Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Alexandr KLIMENT

* 30. 1. 1929, Turnov 
 
 
Prozaik, publicista, autor rozhlasových her
 Vlastním jménem Alexandr Klimentiev. Jeho otec, ruský emigrant, byl brusičem drahokamů. Manželka Jiřina Klimentová (1932-1997) byla malířkou.
Kliment maturoval na reálném gymnáziu v Praze (1948) a začal studovat filozofii a hudební vědu na FF UK, po roce však přestoupil na AMU, kde do 1951 studoval divadelní dramaturgii (studium nedokončil). Vyučil se zámečníkem ve vagonce Tatra a absolvoval vojenskou prezenční službu. 1953 nastoupil jako redaktor do Státního pedagogického nakladatelství, 1960–63 byl zaměstnán v nakladatelství Československý spisovatel, kde spoluredigoval edici Život kolem nás, v letech 1963-1968 dramaturgem Československého filmu. Poté žil převážně jako spisovatel z povolání, byť v letech 1970–89 mohl publikovat pouze v zahraničí. Byl členem Kruhu nezávislých spisovatelů po celou dobu jeho existence (1968-1970). V období tzv. normalizace byl řidičem sanitky, recepčním v hotelu, tiskárenským editorem. V 80. letech pracoval také jako korektor pro nakladatelství Melantrich. Od roku 1989 se věnuje především publicistice, příležitostně píše literaturu pro děti a spolupracuje jako scénárista s filmem a rozhlasem. Žije v Praze.
 

Časopisecky debutoval 1959 prózou v Mladém světě a verši v Hostu do domu, dále přispíval zejména do periodik Literární noviny, Literární listy, Listy, Plamen, Červený květ (Ostrava), Orientace, Kulturní tvorba, Mladá fronta, Listy – Čtení na léto (Řím, 1982 zde povídka Panna Maria Sněžná). Společně s Ivanem Klímou, Ludvíkem Vaculíkem, Janem Trefulkou, Jiřím Grušou spoluredigoval samizdatový časopis Obsah (do 1982). Od roku 1989 publikuje v Literárních novinách, Tvaru, Lidových novinách Mostech. – Podle jeho knižního debutu Marie natočil 1964 Václav Vorlíček stejnojmenný film. Kliment je autorem televizní hry Barometr (1969, r. Antonín Moskalyk, též stejnojmenná rozhlasová hra, vysílaná v SRN 1980, v Čs. rozhlase 1993). Jako filmová adaptace povídky Monopol ze souboru Hodinky s vodotryskem byl v českofrancouzské koprodukci natočen film Pevnost (r. Drahomíra Vihanová, sc. Alexandr Kliment + Josef Hora). – V samizdatové edici Petlice vyšly Modré pohádky (1975), drama Dona Juana (1976) a romány Nuda v Čechách (1978) a Basic Love (1981). Kliment uspořádal samizdatový sborník na počest šedesátých narozenin Josefa Škvoreckého Danny je náš (1984) a přispěl do samizdatových či rukopisných sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971); O čem bych psal, kdybych měl kam (k šedesátinám Bohumila Hrabala, 1974); Karlu Kosíkovi k padesátinám (1976); Hodina naděje (1978); Vladimíru Janouškovi (ed. Jiří Šetlík, 1979); Chvála bláznovství (k padesátinám Jana Trefulky, 1979); Ad honorem anopheliae minoris (k osmdesátinám Boženy Komárkové, 1983) a Písačky pro Dominika Tatarku (1983). Svými fejetony Kliment přispíval do „ročenek“ Československý fejeton/fejtón 1975/76, 1976/77 a 1977/78. – Samizdatový soubor Rozhlasové hry (1975) obsahuje texty Červotoči (realizováno 1972 v SRN; v Čs. rozhlase 1990), F 19, 35 (realizováno 1975 v SRN; v Čs. rozhlase 1990) a Svoboda v koupelně (realizováno 1977 v SRN). V SRN byly rovněž nastudovány rozhlasové hry Budníček lesní (1983) a Vyznání lovce zvuku (1984, v Čs. rozhlase 1991). Rozhlasového zpracování se dostalo též povídkám Imprimatur, Antibiotikum Praporky ze souboru Hodinky s vodotryskem, souboru autorových fejetonů Piano v moři, z nevydané rukopisné sbírky autorových veršů připravil Pavel Šrut literárně-hudební pásmo Šálek čaje v polostínu; ukázky z tohoto pásma otiskl Salon Práva (2004) a Krásná paní (2007). – Roku 1979 vyšel v samizdatové edici Petlice sborník ke Klimentovým padesátinám Jakémusi Alexandru K. (ed. Ivan Klíma). – V roce 2006 Klimentovi udělila Akademie literatury české Cenu Ladislava Fukse za životní zásluhy o rozvoj české literatury.

 

Celé Klimentovo prozaické dílo charakterizuje zájem o niterný život člověka, o jeho citové a mravní problémy, o partnerské a rodinné vztahy, jakož i hořký pocit osamělosti a vykořeněnosti jedince, jenž v mezní situaci prožívá fatální konflikt mezi svým psychickým ustrojením a zmechanizovaným světem.
Již lyrickou novelou Marie, založenou na tvárných prostředcích moderní psychologické prózy, překročil Kliment na počátku 60. let stylové i tematické kánony předchozího desetiletí. Všední osudy lidí zachytil – též pomocí fantazijních prvků a motivů postupně odhalovaného tajemství – v prózách Setkání před odjezdem, Hodinky s vodotryskemBezúhonní. Plynule se přitom odvracel od klasické kauzální kompozice a kolem hlavních postav jednotlivých próz vytvářel bohatě strukturovanou mozaiku, střídající v ostrých, až filmových střizích různé časové roviny reality (retrospektiva, vzpomínky z dětství, nápověď) se snovým životem a imaginárními rozhovory. Teprve složením těchto kontrastů vystupuje sugestivní obraz postavy i doby, jemuž dominují motivy úzkosti a frustrace, smutku a bezmoci, a rovněž úzký vztah k domovu. Svou výpověď o světě prohlubuje Kliment nejen lyrizovanou formou a metaforickým jazykem, ale též filozofickým povýšením všedních jevů skutečnosti na prazáklad života. Potřeba žít v souladu sám se sebou se mu stává nejdůležitějším předpokladem hledání pravdy.
Tyto postupy zůstaly konstantou i Klimentových próz pozdějších. Román Nuda v Čechách zachycuje na příběhu vyznavače kompromisu, introvertního a rozpolceného intelektuála, důsledky mravní i existenční schizofrenie. Naopak hrdina a vypravěč románu Basic Love (Šťastný život) se pokouší žít navzdory totalitní společnosti plným profesionálním i soukromým životem, třebaže se posléze ukáže, že útěk do úzkého mikrosvěta je jen relativní možností osobního štěstí. Obě díla tak završují autorovo zaměření na člověka zbaveného osobních jistot a perspektiv, usilujícího nalézt důstojný rozměr života v omezujících společensko-politických podmínkách.
Výbor z autorovy publicistiky nazvaný Piano v moři představuje soubor fejetonů s velmi svébytným tematickým i výrazovým charakterem. Kliment zde nachází svou nejvlastnější polohu na lyrizované, experimentálně hravé rovině, jeho fejetony se pohybují v prostoru mezi pointovanou mikropovídkou a osobním vyznáním či filozofující úvahou.
Modré pohádky pro malé i velké děti jsou blízké lidovým pohádkám: i v nich jde především o zápas dobra se zlem, o zápas vylíčený mnohdy téměř bolestnými tóny, přesto však zaručeně vítězný. Jazyk i představivost Klimentova vypravěče jsou založeny na metaforickém, okouzleném přístupu ke světu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Marie (P 1960); Těžká voda (BB 1961); Setkání před odjezdem (P 1963); Hodinky s vodotryskem (PP 1965); Bezúhonní (PP 1968); Dobrodružství s větrníkem (P pro děti, 1969); Červotoči (rozhl. hra, něm. s tit. Die Holzwürmer, Kassel – Wilhelmshöhe 1971); Moni und ihre Freunde (něm., P pro děti, Luzern 1977); Nuda v Čechách (něm. s tit. Die Langweile in Böhmen, R, Luzern 1977; česky: Toronto 1979; 1990); Der arme Maler (něm., pohádky, Aarau – Frankfurt n. M. – Salcburk 1980; česky s tit. Modré pohádky pro malé i velké děti; 1994); Basic Love (R, Toronto 1981; s tit. Šťastný život, 1990); Menschen in einem Pferd (D 1991; prem s. tit. Troja 91 oder Menschen in einem Pferd, 1991); Piano v moři (FF 2004).
Texty k fotografickým publikacím: Tschechoslowakei (Mnichov–Berlín 1991, s Petrem Novákem a Pavlem Cmíralem, fotografie A. M. Mosler); Prag (Curych 1994, fotografie M. Huck); 1520. Fotografie ze šedesátých let (2005, fotografie Dagmar Hochová).
Příspěvky ve sbornících: Čára na zdi (Kolín n. R. 1977); Hodina naděje (Toronto 1980); Uzel pohádek (něm. s tit. Zauberwurzel, Mnichov 1978; česky 1991); Benefice (Toronto 1990); Poslední setkání (1991); Deutsch-tschechischer Almanach –Německo-český almanach (Mnichov 1992); Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN klubu, 1994); Praha-Luzern 1968-1989. Kronika jednoho přátelství. (1996); Nové čtení světa, sv. 1 – Feminismus devadesátých let českýma očima (1999); Městopis (2000); Černyj Petr (Sankt-Peterburg 2001); Rozjímání vpřed i vzad. Karlu Kosíkovi k pětasedmdesátinám (2001); Ve službách společné věci – Im Dienst gemeinsamen Sache (2001); Čtení o neobyčejných cestách Jana Eskymo Welzla (Praha-Litomyšl 2003); Zloděj lidských srdcí (2004).
Uspořádal a vydal: Mluvíme stejnou řečí (výbor PP, 1962).

LITERATURA

Studie a články: M. Suchomel: Všednost pomocná a bezmocná. Nečasové vzpomínky, in HD 1969, č. 14; J. Pechar: Nudící se revolucionář Alexandra Klimenta, in J. P., Nad knihami a rukopisy (smz. 1980; 1996); H. Kosková: Perspektiva meditativně lyrická, in H. K., Hledání ztracené generace (Toronto 1987; 2. přepracované vydání 1996); M. Pohorský: doslov in Nuda v Čechách (1990); B. Svadbová: A. K. (medailon), Čtenář 1992, č. 12; Z. Rotrekl: Vidění krajiny (o A. K., Nuda v Čechách), in Z. R., Barokní fenomén v současnosti (1995), též in Z. R., Skryté tváře (2005); A. Zachová: Antropokosmické konstanty Klimentova Basic Love, in A. Z., Mýtus jako paměť prózy (2002).
Recenze: Marie: M. Jungmann, LitN 1961, č. 4 * Těžká voda: D. Moldanová, Plamen 1962, č. 4; M. Červenka, HD 1962, č. 1 * Hodinky s vodotryskem: M. Petříček, HD 1966, č. 3 * Bezúhonní: A. Haman, MF 24. 7. 1969; M. Jungmann, Práce 20. 6. 1969 * Dobrodružství s větrníkem: I. Zítková, ZM 1970, č. 8 * Nuda v Čechách: J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1980, č. 61; E. Lukeš, Kritický sborník 1991, č. 2; M. Exner, Severočeský dialog 1991, č. 4; O. Slavík, Studentské listy 1991, č. 11 * Basic Love/Šťastný život: M. Exner + M. Petříček, Tvar 1991, č. 20; V. Sůva, NK 1991, č. 16; V. Novotný, MFD 26. 7. 1991 * Modré pohádky pro malé i velké děti: J. Šimůnek, SvSl 14. 12. 1994 * Piano v moři: A. Haman, Tvar 2004, č. 13; D. Viceníková, Host 2004, č. 8.
Rozhovory: V. Karfík, Orientace 1966, č. 6; J. Lederer in České rozhovory (Kolín n. R. 1979; 1991); L. Vtípilová, Tvorba 1990, č. 18; L. Borovská, Tvar 1991, č. 14; M. Růžička, LidN 24. 12. 1992, příloha Nedělní LN; M. Polák, MFD 26. 11. 1994, příloha Víkend; J. Patočka: LitN 2000, č. 1-2; M. Nyklová: České rozhovory Jiřího Lederera po dvaceti pěti letech (2001).
K životním jubileím: L. Vaculík, LidN 3. 2. 2004; P. Kohout, Právo 2. 2. 2004.

Autor hesla: Blanka Svadbová (1995); Klára Kudlová (2007)
Aktualizace hesla: 28. 11. 2007 (kk)
Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2007 (kk)
 
zpět na hlavní stranu