Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Alexandra BERKOVÁ

* 2. 7. 1949, Trenčín (Slovensko) 
† 16. 6. 2008, Praha 
 
Prozaička, scénáristka, feministická publicistka
 

Otec Bohumil Berka (1921-2004) byl dirigentem symfonického orchestru, matka novinářka. Jejím manželem byl malíř Vladimír Novák (1947), dcera Nikola Nováková (1975) je malířka. – Od devíti let žila Berková v Teplicích, od roku 1964 studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově (maturita 1968), v letech 1968 až 1973 pak češtinu a výtvarnou výchovu na FF UK v Praze. Diplomovou práci o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech rozšířila později na rigorózní (PhDr. 1980). Po absolvování fakulty pracovala jako redaktorka, 1973–79 v nakladatelství Svoboda, 1979–81 v nakladatelství Čs. spisovatel, poté se věnovala tvůrčí práci. 1989 se podílela na vzniku Obce spisovatelů a Hejna českých spisovatelů Mamut, dále na oživení činnosti PEN klubu (do 2006 členka výboru). – V roce 1990 byla na stipendijním pobytu ve Skotsku, v roce 2005 ve Švýcarsku. – Pedagogicky působila jako vedoucí kursů tvůrčího psaní na Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého a na Vyšší odborné škole tvůrčího psaní, od 2001 na Literární akademii v Praze.

 

Zpočátku uveřejňovala drobnou publicistiku, a to od 1971 ve Zlatém máji, později také prózu v Mladé frontě, Kmeni, Literárním měsíčníku (debut 1976 povídkou Miniromán), v Mladém světě (1994 zde cyklus esejů s ženskou problematikou), Tvorbě, Reflexu, ROKu, Studentských listech, Tvaru a Iniciálách. Dále psala fejetony pro Salon Práva, Hospodářské noviny, Pražský deník Divadelní noviny. – Významnou složku literární tvorby Alexandry Berkové představují scénáře realizované vesměs v Čs. televizi: Pánská jízda (1983, r. Karel Smyczek); Bumerang (1986, r. Karel Smyczek); Dva t. č. v zel. hl. dvě ves. nekuř. (1986, r. Karel Smyczek); Dámská jízda (1987, r. Vít Olmer); Co teď a co potom? (1991, r. Hynek Bočan); Zírej, holube (1991, r. Vít Olmer); Zlatá brána (2004, r. Jaroslav Brabec) a Nespavost (2010, r. Lenka Wimmerová). – Próza Magorie aneb Příběh velké lásky byla v roce 1991 odměněna Cenou Egona Hostovského.

 

Opožděná prvotina Alexandry Berkové Knížka s červeným obalem je volným cyklem povídek, který vykreslením „ženského osudu“ od narození přes dětství a pubertu až k dospělosti, mateřství a smrti odkazuje s lehce parodickým gestem k Andersenovi Nexö a jeho románu Dita, dcera člověka. Text charakterizuje řada dalších literárních i autobiografických reminiscencí, smysl pro paradox, prudké zvraty emocionálních a stylových poloh, prostupování reálné faktury příběhu s nadsázkou a fantasknem. Stále zřetelnější osvobozování od „diktátu příběhu“ a pojetí textu jako literárními konvencemi nespoutané řeči vyvrcholilo v próze Magorie, mnohohlasé zprávě o životě, dějinách a mravech groteskní „země pod placatým kamenem“, průhledné alegorii předlistopadového Československa. Obecnější polohy reflexe lidského osudu dosáhla Berková v próze Utrpení oddaného Všiváka, rytmizované nápadně starozákonní dikcí a blížící se četnými biblismy, nepřímými odkazy na mýty stvoření až k novodobému apokryfu. Ve feministicky laděné próze Temná láska představila autorka tížívý obraz ženského osudu. Vedle zklamání v rodinných vztazích prožívá hrdinka frustraci moderní společností a mechanismy, které ji ovládají. Vyjadřovací prostředky i kompozice textu jsou výrazně stylizované a expresivní, ladění výpovědi a její vyznění nese pečeť jednostrannosti. Od složité kompozice a literárnosti autorka upustila v další próze, nazvané Banální příběh: filmová povídka o prostém životní běhu. Bez formálních a stylistických fines zde představila rychlý rozpad manželství a následnou milostnou aféru, jíž se opuštěná žena vykupuje ze své samoty. Užitím prézentu jako vyprávěcí času a parcelací textu na krátké kapitoly navodila dojem „filmovosti“ předkládaného příběhu.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Knížka s červeným obalem (PP, 1986); Magorie aneb Příběh velké lásky (P, 1991); Co teď a co potom? (P, 1992, podle stejnojmenného TV sc. zpracoval L. Dvořák); Utrpení oddaného Všiváka (P, 1993); Temná láska (P, 2000); Banální příběh: filmová povídka o prostém životním běhu (P, 2004).
Příspěvky ve sbornících: Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN klubu, 1994, též něm., angl., franc. a španěl.); Nej... povídky z Playboye (P, 1997); Městopis: 50 autorů, povídek, měst (P, 2000); Schůzky s tajemstvím (P, 2003); Škola – základ života (2003); Antologie českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (P, 2004); Už tě nemiluju (P, 2005); Divoká jízda (P, 2006); příspěvky v zahraničních sbornících: Other Side of the Reality (ed. Alexandra Buchler, Seattle 1990); Description of a Struggle (ed. Michael March, New York 1994); Daylight in the Nightclub Inferno (ed. Eelena Lappin, North Haven 1997); Short Stories by Czech Women (ed. Nancy Hawker, London 2006).
Uspořádala a vydala: P. Křička: Šípkový keř (výbor poezie, 1980); J. Urbánková: Ozvěny jar (výbor poezie, 1981). Vzkáži vám po trávě: Dvojdílné pásmo z veršů Markéty Hejné a Markéty Procházkové (BB, rozmnož. 1982, se Zdeňkem Šimanovským); Česká xenofobie (sb., 1998).
Překlady: Dory Hollanderová: 101 lež, kterou muži říkají ženám, a proč jim ženy věří (1996, s E. Hauserovou); V. J. Solanas(ová): SCUM Manifesto čili ŠLEM manifest (1998).

LITERATURA

Recenze: Knížka s červeným obalem: I. Zítková, Práce 28. 10. 1986; ra (= V. Macura), ZN 31. 10. 1986; J. Kříž + J. Lukeš + M. Suchomel + J. Trávníček + Š. Vlašín, Brněnský večerník 7. 11. 1986; P. Janoušek, Tvorba 1986, č. 44, příloha Kmen č. 44; Š. Vlašín, Kulturní práce 1986, č. 23, též in Léta zrání (1986); J. Chuchma, MS 1987, č. 1; V. Bartošková, Průboj 21. 1. 1987 * Magorie aneb Příběh velké lásky: J. Vanča, Český deník 17. 10. 1991; V. Macura, Tvar 1991, č. 45; V. Novotný, MFD 6. 11. 1991; M. Špirit, LitN 1992, č. 17; P. Janáček, LidN 27. 2. 1992, příloha Národní 9; O. Kvasnička, Labyrint 1994, č. 8; kp (=Vladimír Křivánek) heslová stať in Český dekameron (1994); sch (= Jan Schneider) heslová stať in Slovník české prózy 1945–1994 * Utrpení oddaného Všiváka: L. Sedláková, Denní Telegraf 16. 3. 1994; J. Červenková, LD 23. 3. 1994; J. Peňás, MFD 5. 5. 1994; J. Trávníček, Tvar 1994, č. 13 * Temná láska: A. Burda (pseudonym), Tvar 2001, č. 3; L. Machala, LidN 20. 2. 2001; L. Jungmannová, LitN 25. 4. 2001; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 2001, č. 27 * Banální příběh: filmová povídka o prostém životním běhu: A. Burda (pseudonym), Tvar 2004, č. 5; A. Schmudtka, LitN 2004, č. 15; J. Chuchma, MFD 20. 4. 2004; J. Tvrdík, Host 2005, č. 6.
Rozhovory: V. Bartošková, Revue Teplice 1983, č. 12; S. Šporková, Svoboda 18. 5. 1987; P. Nový, MF 27. 11. 1987; M. Švagrová, SvSl 31. 12. 1987; J. Chuchma, Mladý svět 1992, č. 3; P. Janáček, LidN 10. 3. 1994, příl. Národní 9, č. 9; M. Švagrová, Týden 1994, č. 6; P. Nový, Slovo 21. 9. 1998; M. Pecháčková, MfD 26. 11. 1998, příloha Magazín MFD, č. 47; J. Jiříček, Neon 2000, č. 4; J. Slomek, LidN 16. 6. 2001; M. Balaštík, Host 2003, č. 1; B. Správcová, Tvar 2006, č. 13; M. Sládková, Český dialog 2006, č. 7/8; Ĺ. Kobová, Mosty 2006, č. 15.
Nekrology: M. Švagrová, LidN 21. 6. 2008; J. Šofar, Právo 26. 6. 2008, příl. Salon č. 574.

Autor hesla: Vladimír Macura (1995); Klára Kudlová (2007)
Aktualizace hesla: 14. 6. 2007 (kk)
 
zpět na hlavní stranu