Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 © Martin Popelář
© Martin Popelář



















 Jan BALABÁN

* 21. 1. 1961, Šumperk 
† 23. 4. 2010, Ostrava 
 
Prozaik, publicista a překladatel
 Od útlého dětství žil v Ostravě. Po maturitě na tamním gymnáziu (v roce 1980) vystudoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (roku 1985). Poté pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, od roku 2000 byl překladatelem na volné noze, pro ostravské průmyslové podniky však překládal i nadále. Navštívil Anglii, Kanadu a USA, v roce 1984 strávil dva měsíce na Kings College ve Skotsku. – Jeho strýcem byl teolog a biblista Milan Balabán (1929–2019).
 

Povídky publikoval v časopisech Revolver Revue, Literární noviny, Scriptum, RAK (Slovensko), Tvar, Host a v časopisech LandekObrácená strana Měsíce, které spolu s Pavlem a Petrem Hruškou, Ivo Kaletou, Jiřím Sirůvkou aj. vydával. Výtvarné recenze psal do MF Dnes, Ateliéru, publikoval též v Respektu. Byl spoluzakladatelem výtvarné skupiny Přirození a spolupracoval se sdružením umělců Kontrast 90. – V letech 1981–1983 vydával autorský samizdatový časopis Oči zaměřený na původní tvorbu okruhu přátel svých a svého bratra, výtvarníka Daniela Balabána (*1957). V roce 1989 přispěl do ostravské samizdatové SM revue. – Je autorem rozhlasové hry Posedlí (2006, r. Michal Bureš), na jevišti byly inscenovány dramatizace jeho próz Možná, že odcházíme (2014, sc. Martin Františák) a Zeptej se táty (2014, sc. Vladimír Čepek). – Přeložil rozhlasovou povídku Howarda Phillipse Lovecrafta Výpověď Randolpha Cartera (2009, r. Ivan Chrz). – Česká televize uvedla dokumentární film Jan Balabán (2011, r. Petra Všelichová). – Roku 2004 byla kniha Možná, že odcházíme nominována na Státní cenu, zvítězila v anketě Lidových novin o Knihu roku 2004 a v roce 2005 získala cenu Magnesia Litera v kategorii prozaických děl. Román Zeptej se táty získal cenu Magnesia Litera za rok 2010 a ve stejném roce v anketě Lidových novin ocenění Kniha roku.

 

Jan Balabán byl autorem specifické poetiky prázdnoty a tísnivosti žití. Ve svém nejsilnějším žánru, v povídkách, nejčastěji z různých úhlů nahlížel individuální tragiku lidských osudů. Soustředil se většinou na jeden rozhodující okamžik života hlavního hrdiny, do jehož příběhu nechává čtenáře proniknout bez jakékoliv expozice či závěrečného východiska. Z formálního hlediska převažuje střídání polopřímé či nepřímé řeči a časté monologické party vševědoucího vypravěče, který příběh s postavou neprožívá, ale pouze jej nezaujatě zachycuje.
Existenciální aspekty Balabánovy tvorby na sebe berou podobu hloubkových sond do myšlení a jednání poničených, bloudících lidí, které autor nejčastěji představuje jako rozbolavělé individuality odcizené světu i sobě sama. Život Balabánových (ne)hrdinů je často prostoupen zpochybňováním prožitků víry v Boha, který v textech nevystupuje v pozici ochránce, ale častěji v roli hluchého partnera v tázání postav. V povídkách prvotiny Středověk se ještě ve formálně tradičnějším způsobu psaní objevují snové obrazy, symbolické výjevy úzkosti člověka středního věku a postavy již zde mají charakter ztracených existencí. Podobně vystavěné povídky s limitovaným dějem obsahují knihy Boží lano Prázdniny, ve kterých si jednotlivé postavy stýskají po bezejmenném a nepojmenovatelném životním obsahu a v zamýšlení nad svým žitím odhalují různé podoby prázdnoty, hlubiny samoty a dusivé minulosti své existence. Vědomá modelace prostoru marnosti, krátké věty, omezené množství dialogů a industriální prostor Ostravy spoluvytváří z povídek Možná, že odcházímeJsme tady působivý existenciální vhled do života poražených osamělců. Lidská bolest, samota, nemoci, alkohol, nevěra i smrt jsou jen různorodým smutným doprovodem deformovaných životů lidí, kteří i přes totožný prožitek tíhy života nedokáží své osudy sdílet. Podobně ztroskotané a ztracené postavy vystupují v povídkách, které se v knize Jsme tady postupně propojují v jediný příběh.
Ve svých románech Balabán vytvořil prostor podobné osamocenosti a tísnivosti, avšak s formálně složitější vnitřní kompozicí (střídání vypravěčských rovin, časté proměny časoprostoru). Román Černý beran zobrazuje příběh bizarního manželství, v němž se oba zúčastnění pokoušejí najít stabilní bod svého směřování. Na konkrétní prostor a čas se autor soustředil v románu Kudy šel anděl, ve kterém zpracovává realitu ostravského sídliště sedmdesátých let. Životní příběh hlavního hrdiny, který se toužil odlišit od stádní podoby člověka v socialismu, však přes nadějné vyhlídky končí zpět v deziluzi stejnosti, všednosti a samotě. Balabánovu tvorbu uzavírá román Zeptej se táty, ve kterém otcova smrt promění nejen pohled dětí na jeho osobnost a jednání ve složité době, ale ovlivní i jejich přístup k vlastním životním hodnotám. Častá proměna vypravěčských perspektiv, fragmentárnost a rozvolněná kompozice podtrhuje atmosféru bezútěšnosti, beznaděje a bezmoci prožívaných při ztrátě nejbližších. Zobrazená tíživost smrti činí z románu obecnou výpověď o povaze definitivních ztrát v lidském životě.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Středověk (PP 1995); Boží lano (PP 1998); Prázdniny (PP 1998); Černý beran (R 2000); Srdce draka (text komiksu, 2001 + Hana Puchová); Kudy šel anděl (R 2003, přeprac. 2005); Možná, že odcházíme (PP 2004); Jsme tady (PP 2006); Bezruč?! (D 2009 i prem., s Ivanem Motýlem); Zeptej se táty (R 2010); Básně (BB bibliof. 2012, ed. P. Sasínová a P. Hruška).
Souborná vydání: Dílo (2010–2012, nakl. Host): Sv. 1. Povídky (2010); Sv. 2. Romány a novely (2011, obs. Boží lano, Černý beran, Kudy šel anděl, Zeptej se táty); Sv. 3 Publicistika a hry (2 sv., 2012, kromě esejů, statí, článků a rozhovorů obs. též hry Bezruč?! a Posedlí; ed. P. Hruška).
Překlady: H. P. Lovecraft: Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy (1992, s dalšími); T. Eagleton: Idea kultury (2001).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: V srdci černého pavouka (2000); Antologie nové české literatury 1995–2004 (2004); 7edm (2005); Nech mě žít (2006); Antologie literatur visegrádských zemí (Budapešť, 2007); Šťastné a veselé I, II (2006, 2008); Evropa – fascinující příběhy (2009); Černá hvězda: Důlní revíry mezi městy, genus loci uhlí a oceli / Schwarzer Stern: Reviere zwischen den Städten, Genius Loci von Kohle und Stahl (2010).

LITERATURA

Knižně: Honzo, Ahoj (sb., 2011); B. Kostřicová: Sestupy a naděje Jana Balabána (2013).
Studie a články: I. Málková: Literární Ostrava, in V srdci černého pavouka (2000); S. Urbanová: Otevřené návraty v prózách Jana Balabána, in S. Urbanová, I. Málková: Souřadnice míst (2003); M. Ljubková: Pod tíhou příběhu, Souvislosti 2005, č. 4; M. Ljubková: Několik tendencí současné české prózy, Weles 2006, č. 27/28; J. Štolba: Pěší ostravští andělé, in Nedopadající džbán (2006); D. Iwashita: Smrt jako tvůrce syžetu, Souvislosti 2010, č. 4; B. Kostřicová: Ztracené ráje Jana Balabána, Souvislosti 2011, č. 1; A. Přibáňová: Bolest, před níž neunikneš do hloubky ani do dálky, Host 2011, č. 5; M. Stöhr: Nezapomenutelný hlas Jana Balabána, Xantypa, květen 2011; I. Mroczeková: Proměny městského prostoru v díle Jana Balabána, Protimluv 2012, č. 1/2; F. Komberec: Duchovní dění v díle Jana Balabána, Protimluv 2012, č. 1/2; R. Eshelman: O nutnosti psaní literárních dějin i po konci dějin, Slovo a smysl 12, č. 23; Š. S. Šramel: Zabúdať a spomínať: Čítanie prozaických textov Pavla Vilikovského a Jana Balabána, Slovenská literatura 2016, č. 2; L. Magdoň: Co zbude, když všechno ztroskotá, Fraktál 2018, č. 4; P. Hruška, Tence, obyčejnou tužkou, Fraktál 2019, č. 2.
Recenze: Boží lano: P. Švanda, Host 1998, č. 8; M. Zelinský, Tvar 1998, č. 21 * Prázdniny: O. Macura, Tvar 1999, č. 9 * Černý beran: O. Vágner, Aluze 2001, č. 3; A. Haman, E. Hakl, Tvar 2001, č. 3 * Srdce draka: I. Pustějovská, MFD 20. 8. 2001; A. Burda, Tvar 2001, č. 17 * Kudy šel anděl: O. Horák, Právo 15. 5. 2003, příl. Salon č. 316; J. Chrobák, Psí víno 2003, č. 25; J. Štolba, Host 2003, č. 7; V. Novotný, ČJL 2003/2004, č. 1 * Možná že odcházíme: T. Kubíček, Host 2004, č. 7; L. Foldyna, Host 2004, č. 7; J. Peňás, LitN 2004, č. 44; R. Krumphanzl, RR 2005, č. 58; V. Barborík, D. Kršáková, Tvar 2005, č. 14 * Jsme tady: E. F. Juříková (P. Janoušek), Host 2006, č. 10; K. Říhová, LitN 2007, č. 3; A. Merenus, M. Jungmann, Tvar 2007, č. 6; J. Med, Katolický týdeník 2007, č. 12; M. Ljubková, Souvislosti 2007, č. 1 * Zeptej se táty: K. Kadlecová, Reflex 2010, č. 27; P. Janoušek, Tvar 2010, č. 14; E. Klíčová, Host 2010, č. 8; J. Němec, Respekt 2010, č. 28; M. Puskely, Host 2011, č. 10; P. Janoušek, Host 2011, č. 10 * Povídky: B. Kostřicová, Tvar 2011, č. 14 * Romány a novely: O. Horák, HN 3. 6. 2011 * Publicistika a hry: J. Peňás, LidN 5. 1. 2013; B. Kostřicová, Souvislosti 2013, č. 1; J. Zizler A2 2013, č. 14; M. Vajchr, RR 2013, č. 91.
Rozhovory: J. Janošcová, Moravskoslezský den 31. 10. 2000; M. Balaštík, P. Hruška, Host 2000, č. 10 (též in Literatura v čase lovců, 2015); M. Procházka, Právo 17. 10. 2002, příl. Salon č. 290; O. Horák, Tvar 2002, č. 18; M. Balaštík, T. Reichel, Host 2004, č. 8; D. Iwashita, LidN 30. 12. 2004; R. Kopáč, Právo 7. 2. 2007.
Nekrology: J. Peňás, LidN 24. 4. 2010; J. Chuchma, MFD 24. 4. 2010; O. Horák, HN 26. 4. 2010; J. Chrobák, Tvar 2010, č. 10; O. Mrázek, LitN 2010, č. 17; I. Motýl, Týden 2010, č. 17; P. Hruška, Host 2010, č. 5 (proslov na pohřbu).

Autor hesla: Zuzana Říhová (2009)
Aktualizace hesla: 30. 12. 2019 (pš)
Aktualizace bibliografie: 30. 12. 2019 (pš)
 
zpět na hlavní stranu