Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jana ČERVENKOVÁ

* 18. 1. 1939, Praha 
 
 
Prozaička, publicistka a překladatelka
 Rozená Salačová. V letech 1953–1956 studovala jedenáctiletou střední školu v Praze a od roku 1956 češtinu a dějepis na Vysoké škole pedagogické (diplomová práce o Marii Pujmanové, 1960). V letech 1960–1961 působila jako učitelka a vychovatelka v Plané u Mariánských Lázní, v letech 1961–1962 vyučovala v Praze. Poté se věnovala péči o své děti a vystřídala řadu krátkodobých zaměstnání: byla vychovatelkou v odborném učilišti, odbornou asistentkou v ústředí vědeckotechnických informací, prodavačkou v kiosku, uklízečkou a vrátnou v pekárně. Po roce 1990 postupně pracovala jako redaktorka Literárních novin, Prostoru, Lidové demokracie, Nových knih Tvaru, krátce též přednášela na Literární akademii (Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého) v Praze. V letech 1993–2006 zastávala funkci předsedkyně Výboru pro vězněné spisovatele při českém PEN klubu. V roce 2013 se zapojila do projektu Paměť národa, spravovaného organizací Post Bellum, a pracovala pro něj až do roku 2019.
 

Od poloviny šedesátých let publikovala v Ohníčku, Sluníčku a ve Zlatém máji; od roku 1987 přispívala do samizdatového časopisu Obsah, po roce 1989 pak především do periodik, ve kterých pracovala, a dále do Svobodného slova, Lidových novin Mostů. Je stálou přispěvatelkou a členkou redakční rady časopisu Listy, dvouměsíčníku pro kulturu a dialog. Jejím jménem podepisovali scénáře a dramatizace zejména pro Čs. rozhlas František Pavlíček, Alena Břízová, Oldřich Kryštofek a Jaroslav Šedivý. – Za román Kurs potápění získala v roce 1998 Cenu Toma Stopparda. – Šifry: červ., j. č., -á, čr., -rv-.

 Ve svých prózách se Jana Červenková pokusila postihnout svět dívek a mladých žen, které v krizových situacích usilují o nalezení základních životních jistot: dospívající protagonistka románu Krok přes práh zjistí, že byla adoptována, a pokouší se vyřešit své problémy nalezením pravé matky; hrdinka Semestru života chce svůj konflikt s nivelizovanou a netolerantní maloměstskou komunitou řešit útěkem do mateřství. Hledané jistoty obou jsou však v závěru próz zpochybněny a rozpadají se. Relativně výstižná charakteristika jednání a psychologie hlavních hrdinek, jakož i v rámci dobových možností poměrně reálná evokace atmosféry doby, je tu přitom kombinována se složitými dramatickými zápletkami plnými náhod a překvapivých událostí, které často stojí na hranici pravděpodobnosti. V další próze Věno pro Yvettu Márovou, zobrazující dívku, jež se vědomě snaží profitovat z marasmu společnosti, se autorčin negativní postoj k soudobé sociální realitě vyhrocuje v odsouzení mravně zdevastované části mládeže sedmdesátých a osmdesátých let. Do téže doby je situován také příběh krize manželství z pohledu svobodomyslné ženy v románu s autobiografickými motivy Jak vypadá nic. Ještě otevřeněji se k autobiografickým východiskům autorka hlásí v následujících prózách. V Kursu potápění se hořce kritickým i sebekrititickým pohledem vrací k válečnému dětství a dospívání v padesátých letech, ovlivněnému nejen vládnoucí ideologií, ale především potřebou vymanit se z příliš těsného sevření rodinné výchovy a prosadit vlastní postoj, často nikoli z přesvědčení, ale z revolty vůči autoritativnímu postoji rodičů. Časový protipól a svým způsobem završení volné autobiografické tetralogie, do níž lze vedle dvou posledně jmenovaných próz zahrnout i Semestr života, představuje próza Pozdní láska, se značnou dávkou ironie a sarkasmu vyprávěný příběh mimomanželského milostného vztahu, neromanticky narážejícího na obtíže vyššího věku. K příběhu mladé hrdinky, která se snaží uniknout z rodinou a společností předurčeného směru a najít vlastní, svobodnou cestu životem, se autorka vrací v próze Zavři oči, otevři pusu. Dětství a dospívání poznamenané válkou i drsnou realitou padesátých let sleduje očima anglistky Marcely a ekonoma Pavla, které sblíží náhoda. Teprve v manželství s mužem, pronásledovaným vinou z minulosti, pro nějž příklon k vládnoucí ideologii znamená kariérní postup, mladá žena lépe poznává hranice, do kterých je nezávisle na svobodné vůli a vzdoru vtěsnán i její vlastní život.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Čtyřlístek pro štěstí (R pro ml., 1969); My dva doma (P pro děti, 1976); Krok přes práh (R pro ml., 1978); Dvanáct měsíčků (D, podle B. Němcové, rozmnož. 1978); Semestr života (P 1981); Věno pro Yvettu Márovou (P 1989); Jak vypadá nic (P 1993); Kurs potápění (R autobiogr., 1998); Pozdní láska (P 2004); Zavři oči, otevři pusu (R 2014).
Překlady: J. Ginzburgová: Strmá cesta (1992, s M. Jungmannem a K. Chrobákem); S. Aleksijevičová: Modlitba za Černobyl (2002, s M. Jungmannem); A. Jakovlev: Rusko plné křížů – od vpádu do pádu bolševismu (2008, s M. Jungmannem).
Uspořádala a vydala: Dřív než vyšel... (sb., 1963, s J. Červenkou).
Příspěvky ve sbornících: Živáčkové (soubor pohádek, 2001).

LITERATURA

Studie a články: M. Jungmann: Skici k portrétům vzdorujících, Acta (Scheinfeld) 1988, č. 5/8.
Recenze: Čtyřlístek pro štěstí: H. Hrzalová, RP 25. 11. 1969; O. Chaloupka, ZM 1970, č. 3 * My dva doma: (jhl) (= L. Jehlička), LD 3. 11. 1976 * Krok přes práh: R. Ditmar, ZM 1978, č. 5; V. Kantor, NK 1978, č. 4; P. Kovařík, SvSl 19. 1. 1978; (zh) (= Z. Heřman), MF 12. 5. 1978 * Semestr života: J. Lukeš, Práce 13. 1. 1982; J. Polák + Z. Heřman, ZM 1982, č. 6; M. Jungmann, Listy (Řím) 1983, č. 3; A. Haman, ČJL 1992/1993, č. 9/10 * Věno pro Yvettu Márovou: rp., NK 1989, č. 43; B. Dokoupil, LM 1990, č. 1; R. Ditmar, ZM 1990, č. 2 * Jak vypadá nic: J. Lukeš, LidN 13. 8. 1994, příl. Národní 9; M. Petříček, LitN 1994, č. 29; P. Švanda, LD 27. 6. 1994; I. Zítková, NK 1994, č. 24 * Kurs potápění: A. Haman, Tvar 1998, č. 20; J. Lukeš, Týden 1998, č. 43; P. Švanda, Rovnost 2. 10. 1998 * Pozdní láska: A. Haman, LidN 27. 5. 2004; J. Šiklová, Mosty 2004, č. 17; A. Šporková, Tvar 2004, č. 13 * Zavři oči, otevři pusu: F. Cinger, Právo 2. 8. 2014; P. Janoušek, Tvar 2014, č. 17; M. M. Marešová, Host 2015, č. 1.
Rozhovory: P. Nový, MF 20. 9. 1983; M. Švagrová, SvSl 20. 10. 1989; M. Nyklová, SvSl 12. 11. 1994, příl. Slovo na neděli; I. Zítková, NK 1998, č. 45; an., Týden 2001, č. 29; O. Vašková, Knižní novinky 2005, č. 17.
K životním jubileím: Z. Janík, LidN 16. 1. 1999; -red.-, Listy 2019, č. 1.

Autor hesla: Michaela Nondková (1995)
Aktualizace hesla: 11. 10. 2021 (av)
Aktualizace bibliografie: 11. 10. 2021 (av)
 
zpět na hlavní stranu