Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 SEVEROČESKÉ NAKLADATELSTVÍ 

 1960 - 1992 
 
 Krajské nakladatelství zaměřené na autory a témata Severočeského kraje; od sedmdesátých let spojené zejména s tzv. severočeskou literární školou
 Vývoj názvu: Severočeské krajské nakladatelství (1960–1965); Severočeské nakladatelství (1966–1992)
 

Severočeské krajské nakladatelství (SN) vzniklo v Liberci dne 1. července 1960 sloučením Krajského nakladatelství Liberec (KNL) a Krajského nakladatelství Ústí nad Labem (KNU). Jeho prvním ředitelem byl jmenován Václav Dědek (1910–??), který již dříve působil jako hlavní redaktor KNL. Dále v SN působili redaktoři Jiří Mojmír PalátHana Krámská-Nutzová, od roku 1965 též Miroslav Hladík, techničtí redaktoři Eva Kašičková, Josef Stehlík, později Květa Hnízdová, a ekonomka Věra Kouřilová. S redakcí spolupracovala ediční rada, jejímiž členy byli vedle redaktorů a lektorů také zaměstnanci tiskárenského podniku Severografia. V roce 1966 odešel J. M. Palát do propagačního časopisu Jiskra a na místo ředitele nastoupil Ladislav Dvorský; téhož roku došlo i ke změně názvu podniku na Severočeské nakladatelství. Pod vedením Ladislava Dvorského se ze SN stal na konci 60. let nakladatelský podnik významně přesahující hranice kraje. Šéfredaktorem byl jmenován Karel Svátek a v literární redakci pracovali Oldřich ŠkrbelJiří Janáček, kterého posléze vystřídal Josef Bursík. Výtvarným redaktorem byl Milan Janáček, technickou redakci zabezpečovala Julie Glancová, v hospodářském úseku pracovaly Věra KouřilováEliška Pacáková. Ladislav Dvorský patřil k iniciátorům návrhu, aby se SN z ekonomických důvodů spojilo s Libereckými tiskárnami, které se v této době vyčlenily z podniků Severografie. Od počátku roku 1969 do března 1970 tak nakladatelství napojené na moderně vybavenou tiskárnu snáze čelilo dobovým problémům v oblasti polygrafického průmyslu, a mohlo proto významně rozšířit svou produkci (do literární redakce během roku 1969 nastoupili Stanislav TýblPavel Studnička). Dosud prosperující podnik se však stal v červenci 1970 (podobně jako mostecký Dialog) terčem politicky motivované kampaně: na základě konstatování Nejvyššího kontrolního úřadu ČSR a Komise lidové kontroly severočeského KNV, že v letech 1968 a 1969 obě nakladatelství vyplácela značné honoráře za knihy „vyhraněně protispolečenského obsahu“, a to navíc autorům žijícím mimo severočeský region, bylo SN exemplárně potrestáno – téměř celá liberecká redakce musela roku 1970 odejít a nakladatelství bylo od 1. 1. 1971 přesunuto do Ústí nad Labem.
Pod dosavadním názvem Severočeské nakladatelství tak jako příspěvková organizace ústeckého KNV vznikl nový podnik, jehož ředitelem byl jmenován Jan Suchl. Vedle ústeckého centra (redaktor Miroslav Kindl) zůstaly mostecká redakce někdejšího Dialogu (zprvu Vilém VránekJosef Volák) i personálně obměněná redakce původního SN v Liberci (Milan BalcarOldřich Škrbel) zachovány jako detašovaná pracoviště SN. Dále zde působili ekonom Karel Šebesta a technický redaktor Václav Daneš. Koncem roku 1972 nastoupil do ústecké redakce SN na místo Miroslava Kindla spisovatel Vladimír Páral (nejprve jako externí redaktor a později na celý úvazek). Do funkce šéfredaktora byl až v druhé polovině roku 1973 jmenován Zdeněk Košek; SN v této době zaměstnávalo přibližně 15 pracovníků (z toho 5 redaktorů). Po odchodu Jana Suchla, na místo šéfredaktora Československého spisovatele se v roce 1983 stal ředitelem SN Václav Houžvička, jehož na podzim 1985 vystřídal prozaik Jiří Švejda (ve funkci setrval do roku 1990). Šéfredaktorem byl na konci 80. let jmenován Vladimír Formánek (*1953). Do roku 1989 s nakladatelstvím (a jeho detašovanými pracovišti v Liberci a Mostě) dále spolupracovali redaktoři Josef Bursík, Alena Hřebejková, Heida Michálková, Marie Richterová, Karel Svátek, Zdenka Šolcová aj., a techničtí redaktoři a výtvarníci Alex Beran, Václav Daneš, Bedřich Dlouhý, Miloslav Fulín, Milan Grygar, Milan Janáček, Roman Karpaš, Václav Kůs, Jaroslav Malina, Vladimír Sobolevič, Věra Štefanová, Pavel Šulc aj.
Po roce 1989 se do nakladatelství vrátil Miroslav Kindl, který ve funkci ředitele rozvázal pracovní poměr s řadou zaměstnanců (další odešli dobrovolně během roku 1990); po rozpadu původní redakce se mu však nepodařilo sestavit novou, která by vytvořila perspektivní a charakteristický profil SN. V roce 1990 v důsledku změny financování rozpočtových organizací ukončila činnost liberecká pobočka. V březnu 1992 vstoupilo SN do likvidace a v září téhož roku zaniklo. Část jeho edičního programu převzalo obnovené nakladatelství Dialog.
V SN vyšlo celkem přibližně 600 titulů, z toho přibližně 200 v libereckém období a přibližně 400 v Ústí nad Labem. – Liberecké SN sídlilo nejprve v budově původního KNL v Matoušově ulici č. 12, v roce 1964 se přestěhovalo do budovy Československého rozhlasu v Alšově ulici č. 1. Ústecké SN sídlilo od roku 1971 v prostorách místního Okresního kulturního střediska ve Velké hradební č. 33, koncem 80. let se přestěhovalo na ulici Prokopa Diviše č. 5.
Na počátku 21. století se Arnošt Herman společně s Ladislavem Muškou pokusili o obnovení značky SN, jejich plán však nakonec z finančních důvodů nebyl realizován.

 

Na počátku šedesátých let vyvíjelo Severočeské nakladatelství nepříliš výraznou ediční činnost; pod jeho hlavičkou vycházely většinou publikace vlastivědné (např. František Pinc: Výlety Severočeským krajem; Josef Suchomel: Kde se Země zapomněla), přírodovědné, uměnovědné (monografie Karla Fialy Václav Jindřich Veit, monografie věnované Františku Kavánovi nebo Jaroslavu Brychtovi ad.), popř. metodické příručky. Vedle toho SN plnilo funkci zaštiťujícího vydavatele nejrůznějších oborových či zájmových tisků (mj. Sborníky Severočeského muzea v pro Severočeského muzeum v Liberci, publikace pro severočeské okresní archivy, vlastivědná muzea, osvětové domy nebo Krajské národní výbory). Z této spolupráce vycházela i řada sborníků věnovaných historické knižní vazbě, která byla zahrnuta pod volnou ediční řadu Odborné a metodické příručky Severočeského musea v Liberci (1963–1970, svazky 2, 3–4, 5–9, převzato z Krajského nakladatelství v Liberci) a zároveň spadala pod sérii sborníků Severeočeského muzea. Edice Vývoj 1965 (1965, 3 sv.), přinášela ve spolupráci s Krajským osvětovým střediskem v Ústí nad Labem příručky věnované vzdělávání a sociologii.
Většina titulů do roku 1966 nicméně vycházela mimo ediční řady – patřily k nim mj. čtenářsky žádané národopisné publikace či soubory místních pověstí (krkonošské povídky Jaromíra Horáčka, pověsti z Rumburska, hornický humor). Tento typ produkce doplňovaly nejrůznější vlastivědné průvodce (např. Průvodce po hradech a zámcích na Ústecku). K regionálním historickým tématům se vracela jak beletrie (Adam Jist), tak i populárněvědné práce (Jaromír Plch s publikací Souhvězdí domova o životě a díle básníků a spisovatelů Českého ráje) a některé literárněvědné sborníky (Jakub Arbes a Česká Lípa) a monografie (kniha Joži Mikuly Kdybych se nevrátil o životě básníka Ivana Javora, umučeného v koncentračním táboře). Se severočeským prostředím tematicky souvisely též práce historika Jiřího Kořalky.
Velmi pozvolna začínaly do edičních plánů pronikat původní beletristické tituly. Ke kmenovým autorům první poloviny šedesátých let patřili mj. Ladislav Dvorský, Ladislav Muška, Ludvík Středa a zejména Jan Suchl, prostor dostávaly i překlady, nejčastěji děl německy píšících autorů (lužickosrbský básník Helmut Preissler, překladatel české poezie do němčiny Reiner Kunze). Vedle spisovatelů spjatých s regionem (Ladislav Muška, J. M. Palát, Bohumír Žitek) vyšly v SN také prózy Oty Duba, Eduarda Hončíka nebo debut Markéty Zinnerové. Zájem nakladatelství o nová jména regionálních autorů dokládá i sborník Ústí nad Labem mladýma očima, který vyšel ve dvou vydáních.
Významnou změnu v ediční koncepci SN předznamenalo v roce 1965 vydání výboru veršů Vladimíra Holana Smrt a sen a slovo, jež se vymykalo dosavadnímu regionálnímu omezení nakladatelské produkce. Po příchodu Ladislava Dvorského do funkce ředitele v roce 1966 začaly vznikat první ediční řady. Nebeletristické tituly byly soustředěny do edice Lupa, v jejíž malé řadě (1966–1969, 8 sv., v redakci označovaná jako „Malá Lupa“) vyšly mj. reportáže Josefa Krále o nekomunistickém odboji za druhé světové války či vzpomínky poslance Karla Kreibicha Těsný domov – širý svět, zatímco velká řada (1967–1969, 4 sv., označovaná též jako Výběrová řada nebo „Velká Lupa“) přinášela studie o výtvarnících z regionu s reprodukcemi jejich děl (Vladimír Komárek, Bohdan Kopecký ad.). Regionální vymezení SN významně přesahovala nepojmenovaná, avšak typograficky jednotná řada brožovaných svazků esejů a studií (1969, 6 sv.), v níž vedle překladu stati Siegfrieda Johanna Schmidta vyšel též sborník Čtení o kompozici, stať Zdeňka Kalisty či přednáška Josefa Šafaříka Člověk ve věku stroje.
Na beletrii byla v libereckém období soustředěna edice Sever (1966–1969, 7 sv.), která však nejeví známky vyhraněnější koncepce: vedle poezie (Emil Juliš, Ludvík Středa) zde vyšlo několik původních detektivek (Anna Sedlmayerová), vědeckofantastické povídky (Aleš Kleprlík) či humoristické prózy (Pavel Fiala). Ucelenější program měla knižnice Kaňka (1967–1970, 11 sv., red. Hermína Franková, Z. K. SlabýOta Šafránek), v níž vycházely původní humoristické knihy určené dětem mladšího školního věku. Vedle zavedených autorů literatury pro děti a mládež (Zdeněk Adla, Václav Čtvrtek) zde publikovali např. Pavel Bošek, Ladislav Dvorský, Josef Hanzlík, Zdeněk K. Slabý nebo Pavel Šrut. Svébytnou řadu vytvořily třídílné Prózy Jiřího Ortena (1966–1968, ed. Marie R. Křížková), poprvé souhrnně představující Ortenovo prozaické dílo.
Neméně podstatná byla mimoediční produkce SN. Vedle místopisných a historických publikací takto vyšla např. sbírka experimentálních veršů Emila Juliše Pohledná poezie, jako bibliofilie sbírka Miloše Vodičky Čarodějnice z Blois, dále reedice Durychova Masopustu či soubor dopisů F. X. Šaldy Simonettě Buonaccini. Populární literaturu zastupovaly detektivky Pavla Krause nebo Anny Sedlmayerové, vědeckofantastická próza či publikace rekapitulující dosavadní poznatky o UFO (Josef Fleissig). Zásluhou technické redaktorky SN Julie Glancové, která udržovala přátelské vazby s okruhem literátů blízkých Kamilu Bednářovi, i vzhledem k napojení SN na okruh experimentujících literátů sdružených kolem časopisu Dialog byly do programu SN v letech 1968–1970 zařazeny též knihy autorů žijících mimo severočeský region, což posléze poskytlo záminku k politicky motivované likvidaci libereckého nakladatelství. Na rozdíl od novely Vladimíra Škutiny Presidentův vězeň, jednoho z emblematických textů osmašedesátého roku, který SN stihlo vydat i distribuovat, byl deník Jiřího Koláře z roku 1949 Očitý svědek v roce 1969 vytištěn, ale před distribucí poslán do stoupy.
Nové Severočeské nakladatelství v Ústí nad Labem v roce 1971 převzalo z libereckého SN a mosteckého Dialogu některé připravené a rozpracované svazky (pravděpodobně především s ohledem na právní závaznost smluv). Z mosteckého nakladatelství přešla do nového SN edice detektivek Labyrint (1971–1980, od sv. 6 do sv. 15, sv. 9 nevyšel), v níž nyní vedle původních děl českých autorů (Lubomír Černík, Vladimír Klevis, Zdeněk Vopat), vycházely i adaptace a převyprávění anglických detektivních příběhů (Josef Volák) a překlady. Dlouhodobě řešila nová redakce SN distribuci knihy Jaroslava Velinského Hra na smrt, která byla roku 1972 vytištěna pod autorovým pseudonymem Václav Rabský, distribuována však byla až v roce 1978. Od svého libereckého předchůdce převzalo SN název knižnice Sever (1973–1989, 10 sv.), která se ovšem na rozdíl od původní koncepce nyní soustředila především na starší i novější dějiny dělnického hnutí v severních Čechách (Roman Cílek, Jan Měchýř, Jiří Tůma) a přinášela vzpomínky dělníků či horníků ze Severočeského hnědouhelného revíru. I přes zřetelné dobové limity některé její svazky usilovaly o nezjednodušující pohled a snažily se představit spíše méně známé postavy dělnického hnutí. V podobném duchu byla zpočátku koncipována knižnice Postavy a události (1975–1990, 24 sv.), v níž vycházely jednak připomínky dějinných událostí, často téměř ikonicky spjatých s dobovou interpretací novější historie Severočeského kraje (Duchcovský viadukt, rumburská vzpoura, svárovská stávka), a jednak profily historických osobností. Vedle postav dějin dělnického hnutí a osobností protifašistického odboje se do edice vešly i svazky věnované literátům (Pavlu Stránskému ze Zap, Bertě Mühlsteinové, Karolině Světlé), výtvarníkům (Karlu Vikovi), hudebníkům, lékařům apod. K významnějším svazkům edice patří monografie Pavla Koukala Trubači revolt, věnovaná anarchistickému hnutí přelomu 19. a 20. století. Z řady místopisných nebo s regionem spjatých publikací (mnohdy i fotografických) patřila k úspěšným titulům opakovaně reeditovaná Kniha o Jizerských horách Miloše Nevrlého.
Dětem byla určena mimoedičně vydávaná původní beletristická tvorba, ale také převyprávěné pověsti a pohádky ze severočeského regionu (Vladimír Hulpach, Jan Ryska, Ludvík Středa, Jan Suchl); v mnoha případech šlo o knihy původně zařazené do edice Kaňka. Autorský okruh publikací pro mladší čtenáře postupně rozšířili Jiří Řípa, Josef Volák, Miloš Zapletal aj.
Profil ústeckého SN významně ovlivnil příklon k beletrii, především ke společenské próze. V 70. a 80. letech bylo nakladatelství (zejména díky přítomnosti kmenového redaktora Vladimíra Párala) vnímáno jako centrum tzv. severočeské literární školy, která v tomto dvacetiletí patřila k nejčtenějším a nejvíce sledovaným tendencím v rámci oficiálně vydávané beletrie. Ačkoliv se původní páralovské poetice mnohé prózy této volné skupiny autorů vzdalovaly, obvykle se nevyhýbaly prvkům společenské kritiky (zejména konzumního způsobu života či kariérismu) ani postupům populární literatury. Těmto románům byla vyhrazena edice Nová próza (1972–1990, 25 sv.), v níž publikovali Ota Dub, Václav Dušek, Arnošt Herman, Jan Knob, Vladimír Páral, Jan Suchl, Jiří Švejda či Josef Volák, v 80. letech též debutanti Otto Hejnic, Petr Novotný, Pavel Růžek nebo Vlastimil Vohnický. Jistou protiváhou prozaické edice měla být knižnice debutů severočeských básníků První verše (1973–1990, 20 sv.). V ní vedle autorů vycházejících z regionální literární soutěže Konstantina Biebla v Lounech (mj. Jitka Badoučková, Marcela Chmarová) publikoval též pozdější spolupracovník undergroundového Vokna Jiří Kostúr či překladatel z lužické srbštiny Milan Hrabal. Na přelomu 80. a 90. let v edici debutovali autoři pocházející původně z ineditních okruhů (Květa Jankovičová a Roman Szpuk ze Skupiny XXVIII). Vedle uvedených dvou edic však původní beletrie vycházela v dalších, graficky sjednocených, avšak nepojmenovaných knižnicích. Zde se objevovaly práce zavedených autorů, obvykle se SN dlouhodobě spolupracujících (z prozaiků opětovně Ota Dub, Václav Dušek, Vladimír Páral, Jan Suchl, Jiří Švejda, dále Milan Exner, Pavel Frýbort, Otakar Chaloupka, Jana Máchalová, Jana Moravcová, Pavel Růžek, z básníků Ilja Bart, Vladimír Farský, Marta Gärtnerová, Jan Houška, Milan Hrabal, Marcela Chmarová, Ludvík Středa či Václav Šťovíček). Jistá výlučnost SN, jež byla důsledkem propojení úspěšné, čtenáři i podstatnou částí oficiální kritiky respektované skupiny tvůrců s provozem nakladatelství, do určité míry podniku umožňovala vymezit se vůči soudobým vydavatelským podmínkám a určovat si progresivnější nakladatelský program. Na konci 80. let vyšla v SN po autorově dlouhodobém nuceném odmlčení sbírka básní Emila Juliše a objevily se i detektivní romány Anny SedlmayerovéJaroslava Velinského.
Po roce 1989 se SN pokusilo vytvořit novou ediční koncepci, a to i přesto, že většina členů kmenového autorského okruhu odešla kvůli neshodám s novým vedením. SN nyní zařazovalo též komerčněji zaměřené tituly (knihy léčitele Josefa Jonáše, připravené v koedici s obnoveným nakladatelstvím Dialog, humoristická próza Františka Ringo Čecha), vyšly ovšem i dříve připravené knihy veršů Ilji Barta, Emila JulišeLudvíka Středy. Ambiciózní, ale již nerozvinutá edice Jádra (1990–1991, 5 sv., red. Vilém Vránek) se věnovala jednak výtvarnému umění (Emil Filla, Josef Hlaváček) a jednak beletristické tvorbě za normalizace nepublikujících autorů (Daniela Hodrová, Vladimír Vokolek). Jako prozaik zde v této době debutoval právník Milan Kindl.
Náklady odborných nebo populárněnaučných publikací se pohybovaly v rozmezí 1000–4000 výtisků. Próza vycházela zejména v pozdějším období v nákladu od 5000 do 30 000 výtisků, úspěšnější tituly až 60 000 výtisků. Náklady básnických sbírek se pohybovaly kolem 500 výtisků.

 

Po celou dobu své existence vydávalo SN publikace pro řadu krajských a okresních institucí a podniků. Šlo o tato zařízení a instituce: Sdružení severočeských hnědouhelných dolů v Mostě (1960), Osvětový dům v Liberci (1960), Krajský pedagogický ústav v Teplicích (1960), Severočeský KNV v Ústí nad Labem – komise pro ochranu veřejného pořádku (1961), Agrotechna, n. p., Praha (1961), Sdružení podniků jablonecké bižutérie k výstavě Bižutérie pro celý svět v roce 1961, Dům pionýrů a mládeže Liberec (1961), Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (1961), Severočeský KNV a krajská správa Státní pojišťovny v Liberci (1962), Kulturní a společenské středisko města Teplic (1962), Vlastivědné muzeum a Osvětový dům v České Lípě (1964), Krajský pedagogický ústav v Ústí nad Labem (1964–1966), Dům kultury a vzdělání Liberec (1964), Okresní archiv v Mostě (1964, 1971), ONV v Děčíně (1965), Krajské osvětové středisko v Ústí nad Labem (1965), Dům techniky SHD v Mostě (1966), Kulturní správa Severočeského KNV v Liberci (1966), Metodické oddělení krajské školní správy Severočeského KNV v Ústí nad Labem (1968), Státní zámek a galerie v Duchcově (1971), Památník Terezín (1971, 1988), Severočeský KV KSČ v Ústí nad Labem (1973, 1975, 1981), Okresní archiv Ústí nad Labem (1974), Oblastní galerie v Liberci (1974), Městský NV v Litvínově (1976), OV KSČ a ONV v Jablonci nad Nisou (1976), Městský NV v České Lípě (1976), Podještědské muzeum Karolíny Světlé v Českém Dubě (1977), Rudné doly Příbram, n. p., závod Cínovec (1977), Okresní muzeum v Lounech (1979), OV Socialistické akademie v Liberci (1979), Městský NV a Severočeské hnědouhelné doly, koncern v Mostě (1982) a Okresní muzeum v Ústí nad Labem (1988).

Koncem 60. let zařadilo SN do edičního plánu nepojmenované řady esejů a studií mj. knihy M. R. Křížkové Prózy Jiřího Ortena, Robinsona Jefferse Názory na uměníZdeňka HořínkaO moderním dramatu. Pro výběrové řady poezie byly připravovány knihy Jiřího Koláře (Očitý svědek, vytištěný náklad šel do stoupy), Ivana Diviše (Křížatky), Josefa Hanzlíka (Krajina Euforie), Jaromíra Hořce (Malá sluneční soustava) Jiřího Kuběny (Jeden všech srdcí v pravdě srdce zpěv) a Věry Linhartové (Nastolení krále). Mimo edice SN plánovalo sbírku povídek Ester Krumbachové Vražda ing. Čerta. – V druhé polovině 80. let vydávalo SN několikastránkové brožury k výstavám v Ústí nad Labem (např. Rostislav Zárybnický, Miroslav Prošek). – Na rok 1992 nakladatelství chystalo mj. publikaci Milana Nakonečného Hermetismus, sbírku básní K. J. Čapka Za zrcadlem, sci-fi povídky Josefa Pecinovského Planeta, která dává hádanky nebo kuchařku Kristýny Kaisrové Kuchyně vídeňských monarchů.

Pod názvem Severočeské nakladatelství působil v letech 1945–1946 ve Varnsdorfu podnik věnující se zejména vydávání leporel.

 
 Ediční řady
Odborné a metodické příručky Severočeského musea v Liberci (1963–1965); Vývoj 1965 (1965); Lupa (1966–1969); Lupa. Velká řada (1967–1969); Sever (1966–1969, 1973–1989); Jiří Orten: Prózy (1966–1968); Kaňka (1967–1970); Labyrint (1971–1980); Nová próza (1972–1990); První verše (1973–1990); Postavy a události (1975–1990); Jádra (1990–1991).
 Časopisy a informační bulletiny: Sborník Severočeského musea. Společenské vědy (1962–1970, převzato z Krajského nakladatelství v Liberci); Sborník Severočeského muzea. Přírodní vědy (1963–1972, převzato z Krajského nakladatelství v Liberci); Z minulosti Děčínska (1966, 1974); Z minulosti Děčínska a Českolipska (1965, 1974, 1977, 1985); Ars vitraria. Sborník studií Muzea skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou (1966–1989); Terezínské listy. Sborník Památníku Terezín (1970–1992); Sborník Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem. Řada přírodovědná (jen 1973, předtím i potom Státní pedagogické nakladatelství); M '74. Sborník Okresního muzea v Mostě. Řada přírodovědná (jen 1975, předtím i potom Okresní muzeum v Mostě).
 Výtvarní spolupracovníci: Alex Beran, Václav Daneš, Bedřich Dlouhý, Miloslav Fulín, Milan Grygar, Milan Janáček, Roman Karpaš, Václav Kůs, Jaroslav Malina, Vladimír Sobolevič, Věra Štefanová, Pavel Šulc.
 Technické informace: Celkem vyšlo v SN cca 600 publikací. – Náklady knih se pohybovaly v rozmezí 1000–4000 v případě odborných nebo populárněnaučných publikací. Prózy vycházely zejména v pozdějším období v nákladech od 5000 do 30 000 výtisků, v některých případech úspěšných titulů až 60 000 výtisků. Náklady básnických sbírek byly v průměru kolem 500 výtisků. – Liberecké SN tisklo v libereckých tiskárnách, ústecké SN převážnou část své produkce zadávalo tiskárenským podnikům Severografia (Liberec, Most).

LITERATURA

Nakladatelský prospekt: Čtení o knihách Severočeského nakladatelství (1973).
Články: J. M. Palát: Severočeské nakladatelství a autoři, Průboj 27. 8. 1961; A. Haman: Bilance libereckého nakladatelství, KT 1963, č. 45; J. Koloničný: „Knihy vzdoru“ za státní peníze. Nad výsledkem prověrky v Severočeském nakladatelství a vydavatelství Dialog, Průboj 28. 7. 1970; (lc): Místo literatury protispolečenské pamflety, RP 29. 7. 1970; (zk) [= Z. Kukurová]: Nové nakladatelství v Ústí nad Labem, LD 29. 12. 1970; J. Kliment: Konkrétní práce pro konkrétní cíle, RP 16. 8. 1974; J. Suchl: Sloužit dobré věci, RP 15. 3. 1975; V. Vránek: SN. Z nakladatelských stolů, MF 4. 9. 1976; Z. Košek: Práce s autory a ediční záměry, RP 22. 3. 1977; P. Landová: Dvaadvacet titulů dobrého čtení, MF 25. 5. 1978; J. Votruba: Publicistika násobená spoluprací, Průboj 1. 8. 1979; J. Votruba: Projekt nové edice, Průboj 7. 12. 1979; V. Houžvička: Desetiletí knižní tvorby, Průboj 14. 4. 1981; J. Suchl: Podle mého názoru, Tvorba 1981, č. 39; P. A.: Dve krajské nakladatel'stvá, Slovenské pohľady 1982, č. 11; J. Suchl: Nepromarnit příležitost, Tvorba 1984, č. 24, příloha Kmen; J. Suchl: Pro společné dílo, Průboj 6. 3. 1986; V. Píša: Severočeské Postavy a události, Průboj 13. 1. 1987; SN: Severočeské nakladatelství informuje, Severočeský deník 28. 7. 1990; L. Muška, In memoriam Severočeského nakladatelství, ROK 1992, č. 2.
Rozhovory: Ediční rada SN (připr. J. Beránek a J. Bursík), Průboj 14. 2. 1965; L. Dvorský: Nakladatelství hledá cestu (připr. J. Král), Průboj 6. 2. 1966; L. Dvorský: Víte, co je to Kaňka? (připr. re [=R. Pečman]), Práce 13. 12. 1967; L. Dvorský: Knihy z českého severu (připr. -la- [= B. Homola]), RP 22. 1. 1969; L. Dvorský: Severočeské nakladatelství 1970 (připr. J. Holý), Průboj 27. 1. 1970; J. Suchl: Myslet především na čtenáře (připr. B. Plevka), RP 26. 2. 1971; J. Suchl: Regionální – ano, provincionální – ne (připr. V. Falada), MF 21. 8. 1976; J. Suchl: Ač krajští, nechceme být provinciální (připr. V. Tikovský a K. Barták), Československý voják 1977, č. 10; J. Suchl: Naše knihy jsou čteny (připr. -lc- [= J. Pelc]), Tvorba 1978, č. 20; V. Houžvička: Prosazovat hodnoty (připr. P. Nový), MF 28. 9. 1983; V. Houžvička: Tři roky (připr. V. Stránský), Československý voják 1984, č. 4; V. Houžvička: Setkání s poezií (připr. M. Šutry), Průboj 30. 5. 1985; Na kus řeči s Jiřím Švejdou (připr. J. Votruba), Průboj 5. 10. 1985; V. Houžvička: Knihy ze severu Čech (připr. tva), SvSl 29. 1. 1986; J. Švejda: Mapovat obraz kraje, Tvorba 1986, č. 11, příloha Kmen (připr. P. Frýbort); J. Švejda: Hlas ze severu (Čech) o nakladatelské praxi (připr. P. Frýbort a O. Neff), Kmen 1988, č. 29/30; Dvě otázky JUDr. V.Formánkovi, šéfredaktorovi SN (připr. J. Holoubek), Kmen 1988, č. 46; V. Formánek: U telefonu (připr. jaš), Kulturní práce 1989, č. 23; S Jiřím Švejdou nejen o třech (připr. L. Kapek), RP 1. 9. 1990, příl. Haló sobota, č. 35.
Archiv: Státní oblastní archiv v Litoměřicích: Severočeské nakladatelství Ústí nad Labem 1961–1978 (inventář L. Dušek, 2004, ev.č. 4343).

Související odkazy

J. Halada: Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

  Autor hesla: Michal Jareš (2013)
  Aktualizace textu hesla: 3. 2. 2013 (jar)
  Aktualizace bibliografie: 3. 2. 2013 (jar)
zpět na hlavní stranu