Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Oldřich DANĚK

* 16. 1. 1927, Ostrava  
† 3. 9. 2000, Praha 
 
Dramatik, scénárista, prozaik, publicista, herec a filmový režisér
 Otec byl dělníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Ostravě (poslední rok byl totálně nasazen, mat. 1945) nastoupil jako herec do Divadla mladých (dnes Divadlo Petra Bezruče) v Ostravě, od 1946 studoval herectví a režii na DAMU, herectví absolvoval 1950 a režii 1951 (vlastní dramatické prvotiny Večerní fronta v divadle Disk), kdy už byl režisérem Krajského oblastního divadla v Hradci Králové (1950–53); poté šéfem činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci (1954–56), kde se uplatňoval i jako režisér. Od 1956 pracoval nejprve externě jako scenárista, od 1958 jako dramaturg, od 1960 jako režisér FS Barrandov. V roce 1973 se stal spisovatelem z povolání a příležitostným filmovým i televizním režisérem; žil v Praze.
 Debutoval 1945 články v Nástupu (Ostrava). Publikoval v časopisech Divadlo, Host do domu, Literární listy aj.
Podle svých scénářů natočil filmy Tři tuny prachu (1960), Pohled do očí (1961), Spanilá jízda (1963), Lov na mamuta (1964, podle stejnojmenného dramatu), Královský omyl (1968, na motivy svého románu Král utíká z boje). Dále napsal scénáře k filmům Zde jsou lvi (1958, r. Václav Krška), Ošklivá slečna (1959, r. Miroslav Hubáček), Prosím nebudit (1962, sc. + František Daniel, r. Josef Mach, který též spolupracoval na scénáři), Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967, r. + spoluúčast na scénáři Václav Vorlíček).
V Čs. televizi režíroval své hry Muž v pralese (1971), Raněný lučištník (1974), Dva útržky ze života muže (1976), Druhá první dáma (1980), Žena z Korinta (1986), Španělé v Praze (1988), Opouštět Petrohrad (1991) a Kadeř královny Bereniké (1993); dále dramatizaci Bulgakovovy povídky Pilát Pontský, onoho dne (1991, sc. Zdeněk Bláha). Podle jeho hry Dva na koni, jeden na oslu vznikl stejnojmenný film (1987, sc. + r. Jiří Sequens).
Jeho scénáře se staly předlohou televizních inscenací Prometheus (1958, r. Jan Matějovský), Pařížský kat (1968), Kardinál Zabarella (1968, r. všechny Jan Matějovský), Břetislav a Jitka (1974, r. Jiří Bělka), Cesta na Borneo (1983, r. Pavel Háša), Záviš a Kunhuta (1985, r. Otakar Kosek), Bankovní dům Daubner (1989, r. Pavel Háša) a Dvě washingtonská ohlédnutí (1998, r. Pavel Háša). Spolu s Janem Otčenáškem napsal televizní seriály Byl jednou jeden dům (1976) a Dnes v jednom domě (1979, oba r. František Filip). Podle Daňkovy rozhlasové hry Dialog s doprovodem děl natočil podle svého scénáře stejnojmennou televizní inscenaci Pavel Háša (1983).
Už za gymnazijních studií spolupracoval jako herec s ostravskou pobočkou Čs. rozhlasu. Je autorem rozhlasových her Steelfordův objev (1954), Dialog v předvečer soudu (1967, znovu natočeno 1989), Dialog s doprovodem děl (1967), Dialog ve spirále (1968); Přepadení Národní banky (1969), Bitva na Moravském poli (1988, úprava Svatava Růžičková), Diplom (1988, s Janem Kolářem), Můžou za to Japonci (1993), Výchova dcery testem (1993), Vzpomínka na Hamleta (1994), Rozhovor v Delfách (1997), Blbý had (2000), Rudolfínská noc (2003) a několika scénářů pro rozhlasový seriál Jak se máte Vondrovi? Román Vražda v Olomouci zdramatizoval Karel Svoboda (prem. 1973, vydáno též na 5 zvukových kazetách), pro rozhlas natočen též jako desetidílný dramatický seriál (1996).
Televizní dokument o Oldřichu Daňkovi v cyklu Zblízka natočil Ladislav Daněk (2000).
 Daňkovou nejvlastnější tvůrčí doménou je drama. Společným jmenovatelem jeho rozsáhlé, žánrově i syžetově značně rozmanité tvorby je jemně vyvinutý smysl pro etické otázky přítomnosti i jejich adekvátní vyjádření. Daňkovy racionálně budované hry prokazují autorovu schopnost individuální charakteristiky postav, jsou vedeny živým, věcným dialogem a prostoupené bystrými postřehy. Vznikají zpravidla na základě precizně domyšlené výchozí dramatické situace. Často mají povahu scénické morality – jejich hlavním, stále obměňovaným tématem je mravní odpovědnost člověka. Autor v nich odkrývá prostřednictvím konfrontace postojů jednotlivých postav otevřeně, mnohdy až s neúprosnou argumentací disharmonie mezi soukromým a společenským pojetím morálky a vždy znovu zdůrazňuje odpovědnost jedince vůči společnosti. Od schematizující popisnosti a tezovitosti prvních her se přitom Daňkova dramatická tvorba postupně vyvíjela k hlubšímu a komplexnějšímu pojetí skutečnosti, hledajíc zároveň stále nové způsoby jejího uměleckého ztvárnění. Zatímco v 50. letech autor inklinoval spíše k formě přímého zobrazení životní reality (Umění odejít, Čtyřicátý osmý, Pohled do očí), později dává přednost historické látce (Dva na koni, jeden na oslu, Hvězda jménem Praha) či dramatické parabole (Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko, Střelec). Od poloviny 70. let pak směřuje k básnickému podobenství s filozofickým rozměrem a zároveň značně posiluje epizaci dramatické formy (Válka vypukne po přestávce, Bitva na Moravském poli, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Zpráva o chirurgii města N., Životopis mého strýce, Vy jste Jan). – Jako prozaik debutoval Daněk historickým románem Král utíká z boje, který spolu s romány Král bez přilbyVražda v Olomouci tvoří volnou trilogii, zahrnující dobu posledních Přemyslovců až k nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Spíše oddechový charakter mají jeho „psychologická detektivka“ Únosce, těžící z Daňkova oblíbeného divadelního prostředí, a románová etuda Žhářky a požárnice, v níž podává mozaiku dějů soustředěných do jednoho dne na pražské požární stanici.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Steelfordův objev (D, rozmnož. 1954, též s tit. Jessii jde o život); Umění odejít (D, rozmnož., 1955, i prem.); Pohled do očí (D, rozmnož., 1959 i prem., slovensky 1960); Sklenka krétského vína (D, rozmnož., 1960, prem. 1959, podle TV sc. Prometheus); Svatba sňatkového podvodníka (D, rozmnož. 1961, i prem., knižně 1962); Máte rádi blázny? (D 1962, i prem.); Lov na mamuta (D, rozmnož., 1964, prem. 1963, hudba J. F. Fischer); Podvod se svatbou aneb Svatba s podvodem (D, rozmnož., 1965, i prem.); Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko (D 1966, i prem.); Král utíká z boje (R 1967, 1. díl trilogie); Sňatková podvodnice (D, rozmnož., 1968, i prem.); Vrátím se do Prahy (D, rozmnož., 1969, i prem.); Únosce (P 1969); Třikrát Oldřich Daněk (1970, obsahuje: Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, film. sc.; Dialog s doprovodem děl, rozhl. hra; Pařížský kat, TV hra); Dva na koni, jeden na oslu (D, rozmnož., 1971, prem. 1972); Král bez přílby (R 1971, 2. díl trilogie); Vražda v Olomouci (R 1972, 3. díl trilogie; v dramatizaci K. Svobody též jako div. hra, rozmnož., 1979, prem. 1973); Hvězda jménem Praha (D, rozmnož., 1973, i prem.); Případ bez jednacího čísla (D, rozmnož., 1974, prem. 1973); Zvířátka a Petrovští aneb Brémští muzikanti (D pro ml., rozmnož., 1975, i prem., na motivy pohádky bratří Grimmů); Válka vypukne po přestávce (D, rozmnož., 1976, i prem.); Střelec (D, rozmnož., 1978, i prem.); Bitva na Moravském poli (D, monology z R Král bez přilby, rozmnož., 1979, i prem.); Žhářky a požárnice (R 1980); Vévodkyně valdštejnských vojsk (D, rozmnož., 1981, i prem.); Zpráva o chirurgii města N. (D, rozmnož., 1981, i prem.); Příští léto v Locarnu (D, rozmnož., 1982, i prem.); Životopis mého strýce (D, rozmnož., 1983, i prem.); Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo (D, rozmnož., 1984, prem. 1983); Sen smíchovské noci (D, rozmnož., 1985, prem. 1984); Nedávno... (PP 1985); Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku (D, rozmnož., 1987, prem. 1985); Dvojdetail (D, rozmnož., 1987, prem. 1986, podle TV sc. Dva útržky ze života muže); Válka vypukne po přestávce, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Zpráva o chirurgii města N. (DD 1987); Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta (libreto muzikálu, rozmnož., 1988, prem. 1987, hudba J. F. Fischer); Vy jste Jan (D, rozmnož., 1988, prem. 1987); Něžně i drze aneb Tygřice na rozcestí (D, rozmnož., 1991, prem. 1990); Jak je snadné vládnout aneb Karel IV. – autoportrét (D, rozmnož., 1992, prem. 1993); Hříčky o královnách (PP 1995, podle stejnojmenného tv. cyklu); scénicky: Večerní fronta (1950); Nad Orebem kalich (1953); Čtyřicátý osmý (1956); Copernicus (libreto opery, 1980, hudba J. F. Fischer); Trojhězdí (2000, zahrnuje jednoaktovly Amfiteátr; Blbý had; Žena z Korinta).
Úpravy: V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů aneb Příliš mnoho Hadriánů (D, rozmnož., 1972, s V. Hudečkem) + Lhář a jeho rod (D, rozmnož., 1990).
Příspěvek ve sborníku: Rozhlasové hry (1969).

LITERATURA

Knižně: E. Janěková: Oldřich Daněk (neprodejný propagační tisk, 1990, též angl.); M. Trávníčková: Divadlo Oldřicha Daňka (katalog výstavy, 1997, obsahuje seznam inscenací O. D. a soupis režií O. D.); A. Štěrbová: Dramatická podobenství Oldřicha Daňka (2004).
Studie a články: J. Opavský: doslov, in Svatba sňatkového podvodníka (1962); H. Šimáčková: doslov, in Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko (1966); V. Kudělka: Horká půda dramatu, ČL 1976, s. 506 + Dramatik to nemá lehké, ČL 1980, s. 350; M. Suchomel: Přítomnost českého románu o minulosti, SPFFBU řada D, 1977, č. 22; B. Dokoupil: Člověk v zrcadle dějin, ČL 1980, č. 4 + in Čas člověka, čas dějin (1988); J. Hájek: doslov, in Zpráva o chirurgii města N., Válka vypukne po přestávce, Vévodkyně valdštejnských vojsk (1987); J. Vostrý in Drama a dnešek (1990); V. Kofránková: Spanilá jízda O. Daňka za novou tváří historického filmu, in sb. Film a dějiny (2005); P. Janoušek – L. Vodička: České drama 1969–1989 IV., Divadelní revue 2006, č. 4.
Recenze: Čtyřicet zlosynů a neviňátko: J. Beránková, Amatérská scéna 1967, č. 2 * Král utíká z boje: Š. Vlašín, RP 10. 11. 1967; J. Pecháček, Impuls 1967, č. 9; M. Suchomel, HD 1967, č. 11 (přetištěno in Co zbylo z recenzenta, 1995) * Král bez přílby: Š. Vlašín, Tvorba 1972, č. 3; I. Zítková, Svět práce 1972, č. 2 * Střelec: M. Tůma, Scéna 1978, č. 6 * Vévodkyně valdštejnských vojsk: V. Viktora, Pravda 29. 1. 1982 * Vy jste Jan: V. Viktora, Pravda 22. 10. 1987 * Zpráva o chirurgii města N., Válka vypukne po přestávce, Vévodkyně valdštejnských vojsk: P. Janoušek, Tvorba 1988, č. 23 * Jak snadné je vládnout: M. Petříček, NK 1993, č. 33; J. Strnad, Tvar 1993, č. 10.
K životním jubileím: an., Kulturní měsíčník 1987, leden; (fk) (F. Knopp), Denní Telegraf 16. 1. 1997; R. Hrdinová, Právo 16. 1. 1997.
Rozhovory: A. Halada in Na kus řeči (1996); A. J. Liehm in Ostře sledované filmy (2001).
Nekrology: R. Hrdinová, Právo 5. 9. 2000; J. Jirásková, Hospodářské noviny 8. 9. 2000, příl. HN na víkend; L. Zbořilová, Rovnost 8. 9. 2000.
Autor hesla: Štěpán Otčenášek (1995)
Aktualizace hesla: 18. 2. 2008 (kb, mlp)
Aktualizace bibliografie: 18. 2. 2008 (kb, mlp)
 
zpět na hlavní stranu