Vojtěch TRAPL
Přispíval do Rudého práva,
Tvorby, Květů, Světa socialismu, Čs. televize, Kulturní práce, Kulturního rozvoje, Záběru, Revue fotografie.
Byl autorem námětu či scénáře řady televizních her: Jeden za všechny (1972, r. Anna Procházková, sc. Zdeněk Pošíval), Chlap pravdu unese (1972), Jako padlý sníh (1972), Volání o pomoc (1973, vše r. František Filip, sc. + Jiří Štych), Výlety (1981, r. Jiří Adamec, podle hry Kytice pro panenku) a Na čí stranu (1984, r. Eugen Sokolovský). Pro televizi rovněž připravil řadu publicistických relací a pořadů o zemědělství (např. čtyři dvanáctidílné cykly Za vyšší intenzitu zemědělské velkovýroby, 1966–69).
Působil také jako scénárista a režisér celovečerních filmů Tobě hrana zvonit nebude (1975, podle stejnojm. hry), Vítězný lid (1977, podle TV hry Mrazivé ráno), které získaly 1978 a 1979 hlavní cenu Laceno d’oro na mezinárodním festivalu neorealistických filmů v italském Avellinu, dále pak filmu Velké přání (1981). Natočil také krátké filmy: Vítězství (1949), Poselství míru (1950, s Hugo Hruškou a Oldřichem Křížem), Maršovská kronika (1951), Země milovaná (1952), Petr Brandl, malíř světla v době temna (1953), Síla dostředivá a odstředivá (1956), Výroba ocelových trubek 1–2 a 3 (1956 a 1957), Stavba a funkce těla savce (1957), Život v kovech 1 (1957), Koželužny (1958), Les 1–4 (1958), Naši savci (1958), Pohyby země (1958), Volně žijící zvířata (1958), Zlaté ráno (1958), Cestou života (1959), Krystalizace ušlechtilé oceli (1959), Naše epoxy-pryskyřice (1959), Meliorace lesních půd degradovaných podzolizací (1960), Po deseti letech (1960), Tuhnutí oceli v ingotech (1961), Vnitřní vady ingotů uklidněných ocelí (1962) a Svatba z lásky (1966).
V 70. a 80. letech se dále věnoval původní dramatické tvorbě i úpravám již existujících dramatických děl.
Dále spolupracoval s Čs. rozhlasem na publicistických pořadech (Živá slova, A léta běží, vážení), na začátku 70. let mu byly v rozhlase uvedeny hry Ananké (1972, podle divadelní hry), Nepochopený (1972), Východisko (1973, podle divadelní hry), Hrana (1973).
Jako scenárista spolupracoval i na organizaci celostátních spartakiád (1961–75) a na přípravě koncertů ke stranickým výročím ve Sportovní hale v Praze.
Literární, filmovou, televizní a rozhlasovou tvorbu Vojtěcha Trapla zásadně ovlivnilo autorovo komunistické přesvědčení. V 70. letech se jeho jméno stalo symbolem normalizační dramatiky, čemuž také odpovídala estetická náročnost, dramatická konstrukce a umělecká věrohodnost Traplových děl. Psychologická prokreslenost postav ustupovala do pozadí a sloužila spíše jen k ilustraci zvoleného tématu (zpravidla se opakovalo klasické schéma kladný hrdina komunista versus škodící a morálně narušený oportunista). Traplova dramata, prózy a filmy byly psány především jako obhajoba socialistické společnosti a tzv. normalizace, autor jejich prostřednictvím polemizoval s kulturním a politickým vývojem společnosti v 60. letech. Proslulost získalo zejména prvoplánové drama a film propagandisticky vykreslující „tíživou“ atmosféru tzv. krizového období let 1968–69 (Tobě hrana zvonit nebude).
Podobné náměty i technika přepracovávání jednoho tématu pro různá média charakterizují rovněž autorova další díla.
Pod tematickou a tvarovou různorodostí Traplových dramat – aktualizovaná parafráze
Sofoklovy Antigony Ananké (později s tit. Kréon, thébský král), hudební moralita Všechno se rozhodne na svatbě, dramatizace románové satiry
Rudolfa Hrbka z období osídlování pohraničí Bublich je mezi námi i adaptace divadelní předlohy
Jacka Londona Zlato – se skrývaly opakované návraty k obdobným, tendenčním příběhům o vztazích mezi jednotlivcem usilujícím o „obecné blaho“ a zmanipulovatelnou veřejností.
Takto formované vidění světa určovalo rovněž Traplovy prózy se zemědělskou tematikou (začátky kolektivizace v jižních Čechách v románu Brána, kterou procházíme..., problémy zemědělské velkovýroby v Kronice jitřního času) a v podobném duchu se nesla i dramata líčící život kolektivu brigády socialistické práce (Komu zahrát sólo...), osudy stavebního inženýra (Novosvětská) či příběh svobodné matky trahovaný v publicisticko-politické rovině (Kytice pro panenku). Na základě autorovy novely a televizní hry Mrazivé ráno vznikl film Vítězný lid, schematická kronika únorových událostí, ve své době nekriticky vyzdvihovaná.
Po listopadu 1989 se Trapl již autorské tvorbě nevěnoval. Publikoval však řadu překladů z díla Josepha Antona Schneiderfrankena, jehož duchovní nauka a její principy (důraz na osobní zodpovědnost, hledání „kosmického místa“ apod.) se v narážkách objevují již v Traplových normalizačních dramatech a prózách.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Ananké (D, rozmnož., 1972, prem. 1971; přeprac. s tit. Kreón, thébský král, rozmnož., 1980, prem. 1979, podle Sofoklovy Antigony); Tobě hrana zvonit nebude (D, rozmnož., 1973, i prem.); Všechno se rozhodne na svatbě (D, rozmnož., 1973, i prem., podle námětu J. Mixy); Novosvětská (D, rozmnož., 1976, prem. 1977, podle TV hry Jeden za všechny); Brána, kterou procházíme... (R 1976); Komu zahrát sólo... (D, rozmnož., 1976); Kytice pro panenku (D, rozmnož., 1977, prem. 1974); Slzy a krůpěje a život (BB 1977); Svatba naoko (libreto k opeře, rozmnož., 1978, hudba O. Mácha); Velké přání (P 1983); Nezapomenutelný čas (dramatické pásmo z veršů K. Bednáře, rozmnož., 1984, s J. Dlouhým); Mistr Jan: Neodvolám! (D, rozmnož., 1987); Ztracený syn (D, rozmnož., 1987); Kronika jitřního času (R 1987); scénicky: Zlaté kapradí (1978); Kdo jinému jámu kopá (1987).
Dramatizace: R. Hrbek: Bublich je mezi námi (rozmnož., 1973, i prem.); J. London: Zlato (rozmnož., 1974, i prem.).
Uspořádal a vydal: A zemi vládne lid. Sborník ukázek z literární a výtvarné tvorby inspirované únorem 1948 (1988, s B. Traplovou).
Překlady: Bô Yin Râ: Kniha o živém bohu (1991) + Kniha o onom světě (1991) + Kniha o člověku (1991) + Slova života (1992) + Kniha o manželství (1992) + Více světla (1993) + Ukazatel cesty (1993) + Strašidlo svobody (1993) + Kniha o štěstí (1993) + Kniha lásky (1993) + Janova moudrost (1993) + Smysl našeho bytí (1994, spolu s J. Boháčem) + Putování světy: Joseph Anton Schneiderfranken: Bô Yin Râ – učení a bibliografie (1994) + Magie kultu a mýtus (1994) + Světy ducha: sled kosmických dějů (1996) + Mysterium Golgaty: kniha nejvyšší moudrosti určená vyspělejším (1996).
LITERATURA
Recenze:
Ananké: J. Tvrzník, MF 26. 11. 1972; M. Tůma, Scéna 1979, č. 7 * Tobě hrana zvonit nebude: J. Hájek, Tvorba 1973, č. 20; I. Havlík, Nová svoboda 30. 9. 1975; M. Tůma, Tvorba 1975, č. 10; V. Mráček, Pravda 1975, č. 91 * Brána, kterou procházíme: J. Stano, Květy 1976, č. 43 * Komu zahrát sólo: J. Strnad, Práce 10. 9. 1974; L. Egert, RP 11. 9. 1974 * Kytice pro panenku: J. Jelen, Scéna 1977, č. 12 * Vítězný lid: V. Trapl, Scéna 1976, č. 15/16; J. Jelen, Scéna 1977, č. 12 * Kreón, thébský král: V. Starý, RP 1. 2. 1979; M. Tůma, Scéna 1979, č. 7 * Kronika jitřního času: J. Janouškovec, RP 22. 4. 1988; Š. Vlašín, Lidová demokraci 2. 9. 1988.
Rozhovory: R. Rouček, VP 24. 2. 1973; J. Stano, Květy 1976, č. 14; V. Dvořák, Svoboda 1977, č. 70; I. Hrdina, Scéna 1977, č. 6; A. Heinová, Květy 1982, č. 19.