Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Autoportrét


Uzlová báseň


Dvě dámy (muchláž, 1985)


Konzerva (koláž, 1988)

 Jiří  KOLÁŘ

* 24. 9. 1914, Protivín 
† 11. 8. 2002, Praha 
 
Básník, dramatik, překladatel, výtvarník
 Otec byl pekařem. Kolář vychodil obecnou školu v Protivíně, měšťanskou na Kladně (1929). Po vyučení truhlářem (1932) žil z podpor v nezaměstnanosti a z různých příležitostných prací jako pomocný dělník na stavbách, závozník, hlídač, ošetřovatel. V roce 1941 pracoval nejprve jako truhlář, pak byl nasazen k práci na stavbě železniční vlečky; záhy však za pomoci přátel ze Skupiny 42 získal místo číšníka. Po válce krátce vedl místní organizaci Svazu české mládeže na Kladně, ale ještě během roku 1945 odešel do Prahy jako nakladatelský redaktor Družstva Dílo (v období 1946–1947 byl půl roku šéfredaktorem týdeníku Lidová kultura). Od roku 1950, po propuštění ze zaměstnání, se Kolář věnoval výhradně literární a výtvarné tvorbě. V roce 1952 byl v nepřímé souvislosti se svým rukopisným textem Rod Genorův zatčen a po devíti měsících vazby při propuštění na stejnou dobu odsouzen. Do roku 1948 a poté opět od šedesátých let navštěvoval různé evropské země, USA, Brazílii a Japonsko, mj. byl v letech 1978–1979 na stipendiu v západním Berlíně. Od roku 1980 žil v Paříži, francouzské státní občanství získal roku 1984. Po mozkové příhodě (1998) se na doporučení lékařů v květnu 1999 vrátil do Prahy. Od léta 1999 byl po úrazu páteře upoután na lůžko. – Manželka Běla Kolářová (1923–2010, sňatek 1949) se zabývala uměleckou fotografií (celoživotní soubor Objekty a asambláže uveřejnila 1993).
 

Především poezii, avšak i překlady a drobné reflexivní prózy a výtvarné práce publikoval v periodikách: U, Život, Kvart, Blok, Lidové noviny, Listy, Růst, Host do domu, Zlatý máj, Světová literatura, Nový život, Svobodné noviny, Kultura, Divadelní noviny, Divadlo, Výtvarná práce, Tvář, Literární noviny, Ohníček, Květy, Orientace, Sešity pro mladou literaturu, Sešity pro literaturu a diskusi, Dialog, Obrys (Mnichov), Proměny (New York) aj. Od šedesátých let přispěl do řady sborníků u nás i v cizině. – Roku 1949 byla rozmetána sazba knihy Roky v dnech, znovu pak v roce 1970 spolu se sazbou knih Očitý svědek, Prometheova játra. K vydání byla též připravena kniha Básně ticha, jejíž sazba sice nebyla rozmetána, ale vytištěné, dosud nesvázané archy zničeny; tato původní (barevná) verze přitom nebyla totožná s polistopadovým (černobílým) vydáním v rámci autorova sebraného Díla. V samizdatové edici Ivana Martina Jirouse Opsáno na Brancourově vyšla již v šedesátých letech Kolářova sbírka Nový Epiktet, v edici Petlice kniha Odpovědi (Imaginární interview, 1975), jež vznikla na základě rozhovorů s Jiřím Padrtou v první polovině let sedmdesátých, a dále práce Očitý svědek (1975), Dny v roce a roky v dnech (1975, všechny rovněž 1978 v Krameriově expedici), v Edici Expedice Prometheova játra (1979). V samizdatu vyšlo též drama Chléb náš vezdejší (1976) a soubor textů Snad nic, snad něco (1988). Spolu s Josefem Hiršalem Kolář sestavil samizdatový sborník Život je všude (1956). Jeho texty byly dále zařazeny do samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Z Obsahu 1982 (1983), Básníci a samotáři (1984, ed. O. Fibich, J. Brixi), Obsah. Leden – květen 1987 (1987), Z Obsahu 1987 (1988) a Světlá lhůta (1989, ed. P. Kabeš). Kolářovy výtvarné práce byly použity jako ilustrace u řady samizdatových publikací. Od roku 1981 vydával v Paříži nepravidelně vycházející Revue K.
Ve čtyřicátých letech byl Kolář členem výtvarné a literární Skupiny 42 a od roku 1964 výtvarné skupiny Křižovatka. Od padesátých let pořádal večery moderní poezie a výtvarné výstavy. První samostatnou výstavu svých koláží měl roku 1937 v divadle E. F. Buriana, poté až v roce 1962, kdy začal vystavovat pravidelně, od roku 1963 též v západní Evropě a v USA (nejvýznamnější souborná výstava se uskutečnila roku 1975 v Guggenheimově muzeu v New Yorku); v Praze opět v roce 1994 v Domě U Černé Matky Boží. Velká bilanční výstava se konala na přelomu let 1999 a 2000 v pražském Veletržním paláci po názvem Příběhy Jiřího Koláře; několik dalších pak přineslo sté výročí umělcova narození v roce 2014, mj. Jiří Kolář: ze Sbírky Jana a Medy Mládkových (Muzeum Kampa, Praha); Jiří Kolář: Ostatky ráje (Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov); Hráno na harfu komínů: Jiří Kolář a Kladno /1925–1945/ (Středočeská vědecká knihovna v Kladně ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, Praha; zde); Tanec v ruinách: nálezy Jiřího Koláře (Galerie Smečky, Praha).
V roce 1971 Kolář obdržel Herdrovu cenu a v roce 1991 Cenu Jaroslava Seiferta; sám v letech 1974–1978 každoročně uděloval literární Cenu Jiřího Koláře. O Jiřím Kolářovi byly natočeny dokumentární filmy Ženy a koláže Štěpána – Koláře (1964, r. Jaroslav Šikl), Jiří Kolář (1991, r. Jaroslav Kyncl, Vladimír Van Maule), Jiří Kolář (1996, r. Juraj Johanides), Český umělec Jiří Kolář (Basel 1996, r. Dušan Šimko), Zblízka – Jiří Kolář (1999, r. Aleš Kisil). Český rozhlas roku 2002 uvedl pořad Viléma Faltýnka Ohlédnutí za tvorbou Jiřího Koláře. – Některé Kolářovy básnické texty zhudebnila skupina Plastic People of the Universe.

 Počátky Kolářova uměleckého hledání, poznamenané vyrovnáváním se s dosavadní básnickou tradicí i moderními uměleckými směry a zároveň pokládáním základů některých specifických metod i témat tvorby, dokládá vysoce stylizovaná prvotina Rudý havran, jejíž rukopis, dokončený v roce 1936, byl nalezen až v devadesátých letech ve fondu Vítězslava Nezvala v Literárním archivu PNP a v roce 2009 publikován společně s dalším rukopisem z pozůstalosti, básnickou skladbou Nový don Quijote. Výrazná inspirace surrealismem je patrná i v prvních dvou skladbách triptychu S utkvělou myšlenkou na město a noc s jejím tělem (soukromý tisk 1938, pravděpodobně antedatováno), ovlivněného dobovými erotickými tisky; závěrečná báseň triptychu ovšem již odkazuje k poetice básnického dokumentu a svědectví, odpovídající programu budoucí literárně-výtvarné Skupiny 42, jejímž se stal Kolář členem. Ozvuky avantgardní poezie (od futurismu po surrealismus) sice nadále přetrvávaly i ve sbírkách z první poloviny čtyřicátých let, místo lyrizující sugesce tu však Kolář směřoval ke ztvárnění chaotické mnohovrstevnatosti moderní civilizace. Scény místy až snově neskutečné vytvářel z reálných detailů; pod vnější námětovou banalitou odkrýval drastické kontrasty utrpení a lásky, ošklivosti a něhy, zoufalství a touhy. Ve sbírce Limb a jiné básně se navzájem kříží torza několika výpovědí pocházejících z různých významových a stylistických rovin; volný verš, nesený mluveným jazykem, se rozvíjí v hromadění výzev, otázek, proseb, výhrůžek aj. Výrazem významové proměnlivosti a neuchopitelnosti látky se básníkovi stala metoda variací, zpracovávající totéž téma různým způsobem (Ódy a variace). Ještě více se od pojetí poezie jako subjektivní zpovědi vzdálily verše Kolářova druhého údobí. V básních sbírky Dny v roce (nadepsaných vždy datem jejich vzniku) zpřítomňují monology postav či věcně konstatující výpovědi autora bezútěšnou šeď životních vztahů, ale zároveň jsou proniknuty monumentalizujícím patosem doufajícího lidství, který tyto scény z chudých činžovních domů přetváří v mýtus všedního dne. Obdobný deníkový ráz mají i krátké prózy knihy Roky v dnech, představující vždy jediné zamyšlení, kuse zachycený zážitek, faktografický záznam, charakteristiku přítele apod.
V knihách Očitý svědek (Deník z roku 1949)Prométheova játra (psáno 1950) se výrazněji uplatnil autorský subjekt: nejen jako „očitý svědek“ hrůzné doby, ale především jako hněvivý soudce podlosti mocných a jejich přisluhovačů a ubohosti ostatních. Z této ubohosti, banality a utrpení však opět vyvěrá poezie, která není založena na kráse, ale na odhalení podstatného lidského údělu. K formě deníku sáhl opět v knize Přestupný rok, která obsahuje záznamy vzniklé mezi 21. březnem a 20. prosincem 1955. Přestupný rok představuje intimní vhled od Kolářova tvůrčího procesu, jsou zde zveřejněny rychlé záznamy inspirací, prvotní verze básnických textů i překladů. Deníkový charakter má rovněž Kolářova korespondence adresovaná manželce Běle Kolářové a zasílaná v letech 1983–1985 denně z Paříže do Prahy (Psáno na pohlednice I). Tuto varietu deníku rozvíjel Kolář i v letech 1985–1987, kdy nucené odloučení od manželky pominulo (Psáno na pohlednice II); vznikl tak deník mající podobu fiktivní korespondence. Diaristické formě se rovněž blíží sbírka Záznamy, která shrnuje Kolářovy deníkové poznámky z posledních let života. Autorovým záměrem bylo zaznamenat vše, co se s ním v době nemoci děje, jak ho opouští tělesná i mentální energie. Sbírka shrnuje také Kolářovy komentáře zpráv z médií, projekty koláží, které už nemohl realizovat, a úvahy o umění.
Ve snaze vydat se až k hranicím umění nechal se Kolář (v básních publikovaných ve sbírce Vršovický Ezop, jehož různorodé oddíly tvoří výbory z nevydaných sbírek, zařazených později do třetího svazku Díla) vést daným jazykovým materiálem a jeho stylem – tím, co nazývá městským folklorem, nebo uvolňoval významovou energii textu pouhým výběrem a veršovým rozčleněním reálných výpovědí a dokumentů. Vlastní experimenty Kolář průběžně reflektoval, formuloval však také – zčásti opět prostřednictvím transformace cizího textu – klasicizující nabádavé názory o trvalých zdrojích poezie a jejich vysokých nárocích na tvůrce (Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet). V jiném nedidaktickém smyslu využila formy apelu sbírka Návod k upotřebení; zatímco v prvních obdobích své tvorby stál Kolář s vášnivým zaujetím ve středu chaotického dobového dění, v této knize dospěl k hravému odstupu: z každodenní reality vybíral jednotlivé různorodé předměty i útržky lidských gest a v imaginárních výzvách z nich sestavoval „nesmyslné“ akce, které mají ve čtenáři oživit neutilitární jádro jeho bytosti.
Hravost uplatnil také jako výtvarník v osobitých variacích koláží a dalších novátorských výtvarných objektech, jimž se soustavně věnoval od přelomu padesátých a šedesátých let: z přejatého funkčního materiálu a z reprodukcí cizích obrazů vytvářel uměle konstruované výtvory. Přechodem k těmto výtvarným pracím, jimiž se od poloviny šedesátých let Kolář zabýval téměř výhradně, byla tzv. evidentní poezie, útržkovité texty, jednotlivá slova či písmena, tvořící vizuální, nikoliv jazykově významovou kompozici (Gersaintův vývěsní štít, Básně ticha). Jeho tzv. hloubkové básně (Nahoru a dolů, Poem R) jsou již ryze výtvarným, vícestránkovým dílem vnímaným v časové posloupnosti. Z opačné strany se autorovy výtvarné práce nejzjevněji blíží básním tam, kde kolážová konfrontace využívá vizuální podoby jazyka, a to nejen útržků z časopisů a knih, ale též celistvých dokumentů přinášejících s sebou své významové ovzduší (jízdenky, vstupenky, pohlednice, parte atd.). V Kolářových průnicích do prostoru mezi literaturou a výtvarnictvím však nejde o setření rozdílu mezi výslednými artefakty, ale o oživení poetického principu společného oběma uměním, o uvolnění nových cest komplexnímu vnímání současného člověka.
Kolářově básnické poetice byla blízká také tvorba pro děti, v níž uplatnil své zaměření k realitě soudobé civilizace (Jeden den prázdnin) i jazykovou hravost a vtip (Nápady pana Apríla), a také jeho tvorba dramatická, ve které rovněž užíval techniku koláže (Mor v Athénách), místy se také blížil poetice absurdního divadla (Chléb náš vezdejší).
Zájem o poezii moderní civilizace je zřejmý i v Kolářových překladech. Především z angloamerické oblasti si vybíral autory, kteří byli blízcí Skupině 42 (Carl Sandburg, Walt Whitman, Edgar Lee Masters, Thomas Stearns Eliot); překládal však i z francouzštiny (Samuel Beckett, Saint-John Perse) a z němčiny.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: S utkvělou myšlenkou na město a noc s jejím tělem (PP 1938, soukromý tisk; 2002, ed. J. Slomek); Křestný list (BB 1941); Noc (B, bibliofilie, 1943); Limb a jiné básně (BB 1945); Sedm kantát (BB 1945); Ódy a variace (BB 1946); Dny v roce (BB 1948); Tři básně (bibliofilie, 1948); Roky v dnech (PP 1949, náklad zabaven; vyšlo v 1. sv. Díla Jiřího Koláře, 1992); Jeden den prázdnin (P pro děti, 1949); Mistr Sun o básnickém umění (B 1957; 2008 vč. překladu původního čínského textu, přel. O. Král); Ezop: Bajky (adaptace staročeských textů, 1957); Kocourkov (P pro děti, 1959, volně podle J. F. von Schönberga, s J. Hiršalem); O podivuhodném životě mudrce Ezopa, který rozuměl řeči ptáků, zvířat, hmyzu, rostlin i věcí (P pro mládež, 1960, podle Sborníku prostějovského z 1557 a starých českých textů, s J. Hiršalem); Nápady pana Apríla (PP, BB pro děti, 1961); Enšpígl (P pro mládež, 1962, volně podle starých německých textů, s J. Hiršalem); V sedmém nebi (texty k obrázkům V. Fuky, pro děti, 1964); Baron Prášil (P 1965, podle G. A. Bürgera, s J. Hiršalem); Mor v Aténách (D, rozmnoženo, 1965; knižně jako 5. sv. Díla Jiřího Koláře, 2000); Vršovický Ezop (výbor z nepublikovaných sbírek BB, 1966); Chléb náš vezdejší (D, německy s titulem Unser täglich Brot, Vídeň 1966; rozmnoženo 1991; knižně jako 5. sv. Díla Jiřího Koláře, 2000); Nový Epiktet (BB 1968); Návod k upotřebení (BB 1969); Očitý svědek. Deník z roku 1949 (1969 náklad zabaven, Mnichov 1983); Odpovědi (EE, Kolín nad Rýnem 1984); Prométheova játra (BB, PP, 1970 náklad zabaven; Toronto 1985; 1990, dopl. vyd. 2000, jako 9. sv. Díla Jiřího Koláře); L’Oeil de Prague suivi de Réponses et de la Prague de Kafka (francouzsky, E, Paříž 1986); Paleček krále Jiřího (BB, PP pro děti, 1992, s J. Hiršalem); Černá lyra, Marsyas, Z pozůstalosti pana A., Vršovický Ezop, Česká suita, Návod k upotřebení (BB 1993, jako 3. sv. Díla Jiřího Koláře); Nový Epiktet, Návod k upotřebení, Odpovědi (BB 1995, jako 4. sv. Díla Jiřího Koláře); Přestupný rok (deník, 1996, jako 6. sv. Díla Jiřího Koláře); Černá lyra, Čas (BB 1997, jako 2. sv. Díla Jiřího Koláře); Psáno na pohlednice II (deník, 2000, jako 8. sv. Díla Jiřího Koláře); Záznamy (deník, 2002, jako 11. sv. Díla Jiřího Koláře); Z každého z nás postupem let něco zmizí (rozhovor, 2005, připr. M. Bauer); Rudý Havran. Nov don Quijote (BB, PP 2009; ed. M. Langerová a V. Karfík).
Výbory: Náhodný svědek (BB 1964); Dny v roce a roky v dnech (BB, PP 2003, ed. M. Fikar); Svědek (BB 2010, ed. V. Justl); Co by sis přál (2014, ed. P. Šrámek).
Knižní publikace výtvarného charakteru: Básně ticha (bibliofilie, 1965, část ze stejnojmenné sbírky; 1970 náklad zabaven; 1988 francouzsky s tit. Poèmes du silence, Paříž 1988 /ediční příprava vycházela z původní české barevné verze/; v češtině v odlišné podobě kompletně až jako 6. sv. Díla Jiřího Koláře, 1994); Evidentní básně (bibliofilie, 1965); Poem R (hloubková báseň, Kobenhavn 1965); Gersaintův vývěsní štít (evidentní básně, francouzsky s titulem L’enseigne de Gersaint, 1965, paralelně též anglicky a německy; česky: 1966); Poster-Poem-J. K. (evidentní básně, Milano 1967); Nahoru a dolů (hloubková báseň, německy s titulem Hinauf und hinunter, Hannover 1969; česky 1991); 10 Blätter aus Gersaints Aushängeschild (evidentní básně, Kassel 1969); Das sprechende Bild (destatické a evidentní básně a koláže, výbor, Frankfurt nad Mohanem 1971); Hommage à Baudelaire (partitura ke zvukové básni, Norimberk 1972); Wahlverwandschaften (Norimberk 1972); Hommage à Jiří Kolář – Tagebuch 1968 (koláže, Norimberk 1984); Slovník metod. Okřídlený osel (výklad vlastních výtvarných postupů s reprodukcemi, Milano 1986, též anglicky a italsky; francouzsky s titulem Dictionnaire des méthodes, Paříž 1991; česky 1999); Litographien (literární koláže, Osnabrück 1989); Hloubkové básně (1992); Týdeník 1968 (1993); Kafkova Praha. Kafkas Prag. Prague de Kafka 1977–1978 (cyklus muchláží k textům Franze Kafky, 1994); Ven ze stránky. Paříž 1989–1990 (proláže, 1994, obsahuje také rozhovor, který s Jiřím Kolářem vedla Monika Pajerová); Pocta Boženě Němcové (kalendář, 1996); Ornitologie moderního umění (proláže, 1997); Haškova Praha (koláže k citátům z díla Jaroslava Haška, které vybral a uspořádal Vladimír Adamczyk, 1999); Snad nic, snad něco. Práce na papíře Jiřího Koláře z let 1962–1963 (neverbální básně, 2001); Sazka 2001 (kalendář, 2000); Jiří Kolář. Sbírka Západočeské energetiky, a.s. (2001).
Souborné vydání: Dílo Jiřího Koláře (11 sv., 1992–2002 v nakl. Odeon, Český spisovatel, Mladá fronta, Paseka, eds. V. Karfík (sv. 1–9) a M. Topinka (sv. 11). Sv. 1: Křestný list, Ódy a variace, Limb a jiné básně, Sedm kantát, Dny v roce, Roky v dnech (BB, PP 1992). – Sv. 2: Černá lyra, Čas, Očitý svědek (BB 1997). – Sv. 3: Černá lyra /odlišná od verze ve sv. 2/, Marsyas, Z pozůstalosti pana A., Vršovický Ezop, Česká suita a Návod k upotřebení /odlišný od verze publikované 1969/ (BB 1993). – Sv. 4: Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet, Návod k upotřebení, Odpovědi (BB 1995). – Sv. 5: Chléb náš vezdejší, Mor v Athénách (DD 2000). – Sv. 6: Básně ticha /Pocta Kazimiru Malevičovi, Gersaintův vývěsní štít, Básně ticha, Evidentní básně/ (BB 1994). – Sv. 6 (sic!): Přestupný rok (deník, 1996). – Sv. 7: Psáno na pohlednice I (1999). – Sv. 8: Psáno na pohlednice II (2000). – Sv. 9: Prometheova játra (B 2000, úplné vydání). – Sv. 11: Záznamy (BB 2002). Pozn.: Omylem byly vydány dva svazky č. 6, svazek č. 10 nevyšel.
Překlady: C. Sandburg: Ocel a dým (1946, s J. Kotalíkem; 1960, s J. Jechem) + Dobré jitro, Ameriko (1959, s W. Beranovou; přeprac. 1960, s J. Jechem); W. Whitman: Zpěv o mně (1955, se Z. Urbánkem a E. Fryntou) + Stébla trávy (1955, se Z. Urbánkem) + Hrdá hudbo bouře (1970, bibliofilie) + Spojím vás láskou milenců (2002, s Z. Urbánkem, výbor, ed. M. Kovářík); E. L. Masters: Spoonriverská antologie (1957, se Z. Urbánkem a E. Fryntou); G. A. Bürger: Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel (1958, s J. Havlíkem); M. Držić: Dundo Maroje (1958, s J. Urbanem); T. Williams: Sestup Orfeův (rozmnoženo 1961; 1962, s J. Grossmanem); E. Albee: Kdopak by se Kafky bál (1963, s B. Becherem); N. R. Nash: Pozor, jaguár! (rozmnoženo 1961; 1963, s B. Becherem); Aristofanes: Mír (rozmnoženo 1963, z něm. úpravy P. Hackse, s B. Becherem); R. Garaudy: Realismus bez břehů (1964, s E. Janovcovou a A. Šabatkovou); S. Beckett: Čekání na Godota (rozmnoženo 1964); G. Eich: Sny (rozmnoženo 1964, s J. Bodlákovou); C. Goldoni – W. Hildesheimer: Tcháni (rozmnoženo 1964, s B. Becherem); Saint-John Perse: Vichry (1965, s B. Grögerovou a J. Konůpkem, i ed., s B. Grögerovou); T. S. Eliot.: Pustá země (1996, s dalšími).
Ostatní práce
: Miroslav Hák. Fotografie z let 1940–1958 (1959); Václav Chochola. Fotografie z let 1940–1960 (1961, souběžně vydáno také v cizojazyčné mutaci s titulem Václav Chochola – Meister der Photographie).
Korespondence:
M. Vaculíková: Drahý pane Kolář (korespondence z let 1991–1993 adresovaná J. Kolářovi, 1994, ed. K. Jadrný); M. Vaculíková: Drahý pane Kolář. Kniha druhá (korespondence z let 1993–1999 adresovaná J. Kolářovi, 1999, red. J. Jiskrová); Psáno na pohlednice I (korespondence Jiřího Koláře z let 1983–1985 adresovaná Běle Kolářové, 1999, vyšlo jako 7. sv. Díla Jiřího Koláře).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Aus Wörtern eine Welt – zu Helmut Heissenbüttel (1961); Signale 4 Jahrbuch (Kolín na Rýnem 1966); ‘66 (Kolín na Rýnem 1966); Edition et 4 (Paříž 1966); Podoby (1967); Experimentální poezie (1967); Slovo, písmo, akce, hlas (1967); An Anthology of Concrete Poetry (New York–Villenfrance–Frankfurt nad Mohanem 1967); Once Again (New York 1968); Concrete Poetry. A World View (Bloomington 1968); Die Blume Wiederkehr (Mnichov 1969); Folgende: Folge aus dem Tschechischen (Kolín na Rýnem 1969); Documenti di poesia concreta e visuale (Firenze 1970); Hommage à Carl Laszlo (Olten 1972); Text-Bilder (Kolín na Rýnem 1972); Utopia rivisitata (Milano–Řím 1974); Haute Tension (Paříž 1984); Das Wasserzeichen der Poesie (Nördlingen 1985); Ohne die Rose tun wir’s nicht (Heidelberg 1986); Liechtensteiner Almanach (Vaduz 1989); Hommage à Hrabal (Frankfurt nad Mohanem 1989).
Uspořádal a vydal: K. J. Erben: Poklad (výbor, 1958); E. A. Poe: Zrádné srdce (výbor, 1959); Zlatý věnec (výbor z literatury 19. st. pro děti, 1961, s F. Hrubínem, E. Petiškou a E. Fryntou); Vrh kostek. Česká experimentální poezie (1993, s B. Grögerovou a J. Hiršalem); Život je všude. Almanach z roku 1956 (2005, poprvé v samizdatu 1956, 1990 faksimile nákl. J. J. Kynčla /USA/; s J. Hiršalem, též přisp.).

LITERATURA

Bibliografie: Jiří Kolář. Český básník, překladatel a výtvarník (rozmnoženo 1969, red. J. Mikuškovičová, obsahuje také drobný výbor z Kolářovy poezie).
Knižně: M. Lamač – D. Mahlow: Jiří Kolář (Kolín n. R. 1968); M. Lamač: Jiří Kolář (1970); L. Aragon – R. J. Moulin: Jiří Kolář (Paříž 1973); A. M. Rippellino: Jiří Kolář (Turín 1976); M. Butor – J. Chalupecký – J. Padrta: Jiří Kolář (Zirndorf 1979); J. Chalupecký – J. Padrta – M. Lamač – R. J. Moulin: Jiří Kolář (1993, zde soupis Kolářových výstav, ed. M. Motlová); V. Karfík: Jiří Kolář (1994, obsahuje bibliografii); J. Hlaváček – V. Karfík – J. Rous – J. Machalický: Příběhy Jiřího Koláře. Básníkovy výtvarné proměny (1999, ed. V. Karfík, obsahuje bibliografii a soupis výstav); M. Bergmanová – M. Klimešová: Jiří Kolář sběratel (2001); L. Engelking: Codziennosc i mit. Poetyka, programy i historia Grupy 42 w kontextach dwudziestowiecznej awangardy i postawangardy (Lódž 2005); A. Winter: Metamorphosen des Wortes. Der Medienwechsel im Schaffen Jiří Kolářs (Göttingen 2006, obsahuje bibliografii); M. Bergmanová – M. Klimešová: Tanec v ruinách: nálezy Jiřího Koláře (2014).
Katalogy: Jiří Kolář (1963); Koláže Jiřího Koláře (1964); Koláže a objekty z let 1963–1966 (1967); Collagen, Rollagen, Objekte (Norimberk 1968); L´Arte come Forma della liberta (Milán 1972); Hommage à Baudelaire (Norimberk 1973); Collagen, Rollagen, Chiasmagen, Crumblagen (Düsseldorf, 1978); Transformations (Buffalo 1978); ...unterwegs ins Paradies (Mainz 1980); Diary 1968 (Oxford 1984); Collages 1952–82 (Londýn 1987); Hommage à Van Gogh (Amsterdam 1990); Koláže, objekty (1993); Jiří Kolář ve sbírce Jana a Medy Mládkových (1994); Zwischen Prag und Paris (Kolín n. R. 1994); Koláže (1994); Objetos y collages (Madrid 1996); Jiří Kolář a jeho poetický svět obrazů (1997); Autokoláže Jiřího Koláře (1998); Příběhy Jiřího Koláře. Básníkovy výtvarné proměny (2000, obsahuje bibliografii); Jiří Kolář sběratel (2001); Pocta Boženě Němcové (2001); Oeuvres de Jiří Kolář (Paříž 2002); Procházka s Jiřím Kolářem (2006); Jiří Kolář = Irži Kolarž (2007); Jiří Kolář & Béatrice Bizot – korespondáž (2012); Jiří Kolář 1914–2002: Collagen (Köln, 2013); Jiří Kolář 1914–2002: Ostatky ráje (2014); Jiří Kolář: ze sbírky Jana a Medy Mládkových (2014); Tanec v ruinách: nálezy Jiřího Koláře (2014).
Monotematická čísla časopisů a bloky příspěvků v časopisech: Pocta Jiřímu Kolářovi, Svědectví (Paříž) 1984, č. 73 (přisp. P. Král, J. Koblasa, A. Pohribný, J. Škvorecký, N. Terlecki , J. Kotík, I. Diviš , J. Vladislav); K nálezu strojopisu Prometheových jater, ČL 2013, č. 4 (přisp. M. Holanová, J. Říha, M. Suk, P. Šámal); Bohumil Hrabal – Jiří Kolář, Literární archiv 2014, č. 46 (přisp. E. Čapková, R. Hamanová, V. Hubáčková, I. Málková, M. Nekula); Jiří Kolář (24. 9. 1914–11. 8. 2002): koláž textů a fotografií, RR 2014, č. 96 (přisp.: J. Formánek, V. Karlík, T. Pokorná, V. Šlajchrt, M. Špirit, L. Vachtová).
Studie a články: J. Grossman: doslov, in Náhodný svědek (1964); K. Milota: Interview se sebou o Jiřím Kolářovi, Plamen 1967, č. 6; V. Burda + V. Karfík + D. Moldanová + V. Steklač: Konfrontace (o sbírce Vršovický Ezop), Sešity pro mladou literaturu 1967, č. 2; V. Karfík: Jiří Kolář, ČL 1968, č. 1, též in Jak číst poezii (1969); J. Vladislav: doslov, in Očitý svědek (Mnichov 1983); E. Frynta: doslov, in Prometheova játra (Toronto 1985; 1990); J. Chalupecký in Na hranicích umění (Mnichov 1987; 1991); M. Červenka: První čtyři sbírky Jiřího Koláře, Revue K (1989); týž in Styl a význam (1991); J. Vladislav: Kolář neboli poezie – panství života a smrti, in Portréty a autoportréty (1991); V. Karfík: Jiří Kolář, LitN 1995, č. 2; Z. Kožmín in Studie a kritiky (1995); M. Červenka in Obléhání zevnitř (1996); V. Karfík: Surrealistický rodokmen Jiřího Koláře, in Český surrealismus 1929–1953 (eds. L. Bydžovská, K. Srp, 1996); J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); M. Exner: Bez lazur, Tvar 1996, č. 21; M. Zelinský: Jak jsou udělána Prométheova játra, Tvar 1997, č. 14; S. Richterová in Ticho a smích (1997); Z. Pešat: Literatura Skupiny 42, LM 1990, č. 1/2, též in Tři podoby literární vědy (1998), též in Skupina 42 (2000, eds. Z. Pešat, E. Petrová); M. Langerová in Fragmenty pohybu (1998); A. Debická in O výstavbě a stylu textu (1999); K. Srp: Návody Jiřího Koláře, in Akce, slovo, pohyb, prostor. Experimenty 60. let (1999, katalog výstavy); M. Topinka: Otázky pro Jiřího Koláře, Host 2000, č. 10, s tit. Vážený pane Koláři též in Snad nic, snad něco. Práce na papíře Jiřího Koláře z let 1962–1963 (2001; ed. M. Topinka), též in Romboid 2002, č. 5/6, též in M. Topinka: Hadí kámen: Eseje, články, skici (1966–2006) (2007); E. Le Grand: Difrakční struktury aneb Koláž jako „fenomenologická metafora“ světa, Aluze 2001, č. 2; K. Abe: Poezie Jiřího Koláře z hlediska konkrétního umění, in Česká literatura na konci tisíciletí II (ed. D. Vojtěch, 2001); L. Engelking: Text jiného a text vlastní (Texty v díle Jiřího Koláře), in Česká literatura na konci tisíciletí II (ed. D. Vojtěch, 2001); V. Karfík in Literatura je čitelná (2002); J. Cieslar in Hlas deníku (2002); D. Stuchlíková: Království Apollónů a Venuší na kolečkových židlích aneb Antika v díle Jiřího Koláře, Listy filologické 2002, č. 1/2; V. Bezdíček: Beyond the Apocalypse: Czech Verse on the End of the Second World War, Central Europe 2007, č. 2; M. Langerová: Jiří Kolář – básník druhé avantgardy, in J. Kolář: Rudý havran. Nový Don Quijote (2009); V. Justl: doslov in J. Kolář: Svědek (2010), též in Skvosty poezie (2014); O. Pujmanová: Korespondence Jiřího Koláře s Béatrice Bizotovou, Bulletin of the National Gallery in Prague 2010–2011; J. Říha: Varianty básně Sedm let: k proměně Kolářovy poetiky na počátku čtyřicátých let, Literární archiv 2012, č. 44; J. Hrdlička: K lyrické paměti po druhé světové válce: Paul Celan a Jiří Kolář, Svět literatury 2012, č. 45; M. Holanová: Zatčení Jiřího Koláře v roce 1953 – edice dokumentů, ČL 2013, č. 4; P. Morganová: Smysl slova spočívá v jeho použití: Jiří Kolář - Yoko Ono, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 2013, č. 15; M. Nekula: Jiří Kolář a literatura – od slova k obrazu, Literární archiv 2014, č. 46; R. Hamanová: Z historie jedné spolupráce (Jiří Kolář – Jindřich Chalupecký), Tvar 2014, č. 14; J. Hrdlička: Dvě komparativní skici o identitě básníka, Slovo a smysl 2014, č. 21; H. Marciniak: „Píši tyto řádky a prosím Boha, aby se dostaly do pravých rukou...“: Jiří Kolář – Tadeusz Różewicz: poetika sekundárního svědectví, Slovo a smysl 2014, č. 21; J. Míka: Mléčnou drahou dolů a hutí: kladenské období básníka a výtvarníka Jiřího Koláře, Sdružení knihoven České republiky v roce 2014 (2015); J. Říha: Křestný list a protektorátní cenzura. Geneze prvotiny Jiřího Koláře a národně politická poezie, in M. Wögerbauer ad.: V obecném zájmu, sv. II: 1938–2014 (2015).
Recenze: Křestný list: Chal. (J. Chalupecký): Volné směry 37, 1941/42, č. 4, s. 116 * Sedm kantát: J. Morák, Generace 1, 1945/46, č. 2, s. 21 * Limb a jiné básně: V. Černý, KM 1946, č. 4–6, s. 88 * Ódy a variace: V. Černý , KM 1947, č. 13–14, s. 307 * Dny v roce: J. Pinkava, LidN 27. 6. 1948; B. Polan, KM 1948, č. 13–14, s. 305, též in Život a slovo (1964) * Mistr Sun o básnickém umění: J. Grossman, NŽ 1957, č. 7, s. 762; O. Hejda, Souvislosti 2008, č. 2 * O podivuhodném životě mudrce Ezopa: A. Skoumal, Enšpígl, ZM 1963, č. 6–7, s. 281 * Náhodný svědek: J. Opelík, HD 1965, č. 6 * Očitý svědek: S. Richterová, Svědectví (Paříž) 18, 1983/84, s. 823; I. Diviš, Obrys (Mnichov) 1983, č. 3 * Odpovědi: K. J. (K. Jadrný), Svědectví (Paříž) 1986/1987, č. 77 * Prometheova játra: S. R. (S. Richterová), Svědectví (Paříž) 1986/1987, č. 77; V. Karfík, LitN 1992, č. 2 * Paleček krále Jiřího: M. Petříček: Tvar 1993, č. 16 * Básně ticha: V. Karfík, Týden 1994, č. 6 * Dílo Jiřího Koláře, sv. 3: Z. Pešat, LitN 1994, č. 17 * Dílo Jiřího Koláře, sv. 2, 6, 4: M. Langerová, LitN 1997, č. 27 * Psáno na pohlednice 1: M. Jungmann, NK 1999, č. 15; M. Langerová, LitN 1999, č. 19; J. Staněk, Tvar 1999, č. 10 * Slovník metod: V. Šlajchrt, Respekt 1999, č. 52; M. Bauer, Tvar 2001, č. 5 * Dílo Jiřího Koláře, sv. 5, 8, 9 + Snad nic, snad něco: M. Bauer, Tvar 2001, č. 14 * S utkvělou myšlenkou na město a noc s jejím tělem: J. Brabec, LidD 4. 7. 2002; R. Kopáč, MfD 19. 7. 2002 * Záznamy: J. Peňás, Týden 2003, č. 2; R. Kopáč, Tvar 2003, č. 1 * Rudý havran. Nový don Qujote: R. Kopáč, MfD 6. 3. 2010, příl. Víkend; J. Říha, ČL 2010, č. 3; P. Král, Tvar 2010, č. 14 (k tomu polemika: J. Typlt, Tvar 2010, č. 15).
Rozhovory: A. Pohribný, Svědectví (Paříž) 1988/1989, č. 88; K. Bartošek, Listy (Řím) 1989, č. 4; J. Lederer in České rozhovory (1991); V. Karfík, LitN 1992, č. 6; P. Kotyk, Labyrint 1993, č. 1, též in Deset tisíc změn se znovu mění. Dno všeho vrchol prázdnoty (2008); P. Kotyk, LitN 1995, č. 10, též in Deset tisíc změn se znovu mění. Dno všeho vrchol prázdnoty (2008); I. Wernisch – K. Hvížďala, LitN 1997, č. 22; K. Hvížďala in Dialogy (1997); M. Bauer, Tvar 1999, č. 18.
K životním jubileím: P. Adámek, Host 2014, č. 8.
Nekrology: J. Chuchma, MFD 13. 8. 2002; M. Topinka, Respekt 2002, č. 34; J. Peňás, Týden 2002, č. 34; M. Bauer, Tvar 2002, č. 14; J. Hlaváček, Ateliér 2002, č. 18; P. Švanda, Revue Proglas 2002, č. 8; R. Prchalová, Instinkt 2002, č. 18; Thomas M. Messer, Host 2002, č. 7.
Vzpomínky: J. Hiršal – B. Grögerová in Let let (1993–1994; souborně 2007); J. Vladislav in Otevřený deník (2012).
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno v 1. stupni evidence; Umělecké sbírky PNP: koláže, zkatalogizováno.

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Karel Piorecký (2007); Veronika Košnarová (2015)
Aktualizace hesla: 30. 8. 2015 (vk)
 
zpět na hlavní stranu