Karel  ZLÍN

 Zlínova poezie 60. let (Hledán) má blízko k temnému vidění světa, jímž se projevoval odklon části současné české poezie od předchozích smyslově materialistických východisek. Jeho lyrika, ovlivněná německým expresionismem a reflexivní linií tvorby Vladimíra Holana, medituje nad konečností a prázdnotou lidského bytí, jehož fragmentárnost se vyjevuje dotekem s věčným koloběhem věcí a přírodních procesů. Tíhnutí arytmických a strohých veršů k abstrakci oslabuje značná výrazová expresivita, zdůrazňující temné stránky lidského života. V další Zlínově tvorbě, zčásti vzniklé již ve Francii, osciluje básníkův prožitek mezi teskným pohledem k domovu a možností žít svobodně uprostřed francouzské kultury (Dům druhých). Tento životní pocit ovlivnil i formální výstavbu jeho poezie, která se zbavuje expresivity, prozaizuje se a intelektualizuje. V souladu s básníkovým pronikáním do hlubších souvislostí anticko-románského uměleckého odkazu se v jeho verších nově objevují četné aluze a odkazy francouzské, italské a antické provenience (Hymna pro Nouth ze souboru Poezie). S nadčasovostí těchto uměleckých a kulturních hodnot básník stále konfrontuje vlastní tvůrčí úsilí i svůj existenciální prožitek plynoucího času, což prohlubuje reflexivní ráz jeho poezie jako osobitého komentáře umělcovy cesty k lidské i tvůrčí zralosti. Diskursivní dikce a reflexe vlastního uměleckého konání Zlína přivádějí k esejizujícímu pojetí básně v próze (V kraji Oxymoronu). Silný vliv na Zlínovu poezii mají jeho kulturněhistorické a literární znalosti, které se uplatnily například ve francouzsky psaném básnickém cestopise Vers l' Orient inspirovaném Nervalovou cestou do Orientu. V novějších sbírkách Karla Zlína je patrný vliv české poezie devatenáctého století a zvláště poezie Máchovy (V očích Gorgony, Komety siný svit).
Vedle původní básnické tvorby je Zlín autorem překladů poezie Uga Foscola, Giacoma Leopardiho a Gérard de Nervala.