Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Eva KAČÍRKOVÁ

* 26. 1. 1937, Olomouc 
 
 
Prozaička, autorka detektivních próz
 Rozená Navrátilová. Po maturitě na jedenáctileté střední škole (1955) studovala biologii a chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (prom. ped. 1959). Poté učila na základních školách v okolí Olomouce. Od začátku 60. let byla laborantkou nejprve ve Výzkumném ústavu antibiotik v Roztokách u Prahy, pak ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. Od roku 1965 pracovala s přestávkami (během mateřské dovolené) jako administrativní pracovnice v pražském Armabetonu, v podniku zahraničního obchodu Metalimex a v Projektovém ústavu hl. m. Prahy. Od roku 1973 se věnuje literatuře.
 Přispívala do novin a časopisů: Čs. voják, Interpress, Ohníček, Pionýr, Signál. Na pokračování uveřejňovala své povídky v Květech (1977 zde Předpověď minulosti, 1978 Sedm stupňů do pekla s titulem Dívka bez včerejška, 1980 Vlčí zákon, 1986 próza Pohled do slunce s titulem Případ pro počítač), Mladé frontě (1983 zde Riziko povolání), Světě práce (1976 zde Ani smrt není jistá z knihy Po sezoně se nevraždí), Vlastě (1982 zde Nedovolím ti odejít, 1997 na pokračování Smrt na jazyku), Práci (Konec slunovratu), v Cosmopolitanu (1994 zde povídka Něžná a sametová) aj. Detektivní prózy příležitostně publikuje také ve specializovaných časopisech Jedním dechem (1995 zde titulní povídky ve svazcích Život podle Raymonda ChandleraZa úplňku, 1996 Manon Lescaut podruhé) a Na horké stopě (1995 Smrt jezdí drožkou). S režisérkou Věrou Chytilovou, v jejímž filmu Hra o jablko (1978) hrála Kačírková roli sekretářky, spolupracovala na scénáři k filmu Panelstory (1979; též role Marie) a je spoluautorkou námětu Pasti pasti pastičky (1998; též role Bachové; prozaizovaná podoba scénáře vyšla knižně v témže roce pod titulem Léčky a pasti.). Čs. televize vysílala její hru Konec semestru (1975, r. Eva Sadková) a parodii na detektivku Růžový Hubert (1986, r. Zdeněk Kubeček, podle Edgara Wallace), košické studio uvedlo inscenaci Kde ptáci nezpívají (1985, r. J. Poliaček). Získala cenu Havran za nejlepší detektivní povídku roku 1998.
 Kačírková píše především detektivní prózy, které jsou – s výjimkou společensko-satiricky orientovaného románu Výprodej obnošených snů – typově spřízněny s tzv. americkou drsnou školou (Raymond Chandler). Jednotlivé povídky a novely autorka často zasazuje do bohémského nebo jinak atraktivního prostředí zbohatlíků; pátrání po zločinu v nich většinou vede jejich vypravěč, amatérský detektiv, který se do případu náhodně zapletl. Dovedně formulované, psychologicky motivované příběhy přitom reflektují současnou společenskou skutečnost a kriticky útočí na egoismus, nesnášenlivost, bezduché vegetování, chtivost zbohatnout za každou cenu; postupně do autorčiných próz stále častěji pronikají témata korupce a mafiánských praktik prorůstajících do politické scény v postsocialistické společnosti. – Dobrodružné příhody dětských hrdinů s výchovným záměrem obsahují mládeži určené Povídky s tajemstvím.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Masožravé rostliny (PP detekt., 1975); Po sezoně se nevraždí (PP detekt., 1977); Sedm stupňů do pekla (PP detekt., 1979); Abcházský med (PP detekt., 1981); Riziko povolání (P detekt., 1984); Povídky s tajemstvím (pro ml., 1985; 1998 pod názvem Svědek, který nedržel zobák); Jak si vosa staví hnízdo, Pohled do slunce (PP detekt., 1987); Výprodej obnošených snů (R detekt., 1988); Vraky bez pokladů (PP detekt., 1988; jedn. novely později samostatně jako Vyhlídka na smrt, 1992, a Vražedný konec slunovratu, 1993); Smrt nechodí pěšky (PP detekt., 1991); Nájemný vrah (P detekt., 4. příběh z cyklu více autorů Inspektor Martin Rust, 1992); Vyhlídka na smrt (P detekt. 1992; původně in Vraky bez pokladů); Vražedný konec slunovratu (P detekt. 1993; původně s tit. Konec slunovratu in Vraky bez pokladů); Liška na dálnici (R detekt., 1993); Dokažte mi to (PP detekt., 1994); Nenechám tě odejít (PP detekt., 1997); Léčky a pasti (P 1998); Čisté ruce (P detekt., 1999); Politik střílet nemusí (P detekt., 2001); Tolary jsou zlaté (P detekt., 2003); Dívka v zrcadle (P detekt., 2006); Musíš mě zabít (P detekt., 2007); Na mrtvé je spolehnutí (P detekt., 2008); scénicky: Smrt nechodí pěšky (D detekt., 1975, s L. Potměšilem).
Příspěvek ve sborníku: Kapitán Exner uvádí (1976); Kriminální příběhy staré zlaté Prahy (1996); Městopis (2000).

LITERATURA

Studie a články: P. Janáček: Od Veksláka k Vekslákovi tři (Česká populární beletrie na přechodu z osmdesátých do devadesátých let), Host 2008, č. 6.
Recenze: Abcházský med: fr, MF 15. 8. 1981 * Příběhy s tajemstvím: P. Kosatík, Zlatý máj 1985, č. 9 * Jak si vosa staví hnízdo, Pohled do slunce: R. Lipčík, MS 1987, č. 30; P. Frýbort, Tvorba 1987, č. 29, příloha Kmen * Vraky bez pokladů: P. Frýbort, Kmen 1988, č. 20 * Výprodej obnošených snů: P. Frýbort, Kmen 1989, č. 14; V. Novotný, ZN 26. 4. 1989; J. Mourková, Tvorba 1989, č. 29 * Léčky a pasti: J. Chuchma, MFD 29. 4. 1998 * Čisté ruce: F. Cinger, Právo 17. 12. 1999 * Tolary jsou zlaté: A. K. K. Kudláč, Tvar 2003, č. 17.
Rozhovor: P. Frýbort, Tvorba 1986, č. 31, příloha Kmen; J. Tibitanzl, Signál 1990, č. 43; F. Cinger, RP 2. 5. 1995; F. Cinger, Právo 18. 8. 2006.

Autor hesla: Sylva Bartůšková (1994)
Aktualizace hesla: 31. 10. 2008 (ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 10. 2008 (ap)
 
zpět na hlavní stranu