Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jindřich ČERNÝ

* 20. 6. 1930, Čáslav  
 
 
Divadelní historik a kritik, dramatik, překladatel
 Maturoval 1948 na reálném gymnáziu v Praze. 1948–51 studoval na FF UK estetiku, literární a divadelní vědu, v jejímž studiu pak dále pokračoval na DAMU. Absolvoval 1952 a v témže roce byl odsouzen na šest měsíců nepodmíněně za účast v tzv. protistátní studentské skupině. Po vojenské službě u PTP (Pomocný technický prapor) byl 1954–60 nezaměstnaný, externě spolupracoval s různými kulturními institucemi. 1960–69 byl redaktorem, později vedoucím redaktorem divadelní redakce agentury Dilia. Od 1969 pracoval v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu, odkud však musel 1971 z kádrových důvodů odejít. 1971–77 byl zprvu nezaměstnaný, později pracoval jako noční hlídač, brigádník v divadelním oddělení Národního muzea, externě spolupracoval na dokumentaci Divadelního ústavu. 1977–84 byl zaměstnán v archivu, 1984–89 jako tiskový redaktor a posléze 1990 jako vedoucí propagace Národního divadla. 1991 se vrátil do Kabinetu pro studium českého divadla a v dubnu téhož roku byl jmenován ředitelem Národního divadla (do konce 1993, kdy odešel do důchodu). – Syn Ondřej Černý (* 1962), divadelní kritik, překladatel a kulturní manažer (dramaturg Pražského divadelního festivalu německého jazyka, ředitel mezinárodní přehlídky scénografie a divadelní architektury Pražské Quadriennale aj.), zastával od 1996 funkci ředitele Divadelního ústavu v Praze, roku 2007 byl jmenován ředitelem Národního divadla.
 Od 1955 publikuje v periodikách Ochotnické divadlo (1957–58 zde cyklus Dějiny dramatu v kostce, 1958 cyklus Dějiny českého dramatu v kostce aj.), Lidová demokracie, Host do domu, Divadlo, Divadelní noviny, Národní divadlo informuje, Amatérská scéna (1989–90 zde cyklus Osobnosti současné režie), Scéna, Svět a divadlo, Divadelní revue (2000–06 zde jednotlivé kapitoly z knihy Osudy českého divadla po druhé světové válce), Lidové noviny, Czech and Slovak Theatre. V 80. letech přispíval do samizdatových časopisů Kritický sborník a O divadle (pod pseud. Hynek Vavrda a Vilém Pojkar). Je rovněž autorem několika úprav a dramatizací rozhlasových her (např. Emil Vachek: Zlá minuta, 1973, režie J. Horčička).
 Černý je divadelní kritik, překladatel a historik se zaměřením na moderní drama, současné divadelní dění a dějiny českého divadla. Pro jeho kritickou tvorbu je příznačná schopnost analyzovat a evokovat divadelní dílo ve všech jeho složkách se zvláštním důrazem na režii a herectví, ideová nekompromisnost a vysoká umělecká náročnost. Syntetického výrazu dosáhlo toto zaměření v publikacích věnovaných režijním a hereckým osobnostem (monografie Otomar Krejča, Dana Medřická, Jiřina Štěpničková, Eduard Cupák) a v časopiseckém cyklu Osobnosti současné režie (Jan Grossman, Jan Kačer, Ivan Rajmont, Alfréd Radok). Kapitoly z dějin českého i světového dramatu a divadla otiskoval Černý již v průběhu 50. let v časopiseckých cyklech Dějiny dramatu v kostceDějiny českého dramatu v kostce. V 70. a 80. letech, kdy nemohl psát kritiky, se zabýval sestavováním různých kalendárií a soupisů repertoáru. Ve své zatím poslední práci z oboru divadelní historie (Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945–1955) se Černý snaží postihnout vývoj českého divadla prvního poválečného desetiletí v širších společenských a politických souvislostech, přičemž zvláštní pozornost věnuje divadelním počinům, které se nějakým způsobem vymykaly z dobového mainstreamu, a zároveň nešetří odsudky na adresu těch, kteří se svou naivitou, ideologickou zaslepeností či vědomým přisluhováním režimu podíleli na politické, mravní a kulturní devastaci českého národa. Ve svých tvůrčích začátcích se Černý představil jako beletrista, autor loutkových her pro děti (Strašidlo ve mlýně, Začarovaný princ aj.), spolupodílel se rovněž na překladech španělských a čínských divadelních her. – V knihovně Divadelního ústavu se nacházejí strojopisy prací Jindřicha Černého Divadlo Anny Sedláčkové (soupis repertoáru, b. d., 70. léta, pod jménem Evy Šormové), Edmond Konrád. Drama – divadlo – dokumentace (1976, pod jménem Vilma Pecharová) a kalendárium Kronika českého divadla 1945–1970. Poválečné čtvrtstoletí českého divadla v datech (1972), které se později stalo jedním z pramenů při sestavování kolektivní práce Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech (1995).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o divadle: Kocour a kuchař (D loutk. pro děti, 1955, podle I. A. Krylova); Pecivál (D loutk. pro děti, 1956); Strašidlo ve mlýně (D loutk. pro děti, 1958, pod jm. J. Sloupové); Začarovaný princ (D loutk. pro děti, 1958); William Shakespeare (soupis inscenací, rozmnož., 1962); Molière (soupis inscenací, rozmnož., 1963); Carlo Goldoni (soupis inscenací, rozmnož., 1963); Otomar Krejča (monografie, 1964); Dana Medřická (monografie, 1965; přeprac. 1995); Václav Vydra (monografie, 1972); Národní divadlo 1883–1983 (průvodce, 1983); Soupis repertoáru Národního divadla v Praze 1881–1983 (3 díly, rozmnož., 1983, s dalšími); Zasloužilá umělkyně Irena Kačírková (biografický portrét, 1985); Jiřina Štěpničková (monografie, 1996, rozšíř. 1999); Eduard Cupák (monografie, 1998); Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945–1955 (studie, 2007).
Úpravy: V. K. Klicpera: Tři hrabata najednou (rozmnož., 1957); J. Wenzig: Malíř Pygmalion (rozmnož., 1957).
Překlady: T. de Molina: Zbožná Marta (rozmnož., 1955, s V. Hvížďalou); P. Calderón de la Barca: Chuďas ať má za ušima (1956, s V. Hvížďalou); Kuan Chan-čching: Letní sníh a jiné hry (1960, s D. Kalvodovou); M. de Cervantes: Pedro de Urdemalas (1962, s V. Hvížďalou); Kchun Šang-žen: Vějíř s broskvovými květy (1968, s D. Kalvodovou).
Účast v týmové práci: Postavy brněnského jeviště 1, 2 (1984, 1989).
Příspěvek ve sborníku: Čtení o Národním divadle (1983).
Uspořádal a vydal: R. Deyl: Vavříny s trny (1973).

LITERATURA

Studie a články: V. Just: Střední proud literatury o hercích (a s herci) 2, Divadelní revue 1999, č. 1.
Recenze: Otomar Krejča: P. Grym, Divadelní a filmové noviny 8, 1964/65, č. 24 * Dana Medřická: J. Kerbr, LidN 1. 8. 1995; Z. A. Tichý, MFD 23. 8. 1995; H. Suchařípová, DivN 1995, č. 16; V. Just, Divadelní revue 1996, č. 4 * Jiřina Štěpničková: V. Just, Divadelní revue 1997, č. 2; A. Urbanová, DivN 1997, č. 5; J. Machalická, Týdeník Rozhlas 1997, č. 11; J. Kerbr, NK 1999, č. 24 * Osudy českého divadla po druhé světové válce: J. Machalická, LidN 27.–28. 9. 2007; M. Uhde, DivN 2007, č. 20; M. Valden, A2 2007, č. 34.
Rozhovory: H. Suchařípová, DivN 1994, č. 3; T. Pokorná, RR 2000, č. 44.
Autor hesla: Zdeněk Hořínek (1994); Milena Vojtková (2008)
Aktualizace hesla: 16. 2. 2008 (mvo)
Aktualizace bibliografie: 16. 2. 2008 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu