Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan M. KOLÁR

* 2. 1. 1923, Praha 
† 10. 3. 1979, Lucembursko 
 
Prozaik, esejista a politický publicista
 Narodil se v umělecky založené rodině, otec Jan Stanislav Kolár (1896–1973) vystudoval práva, ale působil jako filmový režisér, scenárista, herec, novinář, je též autorem několika knih o filmu (K filmu, 1927; Československý němý film 1898–1930, 1957; Československý zvukový film 1930–1945 1,2, 1965), matka Máša (Marie) Kolárová (roz. Herrmannová, 1901–19??) byla operní a operetní zpěvačka a herečka. Jan Kolár vystudoval reálné gymnázium v Křemencově ulici v Praze, 1942–1945 působil jako nákupní úředník, po osvobození v roce 1945 krátce v pražské kanceláři Čedoku. Od roku 1945 studoval na Právnické fakultě UK, 1948 byl ze studií vyloučen. 1946 byl zatčen a několik dní držen ve vazbě kvůli článku v Obzorech, v němž zpochybnil oficiální verzi o (mírovém) nakládání s uranem a poukázal na přítomnost sovětských expertů v jáchymovských dolech. Po vyloučení ze studia se krátce skrýval u strýce ve Slaném. V dubnu 1948 se v uneseném letadle dostal do Mnichova. Po krátkém pobytu v německém utečeneckém táboře odešel do Lucemburska, kde se živil manuálně i psaním článků do místního tisku. Po několikaměsíčním pobytu ve Švýcarsku žil od konce roku 1949 v Kamerunu, kde pracoval zpočátku jako asistent produkce exilové společnosti Bromfilm, od roku 1950 se živil jako obchodník s kakaem, s manželkou též spoluvlastnil lékárnu. V 50. letech se zejména jako publicista aktivně účastnil exilového politického i kulturního života v exilu, v roce 1956 však rozčarován nad marností maďarského pokusu o protikomunistickou vzpouru a nad nezájmem československé veřejnosti (včetně exilové) o tuto historickou událost svou publicistickou činnost výrazně utlumil. Téhož roku v důsledku nesouhlasu s Tigridovou koncepcí právě vznikajícího exilového časopisu Svědectví vystoupil z jeho redakční rady. Kromě evropských zemí procestoval Afriku, Blízký Východ, Severní i Jižní Ameriku. Několik měsíců v roce pravidelně pobýval v Paříži, roku 1975 se do Paříže přestěhoval natrvalo, po nástupu levicové Mitterrandovy vlády (1977) však přesídlil do Lucemburska, kde také zemřel.
 Již během protektorátu přispíval filmovými a divadelními recenzemi do kulturního zpravodaje Praha v týdnu. V letech 1945–1948 psal úvodníky a politické komentáře do Lidové demokracie (divadelní referáty a esejistické úvahy v rubrice Z kulturního světa), Svobodných novin, Dnešku, ObzorůVývoje. V exilu publikoval v periodikách Čechoslovák (Londýn), Československé noviny (New York), Modrá revue (původně Naši v Holandsku, Rotterdam), Návrat (Paříž), Ozvěna (Brazílie), Skutečnost (Ženeva / Londýn / Paříž / Mnichov), Sklizeň (Hamburk), Svědectví (New York / Paříž), Návrat (Paříž), Zápisník (New York), německy přispíval do Lucemburger Wort, Neue Zürcher Zeitung, Basler Nachrichten, Bieler Tagblatt, Der Bund, St. Galler Tagblatt, Die Weltwoche (Curych), Wochen Zeitung (Curych), Die Nation (Bern), Neue Berner Zeitung . Ojediněle publikoval v Christian Democratic Review (New York, 1955). Po listopadu 1989 se ke Kolárově publicistice vrátily Literární noviny (v č. 52/2005 úryvky z eseje Jak přežít: Pohled do budoucnosti, původně 1965 ve Svědectví, a z knihy Listy němému příteli), Host (v č. 3/2009 úryvek z téže knihy) a Babylon (v č. 4/2006-07 článek Bez nás, který vyšel původně ve Sklizni 1956, spolu s diskusními příspěvky, které v exilovém tisku článek vyvolal, a Kolárovým Post scriptum ke článku Bez nás). – Roku 1947 upravil Kolár pro film Dostojevského prózu Něžná, scénář však zůstal pouze v rukopise, stejně jako divadelní hra z roku 1977 Une nuit à Jérusalem ou L´Avant-première (Jeruzalémská noc aneb Předpremiéra). Kolárovy francouzské romány byly přeloženy do několika jazyků (angličtiny, němčiny, španělštiny, portugalštiny) a vyšly v několika zemích (Brazílie, Velká Británie, Německo, Švýcarsko, Španělsko, USA). – O interpretaci Kolárovy rozporuplné osobnosti a jeho díla se pokusil v románu Dlouhá partie biliáru (2004) Lubomír Martínek. – Své francouzsky psané prózy autor podepisoval jako Jean Kolar. Kratší poznámky v Obzorech podepisoval šifrou -ár, ojediněle též Marius. V exilových časopisech používal často šifru Cato. Článek Slova, slova, slova... (1949) v torontské příloze Kanaďan exilového časopisu Hlasatel (Chicago) podepsal jménem Jan Skalník. Úvahu Smysl svobody, jež vyšla v prvním čísle Svědectví, podepsal jako Jan Krása (Melbourne). Některé bibliografické zdroje přisuzují Kolárovi též šifru Cicero, což však Kolárova dochovaná literární pozůstalost nepotvrzuje. Ve švýcarském tisku užíval šifer a -jk-, x.y., Bohemus, Ein Tscheche a kryptogramu R. A. Loknay. Řada článků v domácím, exilovém a zahraničním tisku vyšla anonymně.
 V československém i zahraničním tisku se Kolár profiloval jako provokativní, kritický a velmi otevřený politický publicista. O hlubší reflexi situace českého národa a českého exilu se pokusil v esejistických knihách Listy němému příteliOtázky české tradice. První kniha je koncipovaná jako soubor dopisů adresovaných příteli, který zůstal doma v Československu. Pisatel se mu snaží objasnit reálné životní podmínky exulantů i osobní motivaci odchodu ze země: zdůvodňuje ho jednak pocitem přináležitosti k západní (křesťanské) kultuře, jednak vůlí zůstat sebou samým, zachovat si osobní svobodu a zodpovědnost za svůj život, nasbírat nové zkušenosti. Východisko ze soudobé mravní a duchovní krize vidí v renesanci původní křesťanské myšlenky a v evropské integraci postavené na pevných křesťanských základech. Tuto myšlenku rozvíjí také v knize Otázky české tradice. Za klíčové duchovní a mravní osobnosti českých dějin označuje Husa, Komenského a Masaryka. Počínající úpadek duchovního stavu národa vidí v nástupu Habsburků na český trůn a v pobělohorské protireformaci. Kriticky se staví k období národního obrození, které prosadilo proces laicizace národa a závislost české literatury na vnějších vzorech. Českou neschopnost aktivního činu mu symbolizuje postava Švejka. V protikladu k fenoménu švejkování Kolár s exaltovaným zanícením a patosem horuje ve jménu duchovní obrody národa pro oběť nejvyšší. V obou knihách také kriticky vystupuje proti poválečnému odsunu Němců, v němž vidí signál nástupu komunistů k moci.
Tematickými pilíři Kolárových francouzsky psaných románů jsou exil, nostalgie po domově (dětství a mládí, mateřském jazyce), milostné drama a vnitřní (morální) zápas hrdinů. Příběh prvního románu La Monnaie de retour (Peníze nazpět) je situován do afrického Kamerunu, kam hlavní hrdina, český exulant, odešel s vidinou finančního výdělku, ovšem vnitřně zde živoří. Synonymem veškerých osobních nadějí na spásu vnitřní i spásu rozvráceného manželského vztahu se mu stává zidealizovaná představa civilizované Evropy. Hlavním tématem románu Le nouveau venu (Nově příchozí) je osudový milostný vztah českého exulanta k jeho první lásce; marná snaha o naplnění tohoto vztahu je zároveň marnou snahou o znovunavázání vztahu se ztraceným světem dětství. Deziluzivní obraz Prahy na přelomu padesátých a šedesátých let přinesl román s ironickým názvem Paradis parallèles (Paralelní ráje). Osudy bývalého továrníka, nyní metaře v původně vlastní továrně, a jeho rodiny jsou prostřednictvím druhé dějové linie implicitně konfrontovány s osudem položidovského lékaře, který vede donkichotský boj o zachování „ráje“ – civilizačními výdobytky doposud nedotčeného středomořského ostrůvku, kde se domníval najít útočiště před vlastní pohnutou minulostí.
Kolárovi hrdinové jsou vnitřně rozporní. Upínají se k povrchním iluzím, mají sklony k sentimentalitě, kterou však záhy srážejí ironií či sebeironií. Procházejí hlubokou vnitřní krizí, deziluzí, metafyzickou únavou z bytí. Tento stav je zapříčiněn rozchodem s vlastní minulostí a minulou identitou, ztrátou pozitivní životní perspektivy a složitým citovým i erotickým vztahem k osudové ženě. Jejich intelektuální suverenita je neustále atakována komplexy méněcennosti pramenícími z neukotvené existence a neuspokojivého partnerského vztahu. Posílen o nespokojenost s pracovně-společenským postavením je tento komplex důvodem morálního selhání policejního komisaře v psychologickém románu s detektivní zápletkou La Pente (Svah). Náhlý vstup iracionálního momentu do života skepsí podlomeného diplomata však alespoň v Kolárově posledním románu Une fée sur l´échiquier (Víla na šachovnici) ústí do naděje na skutečnou vnitřní obrodu.
Kolárovo pojetí exilu jako metafyzické situace „cizince ve světě“ ho sbližuje s exilovými prózami Egona Hostovského Zdeňka Němečka. Jeho romány jsou ovšem nejen vážnou výpovědí o situaci moderního nomáda, ale svými proměnami vypravěčských perspektiv, filmovým viděním se smyslem pro symboliku, atraktivní psychologizací a efektními dějovými scénami jsou vstřícné i ke čtenáři.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a esejistika: Listy němému příteli. Úvod k dialogu s domovem (EE, Lund 1955); Otázky české tradice. Essay (EE, Lund 1957); La monnaie de retour (R, Paris 1959); Le nouveau venu (R, Paris 1961); Paradis parallèles (R, Paris 1967); La pente (R, Paris 1969); Une fée sur l´échiquier (R, Paris 1973).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Na ztracené vartě Západu (2000).

LITERATURA

Bibliografie: M. Drápala, in Na ztracené vartě Západu (2000, zahrnuje publicistiku 1946–1948 a veškerá vydání knižních prací).
Studie a články: J. Pistorius: Francouzský román českého autora, Svědectví (Paříž) 1960, č. 11, též in J. P., Doba a slovesnost (2007); H. Voisine-Jechova: La langue souterraine. Quelques réflexions à partir de l´oeuvre de Jean Kolar, Václav Jamek et Milan Kundera, Revue de littérature comparée 1995, č. 1 (273); M. Drápala: Duchovní aristokrat. Exilová cesta revolty Jana Kolára, in Na ztracené vartě Západu (2000); V. Papoušek in Existencialisté (2004); V. A. Debnár: Exil – to je vítězství nad sebou samým, LitN 2005, č. 52; V. A. Debnár: Padesát let Bez nás, Babylon 16, 2006/2007, č. 4; M. Přibáň in Prvních dvacet let (2008).
Recenze: Listy němému příteli: Z. Němeček, Sklizeň (Hamburk) 1956, č. 2 /38/ (k tomu polemika P. Růžičky, č. 6 /42/); mp (= M. Podivínský), Nový život (Řím) 1956, č. 3; W. Giusti, Sklizeň (Hamburk) 1956, č. 4 /40/; V. Fanderlík, Sklizeň (Hamburk) 1957, č. 7 /43/ * Otázky české tradice: K. V. (= K. Vrána?), Nový život (Řím) 1957, č. 7/8; J. Klánský (= R. Klein-Jánský), Sklizeň (Hamburk) 1957, č. 9 /57/; J. Středa (= Karel VI. Schwarzenberg), Sklizeň (Hamburk) 1957, č. 12 /60/ * La Monnaie de retour: jd (= J. Dresler), České slovo (Mnichov) 1959, č. 4; E. Henriot, Le Monde (Paris) 20. 5. 1959; P. Den, Nový život (Řím) 1959, č. 6; P. Želivan, Tribuna (Chicago), prosinec 1959 * Le Nouveau venu: F. Listopad, Zápisník (New York) 1961, květen-červen; Paž. (= P. Želivan/K. Vrána), Nový život (Řím) 1961, č. 11; Sil. (= P. Želivan/K. Vrána), Perspektivy (New York) 1961, č. 2 * Paradis parallèles: P. Den, Proměny (New York) 1968, č. 1; K. Vrána, Studie (Řím) 1969, č. 4 (20); Sil. (= P. Želivan/K. Vrána), Nový život (Řím) 1969, č. 5 * La Pente: J. Duranteau, Le Monde (Paris) 11. 10. 1969 * Une fée sur l´échiquier: J. D., Le Monde (Paris) 20. 9. 1973; J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1975, č. 49; P. Želivan, Proměny (New York) 1976, č. 1.
Nekrology: an, Le Monde 14. 3. 1979; tgd (= P. Tigrid), Svědectví (Paříž) 1979, č. 58.
Vzpomínky: J. Pistorius: Shodou okolností..., in J. P., Doba a slovesnost (2007).

Autor hesla: Veronika Košnarová (2010)
Aktualizace hesla: 26. 2. 2010 (vk)
 
zpět na hlavní stranu