Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 T. R.  FIELD

* 23. 4. 1891, Praha 
† 4. 8. 1969, Praha 
 
Básník
 

Občanským jménem Theodor Adalbert Rosenfeld, v roce 1923 jméno úředně změněno na Bohdan Vojtěch Šumavanský. Dědeček byl rabín v Hlohovci, otec byl lékařem v Praze. Field se narodil jako devátý z dětí a pohrobek. Rané dětství prožil v Koutu u Domažlic, v roce 1901 se s matkou vrátil do Prahy, kde studoval na gymnáziu a obchodní akademii (maturoval 1911). Po dvouletém pobytu v Anglii byl krátkodobě zemědělským dělníkem v Radíči na Sedlčansku. V roce 1915 na čas pronajal vinárnu Taverna v Praze na rozhraní Malé Strany a Smíchova, pak pracoval jako příležitostný dělník v přístavu a na nádraží. V srpnu 1916 narukoval do Komárna, ještě téhož roku se však ze zdravotních důvodů vrátil z Temešváru do Prahy. Od roku 1917 byl kancelářským pomocníkem na pražském místodržitelství, pak učitelem angličtiny na jazykové škole Polyglotta (1917–1921), dále překladatelem námořní společností Cunard Line a Olcedy, korektorem ve Státní tiskárně a dle vlastních slov i literárním poradcem podniků Lucerna. Pracoval i v dalších příležitostných zaměstnáních, ovšem živil se zejména jako učitel jazyků. Během protektorátu se hlásil k slovenské národnosti, žil však v Praze-Vršovicích. V padesátých letech byl v nesnadné sociální situaci finančně podporován Svazem československých spisovatelů. Opakovaně se léčil v psychiatrické léčebně.

 

Na sklonku dvacátých let spolupracoval se satirickými časopisy Trn (zde 1929 seriál epigramů Literární zádrhel) a Dobrý den, příležitostně publikoval též v periodikách České slovo, Pražský list a dle vlastních slov též ve Věstníku zubních techniků či v The British Medical Journal. Po roce 1945 sporadicky přispíval do denního tisku, roku 1952 do časopisu Nový život, v druhé polovině šedesátých let pak publikoval v Plameni a v Divokém víně. – Významnými inspirátorkami Fieldovy poezie byly jeho dvě manželky: Vilmě (rozené Křepinské, svatba 1916, úmrtí 1947) je dedikována jeho první sbírka, Štěpánce (rozené Jelínkové, svatba 1949) sbírka třetí (již 1937). – V rukopisu zůstala pornografická skladba Skládání o čackém Výhoňovi a luzném Buziáškovi, podle vlastních slov existovaly (zřejmě rozpracované nebo ztracené) práce O dědečkovi zvící pivní láhve a jiné pohádky, U Zeleného Shakespeara, divadelní hry Cestující s varhanamaPod střechou klobouku a překlady černošských spirituálů. – Dle vlastního tvrzení přeložil mj. knihu Harryho J. Boswortha Dental economics, do angličtiny pak některé z knih cestovatele Aloise Musila. – V sedmdesátých letech byly v samizdatu vydány nejen dostupné verše z pozůstalosti (Výbor básní nalezených v pozůstalosti, 1977), dochované verze knihy Prakršno (1977), ale i sbírky ze třicátých let (Tři sbírky básní, 1977). – Byl autorem textu písně Mým domovem ztichlá je putyka (h. J. Eliáš), jeho básně zhudebnil Vladimír Mišík se skupinou Etc…, skupiny Stolní společnost a Cémur Šámur. – Užíval pseudonymy Theodore Rosi Field, Vratiprst Choromysl Krombožinec; v Trnu užíval šifru Fld.

 Nejstarším známým Fieldovým rukopisem je Prakršno (1914), groteskní mystifikační slovník, v němž jsou pomocí zaumného jazyka psaných hesel poprvé představeny postavy Krhútů a bůh kanálů Lomikel. K tomuto tématu se Field v pozdějších básních (Lomikel na dlásnech) i rukopisných prozaických zlomcích ještě několikrát vrátil, a zejména na sklonku života usiloval vytvořit ucelený souvislý text. (Téma samo pak bylo dále rozvíjeno ústní tradicí, jejímž ohlasem je i Krhútská kronika Ervína Hrycha, 1967.) Také ve Fieldových básních a epigramech se prolínají parodické ohlasy folkloru, inspirace poetikou nonsensu, dadaismu a jazyková hra. V duchu sžíravé sebeironie je psána první vydaná sbírka Kosočtverce na ohradách, která zčásti ironicky reflektuje vlastní život autora, zčásti v nelichotivých epigramech útočí na soudobé literární veličiny. V dalších sbírkách jsou vedle ironie a jazykové a sémantické hravosti akcentovány rovněž sociálně satirické názvuky (Kruhy pod očima) a pocity deprese a skepse (Lomikel na dlásnech). Fieldova tvorba z padesátých let je projevem marné snahy a často i záměrné neschopnosti dostát požadavkům doby – v nejlepších projevech jde o svéráznou politickou satiru, která tvoří polemický pandán k tvorbě oficiálních autorů (Jan Noha, Václav Lacina). Pobyt v psychiatrické léčebně se stal silnou inspirací cyklu z let 1954–1955 Šestnáct pavilonů. Zatím nejúplnější pohled na Fieldovo dílo poskytuje soubor Kosočtverce na ohradách (1998), který obsahuje reedici tří autorových sbírek a edici podstatné části jeho literární pozůstalosti.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Kosočtverce na ohradách (BB 1930); Kruhy pod očima (BB 1933); Lomikel na dlásnech (BB 1937, zde též bibliografie).
Výbory: Morodochium (BB 1990, ed. P. Kovařík); Lomikel a jiné zádrhele (BB, PP 1990, ed. P. Kovařík); Gottwaldovi do ouška (BB 1992, ed. P. Kovařík); Odysea nočního buditele (BB 1993, ed. P. Kovařík); Mým domovem tichá je putyka (BB 2003).
Souborná vydání: Kosočtverce na ohradách (1998, ed. P. Kovařík, obs. Kosočtverce na ohradách, Kruhy pod očima, Lomikel na dlásnech, Prakršno /1913–1914/, Prakršno /1967/, Prakršno /1968/, Šídlo v pytli, Mordochium, Žalničky pro chodskou lásku).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Básnický almanach 1953 (1953); Kupte si štěstí v bazaru (1983); Trn v zrcadle doby (1984); Nonsens (1997); Ryby katedrál (2001).

LITERATURA

Studie a články: E. Hrych in Krhútská kronika (1967); E. Hrych + P. Hanuš + P. Pujman + R. Krátký + red.: Každé ajta má své alebrž, Divoké víno 1968, č. 1–2 a 3; V. a O. Neffovi in Večery u krbu (1986); P. Kovařík: Životní lomikeliáda básníka T. R. Fielda, in T. R. F., Lomikel a jiné zádrhele (1990); E. Hrych: O Bohdanu Šumavském, Škrt 1990, č. 9; P. Kovařík: Prorok boha Lomikela, LidN 23. 4. 1991; V. Borecký: Bůh kanálů, T 93, 1993, č. 9 – též in Zrcadlo obzvláštního (1999); P. Kovařík: O dědečkovi zvíci pivní láhve a jiné zlomky ztracených textů, in T. R. F., Odysea nočního buditele (1993, později in P. K., Literární mýty, záhady a aféry, 2003); P. Kovařík: Causa T. R. Field, Reflex 1994, č. 53; J. Šimandl: Český básník T. R. Field a jeho idiolekt, Čeština doma a ve světě 1995, č. 2; J. P. Cháska: Legenda pražské bohémy T. R. Field, Labyrint 1996, č. 4; P. Kovařík: T. R. Field a pražské hospody, in Hospody a pivo v české společnosti (ed. V. Novotný, 1997); N. Macurová: Sursum corda (komentovaná edice dopisů Arna Krause st. T. R. Fieldovi), Tvar 1997, č. 9; Z. Groschupová: T. R. Field. Poslední český bohém, Uni 1998, č. 6; P. Kovařík: Básnické i skutečné facky T. R. Fielda, in Literární otazníky (2005); T. Čechtický: Bůh, který rourácí, Instinkt 2017, č. 42, též in T. Č., Géniové bez potlesku (2018).
Recenze: Kosočtverce na ohradách: V. Palivec, Náměstí 1930, č. 1; H. Jelínek, Lumír 1930/31, č. 6 * Lomikel a jiné zádrhele: I. Wernisch, LitN 1990, č. 39; F. Ryčl, Moravské noviny 1990, č. 35, příl Vodotrysk, č. 4; J. Slomek, MFD 2. 1. 1991; V. Justl, OD 16. 3. 1991; J. Trávníček, Iniciály 1991, č. 17–18; ýn (= V. Novotný), Právo lidu 23. 4. 1991 * Morodochium: F. Kautman, OD 23. 10. 1990; V. Gardavský, Plzeňský deník 6. 10. 1993 * Gottwaldovi do ouška: V. Macura, Tvar 1992, č. 27 * Odysea nočního buditele: V. Novotný, MFD 12. 11. 1993; -bí- (= P. A. Bílek), NK 1993, č. 30 * Kosočtverce na ohradách (1998): J. Sedláček, Labyrint revue 1999, č. 5/6; P. Komers, NK 1999, č. 20; V. Färber, MFD 13. 7. 1999; V. Papoušek, Tvar 2000, č. 5.
Nekrolog: ČTK, RP 7. 8. 1969.
Archiv: LA PNP (zpracováno ve 2. stupni evidence, soupis: Z. Groschupová: T. R. Field, Praha 1998, edice inv. č. 824).

Autor hesla: Petr Kovařík (1994)
; Karel Piorecký (2006)
Aktualizace hesla: 14. 3. 2019 (jar)
Aktualizace bibliografie: 14. 3. 2019 (jar)
 
zpět na hlavní stranu