Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří KŘENEK

* 2. 6. 1933, Velké Karlovice (u Vsetína) 
 
 
Prozaik
 Bratr prozaika a publicisty Petra Křenka (* 1943). Vyrostl v rodině valašského bezzemka, strojníka a opraváře na pile, ve svém rodišti navštěvoval obecnou a měšťanskou školu (1939–48). Poté nastoupil do učení v Elektrotechnických závodech v Mohelnici na Moravě (1948–50) a rok navštěvoval místní střední průmyslovou školu, z níž přešel na vojenskou Školu důstojnického dorostu v Pardubicích (maturoval 1953) a Vojenskou technickou akademii v Brně (1953–57, obor elektrotechnika se specializací na radarovou techniku, Ing.). Poté působil jako důstojník Čs. lidové armády a elektrotechnický inženýr v útvarech protivzdušné obrany v Žatci (1957–58), Brně (1958–60) a Josefově (1961–65). Po odchodu z armády byl redaktorem v týdenících Čs. voják (do 1970) a Tvorba (do 1972). Dva roky externě studoval dějiny filozofie na brněnské Filozofické fakultě UJEP (1966–67). Od 1969 žije střídavě v Brně a ve Veverské Bítýšce. Od 1973 ve svobodném povolání jako spisovatel a scenárista, posléze v důchodu.
 

První povídky uveřejnil Křenek na počátku 60. let v Čs. vojáku, Plameni a Rovnosti, dále publikoval prózy, fejetony a glosy mj. v Květech, Hostu do domu, Besedě naší vesnice, Ahoji na sobotu, Tvorbě, Literárním měsíčníku, Rudém právu, Brněnském večerníku, O knihách a autorech, Zemědělských novinách, Večerní Praze a Kmeni. Podle svých próz napsal ve spolupráci s režiséry scénáře k filmům Zabitá neděle (1969, r. Drahomíra Vihanová), Kateřina a její děti (1970, r. Václav Gajer), Trnové pole (1980, r. Otakar Kosek) a Noc smaragdového měsíce (1984, r. Václav Matějka). Úpravou vlastních próz zpravidla vznikaly také Křenkovy scénáře k televizním inscenacím, realizovaným především ostravským studiem. Spolupracoval s režiséry Jiřím Bělkou (Pláňata, 1975), Milanem Pelouškem (Nultý kilometr, 1974; Deník psaný na vodu, 1975) a Stanislavem Strnadem (Dovolená na úrovni, 1985), především však s Otakarem Koskem (Měsíční údolí, podle novely Smyčka, 1977; Čas polomů a štěpů, 1978; Jahody na stéble trávy, 1984; Tomáš a Markéta, 1988; Králíci nemají jména, 1990; Digitální čas, 1991; Evangelium podle Pastýřů, 1992). Podle televizního seriálu Bez ženské a bez tabáku (1982, r. Otakar Kosek) vznikla stejnojmenná kniha. Vazba mezi jednotlivými prózami a jejich dramatickou úpravou charakterizuje i Křenkovy rozhlasové hry (Měsíční svit, 1972; Vesničanka, 1973; Vyhrávala kapela, 1972; Hrst lesních jahod, 1975; Kapela na cestách, 1976; Polomy, 1977; Svatba v kapele, 1978; Dítě v kapele, 1978; Dovolená za babku, 1979; Dědic ze zákona,1980; Hana ze Ztracence, 1982, aj.).

 Jiří Křenek knižně debutoval románem o partyzánském hnutí na Valašsku (Chlapi). Jeho první literární pokusy však častěji těžily ze znalosti vojenského prostředí a byly vedeny snahou o zachycení psychologických a existenciálních aspektů života důstojníků v provinčních posádkách (povídková sbírka Zabitá neděle, usilující o autentické vylíčení všedního dne v armádě, román Modrá plachetnice). Schopnost psychologického portrétu mikrosvěta obyčejných lidí prokázal na konci 60. let rovněž v novelistické dilogii Výčep ve dvoře. Během 70. a 80. let se ústředním tématem Křenkova díla stala opět valašská vesnice a její válečné a poválečné osudy, zachycované z perspektivy politického vývoje k socialismu i z úhlu individuálních příběhů. K partyzánské tematice se vrátil baladickou novelou Pláňata. Společenské situaci regionu po roce 1945 a následující kolektivizaci zemědělství věnoval knihy Čas ozimůČas polomů a štěpů. Kronikou soukromých historií ze života valašských kopaničářů a kopaničářek je trilogie Valigurky z Kopečka, příslušející k žánru humoristicky orientované lidové četby a opírající se o autorův smysl pro figurkářskou žánrovitost a vypravěčskou drobnokresbu. Postupy humoristického románu se Křenek snažil skloubit se satiricky zacílenou aktuální společenskou problematikou v prózách Skřivánek a sovaChalupa na spadnutí. Dva svazky nedokončené trilogie (romány Tomáš a Markéta, Panenka z rákosu) jsou ovlivněny „televizním“ viděním současné tematiky a pokoušejí se zachytit svět nastupujícího pokolení městské technické inteligence, zejména jeho citový, hodnotový a morální rozměr. – Křenek je rovněž autorem próz pro děti (Dlouhé uši v trávě), autobiografické knížky Černé ryby, siví holubi...) a prózy kriminální, odsuzující náboženskou bigotnost (Smyčka).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Chlapi (R 1963); Zabitá neděle (PP 1967); Modrá plachetnice (P 1968); Čas ozimů (P 1968; poté in Čas ozimů, polomů a štěpů); Výčep ve dvoře (PP 1969); Vesničanka (R 1973; poté in Valigurky z Kopečka); Dům mezi modříny (R 1974; poté in Valigurky z Kopečka); Jahody na stéble trávy (R 1975; poté in Valigurky z Kopečka); Pláňata (P 1973); Smyčka (P krim., 1975); Valigurky z Kopečka (R trilogie, 1976, obsahuje: Vesničanka, Dům mezi modříny, Jahody na stéble trávy); Čas polomů a štěpů (P 1976; poté in Čas ozimů, polomů a štěpů); Skřivánek a sova (R 1981); Čas ozimů, polomů a štěpů (R dilogie, 1981, obsahuje: Čas ozimů, Čas polomů a štěpů); Chalupa na spadnutí (R 1981); Dlouhé uši v trávě (P pro děti, 1983); Tomáš a Markéta (R 1984); Bez ženské a bez tabáku (přepis TV seriálu, 1987); Černé ryby, siví holubi... (P pro děti, 1988); Panenka z rákosu (R 1988).
Výbor: Večer s Maupassantem (PP 1977).
Příspěvky ve sbornících: Vzrušeným dechem (1975); Grog bez cukru (antologie humor. PP, 1986); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); Velké vlhké oči. Skot pro 3. tisíciletí (1986) aj.
Uspořádal a vydal
: Sklizeň světla (RpRp o stavbě jaderné elektrárny v Dukovanech, 1983).

LITERATURA

Knižně: J. Hrabák: Jiří Křenek (1988).
Studie a články: R. Pytlík: doslov, in Tomáš a Markéta (1987); R. Pytlík: doslov, in Panenka z rákosu (1990).
Recenze: Chlapi: O. Šuleř, Červený květ 1964, č. 6 * Zabitá neděle: I. Zítková, MF 1. 8. 1967 * Modrá plachetnice: M. Brousková, HD 1967, č. 12 * Čas ozimů: V. Šašek, ZN 5. 7. 1968 * Výčep ve dvoře: E. J. Havlíček, Kostnické jiskry 1969, č. 14; M. Petříček, Práce 14. 7. 1969 * Pláňata: ra (V. Macura), ZN 3. 7. 1973; J. Mourková, Tvorba 1973, č. 42 * Dům mezi modříny: V. Dostál, Tvorba 1974, č. 47 * Smyčka: vv (V. Vodák = M. Vacík), LD 21. 10. 1976 * Valigurky z Kopečka: J. P. Kříž, LM 1977, č. 3 * Čas polomů a štěpů: P. Kovařík, SvSl 24. 3. 1977; J. Kříž (J. P. Kříž), Rovnost 13. 5. 1977 * Večer s Maupassantem: J. Kříž (J. P. Kříž), Rovnost 25. 8. 1977 * Skřivánek a sova: B. Dokoupil, Brněnský večerník 1. 7. 1981; J. Lukeš, SvSl 1. 9. 1981 * Tomáš a Markéta: J. Lukeš, SvSl 27. 6. 1985; R. Pytlík, Tvorba 1985, č. 24, příloha Kmen * Černé ryby, siví holubi...: NK, SvSl 2. 2. 1989 * Panenka z rákosu: V. Píša, Tvorba 1989, č. 14 (odpověď J. Křenka: Tvorba 1989, č. 19; reakce V. Píša, Tvorba 1989, č. 22.
K životním jubileím: im (I. Matějka), Tvorba 1983, č. 21.
Rozhovory: O. Brůna, Obrana lidu 27. 1. 1968; J. P. Kříž, Brněnský večerník 28. 1. 1980; K. Šeda, Práce 28. 5. 1988.
Autor hesla: Vladimír Novotný (1994)
Aktualizace hesla: 11. 11. 2008 (ap)
Aktualizace bibliografie: 11. 11. 2008 (ap)
 
zpět na hlavní stranu