Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Eva VRCHLICKÁ

* 6. 3. 1888, Praha 
† 18. 7. 1969, Praha 
 
Básnířka, prozaička, autorka vzpomínkových próz
 Dcera básníka Jaroslava Vrchlického (1853–1912, o manželství a rodičovství Vrchlického viz kniha Františka Kožíka Za trochu lásky..., 1997), vnučka spisovatelky Sofie Podlipské (1833–1897). Vlastním jménem Eva Frídová, později přejímala občanská jména podle manželů; prvním byl překladatel z francouzštiny a němčiny Jaroslav Nevole (1890–1926), druhým dramatik František Zavřel (1885–1947, rozvod 1930), třetím překladatel E. A. Saudek (1904–1963, sňatek 1934, rozvod 1952). Její dcera Eva Vrchlická ml., provdaná Reimoserová (* 1911), byla tanečnicí a herečkou, vnučka Eva Košlerová (* 1932), rozhlasová dramaturgyně, píše pohádkové hry pro televizi a rozhlas. – Po absolvování vyšší dívčí školy v Praze (1907) se Vrchlická herecky školila u Eduarda Vojana a poté u Marie Hübnerové a Ludmily Danzerové. 1908–1909 hrála v divadle Urania, 1910–1911 v Národním divadle v Brně, předtím i poté byla angažována u řady, většinou moravských kočovných divadelních společností, naposledy u Jeřábkovy společnosti. 1913–1959 byla členkou pražského Národního divadla (s nucenou přestávkou 1942–1945), hrála v několika němých filmech (Stavitel chrámu, 1919; Yorickova lebka, 1919) i zvukových filmech (Žena pod křížem, 1937; Rukavička, 1941; Divá Bára, 1949); podílela se na scénáři filmu Kříž u potoka podle předlohy Karolíny Světlé (1937, sc. + František Kožík, Bohumír Polách, r. Miroslav Jareš).
 Publikovala od 1906 ve Zlaté Praze, dále v periodikách: Lidové noviny, Kmen, Lípa, Lumír, Venkov, Tribuna, Nové české divadlo, Literární svět, Národní divadlo, Rozpravy Aventina, Právo lidu, Tvorba, Literární noviny aj. Pro Čs. rozhlas napsala veršovanou hru Básník ve vlaku (1964). Pseudonym: Francesca.
 Poezie Evy Vrchlické navazuje na melodickou intonaci lumírovského verše; tematicky nejosobitější jsou básně inspirované hereckým povoláním (Všechny cesty vedou do Říma). Po válce k dojmům z cest a přírodním motivům přibývají ohlasy aktuálního společenského dění, ale básnířčině citovosti zůstala nejbližší intimní, především milostná lyrika (Verše). Její básnické nadání a smysl pro výmluvnost konkrétních detailů se s největší silou projevily ve vzpomínkových knihách, zvláště v Dětství s Vrchlickým, v němž autorka pokud možno nepřekračuje duševní obzor vnímavého dítěte, které postřehne i slabosti svého milovaného a milujícího tatínka. Ten tu však je, přes své centrální místo, jen jednou z řady postav, zachycených v prolínání povahy, zjevu, chování a většinou i atmosféry jejich příznačného prostředí. Po letech Vrchlická vzpomínky na otce rozšířila o druhý díl, soustřeďující se s větší snahou o dokumentárnost na osobu básníkovu (Dětství a mládí s Vrchlickým). Pozorovatelské a psychologické nadání projevila také v knize vzpomínek Cestou necestou, v níž kromě portrétů svých učitelů Eduarda Vojana a Marie Hübnerové zpracovala zážitky z kočovných divadelních společností. S větším důrazem na dějovou zápletku vykreslila pohnuté osudy zapomenutých hereček v povídkách U divadla. Variací na téma ušlechtilých, milujících žen, jaké Vrchlická oživuje ve vzpomínkách i povídkových portrétech svých hereckých kolegyň, je rovněž román Vincka: příběh chudé dívky prodchnuté touhou pomáhat druhým. Pro děti a mládež napsala pohádky (Nová Anděla) a prózy o raném mládí vlastním (Básník s dětmi) i své babičky a tety, tj. Sofie Podlipské a Karolíny Světlé (Sestry). Prozaicky rovněž zpracovala Shakespearova dramata (Z oříšku královny Mab).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Prázdniny (BB 1925); Všechny cesty vedou do Říma (BB, bibliof., 1927); Dětství s Vrchlickým (vzpomínky, 1939; rozšíř. s tit. Dětství a mládí s Vrchlickým, 1960); Cestou necestou (vzpomínky, 1946); Z oříšku královny Mab (PP pro mládež, 1946; rozšíř. 1964, podle Shakespearových dramat); U divadla (PP 1947); Nová Anděla (pohádky, 1948); Vincka (P 1950); Básník s dětmi (vzpomínky pro děti, 1956); Verše (1959); Paprsky (BB 1963); Sestry (P pro ml., 1965); Ozvěny (BB 1967); adaptace: S. Podlipská: O Palečkovi (1940); I. Olbracht: Anna proletářka (D 1952, prem. 1951).
Překlady: Klabund: Křídový kruh (1929); M. Gorkij: Píseň o sokolu, Píseň o bouřňáku (1951, s E. A. Saudkem); Tchä Čang-Čchun: Na jih od 38. rovnoběžky (překlad z ruštiny, 1951, s E. A. Saudkem); O. Berggolcová: Leningrad (1960); scénicky: Klabund: Křídový kruh (1925); M. Achard: Domino (1932).
Příspěvky ve sbornících: F. X. Šaldovi k padesátinám (1918); Jarmila Horáková (1928).
Uspořádala a vydala: J. Vrchlický: Básně (1953).

LITERATURA

Studie a články: M. Hubáčková: Otázky adaptace v Oříšku královny Mab, ZM 1982, č. 3; A. Marxová: Lze Shakespearovy hry převyprávět?, ZM 1988, č. 3.
Recenze: Všechny cesty vedou do Říma: A. N. (= A. Novák), LidN 2. 9. 1927 * Dětství s Vrchlickým: V. Jirát, KM 1940, s. 40; K. P. (= K. Polák), Národní práce 11. 8. 1940 * Cestou necestou: J. Honzl, Otázky divadla a filmu 2, 1946/47, s. 127; P. Laichter, Naše doba 54, 1947/48, s. 81 * U divadla: AMP (= A. M. Píša), PL 3. 1. 1948 * Vincka: M. Jungmann, NŽ 1951, s. 632 * Verše: A. Jelínek, Plamen 1959, s. 568 * Dětství a mládí s Vrchlickým, J. Brabec, ČL 1961, s. 72 * Paprsky: Z. Kožmín, Plamen 1963, č. 10; M. Vacík, RP 20. 1. 1964 * Sestry: D. Zavadilová, Impuls 1966, č. 4; V. Kovářík, ZM, 1966, č. 9; J. Červenka, LitN 1966, č. 2 * Ozvěny: J. Vaníček, Plamen 1968, č. 4.
Nekrolog: V. Müller, LD 25. 7. 1969.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998)
Aktualizace hesla: 8. 8. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu