Slovník české literatury po roce 1945

Jiří FRIED

* 1. 3. 1923, Prachatice

† 13. 9. 1999, Prachatice

Prozaik a scénárista

Obecnou školu a čtyři třídy reálného gymnázia absolvoval v Prachaticích. Po německém záboru v roce 1938 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec (původním povoláním krejčí) dostal jako legionář trafiku, Fried však zůstal u bratra, učitele v Protivíně. Navštěvoval gymnázium ve Vodňanech a Písku, kde v roce 1942 maturoval. Poté se stal úředníkem v Českomoravském filmovém ústředí. Roku 1943 onemocněl tuberkulózou plic, která si vyžádala dlouhodobé léčení a v roce 1952 vyvrcholila operací. V roce 1946 začal studovat na FF UK dějiny umění a estetiku, studium však nedokončil a vrátil se jako dramaturg do Československého státního filmu. Od roku 1959 byl redaktorem a posléze náměstkem ředitele nakladatelství Československý spisovatel, v roce 1967 byl na IV. sjezdu SČSS zvolen za člena ÚV SČSS. Roku 1970 byl z nakladatelství propuštěn a působil jako televizní a filmový scenárista ve svobodném povolání. – Manželka Dagmar Steinová (*1922) pracuje jako překladatelka a je autorkou dvou knih pamětí (Vzpomínání. 2007 a Co zbylo v paměti, 2014).

Publikoval od roku 1947 v My 47, Novém životě, Literárních novinách, Plameni, Hostu do domu. V šedesátých letech mj. překládal z francouzštiny eseje (Claude Lévi-Strauss, Roger Caillois, Michel Butor), které vycházely v Sešitech pro mladou literaturu a v Orientaci. Jako scenárista se Fried podílel především na filmech O ševci Matoušovi (1948, r. Miroslav Cikán, sc. + J. A. Novotný, podle Antala Staška), Svědomí (1949, r. Jiří Krejčík, sc. + J. A. Novotný), Vstanou noví bojovníci (1951, r. Jiří Weiss, sc. + F. A. Dvořák, podle Antonína Zápotockého), Morálka paní Dulské (1958, r. Jiří Krejčík, sc. + Jiří Krejčík, podle Gabriely Zapolské), Zkouška pokračuje (1959, r. Jaroslav Balík, sc. + Jan Kadár a Elmar Klos), Hvězda zvaná Pelyněk (1964, r. Martin Frič, sc. + Jiří Procházka), Julek (1979, r. Oto Koval, sc. + Milan Pavlík a Oto Koval), Šílený kankán (1982, r. Jaroslav Balík, sc. + Hannes Zell, podle Roberta Müllera), Pasáček z doliny (1983, r. František Vláčil, sc. + Jiří Křižan, podle Ladislava Fukse), Motýlí čas (1990, r. Břetislav Pojar, který se též podílel na scénáři). Napsal řadu scénářů pro televizi: Sázka na mrtvého jockeye (1967, r. Pavel Blumenfeld), Poslední stanice (1973, podle románu Zdeňka Pluhaře), Země zlatých plodů + Podzemí svobody (1973 a 1976, obě r. František Filip, podle Jorge Amada), Rudá záře nad Kladnem (1974, r. Antonín Dvořák, podle Antonína Zápotockého), Dáma s erbem (1976, sc. + Vladimír Fiala a Jiří Sequens, r. Jiří Sequens, ze seriálu 30 případů majora Zemana), Co je platno kárat, co je platno kázat (1977, r. Jan Matějovský, podle Eduarda Basse), Pán ze Salcburku (1978, sc. + Jiří Sequens, r. Jiří Sequens, ze seriálu 30 případů majora Zemana), Tranzit (1983, r. Jan Matějovský a Jaroslav Dudek);Větrná setba (1983, r. Antonín Moskalyk, podle Václava Řezáče), Těžká hodina (1983, r. Pavel Háša, o Jiřím Wolkerovi). Je rovněž autorem komentáře ke dvěma dílům televizního loutkového seriálu Zahrada (1974–1977, r. Břetislav Pojar, komentář k dílům Milovník zvířat a O té velké mlze)

Po básnické prvotině, propojující osobní a společenskou problematiku v duchu Wolkerově a Bieblově, přechází Fried natrvalo k próze a scenáristice. Již v novele Časová tíseň se objevuje Friedovo klíčové téma – osobní krize intelektuála (zde šachisty), konfrontace jeho „samoúčelné“ profese s lidským společenstvím. Autorovo úsilí o pojmenování citové, intelektuální a mravní podstaty jedince se naplno projevilo v novele Abel, příběhu malíře rekapitulujícího během několika hodin jednoho rána svůj život. Ovlivněn francouzským novým románem zaměřuje se tu Fried na detailní popis všednosti, potlačuje děj a do popředí staví vnitřní rozměr věcí: osobní vztahy a názorové napětí mezi hrdinou a „těmi druhými“. Obdobně postupuje i v dalších novelách. Pověst je situována do třicátých let, do vypravěčova dětství; vykresluje nejen specifický svět česko-německého městečka, ale i složité vztahy trojice kamarádů pokoušejících se odhalit záhadu tajemného domu. Novela Hobby se v modelovém příběhu úředníka, jenž uprostřed dějinných událostí konce třicátých a čtyřicátých let nachází uspokojení v něčem tak „formálním“, jako je opisování cizích textů, vrací k tématu vztahu individua a dějin a zároveň klade otázku „samoúčelnosti a smysluplnosti“ tvůrčí činnosti. Podobné typy introvertních outsiderů, kteří se z nejistoty ve vztahu k okolí a především k ženám uchylují k mnohdy nezvyklým zálibám, Fried neopouští ani ve svých povídkách; obecně je však jeho nepříliš rozsáhlá povídková tvorba tematicky různorodější a sahá od situačních miniatur zachycujících psychologii hlavního hrdiny (povídka Žárlivost) přes text s prvky sci-fi (Zátor) až k obtížně dešifrovatelnému experimentálnímu textu (Kolaudace). (Z povídek napsaných na přelomu šedesátých a sedmdesátých let připravil autor soubor Baroko a jiné zprávy; kniha vyšla až posmrtně, doplněna o titulní povídku Síla osudu, napsanou krátce před autorovou smrtí, a novelu Hobby). Mládeži je určena novela Léto v Altamiře, zachycující příběh dvou chlapců, jejichž přátelství je vystaveno tlaku rasové nenávisti v českém pohraničí těsně předválečných let.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Rozsvícená okna (BB 1954); Časová tíseň (P 1961); Abel (P 1966); Pověst (P 1966); Hobby (P 1969); Léto v Altamiře (P 1992); Síla osudu a jiné prózy (PP 2002); scénicky: Černý mnich (1983, dramatizace prózy A. P. Čechova); Bouřlivá léta (1984, podle A. Zápotockého).
Korespondence: Jan Skácel – Jiří Fried: Vzájemná korespondence (2001, ed. J. Opelík)
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Básnický almanach 1953 (1953); Básnický almanach 1954 (1954); Básnický almanach 1955 (1955); Básnický almanach 1956 (1956); Básnický almanach 1957 (1957); Almanach Květen (1957); Básnický almanach 1958 (1958); Spisovatelé Antonínu Zápotockému (1958); Básnický almanach 1959 (1959); Patnáct májů (1960); Pět novel (1963, zde Časová tíseň); Podivuhodní kouzelníci (1987).
Redigoval: Vybrané spisy T. Manna (1961–1970, 3 sv.).
Překlady: R. Vailland: Výlet do hor (1956; s D. Steinovou) + 325 000 franků (1960; 1969 + Zákon, Pstruh; s D. Steinovou).

LITERATURA

Studie a články: A. Jelínek: Pochyby nejednoho rána (srovnání tří próz J. Frieda), Plamen 1967, č. 5; -vf-: Z trezorové literatury in: Zápisník 1991, č. 4; M. Suchomel in: Literatura z času krize (1992).
Recenze: Rozsvícená okna: S. Machonin, LitN 1955, č. 2; J. Studený, HD 1955, č. 6; M. Červenka, RP 24. 3. 1955; K. Hrách, Květen 1955, č. 1; J. Šotola, Květen 1955, č. 1; M. Petříček, OL 13. 2. 1955 * Časová tíseň: vbc (= V. Vrabec), SvSl 19. 9. 1961; bt (= J. Šubrt, LD 16. 9. 1961; J. Opelík, Kultura 1961, č. 40; J. Rozner, Plamen 1961, č. 11; jč, ČK 1961, č. 10; V. Forst, Tvorba 1961, č. 36; S. Machonin, RP 8. 9. 1961; M. Jungmann, LitN 1961, č. 34, též in Obléhání Tróje (1969); V. Forst + J. Hájek + V. Rozner in sb. Pro a proti 61 (1962); B. Macák, HD 1962, č. 1; I. Bernštejnová, Plamen 1963, č. 12 * Abel: I. Zítková, MF 29. 7. 1966; Š. Vlašín, RP 19. 7. 1966; J. Smetana, NK 26. 5. 1966; jrs (= J. Jirsa), VP 9. 8. 1966; A. Jelínek, Plamen 1966, č. 4; P. Grym, LD 23. 7. 1966; V. Dostál, Práce 21. 9. 1966; J. Čutka, KT 1966, č. 35; M. Suchomel, LitN 1966, č. 25, též in Co zbylo z recenzenta (1995); M. Pohorský, Impuls 1966, č. 10; M. Petříček, HD 1966, č. 7; D. Kvíz, Plamen 1967, č. 7 *Pověst: M. Pohorský, RP 22. 2. 1967; M. Petříček, LitN 1967, č. 7; O. Kryštofek, Reportér 1967, č. 4; V. Běhounek, Práce 21. 5. 1967 * Hobby: M. Petříček, Práce 23. 6. 1969; M. Nyklová, VP 16. 7. 1969; Š. Vlašín, Tvorba 1969, č. 6; J. Kratochvil, HD 1969, č. 10; vbc (= V. Vrabec), SvSl 22. 5. 1969; J. Svoboda, ČK 1969, č. 7; V. Kubín, Svět práce 1969, č. 32; J. Babický, NK 1969, č. 21; J. Adam, ZN 10. 6. 1969; (jad) /= J. Dvořák/, Texty 1970, č. 1 * Léto v Altamiře: L. Svobodová, Knihy 92, 1992, č. 11; Josef Holý, RP 22. 4. 1992; F. Bratřík, Prostor 16. 9. 1992; M. Petříček, LidN 25. 6. 1992; (šek), NK 1992, č. 17; (rs), Telegraf, 6. 4. 1992; (krej) /= H. Krejčová, Týdeník Rozhlas 2003, č. 9 * Jan Skácel – Jiří Fried. Vzájemná korespondence: J. Slomek, LidN 11. 12. 2001; L. Soldán, Alternativa plus 2002, č. 1/2; L. Soldán, Akord 2002, č. 6, J. Rulf, Reflex 2002, č. 7; L. Jurkovič (= L. Soldán), Kam v Brně 2002, č. 6, příl. Kam; R. K. (= R. Kvaček), Český časopis historický 2003, č. 1; L. Soldán, Vlastivědný věstník moravský 2004, č. 3; A. J. Liehm, Listy 2004, č. 5 * Síla osudu a jiné prózy: O. Vágner, Aluze 2003, č. 2; A. Procházková, Aluze 2004, č. 1.
Rozhovory: J. Lederer, Svět v obrazech 1963, č. 5.
K životním jubileím: J. Slomek, LidN 3. 3. 1998.
Nekrology: M. Jungmann, Tvar 1999, č. 17; jas (= J. Slomek), LidN 15. 9. 1999.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Drahomíra Vlašínová (1995); Alena Přibáňová (2007)

Aktualizace hesla: 28. 5. 2019 (ap; eb)

Aktualizace bibliografie: 28. 5. 2019 (ap; eb)

zpět na hlavní stranu