Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Konstantin  BIEBL

* 26. 2. 1898, Slavětín (u Loun) 
† 12. 11. 1951, Praha 
 
Básník
 Otec Konstantina Biebla byl zubním lékařem, po jeho sebevraždě (1916 v zázemí haličské fronty) vedla ordinaci matka. Bieblovo zrání ovlivnil strýc Arnošt Ráž, společně také vydali sbírku Cesta k lidem, v níž Biebl debutoval 13 básněmi. Manželka Marie Bieblová (rozená Bulovová, 1909–1997, svatba 1931) publikovala hlavně v 70. letech verše, překlady a pohádky.
Obecnou školu navštěvoval Biebl ve Slavětíně, reálku od 1909 v Lounech (navázal zde celoživotní přátelství s Karlem Konrádem) a v Praze. 1916 povolán do armády, 1917 složil během léčebného pobytu doma válečnou maturitu. Světovou válku prožil v Haliči a na balkánské frontě. Po návratu (1918) se pro podezření z tuberkulózy léčil doma, 1922 pak spolu s Jiřím Wolkrem měsíc u moře v dalmatském středisku Baška. Smrt pacientky, do níž se zde zamiloval (Jarmila Miškovská), ho inspirovala ke sbírce Zloděj z Bagdadu. 1921 se zapsal na Lékařskou fakultu UK. Ve studiu však (obdobně jako 1931 na Filozofické fakultě UK) nepokračoval a věnoval se především literatuře. Od 1921 byl členem brněnské Literární skupiny, odkud přešel 1924 do Devětsilu, který mu byl bližší orientací na poetismus i komunistickým přesvědčením členů. 1934 patřil k zakladatelům pražské surrealistické skupiny a 1938 v Ranních novinách protestoval proti způsobu, jakým Vítězslav Nezval skupinu rozpustil. Literární význam měl Bieblův pobyt v Tichomoří (1926–1927), jenž vyvolal k životu sbírku S lodí jež dováží čaj a kávu a zanechal stopy téměř ve všech dalších básníkových knížkách. Za války žil Biebl v Praze a na venkově (Louny, Slavětín, Běloves, Libníč) a spolupracoval s filmem. Po válce působil na ministerstvu informací a jako člen Filmové rady. To již trpěl vážnou bolestivou chorobou (pankreatitida), kterou léčil v Karlových Varech a jež ho spolu s dědičnými depresemi a rozčarováním z politické nedůvěry k představitelům předválečné avantgardy vedla k dobrovolnému odchodu ze života.
 Publikoval postupně v časopisech: Cíl (Louny), Studentská revue, Host, Průboj, Sršatec, Pramen, Trn, Sever a východ, Kmen, Rozpravy Aventina, Tvorba, Domov a svět, ReD, Literární rozhledy, Hovory Sfinx, Plán, Literární noviny, Zvěrokruh, Index, Listy pro umění a kritiku, Volné směry, Kvart, Nový život, Panoráma; z novin pak v Tribuně, Rudém právu, Národním osvobození, Lidových novinách a Svobodných novinách. 1930–1932 redigoval v nakladatelství Sfinx knižnici Růžová zahrada. Užíval pseudonymů Jiří Dörfler, K. Bava, Konstanty a K. Slavětínský.
 Biebl patřil k čelným představitelům avantgardní básnické větve generace 20. let. Prošel vývojem od proletářské poezie a poetismu přes surrealismus až k politicky exponované tvorbě po druhé světové válce. Ve všech těchto obdobích tvořilo osu jeho díla jen několik osnovných témat: návraty k válce spojené s vyhraněnými sociálními motivy doplňovala milostná poezie a avantgardní záliba v exotismu. V počátcích (ovlivněných hlavně Jiřím Wolkrem) si citově zaujatý lyrik křehké sugestivní obraznosti našel v zdůvěrňujícím polidšťování věcí prostřednictvím personifikací způsob, jak se vyrovnat s prožitky války, a ve spontánní smyslovosti i způsob, jak vyjádřit opojení z mírového života. Snovou poetičností naplňoval i svou sociální poezii psanou v duchu dobových snah o proletářské umění. Prolínání tragiky s humorem vyústilo přitom zpravidla v grotesknost lyricky interpretovaných drobných příběhů (Věrný hlas, Zlom). Pozdní příklon k poetismu znamenal u Biebla uvolnění básnické fantazie, posílení obraznosti a rozvinutí sklonu k anekdotickému vidění a k vyhraněným pointám založeným často na hyperbole (Zloděj z Bagdadu); vedl i k lyrické hře s významovou a zvukovou stránkou slova (Zlatými řetězy). Záliba v exotičnosti se u Biebla projevila hlavně v souboru veršů z cesty do Indonésie a na Cejlon (Srí Lanka). Tato cesta v básníkovi paradoxně probudila touhu po obyčejných, přirozených projevech domova (S lodí jež dováží čaj a kávu) a v básnické skladbě Nový Ikaros, inspirované apollinairovským typem básně–pásma, vyvolala zcela uvolněný proud představ vynořujících se z podvědomí. Prolínají se v něm různé časové a žánrové roviny i pocity vyjadřující smutek z tíhy života, ale také neustálé proměny světa a životodárné moci lásky. Velkolepě koncipovaná skladba předznamenala již Bieblův přechod k surrealismu, jenž jej vedl k uvolnění verše až na hranici prózy, k snové bizarnosti a fantaskním proměnám věcí provázených často i humorem (Nebe peklo ráj, Zrcadlo noci). Po druhé světové válce vydal Biebl jedinou sbírku Bez obav (1951), shrnující verše z let 1940–1950. V antinacistických verších, stupňujících hrůzy fašismu až do podoby přeludných, snových vidin, navázal na svou předválečnou surrealistickou poezii, v poválečných verších zaujal pak postoj přesvědčeného stoupence socialistického vývoje země. Současně v satiricky útočných, ironických manifestech a pamfletech bránil svébytnost poezie proti dogmatickým normám postulovaným dobovou kritikou a kulturní politikou. Sbírka obsahuje rovněž přísný výběr náladových veršů z prostředí lázeňské léčby. Přestože zvláště verše proti imperialismu a na obranu míru vyznívají kvůli falešným politickým náhledům a ideologickým schématům hluše, sbírka jako celek svou mnohotvárností, obhajobou principů poezie a zejména využitím některých postupů předválečné avantgardy vytvořila na samém prahu 50. let protiváhu k bujícímu primitivismu v tehdejším básnickém projevu. Právě tyto kontinuitní rysy sbírky zaujaly začínající básníky (Miroslav Florian, Milan Kundera, Karel Šiktanc aj.), kteří v ní nalézali východisko pro svou tvůrčí orientaci.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Cesta k lidem (BB 1923, s A. Rážem); Věrný hlas (BB 1924; rozšíř. 1925); Zlom (BB 1925; přeprac. 1928); Zloděj z Bagdadu (BB 1925); Zlatými řetězy (BB 1926); Modré stíny (BB 1926); S lodí jež dováží čaj a kávu (BB 1927, zde též verše z Modrých stínů); Nový Ikaros (B 1929); Nebe peklo ráj (BB 1930; přeprac. 1931); Plancius (P 1931); Zrcadlo noci (BB 1939); SKN – Na paměť národního umělce soudruha St. K. Neumanna (B 1947, soukromý tisk); Bez obav (BB 1951); Cesta na Jávu (PP 1958); Hvězda (B 1961).
Výbory: K 55. výročí narození (1953); K zemi nás víže láska, hněv, hoře (1954, ed. Z. K. Slabý); Na druhé straně světa jsou Čechy (1968, ed. J. Taufer); Manifesty (1973); Dej mi svůj prstýnek (1976, ed. J. Žáček); S vámi v řadě (1977, ed. V. Stuchl); Básně (1979, ed. Z. Pešat); S kotvou věrnosti (1983, ed. V. Kún); Zrcadlo času (1985, ed. V. Justl); Modré stíny pod zlatými stromy (1988, ed. J. Pelc).
Souborná vydání: Dílo Konstantina Biebla (Československý spisovatel, 1951–54, 5 sv., ed. Z. K. Slabý za redakční spolupráce V. Nezvala, J. Taufra a K. Konráda; 5. sv. obsahuje verše nepojaté do sbírek, verše z pozůstalosti a prózy); Cesta na Jávu (2001, ed. J. Sedláček; obsahuje: Cesta na Jávu; S lodí, jež dováží čaj a kávu; Plancius)
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Almanach lounského studentstva (1921); Sborník Literární skupiny (1923); Fronta (1927); Ani labuť ani Lůna (1936); Antologie protifašistických umělců (1936); Surrealismus (1936); Surrealismus v únoru (1936).
Korespondence: an.: Dopis Konstantina Biebla redakci Nového života (z 1950), NŽ 1951, č. 12; Listy dvou básníků (s J. Wolkrem z 1921–23 a Z. Wolkrovou z 1924–32, ed. J. Kühndel a Z. Wolkrová, 1953); Z. K. Slabý: Přátelské dopisy Konstantina Biebla (K. Konrádovi z 1949–51), NŽ 1956, č. 2; an.: Neznámé dopisy Konstantina Biebla (V. Švarcovi, K. Konrádovi a J. Kloboučníkovi z 1951), LN 1956, č. 23; Z. Kalista: Z korespondence Konstantina Biebla (Z. Kalistovi z 1921–24), ČL 1961, s. 57; Z. K. Slabý: Básník s očima podivína (úryvky z dopisů B. Broukovi, H. Kvapilové, H. Bieblové, J. Jandovi a M. Bieblové z 1942–44), Listy Klubu přátel poezie 1967, č. 3; M. Vinařová: Dopisy Konstantina Biebla Karlu Janskému (z 1927–30), Literární archiv 1978; Svou tvář ti skrýti do vlasů – Z listů Konstantina Biebla Marii (1998, ed. I. Markvart).
Uspořádal a vydal: In memoriam Jiřího Wolkra (sb., 1924); Leták syntetismu (1925, s K. Hradcem a F. Kropáčkem); A. Ráž: Básně (výbor, 1930).

LITERATURA

Bibliografie: Konstantin Biebl – Bibliografie (1955, připravilo tiskové oddělení nakladatelství Československý spisovatel); J. Hanzálek: Konstantin Biebl: 26. února 1898 – 12. listopadu 1951 (1978)
Knižně: Za Konstantinem Bieblem (sb., 1952); K. Konrád: O Konstantinu Bieblovi (1952), též in Epištoly a vavříny (1954); H. Bieblová: Můj syn Konstantin Biebl (1955); O. Bartoš: Lounsko v díle Karla Konráda a Konstantina Biebla (1960).
Recenze: Zlom: A. M. Píša: Intimní lyrik, in Pramen 1925, s. 12, též in Směry a cíle (1927) * Zloděj z Bagdadu: fxš (= F. X. Šalda), Tvorba 1926 * Zlatými řetězy: týž , Tvorba 1926, s. 10, obojí též in Kritické projevy 13 (1963) * Nový Ikaros: F. Götz, Rozpravy Aventina 4, 1928/29, s. 145, též uprav. in Básnický dnešek (1931), též in Literatura mezi dvěma válkami (1984).
Studie a články: F. Götz in Jasnící se horizont (1926); F. X. Šalda in O nejmladší poezii české (1928), též in Studie z české literatury (1961); B. Václavek in Od umění k tvorbě (1928); M. Rutte in Doba a hlasy (1930); V. Nezval: Dopis Konstantinu Bieblovi k padesátinám, Tvorba 1948, s. l49, též jako úvod in Dílo 5 (1954); Na paměť Konstantinu Bieblovi, NŽ 1951, s. 1765; Z. K. Slabý: doslov, in Dílo 5 (1954); J. Taufer: Básník věrného srdce a věrného hlasu, NŽ 1955, s. 806; Z. K. Slabý: Úryvky z vlastního životopisu Konstantina Biebla, NŽ 1958, s. ll7 + doslov, in Cesta na Jávu (1958); V. Nezval in Z mého života (1959); J. Hora in Poezie a život (1959); J. Opelík: Konstantin Biebl, Plamen 1961, č. 11; J. Sixta in Tři studie o moderní české literatuře (1962); F. Hrubín in Lásky (1967); J. Taufer: doslov, in Na druhé straně světa (1968), též in Úděly a díla (1973); Z. Kalista in Tváře ve stínu (1969); A. M. Píša in Dvacátá léta (1969); J. Taufer: Básník hlasu věrného, LM 1973, č. 2; F. Hrubín in Drahokam domova (1976); M. Blahynka in Pozemská poezie (1977); R. Mrázek: Javánské motivy v životě a díle K. B., Nový Orient 1979, s. l75; J. Žáček: Všemu je konec, jenom ne lásky, LM 1979, č. 4; Z. Pešat: doslov, in Básně (1979); J. Pelc: Básník hledí vzhůru, Tvorba 1983, č. 9, příloha Kmen; M. Bieblová: Vzpomínky na Konstantina Biebla, Tvorba 1984, č. 15, příloha Kmen; táž: Biebl píše knihu Bez obav, LM 1985, č. 7; J. Pavelka: Básník věrného a statečného srdce, LM 1985, č. 7; J. Pelc: Vůně, pohyb, barva doby, Tvorba 1988, č. 8; Z. Pešat: Nový Ikaros – Konstantin Biebl, in Slovník básnických knih (1990); týž: S lodí jež dováží čaj a kávu – Konstantin Biebl, in Slovník básnických knih (1990); týž: Zlom – Konstantin Biebl, in Slovník básnických knih (1990); týž: Konstantin Biebl, Bez obav, in Česká literatura 1945–1970 (1992); H. Jodasová: Textové proměny v básnické sbírce K. Biebla Zlom, in Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas paedagogica. Philologica. Studia philologica, sv. 11 (1991); M. Brat: Proměny básníka avantgardy, Host 2001, č. 9; I. Markvart: Skončím jako Jan Masaryk..., Host 2001, č. 9; P. Havlík: Konstantin Biebl (1898-1951) – Bez obav, in Předčasná úmrtí 3 (2002); O. Klimeš: Svět (Bieblova) Nového Ikara, Aluze 2003, č. 1; J. Holý: Konstantin Biebl a jeho Nový Ikaros, Český jazyk a literatura 2005, č. 1; týž: Sbohem sbohem jak velká je láska. Pierrot lunaire české avantgardy Konstantin Biebl a jeho pád, A2 2008, č. 6; M. Brát: Konstantin Biebl on 1945, Central Europe 2007, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, přírůstky do roku 1978 (3 kartony) zpracovány ve 2. stupni evidence – R. Hamanová: Konstantin Biebl, Praha 1978, edice inv. č. 332; zbytek fondu (1 kartón) uspořádán v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963

Autor hesla: Zdeněk Pešat (1995)
Aktualizace hesla: 2. 2. 2006 (kp)
Aktualizace bibliografie: 4. 3. 2008 (kp)
 
zpět na hlavní stranu