Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Karel EICHLER

* 27. 10. 1921, Praha 
† 9. 2. 1999, Praha 
 
Prozaik
 Pocházel z rodiny důstojníka rakousko-uherského c. a k. námořního loďstva. Maturoval 1942 na Masarykově gymnáziu v Praze, 1943–45 studoval na dramatickém oddělení pražské Konzervatoře a současně hrál v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. Po válce studoval Právnickou fakultu UK (1945–49), ale nedokončil ji. Pracoval jako pomocný dělník. Vojenskou službu strávil u PTP (Pomocný technický prapor). Onemocněl TBC a dva a půl roku prožil v sanatoriích (1958-61). Invalidní důchod mu byl přiznán 1959, z politických důvodů odebrán 1975. Již před tím si však přivydělával v manuálních zaměstnáních; do důchodu odešel 1990 a krátce byl zaměstnán jako vrátný.
 Literární tvorbě se začal soustavně věnovat až v druhé polovině 50. let, po sblížení s Ivanem Divišem, Jaroslav Putíkem a Zdeňkem Frýbortem. Své texty uveřejňoval v Sešitech pro mladou literaturu, Orientaci, Literárních novinách, Světu práce a Svobodném slovu; v 70. a 80. letech v exilových Listech (Řím) a pod cizími jmény upravoval literární předlohy pro Čs. rozhlas. Po 1989 publikoval též v Listech a Tvaru.
 Eichler tíhl k apokryfním látkám, realita a její jednotlivé fenomény a subjekty jsou mu především záminkou k transformaci a bizarní stylizaci. Již v prvních prózách, zvláště v debutu Antipašije, se představil jako autor literárních perzifláží zejména biblických motivů a námětů. V dalším vývoji se hlavním objektem jeho próz stala moderní civilizace, pro jejíž postižení zvolil experimentální formu zdánlivě rozbitého, dekonstruovaného vyprávění. V 60. letech proklamoval ve svých prózách poetiku antiideologičnosti a kvazi-ideologičnosti. Ve stylu Eichlerových publikovaných i nepublikovaných románů ze 70. a 80. let se prohlubují groteskní momenty, realita je demonstrována jako křiklavě barvité theatrum mundi (Zloděj růží, Lombardští chudí a jejich nazí přátelé, prózy triptychu ...aneb Komentář k bratrovraždě). Jeho obraz světa a dějin člověka tak stále víc nabývá rysů patafyzična, skládá se z absurdních antihodnot a antiznaků. Zároveň však u něho sílí křesťanské pojetí světa, v němž je vždy přítomna možnost náboženského osvícení a z něho se rodící spása individua.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Antipašije (PP 1966); Početí leguána (PP 1968); Hosté od svatého Diviše (P 1992; 1970 sazba rozmetána); Zloděj růží (R 1992); Lombardští chudí a jejich nazí přátelé (P 1995); ...aneb Komentář k bratrovraždě (P 2001).

LITERATURA

Studie a články: Z. Frýbort: doslov, in Početí leguána (1968); V. Novotný: doslov, in Hosté od svatého Diviše (1992); M. Jareš: Knihovraždy 5 (Hosté od svatého Diviše), Tvar 2002, č. 18; A. Kliment: doslov, in ...aneb Komentář k bratrovraždě (2001).
Recenze: Antipašije: Š. Vlašín, RP 27. 7. 1966; M. Suchomel, LitN 1966, č. 32, též in Co zbylo z recenzenta (Brno 1995); Z. Heřman + V. Karfík + D. Moldanová + V. Steklač, Sešity pro mladou literaturu 1966, č. 3; J. Hek, Impuls 1966, č. 9; V. Karfík, Orientace 1966, č. 3; J. Hájek, Plamen 1966, č. 12 * Početí leguána: D. Moldanová, Sešity pro literaturu a diskusi 1968/69, č. 30; Z. Heřman + A. Haman, Plamen 1968, č. 12 * Zloděj růží: A. Kliment, Tvar 1991, č. 16; V. Šlajchrt, MFD 13. 8. 1992; E. Lukeš, Tvar 1992, č. 47 * Hosté od svatého Diviše: Z. Heřman, Tvar 1992, č. 41; L. Merhaut, LitN 1993, č. 5 *Lombardští chudí a jejich nazí přátelé: Z. Heřman, SvSl 6. 4. 1995; P. Švanda, Rovnost 1. 8. 1995; M. Petříček, LitN 1995, č. 36 * ...aneb Komentář k bratrovraždě: A. Haman, LidN 22. 2. 2002; M. Trávníček, Tvar 2002, č. 4.
Rozhovor: M. Nyklová, Tvar 1995, č. 17.
Archiv: LA PNP - Osobní fond uspořádaný v 1. stupni evidence.
Autor hesla: Vladimír Novotný (1995)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2006 (ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu