Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří GOLD

* 17. 1. 1936, Ostrava 
 
 
Básník, filmový dramaturg, scenárista a režisér
 Po maturitě na Jedenáctileté škole v Sušici (1954) studoval rok na Vysoké škole železniční v Praze a v letech 1955–1960 dramaturgii na pražské FAMU. V letech 1962–1991 pracoval jako dramaturg v Krátkém filmu Praha, 1991–2003 ve stejné funkci v Československé, později České televizi. Od roku 2003 je v důchodu. Žije v Praze.
 Jako básník debutoval roku 1957 v časopise Kultura, dále publikoval ve Fotografii, Květnu, Plameni, Hostu do domu, Universitě Karlově, Mladé frontě, Studiích (Řím) aj. Po roce 1989 byly jeho verše publikovány v periodikách Intelektuál, Literární noviny, Tvar, Pěší zóna, Psí víno , Weles, A2, v internetovém magazínu Dobrá adresa, ukázky z jeho experimentální tvorby přinesla Pandora a internetový literární almanach Wagon. Je zastoupen v zahraničních časopiseckých antologiích české poezie (Modern Poetry in Translation, Londýn, 1969, č. 5; The Hampden – Sydney Poetry Review, Sydney, jaro 1985; obé v překladu Jaroslava Kořána a Daniela Weissborta). V rukopisu zůstává většina veršů z let 1967–1990, kdy Gold nesměl knižně publikovat (ukázky z kolážovaných a kombinatorických textů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let uveřejnil časopis Tvar, příloha Tvary 1/2001; tamtéž vyšlo v roce 2014 „Pásmo zvláštního neklidu“, jež je součástí rukopisného souboru z let 1969–1981 Liber sine nomine /vyčtené: zaslechnuté: zapsané/). – Podle vlastního scénáře natočil filmovou tetralogii Vidíš-li poutníka (Karel Hynek Mácha, 1966; spolurežisér Vladimír Skalský), Kulhavý poutník Josef Čapek (1967), Zaklínání (František Halas, 1969) a Rafel mai amech izabi almi (1969; film byl uveden pouze v cenzurované podobě ve filmových klubech pod názvem Smetiště). K filmové tvorbě se Gold vrátil v devadesátých letech v České televizi, kde jako režisér či spolurežisér natočil řadu dokumentárních filmů, např. s Vladimírem Skalským Hledat, nalézat, vracet se (1994; portrét fotografa Jiřího Havla) a Pyl zlatého kapradí (1994; portrét Marie Kubátové), s Petrem Zrnem dokumenty Petr Spielmann aneb Vědomí souvislostí (1998), Intimita aneb 25 minut s Janem Koblasou (1998), Nevyhnutelnosti Emila Juliše (1998). Je autorem mnoha komentářů k dokumentárním, populárněvědeckým a animovaným filmům, a to krátkým, středometrážním i celovečerním, např. Čarodějův učeň (1977, režie Karel Zeman), Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (1981, režie Stanislav Látal), O Malence (1988, režie Karel Zeman). Dlouhodobě spolupracuje s fotografem a kameramanem Aloisem Nožičkou (*1934), v šedesátých letech např. na filmech Rafel mai amech izabi almi a Zaklínání, v polistopadovém období Nožička fotograficky doprovodil některé z Goldových knih.
 Básnické začátky Jiřího Golda zapadají do kontextu české poezie přelomu padesátých a šedesátých let, charakterizované programem poezie všedního dne, civilismu či tematizovanými návraty do období války. Válečné hrůzy i přítomnou všednodennost evokuje jak Goldův debut Nebe jasně zelené, tak následná sbírka Minotoraus. Již v těchto sbírkách se Gold prezentuje jako lyrik temné, tvrdé dikce, racionální, skepticko-filozofující typ básníka. V obou sbírkách se také objevují aktualizace biblických a antických mýtů; vědomý dialog s mýty i tvorbou jiných autorů je stabilním rysem jeho tvorby. V období normalizace Gold nesměl publikovat, nepřestal však psát (z jeho experimentální poezie byly zatím publikovány pouze časopisecké ukázky). Celoživotně Gold rozvíjí podněty svých prvních básnických sbírek, především téma času, smrti, zla a krutosti světa; jeho výraz se však postupně stával čím dál tím více abstraktní a přibližoval se charakteru metafyzické poezie Františka Halase Vladimíra Holana. Výběr z takto orientované Goldovy tvorby z let 1968–1985 přinesla básnická sbírka Mezery v mlčení. Ve druhé polovině osmdesátých let začal Gold psát básnické deníky v podobě datovaných básnických textů, jimž je ovšem konkrétní skutečnost pouze východiskem k abstraktní, existenciálně založené úvaze: z roku 1987 pocházejí texty zahrnuté do sbírky Samospád samoty, výbor z tvorby z let 1988–1990 přinesla kniha Ze dna na den. Ve znamení takto pojatých básnických meditací se nese rovněž Goldova tvorba polistopadová: doposud byly publikovány básnické záznamy z let 1991 (Noci dní), 1992 (Skvrny a dotyky), 1998 (Sutě: písky: drtě) a 2000–2001 (...in vento scribere). Již od počátků své tvorby pracuje Gold velice promyšleně s rytmem verše, neustálými přesahy přerušuje jeho poklidné plynutí, pomocí paradoxů a antitezí narušuje významová klišé. Tento jev se je stále patrnější právě v knihách datovaných básnických záznamů, které si uchovávají i některé znaky experimentální tvorby: jsou psány důsledně malými písmeny (včetně jmen vlastních), jsou parcelovány a zvrstvovány prostřednictvím četných dvojteček a závorek. Tvar Goldových básnických textů sugeruje neukončenost a útržkovitost výpovědi, nepřetržité plynutí a rozvíjení úvahy, zároveň nedovoluje jakýkoli náběh k libozvučnosti a odlehčenému rytmu. Básnický subjekt vede permanentní dialog s nepojmenovaným druhým i se sebou samým a vlastním stínem. Je stále znova nucen konfrontovat se s vlastním bytím, s plynutím času i tlakem vnějších okolností, s propadem do bezčasí, temné prázdnoty a nicoty, do pocitů marnosti, totální deziluze a skepse. Život je ztotožněn s ne-bytím, neboť už od zrození provází člověka v každém okamžiku smrt. Světlým bodem jsou pouze prchavé okamžiky nonverbálního kontaktu s blízkou bytostí. Básníka fatálně pronásledují neustálé pochybnosti o skutečnosti, o možnosti ji slovem pojmenovat, i o sobě samém, své existenci; je odcizený a nepoznatelný sám sobě. Opakovaně evokuje a postupně zintenzivňuje bezútěšnou povahu lidské existence, násilí a monstróznost zmrzačeného světa, do něhož je sice vržen bez vlastní vůle, ale přesto za něho cítí spoluzodpovědnost a spoluvinu, participuje na bolesti světa. Nosným tématem Goldových textů je slovo, řeč a mlčení; poezie nabízí básníkovi prostor k meditaci a snění, zároveň s sebou nese úzkostné uvědomění si omezenosti a nedostatečnosti verbálního vyjádření.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Nebe jasně zelené (BB 1964); Minotaurus (BB 1967); Noci dní (BB 1994); Samospád samoty (BB 1998); Mezery v mlčení (BB 1998); Sutě: písky: drtě (BB 2000); Ze dna na den (BB 2003); ...in vento scribere (BB 2004); Skvrny a dotyky (BB 2009).
Příspěvky v antologiích: La poésie tchèque en fin de siècle (Namur 1999; překlad P. Král); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945–2000 (Paříž 2002; překlad P. Král).
Texty v katalozích výstav: Petr Sirotek: Země pod Himalájemi. Fotografie z Nepálu (1975); Markéta Venhodová: tapisérie (1977); Petr Sirotek: fotografie (1978); Alois Nožička: fotografie, koláže 1958–2008 (2008).

LITERATURA

Studie a články: R. Kopáč: Mrtvá krajina žije nejzběsileji, in J. G., Ze dna na den (2003), též in R. Kopáč: Hvizd žlutého inkoustu /a facka/ (2003) a in Dobrá adresa, 2003, č. 8 (zde); J. Suk: Dračí setba řeči, in J. G., ...in vento scribere (2004); S. Martínková-Racková: Věčné pomíjivosti, Tvar 2012, č. 11.
Recenze: Nebe jasně zelené: rs (= J. Jirsa), KT 1968, č. 34; B. Doležal, Tvář 1964, č. 9–10; M. Vacík, LitN 1965, č. 20 * Minotaurus: M. Blahynka, KT 1968, č. 2; V. Smetáček, Impuls 1968, č. 9 * Noci dní: V. Novotný, NK 1994, č. 45; I. Málková, Tvar 1995, č. 1 * Samospád samoty: I. Harák, Psí víno 2000, č. 12 * Mezery v mlčení: R. Matys, NK 1998, č. 47 * Sutě: písky: drtě: R. Kopáč, MFD 23. 8. 2000; M. Chocholatý, Host 2000, č. 9, příl. Recenzní příloha; M. Kovářík, Tvar 2000, č. 19; J. Zizler, LitN 2000, č. 53–1 * Ze dna na den: O. Stehlíková, LidN 16. 9. 2003 * ...in vento scribere: V. Novotný, ČJL 2004/2005, č. 2; M. Jareš, Tvar 2006, č. 9 * Skvrny a dotyky: J. Štolba, Tvar 2010, č. 14; S. Martínková-Racková, A2 2010, č. 26.
Rozhovory: R. Kopáč, Tvar 2000, č. 16; R. Kopáč, Weles 2007, č. 30–31.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
M. Štoll a kol.: Český film. Režiséři – dokumentaristé
Autor hesla: Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 3. 12. 2009 (vk)
Aktualizace bibliografie: 30. 12. 2015 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu