Slovník české literatury po roce 1945

HIRŠAL, Josef: Píseň mládí 

Experimentální, hravá a tvarově novátorská vzpomínková próza.

Knihu uvozuje krátké, starosvětsky rozšafné Předznamenání a dvojí, autorovu metodu do značné míry anticipující moto z Textů H. HEISSENBÜTTELA. Dílo je rozděleno do dvou časem i místem vzniku určených částí: První takt (Praha - Čeřenice - Praha. Srpen - září 1980) a Druhý takt s podtitulem V bodláčí Parnasu (Praha. Říjen - listopad 1980). Na dvě stručné vzpomínky zabírající sotva tucet velkým písmem sázených stran malého čtvercového formátu jsou navěšeny desítky číslovaných Poznámek a na ně navíc Poznámek k poznámkám, které rozsahem mnohokrát přesahují oba uvozující texty (první se týká svatby Hiršalových rodičů a událostí bezprostředně následujících, druhá pak autorových básnických počátků a prvních zážitků erotických). Jsou nejen kapitolkami ze životů Hiršalových blízkých, ale prostřednictvím panoptikálního defilé obyvatel zachycují i meziválečný obraz vesnických komunit v Chomuticích a Chomutičkách na Jičínsku i kulturněhistorické události obecnějšího dosahu. Reflektována je otcova válečná anabáze frontového hudebníka, osudy babičky Albíny a kameníka, kapelníka a pijana dědečka Václava; vedle autorových příbuzných epizodně ožívají postavy homosexuálního majitele výčepu a koloniálu Jelínka, pekaře, starosty a zřejmě i udavače Kozla, učitelky-volnomyšlenkářky Houžvičkové, varhaníka Valtery, alkoholika a cynika dr. Dostála, učitele všeuměla Kazdy, porodní báby Vávrové a mnoha dalších. Paralelně Hiršal zmiňuje i známé historické a kulturní osobnosti (komunistický senátor Haken, liberecký továrník Liebig, malíř KUBIŠTA, historik KEJŘ, skladatelé MOOR, VACEK a FUČÍK aj.).

Píseň mládí je kompozičně i jazykově složitě strukturovaný celek: vědeckému stylu blízké poznámky paradoxně umožňují volné řetězení asociací a přímá spojení pozitivistické faktografické pedanterie s psychoanalytickými exkursy, ukazujícími k někdejšímu autorovu surrealistickému školení. V jednom celku se prolíná "lyrické vyznání s národopisnou akribií" (J. LUKEŠ) a formálním experimentem je demonstrován "lyrický úžas nad kontrasty a vynalézavě disonantní harmonií lidského života" (J. PECHAR). Podobně jako se v rovině motivické a tematické mísí intimní s obecným, všednodenní banalita s exkluzivitou, prolínají se i v rovině jazykové (jak v plánu frazeologickém, tak morfologickém) mluva obecná, místní dialekt a periferní slangové výrazivo (viz několikerá rozprava o označení ženských genitálií); prostřednictvím germanismů je elegantně přiblíženo přirozeně bilingvní jazykové prostředí kolem sklonku monarchie. Svou strukturou má Píseň mládí blízko ke koláži: cituje z rodinné korespondence, z Ottova slovníku, z otcova válečného deníku, z J. HAŠKA, B. HRABALA, V. HOLANA, připomíná K. J. ERBENA i S. DALÍHO. Jevy jsou zobrazovány s nezvyklou a ostentativní důkladností: geometrickou řadou se rozrůstající matérie (na Poznámky k poznámkám nakonec - jako nápověda - navazuje ještě Poznámka k poslední poznámce v Poznámkách k poznámkám) je metaforou nekonečné a netušené vzájemné univerzální kauzality dějů, postihnutelné z perspektivy jedince pouze zlomkovitě, intuitivně a iracionálně. Úmyslně syrová autobiografická fakta nejsou prvoplánovým dokumentem. Svým řazením nepodléhajícím konvenční hierarchizaci implikují netušené významy existenciální nahodilosti. Fakta svým propojením mnohdy překvapivě vytvářejí nadreálnou vizi, zázračně odhalující "tušení souvislosti". Vyzývá-li autor v Předznamenání čtenáře k trpělivosti a spolupráci, jistě nemá na mysli pouze hnidopišské listování přesně podle čísel od poznámky k poznámce, ale daleko spíše vstřícnou ochotu zamyslet se nad mechanismy paměti i literatury: součástí oné trpělivosti a interakce je zřejmě i dobrodružná čtenářova cesta do vlastní, řečeno slovy S. RICHTEROVÉ, rodinné almary, v níž se v zásuvkách, šuplátkách a přítruhlíčcích možná tísní zlomky paměti podobně inspirativní a fascinující.

JOSEF HIRŠAL (nar. 24. 7. 1920 v Chomutičkách u Hořic), debutoval jako básník v HALASOVĚ edici První knížky sbírkou Vědro stříbra, 1940; následovaly pak Noclehy s klekánicí, 1942, Soukromá galerie, 1965, a JOB-BOJ, 1968 (experimentální poezie spolu s B. GRÖGEROVOU). S J. KOLÁŘEM upravil pro děti staré texty o Ezopovi, baronu Prášilovi, Enšpíglovi a Kocourkovských. Svými četnými překlady z němčiny (H. HEINE, E. KÄSTNER, H. HEISSENBÜTTEL, H. M. ENZENSBERGER, CH. MORGENSTERN, J. BOBROWSKI, E. JANDL) se zařadil mezi nejvýznamnější současné zprostředkovatele německy psané literatury českému čtenáři. Z angličtiny převedl E. A. POEA a americkou lidovou poezii; přeložil rovněž některá díla jihoslovanská, švédská, francouzská, italská, španělská, rumunská a čínská. Je autorem osobitých memoárů: na Píseň mládí navazující Vínek vzpomínek (Londýn 1989) zachycuje léta 1937-1952 a volnou trilogii chronologicky završuje spolu s B. GRÖGEROVOU napsaný Let let s podtitulem Pokus o rekapitulaci, jehož tři svazky obsáhly léta 1952-1968 (první sv. 1993, druhý a třetí 1994). Let let je koláží dokumentů, glos a komentářů k nim i reflexí ze sféry ryze privátní. Vypovídá o životě českého nerežimního intelektuála za komunistické diktatury i o celkové společenské atmosféře v tomto období. Vzpomínkovému žánru lze dílem přiřadit i touž autorskou dvojicí sestavené texty Preludium, Mlýn a Kolotoč, vyšlé naposled souhrnně pod názvem Trojcestí (1991).

Titul Píseň mládí (podobně jako Vínek vzpomínek) ironicky navozuje atmosféru idyly a biedermaierovského sentimentu v příkrém protikladu k surovému přívalu zobrazené reality tehdejší české vesnice. Hiršal nezamlčuje, neidealizuje, pohybuje se blíže KOLÁŘOVĚ přímočaré autenticitě než HRABALOVU okouzlenému pábení. "Malé je velké a velké je malé" stejně jako v PUTÍKOVĚ Muži s břitvou (zmínka o tom, že velitel hasičů Vilím Antoš se velmi podobal donu Quijotovi od GUSTAVA DORÉ, je jako vystřižená z PUTÍKOVA eposu o strýci Janovi). Hiršalův venkov je vším jiným než pouhou úsměvnou cimrmanovskou baráčnickou idylou, autor nepomíjí ani "sanktusáky z pastoušky" a "deputátníky ze zablešené ratejny", je dalek idealizaci patriarchálních mezilidských vztahů. Otevřeností a autenticitou se Píseň mládí ocitá v sousedství deníkových záznamů Události J. HANČE či autobiografických poznámek Celý život J. ZÁBRANY.

Lit. J. Kopecký, KM 1942, č. 5 (o Noclezích s klekánicí); P. Hauser: Zamyšlení nad Kocourkovem, ZM 1960, č. 4; A. Skoumal: Ezop a Enšpígl, ZM 1963, č. 7; M. Červenka: H. poezie 1947-1954, LitN 1965, č. 14 (o Soukromé galerii); A. Stich: Jazyk jako hra, ZM 1966, č. 10 (o knize Co se slovy všechno poví); B. Doležal: Podařený experiment, Tvář 1968, č. 3 (o knize JOB-BOJ); S. R. (= S. Richterová), Svědectví 1986, č. 78; S. Machonin: Jandl česky - a jak!, LidN 24. 2. 1990; V. Šlajchrt: Barvy temných časů, Tvar 1991, č. 49 (o Vínku vzpomínek) + Hiršalova česká vesnice, ČD 30. 12. 1991; V. Karfík: Píseň s vysvětlivkami, LitN 1992, č. 27; J. Lukeš: Rozčilující čtení, NK 1992, č. 1; V. Novotný: Óda na poznámky, MF Dnes 4. 2. 1992; J. Pechar: Hiršalova galerie, LitN 1992, č. 48 (o Soukromé galerii) + Využitá příležitost, LidN 16. 4. 1992; M. Pilař: Rovnoběžky, které se proťaly, Tvar 1992, č. 9 (o Trojcestí); J. Šulc: Paměť národa, LidN 20. 2. 1992; o Letu let: J. Hořec: Ohlížet se má většinou smysl, LD 23. 6. 1994; M. Jungmann: Letopisná koláž dvojhlasem, LitN 1994, č. 30; J. Šimůnek: Let se končí, SvS 23. 6. 1994; P. Zídek: Sen o minulosti J. H. a B. Grögerové, Denní Telegraf 21. 6. 1994; K. Milota: Hiršal!, LitN 1990, č. 16 (příl. LidN 19. 7. 1990); Od začátků ke koncům, LidN 24. 7. 1990 (rozhovor); Život je koláž, NK 1994, č. 23 (rozhovor s J. H. a B. Grögerovou).

(Richard Svoboda, Slovník české prózy, 1994)


© ÚČL AV ČR (www.ucl.cas.cz), inSophy (www.insophy.cz), Studio Vémola (www.vemola.cz), 2006-2008