Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Stanislav KOMÁREK

* 6. 8. 1958, Jindřichův Hradec 
 
 
Biolog, básník, prozaik, filozof, esejista
 Vyrůstal v Kardašově Řečici a v Jindřichově Hradci, maturoval na jindřichohradeckém gymnáziu. V letech 1977–1982 studoval biologii (obor entomologie, titul RNDr.) na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Krátce působil v Parazitologickém ústavu ČSAV v Českých Budějovicích. V roce 1983 emigroval do Vídně, kde pracoval v Naturhistorickém muzeu, na ministerstvu zemědělství a v zoologickém ústavu Vídeňské univerzity. Vedl vídeňskou pobočku exilové Společnosti pro vědy a umění (spolu s Jiřím Němcem) a spolupracoval s Altenberským okruhem pro filozofii a dějiny přírodních věd (R. Riedl, E. Oeser,W.Grössing). Po návratu z exilu přednášel v Praze na Filozofické a Přírodovědecké fakultě UK na katedře filozofie a dějin přírodních věd, kterou nově založil Zdeněk Neubauer a kterou Komárek v letech 1996–2002 vedl. Habilitoval se v roce 1994 prací Vznik, vývoj a eko-etologické významy křídelních kreseb u motýlů, v roce 2001 byl jmenován profesorem filozofie a dějin přírodních věd. Přednáší na několika fakultách UK (kromě uvedených též na Fakultě humanitních studií). Navštívil řadu zemí (Čína a Asie vůbec, Severní a Latinská Amerika a další). Žije v Praze.
 Přispíval a přispívá mj. do Kritického sborníku, Tvaru, Vesmíru, Prostoru, Analogonu, Přítomnosti či do Hosta. Některé jeho básně zhudebnil Tomáš Polívka na CD Stíny do ticha (1999). Komárek je nositelem ceny Toma Stopparda za esejistiku za rok 2005. – Jeho román Opšlstisova nadace vyšel v Berlíně pod názvem Kaplans Traum (2005, přel. Sophia Marzolff), román Černý domeček v Poznani pod názvem Czarny domek (2007, přel. Joanna Derdowska) a ve Vídni pod názvem Schwarzes Hauschen (2010, přel. Mirko Kraetsch).
 Na základě svých biologických, historických, filozofických či uměnovědných znalostí a pečlivé observace okolního světa Komárek hledá a nalézá nečekané souvislosti a překvapivé analogie mezi přírodními a společenskými procesy a ukazuje svět lidí a zvířat v jeho barevnosti a ambivalenci. Inspirován biologem Adolfem Portmannem, ale rovněž psychoanalytikem C. G. Jungem v svých esejích odhaluje klišé soudobé společnosti v důvěrně známých fenoménech každodennosti a poodkrývá to patologické v lidské civilizaci (100 esejů o přírodě a společnosti, Lidská přirozenost, Příroda a kultura). Mimo problematiku živé přírody obrací svou pozornost rovněž do jiných oblastí, například k lékařství (problému psychosomatických poruch a jejich místu v západním zdravotnickém systému se věnuje v knize Spasení těla), ale především k cestování (imprese a úvahy o cizích zemích, vycházející obvykle z osobní zkušenosti s tamní kulturou, soustředil do knih Zápisky z orientu Zápisky z okcidentu).
Do krásné literatury Komárek vstoupil básnickými sbírkami shrnutými později v knize Mé polopouště, ve kterých se již objevují pro něj signifikantní témata emigrace či svobody člověka a jeho možnosti volby na pozadí dějin. Významné je v těchto sbírkách rovněž specifické využití jazyka (básně v neexistujících jazycích), jež našlo uplatnění rovněž v autorově prozaické tvorbě. Ve svých románech čerpá autor z různých stylových rovin, neobvyklá cizí slova kombinuje s archaismy či historismy a často nedialogickou formu příběhů obohacuje přesahy do politiky, historie či umění. Ve volné románové trilogii Opšlstisova nadace, Černý domeček Mandaríni ukazuje různorodé možnosti osudu člověka propleteného s osudem dějin. Opšlstisova nadace se věnuje problému hledání místa jedince v odcizeném prostoru mimo domov se zápletkou spiknutí janičářů. V Černém domečku autor na ploše maloměsta proměňuje příběh životních osudů dvou rodin v rozsáhlou analýzu společenských a kulturních událostí novodobých dějin. Řadu románů uzavírá sebereflexivní výpovědí o (pseudo)vědeckém prostředí, v níž společenská satira v souvislosti s tématem smrti nabývá vážnějších poloh (Mandaríni). Autor si pohrává s postmoderním typem narace, pro jeho psaní je charakteristická občasná přerývanost děje a četné esejistické odbočky, dotvářející specifickou autorskou poetiku „nepravidelných románů“, k níž se sám přiznává v podtitulech svých děl.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Kartografie (BB, Vídeň 1986); Kaligrafie (BB 1994); Holografie (BB 1998, též s básněmi Michala Kotrby); Mé polopouště (BB, soubor básnického díla, 2006); Opšlstisova nadace (R 2002); Černý domeček (R 2004); Mandaríni (R 2007).
Soubory esejů: Sto esejů o přírodě a společnosti – Doudlebia a jiné fenomény (1995); Hlavou dolů (1999, upravené vydání 2006); Pitevní praktikum pro pokročilé (rozšířená reedice knihy Sto esejů o přírodě a společnosti, 2000); Mír s mloky (2003); Leprosárium (2005); Sloupoví aneb Postila (2008); Zápisky z Orientu (2008); Zápisky z Okcidentu (2008).
Odborné práce: Dějiny biologického myšlení (1997, obs. Vznik, vývoj a eko-etologické významy křídelních kreseb u motýlů); Lidská přirozenost (1998, 2. vydání pod názvem Obraz člověka v dílech některých význačných biologů v 19. a 20. století 2003); Mimicry, aposematism and related phenomena in animals and plants, Bibliography 1800-1990 (1998); Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (monografie 2000, angl. s tit. Mimicry, aposematism and related phenomena, Mnichov 2003); Příroda a kultura (2000, rozšíř. 2008, angl. s tit. Nature and Culture, Mnichov 2009); Panoráma biologické a sociokulturní antropologie (2003, s Jaroslavem Malinou); Spasení těla: moc, nemoc a psychosomatika (2005); Ptáci v Čechách v letech 1360-1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha (2007); Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie (2008, obs. Dějiny biologického myšlení a Obraz člověka v dílech některých význačných biologů v 19. a 20. století).
Rozhovory: Hřebci nepatří do guláše (vedl Pavel Taněv, 2006).
Příspěvky ve sbornících a odborných publikacích: Portmann: Nové cesty biologie: Scientia et Philosophia 7 (1997); Emanuel Rádl – vědec a filozof (2004); Člověk a les (2008); Pokusy o dobrodružství. Poznámky k eseji (2008); Biologie ve službách zjevu (2008).

LITERATURA

Studie a články: E. Gilk: Tematizace maloměsta v nové české próze, ČJL 2006, č. 2; M. M. Marešová: Pokus o portrét intelektuála, Host 2007, č. 9.
Recenze: Kartografie: J. Vojvodík, Národní politika (Mnichov) 1988, č. 2 * Sto esejů o přírodě a společnosti: P. Hrbáč, M. Petrusek, Tvar 1996, č. 11* Hlavou dolů: P. Hrbáč, Tvar 2000, č. 11* Pitevní praktikum pro pokročilé: R. Václavík, Host 2000, č. 10; A. Dvořáková, Tvar 2001, č. 2 * Příroda a kultura: P. Hrbáč, Tvar 2001, č. 6 * Opšlstisova nadace: E. Gilk, Tvar 2003, č. 10; L. Foldyna, Host 2003, č. 8; P. Hlavatý, Labyrint Revue 2003, č. 13-14 * Mír s mloky: J. Grombíř, Aluze 2004, č. 1 * Černý domeček: A. K. K. Kudláč, Host 2004, č. 9; R. Kanda, Aluze 2004, č. 2/3; G. Pleska, Tvar 2005, č. 9 * Leprosárium: P. Taněv, Reflex 2005, č. 45 * Spasení těla: N. Holub, Tvar 2006, č. 6; R. Honzák, Vesmír 2006, č. 2; J. Hájek: Babylon 2009, č. 7 * Mé polopouště: P. Štengl, Tvar 2006, č. 19; F. Schildberger, LitN 2006, č. 45 * Hřebci nepatří do guláše: M. M. Marešová: Host 2007, č. 5; H. Librová, Salón 11. 1. 2007 * Mandaríni: E. F. Juříková: Host 2007, č. 9; E. Gilk, B. Správcová: Tvar 2008, č. 3 * Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie: J. Lukavec, A2 2008, č. 50 * Sloupoví aneb postila: J. Jirsa, A2 2008, č. 32 * Zápisky z Okcidentu: J. Zizler, A2 2009, č. 14* Zápisky z orientu: J. Vaníček, Tvar 2009, č. 2
Rozhovory: R. Šmahel, Neon 2000, č. 2; M. Hanuš, Přítomnost 2000, č. 8; A. K. K. Kudláč, Dějiny a současnost 2003, č. 5; B. Správcová, Tvar 2005, č. 9; P. Taněv, Reflex 2005, č. 19; P. Koucká, Psychologie dnes 2006, č. 3; J. Peňás, Týden 2007, č. 48; E. Burgit, J. Děkanovský, Dějiny a současnost 2007, č. 8.
Autor hesla: Zuzana Malá (2010)
Aktualizace hesla: 20. 1. 2010 (zm)
 
zpět na hlavní stranu