: Paní Dallowayová (1975); E. Redliński: Konopička, Vzestup (1977); J. Dackiewiczowa: Napoleonovi synové (1979); M. Pawlikowska-Jasnorzewska: Profil bílé dámy (1981); W. Terlecki: Černý román, Odpočni po běhu (1981); F. S. Fitzgerald: Takový pěkný pár a jiné povídky (1982) + Bláznivá neděle (2006, s dalšími); W. Chotomska: Leonek a lev (1982); S. Łubiński: Balada o Januszkowi (1983); J. A. Morsztyn: Divy lásky (1983); Paní pána zabila (výbor z pol. balad, 1986, i ed.); K. Boglarová: Nehlaď kočku proti srsti (1986); J. Czechowicz: Zaklínání kamene (1989); Cz. Miłosz: Mapa času (1990, s I. Mikešovou a V. Burianem); R. Chandler: Poslední případ Phila Marlowa (1995, s J. Boučkem a F. Jungwirthem; Najděte to děvče, též samostatně 2004) + Práskač (1995, s J. Boučkem) + Vyděrači nestřílejí (1995, s J. Boučkem a F. Jungwirthem) + Na horách se nevraždí (1996; Muž, který měl rád psy, též samostatně 2006); E. S. Gardner: Případ falešné staré panny (1996); R. Putzlacher-Buchtová: Markétka hledá Mistra (1996, s E. Sojkou) + Mezi řádky (2003, s dalšími); A. Michnik: Sokratův stín (1998, s dalšími); P. Quentin: Stín viny (1998); A. Rubinstein: Moje mladá léta (2001) + Moje mnohá léta (2003); B. Leśmian: Rostla višeň na královském sadě (2005); A. Mickiewicz: Sonety milostné (2010); A. Swirszczyńska: Jsem ženská (2012); scénicky: J. Głowacki: Antigona v Novém Yorku (1994).
Dramatizace pro rozhlas: S. Lagerlöfová: Myš (1994) + Jezdecký bič (1995); A. Christie: Záhada španělského šálu (1993) + Slavičí hnízdo (1995) + Není kouře bez ohýnku (1995); D. L. Sayersová: Podezření (1996); E. Wallace: Zločinecký mozek (1996).
Uspořádala: Zahrada, ale nevypletá. Verše básníků polského baroka (2013).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Vlast se usmívá (1948); Básnický almanach (1959); Našim dětem (1959); R. Kunze (ed.): Die Tür. Nachdichtungen aus dem Tschechischen (Bad Godesberg 1964) + Wo wir zu Hause Salz haben (Frankfurt am Main 2003); K. A. Jaworski (ed.): Antologie poezji czeskiej i słowackiej XX. wieku (Lublin 1972).

LITERATURA

Studie a články: A. Włodek: doslov, in W nocy pod tęczą (Kraków 1977); J. Rambousek: O jednom motivu básníků všedního dne, ČL 1993, č. 6; I. Málková: Časopis Květen a pět prvotin, ČL 1994, č. 4; P. Blažíček: Poezie všedního dne: Skupina Května 1956–1958, ČL 2001, č. 1 + Generace Května v šedesátých letech, ČL 2002, č. 3 (obojí též in P. Blažíček: Kritika a interpretace, 2003); V. Probst: Potkat tu správnou báseň, LitN 2010, č. 41; J. Baluch: Laudatio pro V. D., Listy 2011, č. 3.
Recenze: Větrný den: J. Petrmichl, LitN 1957, č. 30 * Jen galerie: M. Červenka, LitN 1959, č. 32 * Čistá řeka: M. Vacík, RP 31. 10. 1962; P. Blažíček, Kultura 1962, č. 23; O. Sus, HD 1962, č. 7; F. Vrba, LitN 1962, č. 32 * Mezi chodci: P. Blažíček, Kultura 1962, č. 46; M. Červenka, LitN 1962, č. 45; J. Urbánková, Tvorba 1962, č. 50 * Hvízdání na prsty: J. Houška, Tvář 1964, č. 9/10; J. Janů, LitN 1965, č. 1; Z. Kožmín, HD 1965, č. 11; F. Valouch, Červený květ 1965, č. 8 * Nechat odjet prám: J. Mourková, Plamen 1968, č. 12; Z. Kožmín, HD 1969, č. 13 * Uletělo čapí pero: M. Tmé, Komenský 95, 1970/1971, č. 4; V. Frýbová, ZM 1971, č. 6 * Vždycky přece někde: P. Odehnal, Host 2011, č. 9.
Rozhovory: J. Kašpar, Tvorba 1985, č. 37, příl. Kmen; V. Vrabec, SvSl 19. 8. 1987; P. Motýl, Proglas 2008, č. 6; L. Zakopalová, Host 2011, č. 5.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 12. 8. 2008 (kb)
Aktualizace bibliografie: 20. 6. 2015 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu