Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
Foto Petr Francán

 Miloslav  TOPINKA

* 4. 7. 1945, Nový Etynk (u Jindřichova Hradce)  
 
 
Básník, esejista a editor
 Vyrůstal v úřednické rodině. Od nejranějšího dětství žil v Praze, kde také absolvoval ZŠ a SVVŠ (1959–1963), poté tři semestry navštěvoval Fakultu všeobecného lékařství UK. V roce 1964 přešel na FF UK, kde studoval psychologii a šest semestrů i českou literaturu. Studia ukončil roku 1970 obhajobou diplomové práce Příspěvek k psychologii básnického kreativního procesu, která byla uznána též jako práce rigorózní (PhDr. 1970).
V roce 1968 se zúčastnil devítiměsíční studentské expedice Lambaréné do Afriky (vystoupil na Kilimandžáro, projel celou Saharu). V listopadu roku 1968 se stal redaktorem měsíčníku Sešity pro literaturu a diskusi, po jeho zákazu v roce 1969 krátce pracoval jako psycholog v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského ČSAV. V rámci studijních pobytů koncem šedesátých let několikrát pobýval v Paříži. Od roku 1973 byl zaměstnán jako úředník. V roce 1980 odjel do Maroka, kde osm let pracoval ve firmě zabývající se prodejem strojů a dopravníkových pásů k těžbě fosfátů na Sahaře. Po návratu do Prahy působil jako úředník. V letech 1992–1998 pracoval v rakouské obchodní firmě, poté až do roku 2010 v české a japonské obchodní firmě.
 

První báseň Topinka uveřejnil roku 1965 v Literárních novinách, poté otiskoval verše, literárněkritické eseje a úvahy a práce o výtvarném umění v Plameni, Orientaci, Sešitech pro mladou literaturu a Sešitech pro literaturu a diskusi, Výtvarné práci, My, Univerzitě Karlově a v interním bulletinu Čs. astronomické společnosti Kosmické rozhledy. Po roce 1970 mohl poezii a eseje publikovat pouze v zahraničí (Opus international, L'esprit /oba Paříž/, Indice /Madrid/, Nowy wyraz /Varšava/), zatímco doma v sedmdesátých letech uveřejňoval pouze doprovodné verše k omalovánkám, dětským říkánkám, skládačkám či leporelům. Po roce 1989 publikoval opět v Literárních novinách, dále v Iniciálách, Lidových novinách, Tvaru (zde mj. v roce 2009 poprvé publikován esej Útočiště řeči, napsaný v roce 1966 a posléze nezařazený do souboru Hadí kámen), Souvislostech, Boxu, Revolver Revue, Hostu, Respektu a v bulletinu Festivalu spisovatelů Praha. Topinkovy texty byly zařazeny do samizdatové antologie Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich, Jiří Brixi).
V letech 1969 až 1970 připravil pro Špálovu galerii výstavu environment Krysí hnízdo (s Rudolfem Němcem) a pro Galerii výtvarného umění v Gottwaldově, Nové cesty III, environment Kostry prostoru; obě výstavy však postihl zákaz. Pro Československý rozhlas zpracoval v letech 1967–1969 reportáže z Afriky, po roce 1990 pak pásma poezie, eseje a literární pořady (Novalis, J. A. Rimbaud, Věra Linhartová). V letech 1969–1970 napsal pro Filmové studio Barrandov scénář k celovečernímu filmu o Karlu Hynku Máchovi, natáčení však bylo v roce 1970 zakázáno. Téhož roku byla zničena převážná část nákladu sbírky Krysí hnízdo. Tato sbírka se v roce 2007 dočkala experimentálního zhudebnění v rámci projektu Radiocustica (hudba Krzysztof Topolski; vydáno na CD R(a)dio (custica) selected 2007 /ČRo 2008/). V témže roce byla triem pro komorní hudbu a poezii Protější země v podobě multimediálního projektu zhudebněna sbírka Trhlina (hudba Jiří Durman a Alexandr Krestovský). – V roce 2003 získala kniha Trhlina Cenu Jaroslava Seiferta, v roce 2009 byla autorovi za soubor esejů Hadí kámen udělena Cena F. X. Šaldy. – Užíval šifer mt a top.

 Na konci šedesátých let ztělesňovala Topinkova básnická tvorba experimentální pól tehdejší nové české poezie, vyrůstající z nedůvěry k ideologiím i k řeči: v expresivních sbírkách Utopír (shrnující starší verše) a Krysí hnízdo rozvíjel básník na samu hranici srozumitelnosti magii svébytného poetického slova a jeho akustické stránky. Básnická výpověď mu byla uměním pojmenování, vycházejícího ze struktury a textury řeči a ze zázemí jazykových významů, adekvátních senzibilitě a mentalitě moderního individua. Na přelomu desetiletí pak do Topinkovy poezie vstoupily reflexe mýtů, lidové poezie, zaříkávadel i fragmenty neliterárních či epistolárních slovesných výtvorů; jeho básnický jazyk rovněž silně určovaly prvky výtvarného vidění (interpretace básně jako „textu-obydlí“, do něhož se dá vstupovat, v němž se dá bydlet i bytovat) a důraz na mimosmyslové vnímání. Poté, co byl v roce 1970 zničen náklad sbírky Krysí hnízdo (vyšla 1991), publikoval Topinka další sbírku Trhlina až na počátku nového milénia. I v ní setrvává jeho poezie v experimentální poloze a silně inklinuje k intermedialitě. Verbální výpověď je těsně propojena s vizuální stránkou knihy, která vznikla rovněž podle Topinkova návrhu.
Od šedesátých let se Topinka věnoval rovněž literární esejistice. Zabýval se mj. experimentální metafyzickou estetikou francouzské literární skupiny Vysoká hra (Roger Gilbert-Lecomte, René Daumal, ale i Josef Šíma a Richard Weiner), životem a dílem Jeana Arthura Rimbauda (monografie „Vedle mne jste všichni jenom básníci“), básnickou tvorbou Věry Linhartové a vývojovou problematikou poválečné české poezie a výtvarného umění (Karel Malich). Své eseje o literatuře pocházející z let 1966–2006 shrnul v autorském výboru Hadí kámen.
V sedmdesátých a osmdesátých letech Topinka příležitostně publikoval verše k leporelům a omalovánkám a také umělecko-naučné knihy pro děti (Obrázková knížka o zemi, Martin a hvězda).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Utopír. Texty z let 1964–1967 (BB 1969); Krysí hnízdo (BB 1970, převážná část nákladu zničena; 1991); Obrázková knížka o zemi (encyklopedie pro děti, 1979, ilustrace J. Hegr); Martin a hvězda (P umělecko-naučná pro děti, 1982); „Vedle mne jste všichni jenom básníci“. Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi (monografie, 1995); Trhlina (BB 2002); Hadí kámen (EE 2007, obsahuje bibliografii); scénicky: Martin a hvězda (D loutk. pro děti, 1994, s K. Vostárkem, podle stejnojm. prózy).
Texty k obrázkovým leporelům a omalovánkám: Kočička (leporelo, 1973); Rozpustilá zvířátka (leporelo, verše k obrázkům J. Lady, 1974); Už vím, mámo, kam co dám (omalovánky, 1977); Jak Kačenka přestala mlsat a jiné scénky (maňáskové scénky, 1978); Schovávaná s písmenky (leporelo, 1978); Ovoce (leporelo, 1978); Jakub má svátek (omalovánky, 1980); To neznáte zvířátka (leporelo, 1981).
Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 (1995).
Překlad: E. Gašparová: Medvěd pro bratříčka (1979); J. A. Rimbaud: Dopisy vidoucího (2000).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: La Nouvelle Poésie Tchèque (Paris 1976); Listopad ’91 a ’92 (1991 a 1992); Vilenica ’92 (Ljubljana 1992); Die Sonnenuhr. Tschechische Lyrik aus 11 Jahrhunderten (Leipzig 1993); Zlatna knjiga češkoga pjesništva (Zagreb 2003) ; Iz veka v vek (Moskva 2005); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007); Chlévská lyrika aneb zvířata nám odcházejí ze života (2010); Nesrečno srčni. Antologija češka poezije druge polovice 20. stoletja (Ljubljana 2012).
Uspořádal a vydal: Vysoká hra. Le Grand Jeu (antologie dokumentů a manifestů, 1993, s L. Šerým; též přísp.); K. Malich: Od tenkrát do teď tenkrát (1994, s K. Srpem); R. Gilbert-Lecomte: Škvíra (1996, s V. Linhartovou); J. Kolář: Záznamy (2002); Nejlepší české básně 2010 (2010, s J. Řehákem; též přísp.); V. Linhartová: Soustředné kruhy (2010, s M. Langerovou, též přel. s ostatními).

LITERATURA

Studie a články: V. Novotný: doslov, in Krysí hnízdo (1991); M. Langerová: (medailon), Tvar 1991, č. 47 + doslov in Hadí Kámen (2007); I. Vaňková-Hroudová: (úvaha), Tvar 1991, č. 26; M. Langerová: Text - obydlí, in Fragmenty pohybu. Eseje o české poezii (1998); I. Vaňková: "Každým slovem mohu proměnit vše, čeho se dotknu..." (Řeč a tělesnost nejen v textech Miloslava Topinky), Souvislosti 2005, č. 1, též in Nádoba plná řeči (2007); P. Hruška: V hrtanu: básnická tvorba autorů generace 60. let v době normalizace, Obrácená strana měsíce 2006, č. 3; J. Lukavec: O vědě a literatuře třikrát jinak, Prostor 2010, č. 85; K. Hvížďala in Uvízlé věty (2011); J. Zizler: Trhlina, Tvar 2014, č. 1, též in A. Fialová (ed.): V souřadnicích mnohosti. Česká literatura první dekády 21. století (2014).
Recenze: Utopír: pk (P. Kovařík), SvSl 19. 6. 1970; M. Červenka, Orientace 1970, č. 4 * Martin a hvězda: B. Stehlíková, ZM 1982, č. 9 * Krysí hnízdo: J. Rulf, LidN 14. 8. 1991; P. A. Bílek, MFD 2. 7. 1991; M. Petříček, Tvar 1991, č. 35; M. Červenka, LitN 1991, č. 48 * „Vedle mne jste všichni jenom básníci“: J. Hájková, Telegraf 9. 7. 1993 * Trhlina: M. Langerová, LitN 2003, č. 21; M. Jareš, Tvar 2003, č. 13; M. Červenka, Host 2003, č. 6; R. Matys, Host 2003, č. 6; J. Med, Katolický týdeník 2003, č. 43, příl. Perspektivy, č. 10; I. Vaňková, Souvislosti 2003, č. 4; J. Rulf, Reflex 2004, č. 1; M. Habaj, Romboid (Bratislava) 2004, č. 7 * Hadí kámen: V. Košnarová, Tvar 2008, č. 7; J. Chrobák, Tvar 2008, č. 7; J. Formánek, Respekt 2008, č. 16; R. Matys, Host 2008, č. 6; L. Chateau, Listy 2008, č. 5; Š. Doležalová, A2 2010, č. 5; I. Vaňková, Pandora 2009, č. 18.
Rozhovory: P. Janský, NK 1970, č. 18; J. Adam, MF 16. 6. 1970; M. Balaštík, Host 2003, č. 7; J. Rulf, Reflex 2004, č. 14; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2008, č. 30, též in A. Blažejovská, R. Kopáč: Popiš mi tu proměnu: rozhovory s básníky (2010); O. Horák, LidN 15. 4. 2009; O. Horák, HN 30. 12. 2010.
Autor hesla: Vladimír Novotný (1998); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 25. 6. 2015 (vk)
 
zpět na hlavní stranu