Josef VOJVODÍK
Literární historik a teoretik, historik umění, překladatel
Maturoval v roce 1984 na Střední škole knihovnické v Brně a téhož roku emigroval do Spolkové republiky Německo. V letech 1988–1989 studoval na Filozofické fakultě Universität des Saarlandes v Saarbrückenu (obory slavistika, komparatistika, dějiny umění), 1989–1993 absolvoval studium téže kombinace na Filozofické fakultě Ludwig-Maximilians Universität v Mnichově (diplomová práce
Motivsemantik im lyrischen Frühwerk von Jan Zahradníček /im Vergleich mit František Halas/). V letech 1993–1997 pokračoval tamtéž v doktorském studiu (doktorská disertace
Symbolismus im Spannungsfeld zwischen ästhetischer und eschatologischer Existenz. Motivische Semantik im lyrischen Werk von Otokar Březina). V letech 1988–1999 spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa v Mnichově (příspěvky pro relace
Slovo a svět a
Rozhlasová univerzita), v letech 1990–1999 spolupracoval s kulturní redakcí stanice
Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem. V období 1996–2001 působil na Institutu slavistiky Ludwig-Maximilians Universität v Mnichově, od roku 2002 dosud jako odborný asistent Ústavu české literatury a literární vědy FF UK v Praze. Habilitoval se v roce 2005 (
Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě), v roce 2009 byl jmenován profesorem. Od roku 2006 působí též v oddělení teorie literatury Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Praze.
V letech 1985–1992 publikoval studie o literatuře a výtvarném umění zejména v exilové
Národní politice a její kulturní příloze
Zvon (Mnichov), od počátku devadesátých let publikuje v českých periodikách
Ateliér,
Česká literatura,
Humus (Mnichov),
Umění,
Slovo a smysl, Souvislosti
a
Svět literatury.
Vojvodíkovo uměnovědné myšlení formovalo jeho zahraniční studium komparatistiky a dějin umění. Ve svých pracích konfrontuje nejen různé projevy umění slova i obrazu, ale též neustále přechází mezi uměním českým a evropským (především francouzským a německým). Jeho všesměrné uvažování o uměleckém díle se zaměřuje na hledání „skrytých“ analogií, při němž využívá svých znalostí z oblasti teorie a dějin umění (literatury, výtvarného umění, fotografie i knižní úpravy a typografie), filozofie, mytologie, psychologie i klinické psychiatrie (zde zvláště fenomenologické psychologie Ludwiga Binswangera, psychoanalýzy Sigmunda Freuda a hlubinné psychologie Carla Gustava Junga). Jeho přístup k problémům nezřídka míří proti zavedeným výkladům, což se pojí též s kritickou reflexí a přehodnocováním starších pojetí a interpretací. Nezanedbatelným znakem Vojvodíkova rukopisu je subjektivizace, literalizace a estetizace jinak velmi fundovaného odborného výkladu, z něhož je vždy patrné autorovo osobní zaujetí pro právě zkoumanou problematiku.
Metodologii své práce Vojvodík podrobně vyložil ve své první knize, březinovské monografii
Od estetismu k eschatonu,
již založil na koncepci Březinova díla jako jednoty pěti básnických cyklů. Zaměřil se zde na podrobný diachronní rozbor esteticky aktivních složek textů, především motivické sémantiky na pozadí antické a křesťanské mytologie a gnóze. Vojvodíkův interpretační model vychází z kombinace mytopoetické sémiotiky a přístupů moderní hermeneutiky. Své závěry Vojvodík ovšem zpětně prověřuje i prostřednictvím jiných (psychologicky založených) přístupů. V knize
Imagines corporis interpretuje z antropologicko-ontologického hlediska sémantiku těla a tělesnosti ve vztahu ke kategoriím času a prostoru v literatuře a výtvarném umění postromantismu (Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben), symbolismu (Otokar Březina, František Bílek), umění fin de siècle (nástěnné malby Pavla Assmanna na zámku v Bruntále) a surrealismu (
Vítězslav Nezval, Jindřich Štyrský, Toyen). Vzhledem k předmětu zkoumání tu ve větší míře než v první knize metodologicky vychází z podnětů fenomenologie. To platí i pro soubor studií
Povrch, skrytost, ambivalence, kde usouvztažňuje umění manýrismu, baroka a avantgardy na základě výchozí teze, že těmto hnutím je společné dvojité vidění světa, kde se vzájemně odrážejí a zrcadlí povrch a skrytá hloubka věcí. Vojvodík analyzuje příznačné umělecké strategie a techniky: různé typy diskontinuity, inkoherence, pluralizace, decentrizace manýristické (barokní, avantgardní) estetiky nesmírnosti a provokace, útočící jako „machine à émouvoir“ („stroj uchvácení“) na recipientovo vnímání.
Práce o literatuře a výtvarném umění: Symbolismus im Spannungsfeld zwischen ästhetischer und eschatologischer Existenz: Motivische Semantik im lyrischen Werk von Otokar Březina (München 1998; česky v rozšíř. vyd. s tit. Od estetismu k eschatonu. Modely světa a existence v lyrickém díle Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat, 2004); Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě (2006); Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (2008).
Překlady: J. Štyrský: Emilie kommt im Traum zu mir und andere Prosa (Frankfurt a. M. 1994; též přísp.); Osoba a existence. Z perspektivy fenomenologicko-antropologické psychiatrie /1930–1968/ (2009, s J. Hrdličkou a T. Jirsou; též přísp.).
Účast v týmových pracích: Český surrealismus 1929–1953 (1996); František Bílek 1872–1941 (2000); Adolf Hoffmeister (1902–1973) (2004); Neklidem k Bohu. Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870–1914 (2006); Kindlers Literatur Lexikon (Stuttgart 2009).
Příspěvky ve sbornících: Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy (1993); Česká literatura na konci tisíciletí 1 (2001); Otokar Březina 2003 (2004); Víra a výraz (2005); Hledání literárních dějin v diskusi (2006); V bludném kruhu: Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity (2006); Na téma umění a život. F. X. Šalda 1867–1937–2007 (2007); (A)symetrické historie – zamlčené rámce a vytěsněné problémy (2008).
Uspořádal a vydal: J. Štyrský: Emilie kommt im Traum zu mir und andere Prosa (Frankfurt a. M. 1994; též přísp.); Generace, skupiny a programy v literatuře (2009, spolueditorka H. Šmahelová; též přísp.); Osoba a existence. Z perspektivy fenomenologicko-antropologické psychiatrie (1930–1968) (2009, spolueditor J. Hrdlička; též přisp.).
Recenze:
Symbolismus im Spannungsfeld zwischen ästhetischer und eschatologischer Existenz. Motivische Semantik im lyrischen Werk von Otokar Březina: M. Červenka, ČL 2000, č. 1 *
Od estetismu k eschatonu. Modely světa a existence v lyrickém díle Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat: P. Holman, Aluze 2005, č. 1; J. Hrdlička, Souvislosti 2005, č. 4; Z. Smolka: ČL 2005, č. 6 *
Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě: R. Kanda, Aluze 2006, č. 3; A. Bžoch, Slovenská literatúra 2007, č. 2 *
Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda: V. Košnarová, Tvar 2009, č. 8; B. Činátlová, A2 2009, č. 9; J. Vybíral, Dějiny a současnost 2009, č. 4; M. Petříček, Umění 2009, č. 5.
zpět na hlavní stranu