Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Hana ANDRONIKOVA

* 9. 9. 1967, Gottwaldov (nyní Zlín) 
 
Prozaička
 

V roce 1986 maturovala na gymnáziu v Gottwaldově (nyní Zlín) a poté vystudovala češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (absolvovala v roce 1992 diplomovou prací Varovné poselství Irvingova románu Svět podle Garpa). V 90. letech pracovala jako personální manažerka pro zahraniční i domácí firmy. V roce 1999 odešla z podnikatelské sféry do svobodného povolání, cestovala a vedle psaní se příležitostně živila jako life-coachingová poradkyně či terapeutka.

 V 80. a 90. letech psala převážně poezii, která dosud zůstává v rukopise, koncem 90. let se začala věnovat próze. Časopisecky publikovala sporadicky, převážně v Revue Labyrint, příležitostně v Hospodářských novinách, Hostu či Tvaru. Spolu s režisérkou Janou Svobodovou je spoluautorkou konceptu improvizačních divadelních představení Tanec přes plot (2007) a Pakosti a drabanti (2010, nově nastudováno s tit. Šašci, špióni a prezidenti), vycházejících ze spolupráce profesionálních umělců se žadateli o asyl v českých uprchlických táborech. – Dvakrát získala cenu Magnesia litera: v roce 2002 v kategorii Objev roku za knižní debut Zvuk slunečních hodin a v roce 2011 Cenu čtenářů za prózu Nebe nemá dno. – Jejímu životu s těžkou smrtelnou nemocí věnovala Česká televize jeden z dílů pořadu Třináctá komnata (r. Monika Elšíková, 2010).
 

Postavy svých próz autorka zachycuje zpravidla v mezních životních situacích, jež odhalují jejich povahové dispozice, prověřují sílu osobnosti a schopnost odolávat tlaku nepříznivého osudu. Prvotina Zvuk slunečních hodin vypráví dramatický příběh rodiny inženýra, zaměstnaného v Indii na stavbách Baťových továren, a jeho židovské manželky, kteří se v předvečer druhé světové války vracejí do Čech postarat se o umírající rodiče a tragicky uvíznou v okupované zemi. Z propracované psychologické i profesní charakteristiky postav, z detailního líčení prostředí, ale i ze seznamu primární a sekundární literatury připojeného k beletristickému textu je patrná autorčina podrobná odborná příprava; jádrem prvotiny je nicméně především emotivní milostný příběh. Jednotlivé povídky prozaického souboru Srdce na udici tvoří osobní výpovědi povahově různorodých postav, jež okolnosti přiměly bilancovat dosavadní život a vysvětlit své životní postoje. Ačkoli do osudu vypravěčů tentokrát nezasahují dějinné zvraty, ale více či méně běžné každodenní obtíže, všichni jsou nuceni najít způsob, jak se vyrovnat s osobní krizí. Také tématem zatím poslední prózy Nebe nemá dno je hledání východiska v situaci, kdy jsou zpochybněny i elementární jistoty. Onemocnění rakovinou povzbudí hlavní hrdinku k revoltě vůči racionalisticko-materialistické mentalitě západní kultury, v níž je lidské tělo vnímáno jako nástroj, jenž je třeba opravit, a ona se intuitivně rozhodne nejprve obnovit svou duševní sílu. Nové vjemy a těžko vysvětlitelné prožitky, s nimiž je konfrontována v peruánské džungli a posléze v nevadské poušti, jsou pro její kritickou evropskou mysl obtížně přijatelné, což se v autobiograficky založeném textu projevuje jednak sebeironickým postojem, jednak překotným a záměrně neurovnaným spádem vyprávění.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zvuk slunečních hodin (P 2001; upr. vyd. 2008); Srdce na udici (PP 2002); Nebe nemá dno (P 2010); scénicky: Tanec přes plot (2008); Pakosti a drabanti (2010, též s tit. Šašci, špioni a prezidenti).
Příspěvky ve sbornících: Pohádky z Moravy (2004); Antologie nové české literatury 1995–2004 (2004); Schůzky s erotikou (2005); Ber, po čem toužíš (2006); Ty, která píšeš (2008); Ženy vidí za roh (2009); The Return of Král Majáles (2010).

LITERATURA

Studie a články: M. Jindra: doslov in Zvuk slunečních hodin (2001); O. Hrab: Psala i žila jedním dechem, LidN 14. 1. 2012.
Recenze: Zvuk slunečních hodin: D. Malá, MFD 20. 4. 2002; K. Ondřejková, LidN 27. 4. 2002; V. Novotný, Dobrá adresa 2002, č. 7; M. Jungmann, Mosty 2002, č. 44 * Srdce na udici: A. Haman, LidN 13. 1. 2003; J. Chuchma, MFD 16. 1. 2003; O. Horák, Právo 27. 2. 2003; V. Novotný, Tvar 2003, č. 5; R. Myslivečková, Tvar 2003, č. 5; E. Gilk, Aluze 2003, č. 1; O. Mainx, Host 2003, č. 5 (též ad Zvuk slunečních hodin) * Nebe nemá dno: V. Probst, LitN 2010, č. 45; P. Janoušek, Tvar 2010, č. 21; J. Trávníček, Host 2011, č. 1.
Rozhovory: O. Horák, Tvar 2002, č. 16; M. Balaštík, Host 2002, č. 10; J. Rulf, Reflex 2002, č. 33; J. Císař, Grand Biblio 2009, č. 3; V. Probst, LitN 2011, č. 1.
Nekrology: (spa, klr), MFD 21. 12. 2011.
Autor hesla: Erik Gilk (2007); Alena Přibáňová (2011)
Aktualizace hesla: 14. 1. 2012 (vk)
 
zpět na hlavní stranu