
Jiří HANIBAL
Spolupodílel se na scénáři filmu Páté oddělení režiséra Jindřicha Poláka (1960). Režíroval filmy: Všude žijí lidé (1960, r. se Štěpánem Skalským, sc. + Věra Kalábová a Jiří Marek), Život bez kytary (1962, sc. + Jan Procházka), Škola hříšníků (1965, sc. + Drahoslav Makovička), Dům ztracených duší (1967, vlastní sc. podle detektivního románu Pavla Hejcmana Dům za duhovou zdí), Hvězda (1969, sc. + Bohumíra Peychlová), Velikonoční dovolená (1971), Dvě věci pro život (1972), Velké trápení (1974, podle Heleny Šmahelové), Dobrý den, město (1976, podle povídek Tomáše Tintěry), Podivný výlet (1977), Čas pracuje pro vraha (1979, sc. podle prózy Efektivně mrtvá žena Václava Erbena), Víkend bez rodičů (1981), Láska s vůní pryskyřice (1983, podle vlastní novely Když pláče les). Osu jeho filmové tvorby však tvoří především filmy pro mladé diváky: Povídky o dětech (1964, povídkový film, povídka Kapr, námět a sc. Jan Procházka), Dědeček, Kyliján a já (1966, podle Jana Rysky), Malé letní blues (1967, podle Malé letní romance prozaika Václava Čtvrtka, sc. + Ota Hofman), Červená kůlna (1968, sc. Ota Hofman), Karlovarští poníci (1971, podle povídky Paula Schallücka, sc. + Paul Schallück), Údolí krásných žab (1973, sc. + Stanislav Rudolf), Anna, sestra Jany (1975, sc. Jaroslav Dietl), Leť, ptáku, leť (1978, sc. + Zuzana Suchánová, Jaroslav Petřík, Josef Pinkava), Neohlížej se, jde za námi kůň (1979, sc. + Zdeněk Mahler), Neříkej mi majore (1980, sc. Venuše A. Sekyrová), Levé křídlo (1982, podle povídky Vendula prozaičky Hermíny Frankové), Útěk s Cézarem (1989, vlastní sc.) aj. Pro televizi natočil krátký hraný film Smutný půvab (1963) a hudební dokumenty Z mého života a Křečovice Josefa Suka (oba 1971). Napsal též scénář k televiznímu filmu Dívka a kouzelník (2009, r. Juraj Herz). Získal četná ocenění na filmových festivalech doma i v zahraničí, mj. Cenu Mezinárodní federace filmového tisku FIPRESCI v San Sebastianu 1961 za film Všude žijí lidé, zlínský Zlatý střevíček a Cenu za nejlepší film pro děti v Cannes 1965 za film Kapr a Zlatého lva, Stříbrnou Minervu a zvláštní uznání Mezinárodního centra pro literaturu a film CIDALS v Benátkách 1967 za film Dědeček, Kylián a já.
Další linii Hanibalovy tvorby představují romány historické (Úděl královský, Velmož tří králů), v nichž se autor zaměřil na dvůr krále Václava II. a Václava III. a jejich dobu. Také zde autora zajímá především psychologická motivace jednání a mravní zásady hrdinů, kteří se často ocitají v situaci, kdy musí volit mezi svými osobními city a preferencemi na jedné straně a státními zájmy, ale i společenskou konvencí a striktní dobovou etiketou na straně druhé.
Třetím tematickou větví Hanibalovy prózy je problematika vztahu Čechů a sudetských Němců, kterou ve složitě fabulované próze s tajemstvím Návštěva předestřel v duchu tradičního obrazu nepřítele; k tématu se později vrací v rozsáhlém románu s autobiografickými prvky S pečetí viny, jehož hrdinové jsou zachyceni spíše jako oběti střetu osobních a společenských dějin.