Levicově orientovaný kulturně-politický týdeník, vycházející v letech 1947–1952 francouzsky v Paříži pod záštitou československého ministerstva informací. Vydavatelem časopisu byla nejprve československá kolonie v Paříži za finanční podpory československého velvyslanectví, na jaře 1946 přejala jeho vydávání Československá informační kancelář (ČIK) v Paříži, zřízená československým ministerstvem informací a spadající pod jeho pravomoc. Způsob subvence i kontroly listu ovšem podléhal utajení, pro francouzskou veřejnost i francouzské úřady byli vydavateli časopisu Jean-Marc Bouquin a Henri Thimonier. Podtitul časopisu zněl „le journal le mieux informé sur les démocraties populaires“ („nejlépe informované noviny o lidových demokraciích“). Název časopisu označuje 50. rovnoběžku, procházející Prahou a Paříží. – Týdeník velkého novinového formátu navazoval na ilegální časopis Nové Československo (podtitul: časopis československého odboje ve Francii), který vycházel ve Francii v letech 1940–1944 v česko-slovenském vydání, od září 1944 francouzsky pod názvem La Tchécoslovaquie nouvelle. Od ledna 1946 začal časopis vycházet oficiálně, od č. 2 pod názvem Paris–Prague, od č. 17 (říjen 1946) ve velkém novinovém formátu. V roce 1947 došlo nejen ke změně názvu na Parallèle 50, ale byla posílena i kulturní složka do té doby převážně politicky orientovaného týdeníku. – V pařížské redakci působili ve čtyřicátých letech mj. za českou stranu Artur London (šéfredaktor), Václav Jílek či František Listopad, za francouzskou stranu Philippe Soupault (krátce v roce 1946), Henri Thimonier, Henri Fougerousse, Samy Hannoca. Úzce s časopisem spolupracoval český velvyslanec v Paříži Adolf Hoffmeister a kulturní zmocněnci na československém velvyslanectví Ivo Fleischmann a malíř Josef Šíma. Později vznikla také pražská redakce časopisu, jejímž úkolem bylo dodávat pařížské redakci materiál a především kontrolovat politickou náplň časopisu. Šéfredaktorem a odpovědným redaktorem zahraničně-politických článků byl Bedřich Runge, za kulturní rubriku odpovídala Libuše Halasová (manželka Františka Halase), v redakci dále působily Ludmila Benešová-Drtinová, Kateřina Nekvasilová a J. Kroupová-Knoblochová; pravidelným pražským dopisovatelem (sehrávajícím roli „spojky“ mezi Prahou a Paříži) byl Antonín Jaroslav Liehm. V letech 1950–1952 časopis přejal dogmatickou kulturně politickou „linii“ prosazovanou v Československu, obsah jeho kulturní rubriky již zdaleka nebyl tak různorodý a primárně byl diktován ideologickými zájmy.
(vk)