Groteskní próza o nekonformním mladém muži a jeho marném boji s hyperbolizovanými silami kultu spořádanosti, uniformity a průměru.
Próza rozsahem se blížící románu je rozčleněna na 11 kapitol, z nichž některé lze chápat i jako víceméně samostatné povídky (např. Příhoda s děckem, Výlet, který nebude aj.). Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem příběhu situovaného do neurčité přítomnosti je "prevít" Jiří, mladík, který usiluje o co největší míru osobní svobody a odmítá se podřídit všeobecné morálce přetvářky a kompromisů. Neustále se proto dostává do konfliktů se sousedy i úplně neznámými lidmi ("zvířátky"). Jejich spektrum sahá od nediferencovaného davu sousedů, který Jiřího pronásleduje za to, že pohaněl dítě v kočárku, přes upírskou učitelku a jejího surového bratránka až po pitoreskní agenty - dámu v černém a její dva vyděračské průvodce snažící se zatáhnout Jiřího do jakési neznámé hry. Prostor hrdinovy svobody se stále zužuje, neboť ke světu "zvířátek" patří i lidé, které má rád: příležitostná milenka, jíž říká Bohyně, či "vážná známost" Anička a její šosácká rodina. Jediní, kdo Jiřího neohrožují, jsou jeho stejně nekonformní přítel a nečekaně pak i Mercedes Pilnáčková, zdánlivě neškodná babička - miláček domu, v hloubi srdce však vášnivá anarchistka. Ta také Jiřímu nabídne pomoc v boji se "zvířátky", ale dříve než ji může poskytnout, je zabita (zavražděna?) velkým kusem omítky. Spiknutí světa proti Jiřímu vrcholí všeobecnou bitvou na městském veřejném záchodku. Poněvadž netolerantní a krvelačná "zvířátka" se tu brzy začnou masakrovat i mezi sebou, podaří se Jiřímu utéci. Pomstě "zvířátek" však nakonec neujde: v temné uličce ho zkope a pobodá nožem parta chuligánů. Zlomený protagonista se nechává ošetřovat svou dívkou Aničkou, přijímá dobrodiní její rodiny výměnou za svobodu. Opouští své ideály a spořádaně přistupuje na pokrytecké zásady soužití mezi "zvířátky".
Pujmanova kniha je moderní obdobou pikareskního románu: hlavním hrdinou je "picaro" (šibal), svobodný jedinec žijící v konfliktu se společností, příznačný je i fantaskně dobrodružný děj, jakož i groteskní typizace postav. Autor rezignuje na jejich psychologickou propracovanost a vnitřní vývoj, těžiště spočívá v barvitém vnějším ději, který se rozvíjí nejen podle pravidel pikareskního románu, ale využívá i gagů klasické grotesky, motivů westernových a špionážních. V próze se neustále prolíná humor a děs, některé scény, ač zpočátku vycházejí z banální reality, záhy nabývají podoby mohutných vizí všeobecného chaosu a násilí (bitva na veřejném záchodku). Vypravěč si (zvláště v dialozích se "zvířátky" a tam, kde vyjadřuje svoje úvahy a názory) libuje v poněkud strojené, nadnesené a košatě rozvíjené řeči, ale na jiných místech, např. při překotném líčení prudkého sledu situací, převažuje v jeho jazyce souřadné připojování vět, objevuje se obecná čeština a časté jsou i vulgarismy. Značný rozsah mají v próze dialogy: některé výjevy jsou zachyceny takřka scenáristicky. Jazyk "zvířátek" je diferencován podle mluvčích a jeho rozpětí sahá od primitivních huhlavých projevů jednoho z desperádských průvodců dámy v černém přes chvástavě bodrou a rádoby moudrou řeč Aniččina otce (připomínající způsob mluvy otce z HAVLOVY Zahradní slavnosti) až po revolučně romantickou frazeologii Mercedes Pilnáčkové.
PETR PUJMAN, (8. 2. 1929 v Praze - 28. 8. 1989 tamtéž), syn M. PUJMANOVÉ, působil především jako překladatel moderní anglické a francouzské literatury (A. BENNETT, D. THOMAS, A. SILLITOE, A. ROBBE-GRILLET, N. SARRAUTOVÁ aj.), známé jsou i jeho stati propagující francouzský "nový román". V próze Prevít a zvířátka je jeho literární poučenost dobře patrná. Vedle návaznosti na pikareskní román lze připomenout paralely vedoucí ke skupině anglických "mladých rozhněvaných mužů" - K. AMISOVI, J. OSBORNOVI, J. WAINOVI (Jiřího životní postoje) nebo k představitelům francouzské fantaskně groteskní prózy B. VIANOVI či R. QUENEAUOVI. Nesporná je i souvislost s poetikou absurdního divadla (E. IONESCO, E. ALBEE, V. HAVEL, I. VYSKOČIL). Vlastní literární tvorbu zahájil Pujman v r. 1968 experimentální prózou Jeroným na pouti, která formou monologu hlavního hrdiny uvažuje o vztahu jedince a světa. Po vzoru Mistra Jeronýma Pražského, který své názory nejprve odvolal, pak opět přijal a hájil a nakonec pro ně zemřel, dospívá i Pujmanův hrdina k sebevědomé nepřizpůsobivosti vůči deformujícím tlakům světa. Epičtěji pojatá próza Prevít a zvířátka je jeho druhou a poslední vydanou knihou. Od 70. let nesměl publikovat.
Lit. Z. Kožmín: Próza nejen experimentální, HD 1968, č. 9 (o Jeronýmu na pouti); J. Adam: Od reality ke grotesce, MF 1. 4. 1970 + Boj a hra, Orientace 1970, č. 2; F. S. (= F. Soldan): Typický neúspěch, RP 17. 4. 1970; (jad) (= J. Dvořák): Próza jako hra, Texty 1970, č. 8; (m): Svet absurdnou optikou, Práca (Bratislava) 19. 5. 1970; P. Vranovský: O jednom prevítu naší doby, Svoboda 19. 3. 1970; P. Zajac: Dobrodružstvo ako princíp, SP 1970, č. 7; vl (= Š. Vlašín): Opentlená moralita, Tvorba 1970, č. 20; J. Slomek: Za P. P., MF 5. 9. 1989; J. Kastner: Prevít, zvířátka a Jeroným na pouti životem, Plzeňský deník 12. 2. 1994.
(František Ryčl, Slovník české prózy, 1994)