Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan ČEP

* 31. 12. 1902, Myšlichovice (dnes Haňovice-Myslechovice u Litovle) 
† 25. 1. 1974, Paříž (Francie)  
 
Prozaik a esejista
 První z deseti dětí chalupnické rodiny. Obecnou školu vychodil v Cholině, gymnázium v Litovli (mat. 1922), kde ho učil mj. básník, dramatik a překladatel Eugen Stoklas. Na FF UK v Praze studoval češtinu, angličtinu a francouzštinu; v Hlávkově koleji bydlel jistý čas s Vilémem Závadou. Studia nedokončil, po první státní zkoušce (1926) se nastěhoval k Josefu Florianovi do Staré Říše a tři čtvrtě roku mu pomáhal (i jako překladatel) v jeho vydavatelské činnosti. Poté žil jako spisovatel z povolání (soustavně lektoroval pro nakladatelství Melantrich Symposion, po válce pro Vyšehrad). Roku 1927 krátce bydlel ve Slapech u Prahy, v letech 1927–1928 v Berouně, potom v Praze-Modřanech, v polovině třicátých let načas znovu ve Slapech, pak v Praze. Od roku 1923 také často pobýval na studijních cestách, a to v Anglii, Španělsku, Jugoslávii, ale především ve Francii (kterou už tehdy považoval za svou „druhou vlast“), mj. též u autorů, které překládal, u Georgese Bernanose (1928 a 1934 ve Francii, 1935 na Mallorce) a Henriho Pourrata. Mezi jeho nejbližší literární přátele patřili Rudolf Černý, Jakub Deml, Jan Dokulil, Bedřich Fučík, Jitka Fučíková, František Halas, Egon Hostovský, František Hrubín, Aloys Skoumal, Josef Vašica, Vladimír Vokolek, Albert Vyskočil, Jan Zahradníček. Za války žil ve svém rodišti (úzké vztahy ho tehdy poutaly k olomouckým dominikánům a mezi nimi zejména k vydavateli revue Na hlubinu Silvestru Maria Braitovi), od roku 1945 opět v Praze (v roce 1947 pobýval v Itálii). V srpnu 1948 emigroval do Paříže, kde žil až do své smrti s výjimkou let 1951–1955, kdy pracoval v Mnichově jako komentátor rozhlasové stanice Svobodná Evropa (později působil jako její pařížský kulturní dopisovatel a posléze volný spolupracovník). Roku 1954 se oženil s dcerou (tehdy už zemřelého) francouzského literárního historika a kritika Charlese Du Bose. Zemřel po třetím záchvatu mozkové mrtvice, pohřben byl do hrobky svého tchána v Celle-St. Cloud v těsné blízkosti Paříže. – Jeho bratr Václav Čep (1908–1986) překládal italskou, francouzskou a španělskou prózu.
 Po maturitě debutoval v ostravském Moravskoslezském deníku (povídky zde publikované později shrnul výbor Červený muškát, cestopisné eseje vyšly pod názvem Dojmy z Anglie), poté publikoval zejména v časopisech Cesta, Rozmach, Sever a východ, Tvar, Akord, Kvart, Řád, Listy pro umění a kritiku, Obnova, Na hlubinu, Vyšehrad, po roce 1948 v časopisech Nový život (Řím), Svědectví (Paříž), Proměny (New York). Redigoval „knihovnu světových románů“ Epika (Melantrich, 1936–1939) a 1. svazek knižnice Vavřín (Vyšehrad, 1942). V samizdatové edici Rukopisy VBF vyšly Sebrané spisy J. Č. (1981–83, 6 sv., ed. B. M. = Bedřich Fučík a Mojmír Trávníček), jeho dílu byla věnována samizdatová knižnice [Novoročenky Ladislava Šebely] a jednotlivé texty vycházely v dalších strojopisných edicích. Řada starších Čepových textů byla převzata do samizdatových sborníků, mj. i jeho poznámka k tzv. Halasově politické závěti, uveřejněná např. ve sborníku A co socialismus, 1979). – Podle románu Hranice stínu byl natočen stejnojmenný celovečerní film (1996, s. Martin Müller, Veronika Müllerová, Petr Michálek, r. Martin Müller). – K 95. výročí Čepova narození se v Olomouci ve dnech 9.–10. 3. 1998 uskutečnila mezinárodní konference; příspěvkům z této akce je věnováno mj. číslo České literatury 6/1998. Ke 40. výročí Čepova úmrtí uspořádala FF UP v Olomouci konferenci 5. 3. 2014; příspěvky z ní přinesl časopis Bohemica Olomucensia 2/2015. – Užíval šifer Č., -č., čp., jč., -jč-, J. Č., v Moravskoslezském deníku pseudonymu Jan Milovický, dále pseudonymů Josef Bříza a Jiří Drs.
 

Od protagonistů české meziválečné prózy, a to i od těch, kteří rovněž trvale vycházeli z katolické inspirace (Jakub Deml, Jaroslav Durych), se Čep od počátku lišil svou (ve všech plánech díla uplatňovanou) intencí sjednocovat dočasně rozdělené a takto nabývaným souladem docilovat pravé integrity jevů. Již v jeho prvotině Dvojí domov našel tento scelující elán nejzřetelnější výraz v titulní ideji, podle níž domov člověka na tomto světě je toliko předstupněm, fragmentárním podobenstvím jeho domova nadpřirozeného a věčného. Jakkoliv byla pro Čepa hierarchie dvojího domova neměnně dána a jakkoliv z priority nadpozemského domova vyvozoval, podpořen „vrozeným platonismem“, své postavení poutníka, ba cizince na této zemi, nezabraňovalo to jeho plnému akceptování vezdejší, pomíjivé reality se všemi jejími drsnostmi a vadami, naopak umocňovalo to jeho vroucí, soucitnou lásku k ní. U Čepa nelze mluvit, jako u Durycha, o žízni absolutna, nýbrž o „žízni tělesné přítomnosti Ukřižovaného“ (Oldřich Králík).
Dominantními motivy Čepovy tvorby se logicky stala smrt jako okamžik, kdy jeden domov člověka zaniká v druhém, a dětství jako věk, který svou čistou radostností zrcadlí situaci člověka ještě před jeho vyhnáním z ráje. Skryté vazby mezi dvojím domovem, jakož i niterná dramata, v nichž člověk sám rozhoduje o své budoucí spáse nebo zatracení, situoval Čep do prostředí soudobé vesnice; protože však svým základním námětem činil skutečnosti duchovní a přednostně usiloval o zachycení reality fenomenologické (Jan Franz), odmítal apriorní preferování vesnice i biologická hesla, jimiž ve třicátých letech operoval ruralismus. Ve srovnání s městem však vesnice přece jen měla v Čepových očích duchovní kvality, které jeho hrdinům – prostým vesničanům i městským intelektuálům vracejícím se za své životní krize do rodného kraje – napomáhaly dojít poznání vlastního jedinečného poslání v životě i nalezení niterného smíru skrze spočinutí v Bohu. Vedle tradiční (katolické) zbožnosti byly oněmi kvalitami zejména příznivé podmínky pro srůstání člověka s krajinou a přírodou a dále zavazující existence pospolitosti, vytvářené nejen živými, nýbrž i mrtvými a dosud nenarozenými. Takto vytvářel Čep každou ze svých próz určitý duchovní prostor; dramatičnost jejich dění pak spočívala v tom, zda jednotlivé postavy při svém sebeuskutečňování zůstanou nakonec vně tohoto prostoru, nebo zda s ním splynou v jednotu.
Soustředění na okamžiky užaslého prozření, tj. na zážitky transcendentna, vedlo Čepa k preferování povídky jako formy s jediným syžetovým ohniskem (mj. soubor Polní tráva); odtud Čepova pozice v moderní české literatuře jako jednoho z jejích nemnohých bytostných povídkářů. Na uskutečňování autorovy generální sjednocovací intence se výrazně podílel i tvar Čepových povídek, a to svou monotematičností, monografičností, klidným lineárním vyprávěním bez pestrých dějových peripetií i bez složitější syžetové strukturace, absencí sociologické a psychologické analýzy, přítomností vypravěče zabezpečujícího pevný hodnotový (křesťanský) rastr, stavebnou uzavřeností, jazykovou uměřeností a stylovou zhuštěností. Osobitou součástí Čepovy situační epiky byl její lyrismus. Jeho historickým zdrojem byl obecný lyrizační trend české prózy v době Čepova debutu; zde možno konstatovat Čepovu (postupně slábnoucí) souběžnost se smyslovou konkrétností Demlovou i hodnotící metaforičností Vančurovou. Jeho zdrojem individuálním byl autorův „jitřní zrak“ (F. X. Šalda), obzírající jevy jakoby v okamžiku jejich stvoření, a důraz na emocionalitu slova. Podoba Čepových povídek způsobila, že když se autor v polovině třicátých let výjimečně pokusil o rozměrnější útvar, došel logicky k žánru tzv. románu formování. Veden katastrofickým vývojem evropské politiky, využil Čep v prózách Hranice stínuZápisky Jiljího Klena (původně v souboru Modrá a zlatá) jednoho ze svých stálých námětů (hrdinova řešení životní krize uprostřed vesnické pospolitosti) k obecnému odsouzení současnosti jako doby tragického duchovního rozvratu a k vyzvednutí křesťanského univerzalismu 13. století jako zatím nejzdařilejší společenské realizace božího zákona. Kvůli svému antropocentrismu, jenž se obchází bez Boha, byly tu shodně odsouzeny totalitarismus i liberalistický demokratismus a španělská občanská válka tu byla hodnocena jako boj (komunistických) neznabohů s (katolickými) zastánci věci boží. Tato ideologizace Čepovy beletrie vyvolala celkové posílení ich-formy, zcivilnění podání, příliv aktuálně polemických glos a v posledku i její postupné umlkání.
V autorově literární činnosti získaly nakonec převahu úvahové žánry, jež ostatně praktikoval už od vstupu do literatury. Zejména poté, co byl nucenou emigrací odtržen od svých inspiračních a jazykových kořenů, co jeho „druhá vlast“ nenašla vztah k jeho umělecké tvorbě a co se prostřednictvím svého rozhlasového zaměstnání rozhodl bezprostředně čelit totalitarismu, stala se úvaha pro Čepa výhradním žánrem. Pokud jí chtěl duchovně posílit lidi „doma“ nebo polemizovat s teorií a praxí komunistické moci, dával jí podobu rozhovoru. Podobu „samomluvy“ pak Čepovy úvahy mají tam, kde pokračoval ve svých tradičních zamyšleních nad podstatnými otázkami života, nad články křesťanské víry a událostmi katolického církevního roku i nad úkolem a postavením básníků a umění vůbec. Tyto rozhlasové úvahy mluvního stylu a unifikované délky vydal Čep v několika výběrech, vnějšími okolnostmi někdy donucen ke krácení původního textu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Dvojí domov (PP 1926; poté in Zeměžluč); Vigilie (PP 1928; poté in Zeměžluč); Cesta na jitřní (P 1930); Zeměžluč (PP 1931); Letnice (PP 1932); Děravý plášť (PP 1934); Hranice stínu (R 1935); Ponocný (bibliofilie, 1935); Dvojí domov (E 1937); Modrá a zlatá (PP 1938); Příbuzenstvo (P 1938; poté in Tvář pod pavučinou); Modlitba (B 1940); Básník a jeho inspirační zdroje (E 1941, verze stejnojmenné práce z r. 1937; poté in Rozptýlené paprsky); Tvář pod pavučinou (PP 1941); Lístky z alba (PP, E 1944; poté in Polní tráva a částečně Rozptýlené paprsky); Rozptýlené paprsky (EE 1946); Polní tráva (PP 1946); Cikáni (PP Mnichov 1953); O lidský svět (EE Řím 1953); Květnové dni (EE Řím 1954); Samomluvy a rozhovory (EE Lund 1959); Malé řeči sváteční (EE Řím 1959); Zápisky Jiljího Klena (P Mnichov 1963; původně in Modrá a zlatá); Poutník na zemi (EE Řím 1965); Sestra Úzkost (zlomky autobiografického eseje, přel. V. Čep a B. Fučík, Řím 1975 /překl. neuvedeni/, revid. vyd. 1993); Etudy pro paní J. (PP Mnichov 1986, ed. B. Fučík); Červený muškát a jiné prózy z let 1921–1938 (PP 2001, ed. Mojmír Trávníček); Dojmy z Anglie (EE 2007, ed. M. Trávníček), Kniha týdne (EE 2015, ed. P. Komenda, J. Zatloukal).
Výbory: Sestra úzkost (PP 1944); Události a lidé (EE z let 1938–1969, 1991, ed. M. Trávníček); Umění a milost (EE 2001, ed. M. Trávníček); Cesta na jitřní (EE, PP 2002, ed. M. Trávníček); Zmrzlá srdce (PP, juvenilie, 2002, ed. M. Trávníček); Cesta do Emauz (PP, EE 2004, ed. M. Trávníček); Povídky (PP 2016, ed. M. Havránková).
Souborná vydání
: Sebrané spisy Jana Čepa (Vyšehrad, 1947– 1948, původní rozvržení neznámé, vyšly 4 sv.: Hranice stínu, Letnice, Děravý plášť a Zeměžluč; poslední svazek nebyl prakticky distribuován a téměř celý náklad byl zničen); 1969 zahájeno vydávání spisů v Čs. spisovateli (ed. B. Fučík), kde vyšel pouze svazek Zeměžluč – Letnice – Děravý plášť, druhý svazek 1970 zakázán v korekturách; v samizdatové edici Rukopisy VBF šestisvazkové Sebrané spisy Jana Čepa (1981–1983, ed. B. Fučík a M. Trávníček), z nichž vychází volná řada Čepových spisů v nakl. Vyšehrad a posl. ve spolupráci s nakl. Proglas: 1. Dvojí domov (1991, obs. Zeměžluč, Etudy pro paní J., Letnice a Děravý plášť); 2. Hranice stínu/Modrá a zlatá (1996, obs. román Hranice stínu a pov. soubor Modrá a zlatá); 3. Polní tráva (1999, obs. povídkové soubory Tvář pod pavučinou, Polní tráva a Cikáni a jiné prózy); 4. Rozptýlené paprsky (1993, obs. esejistickou tvorbu do r. 1948); 5. Samomluvy a rozhovory (1997, obs. knižně vydané výbory rozhlasových úvah O lidský svět, Samomluvy a rozhovory a Malé řeči sváteční + doplňky); 6. Poutník na zemi (1998, obs. soubor rozhlasových promluv Poutník na zemi a „zlomky autobiografického eseje“ Sestra úzkost + doplňky vybrané z exilového tisku).
Korespondence: Korespondence (Jan ČepJan Zahradníček, ed. M. Trávníček, 2 sv: 1. sv. obs. korespondenci z let 1931–1943, 2. sv. 1943–1948; 1995 a 2000); Před námi tma a mráz (korespondence s Věrou Šmídovou-Procházkovou z let 1942–1945, 2004); Milý Vladimíre- Milý Maestro- (s V. Peškou z let 1951–1966, 2009, ed. J. Zatloukal); Spiritus agens Aloys Skoumal (s A. Skoumalem a F. Halasem, 2015, ed. Dagmar Blümlová); Francouzští přátelé Jana Čepa (korespondence mj. s G. Bernanosem, H. Pourratem, P. Claudelem, 2016, ed. J. Zatloukal).
Překlady: G. B. Shaw: Pekelník (1926, s K. Muškem) + Pygmalion (1926, s K. Muškem); S. Anderson: Smutní trubači (1926); H. de Balzac: Venkovský lékař (1929); M. Baring: Šálení času (1929) + Cesta do neznáma (1936, s T. Vodičkou); R. L. Stevenson: Černý šíp (1929) + Poklad na ostrově (1930) + Eseje (1938) + Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda (1940); J. Conrad: Tajný agent (1930); G. Flaubert: Smarh (1930); J. Galsworthy: Silnější než smrt (1930, s B. Rovenským); J. Barrow: Vzpoura na lodi Bounty (1930, se S. Jílovskou); W. H. Hudson: Purpurová země (1930); R. Schmied: Carlos a Nikolás (1930); G. Bernanos: Odpadlík (1931) + Zločin (1936) + Deník venkovského faráře (1937); E. Mörike: Mozartova cesta do Prahy (1932, s J. Zahradníčkem); H. Pourrat: Kašpar z hor (1932, s V. Čepem); R. Gallegos: Doňa Barbara (1936); C. Mayran: Zima (1939); Ch. F. Ramuz: Adam a Eva (1939); J. Johnsonová: Teď v listopadu (1940); C. Alegría: Zlatý had (1941); P. Groggerová: Brána na Grimmingu (1941, s K. Dvořákem); A. Gailit: Ostrov lovců tuleňů (1941, pod pseud. Jiří Drs); K. H. Waggerl: Chléb (1943, pod pseud. Josef Bříza); B. Marshall: Plná slávy (1948, pod jm. H. Šnajdrové); P. Claudel: Svaté obrázky české (Roma 1958); E. Hostovský: La charité mene le bal (překlad románu Dobročinný večírek do francouzštiny, 1959).
Příspěvky ve sbornících: Matka (Paříž 1954); Vánoční tisk Svobodné Evropy (New York /?/ 1955); Novoročný almanach Svobodnej Európy (New York /?/ 1956); Peníz exulantův (Mnichov 1956); Praha (Řím 1956); Rok (New York 1957); Padesát let Egona Hostovského (New York 1958); Rok (New York 1958); Hommage de la Boheme a Paul Claudel (Paříž 1965) Egon Hostovský (Toronto 1974) aj.

LITERATURA

Knižně: M. Trávníček: Pouť a vyhnanství (biografie, 1996); I. Štrychová: Motiv smrti v prozaickém díle Jana Čepa (studie, 1994); Konference o díle Jana Čepa. Olomouc 9.–10. března 1998 (1999); J. Skládal: Kde se vzal Jan Čep: vzpomínky, pohledy a postřehy z rodinného prostředí (2006); M. Dvořák – L. Soldán: O katolictví v české literatuře 20. století (2007); Jan Čep ve vzpomínkách své rodiny (s textem dcery Kláry, fotografie, 2007, ed. M. Bauer); J. Zatloukal: L’exil de Jan Čep: un écrivain tchèque en France (2014); T. Kubíček: Dvojí domov Jana Čepa (monografie, 2014; zde též bibliografie); K. Komárek: Čep, Durych a několik příbuzných (monografie, 2014); R. Změlík: Kvantitativně-korpusová analýza a literární věda: model a realizace autorského korpusu a slovníku Jana Čepa v kontextu zahraniční a české autorské lexikografie (2015); Francouzští přátelé Jana Čepa (korespondence, vzpomínky, 2016, ed. J. Zatloukal).
Studie a články: J. Franz: O Janu Čepovi, Listy pro umění a kritiku 1933, č. 3; M. Lašek: Vidění spisovatele Jana Čepa, Osvěta venkova 1933, č. 6; R. Černý: Tradice postav Jana Čepa, Listy pro umění a kritiku 1935, č. 17; B. Fučík: Umění povídky, Listy pro umění a kritiku 1936, č. 3; A. Vala: Labyrint Čepovy prózy, Řád 1943, č. 2; A. Vala: Čepova věta, Řád 1943, č. 8; O. Králík: doslov, in Sestra úzkost (1944); M. Dvořák: Čepovo pojetí života a umění, Vyšehrad 1947, č. 5/6; I. Slavík: Jan Čep, spisovatel křesťanský, in Almanach Kmene (1948, též in Viděno jinak, 1995); P. Demetz: Umění J. Č., Svědectví (Paříž) 1962/63, č. 20; J. Zahradníček: Jan Čep, Student 1968, č. 30; E. Strohsová: Básník návratů a návrat básníka, Listy 1969, č. 12; B. Fučík: doslov, in Zeměžluč – Letnice – Děravý plášť (1969); A. Heidler: Jan Čep a francouzská literatura, České slovo (Mnichov) 1980, č. 1; J. Dresler: Překladatel a redaktor Jan Čep, Národní politika (Mnichov) 1983, č. 1, příl. Zvon; J. Dresler: Jan Čep, Studie (Řím) 1984, č. 92; Z. Rotrekl: Jan Čep, in Skrytá tvář české literatury (Toronto, 1987); M. Trávníček: Jan Čep, LidN 29. 12. 1990; E. Zacha: Slovo o Janu Čepovi, Proglas 1990, č. 2; J. Med: Básník jitřního zraku, List pro literaturu 1990, č. 4, též in Spisovatleé ve stínu (1995); M. Trávníček: Životopisná montáž + Výběrová bibliografie k dílu Jana Čepa, Proglas 1992, č. 10; M. Trávníček: Samomluva Jana Čepa, Aluze 1998, č. 1, též in Sdílet věčné (2002); J. Med: Svět esejů Jana Čepa (příspěvek z konference v Olomouci 9.– 10. 3. 1998), Dokořán 1998, č. 6, též in Od skepse k naději (2006); J. Dresler: Čep ve Svobodné Evropě (příspěvek z konference v Olomouci 9.– 10. 3. 1998), Dokořán 1998, č. 6; M. Trávníček: Vzájemná korespondence Jana Čepa a Bedřicha Fučíka (příspěvek z konference v Olomouci 9.– 10. 3. 1998), ČL 1999, č. 1; J. Zatloukal: Čepovy první exilové eseje, Texty 2001, č. 23; J. Zámečník: Smrt v díle Jana Čepa a Josefa Šafaříka, Tvar 2002, č. 10, 11, příloha Tvary; J. Zámečník: „Drahý Jendo-“, Host 2002, č. 10; P. Studnička: Polní cesta u Martina Heideggera a Jana Čepa, Akord 2003, č. 3; A. Jedličková: O různosti časů, ČJL 2002/2003, č. 5; J. Med: Uchovat víru v největších hrůzách, ČL 2003, č. 6; T. Pavlíček: Dopisy Jana Zahradníčka Janu Čepovi z let 1942–1946, ČL 2004, č. 1; J. Zatloukal: Jeden čepovský omyl – Svatá země, Tvar 2004, č. 11; M. Trávníček: Velikonoční listování v díle Jana Čepa, in Cesta do Emauz (2004); V. Šmídová: Úvodem, in Před námi tma a mráz (2004); L. Soldán: Jan Čep o humoru, in sb. Karel Poláček a podoby humoru v české literatuře 19. a 20. století (2004); P. Komenda: Jan Čep a Timotheus Vodička: dvě cesty v českém katolickém myšlení, in sb. Studia Moravica I (2004); K. Komárek: Vlastní jména v textech Jana Čepa, in sb. Studia Moravica I (2004); M. Trávníček: Budeme pracovat společně, Akord 2004/2005, č. 5; F. Valouch in Čas v poezii, poezie v čase (2005); P. Šidák: Katolická poetika Jana Čepa, in sb. Víra a výraz (2005); M. Bedřich: Dobová recepce díla Jana Čepa, in sb. Víra a výraz (2005); J. Zatloukal: Recepce Jana Čepa ve Francii, in sb. Víra a výraz (2005); J. Hanuš in Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století (2005); F. X. Halas: O jednom bílém místě na mapě českých církevních dějin, Teologie & společnost 2005, č. 1; S. Szostok: Prostorové modely skutečnosti v díle Jana Čepa, in sb. Krajina a dům, vzdálenost a blízkost, nahoře a dole... (2005); P. Komenda: Rozpad a obrana rodného horizontu v pozdních dílech Jana Čepa, in sb. Studia Moravica III (2005); J. Zatloukal: Jan Čep (o) Paulu Claudelovi, ČL 2006, č. 5; J. Zatloukal: Rané exilové úvahy Jana Čepa, Aluze 2006, č. 3; J. Trávníček: Román, Host 2006, č. 5; P. Komenda: Zápisky Jiljího Klena, Aluze 2006, č. 1; B. Fučík in Paralipomena (2006); J. Franz in Eseje, kritiky, dopisy (2006); M. Trávníček: Anglická cesta Jana Čepa, in Dojmy z Anglie (2007); M. Trávníček: doslov, in Zápisky Jiljího Klena (2007); V. Šmídová: Duchovní drama člověka v dílech Jana Čepa, Křesťanská revue 2007, č. 1; M. Přibáň: 1956 – Jiný sjezd spisovatelů, Soudobé dějiny 2007, č. 4; V. Nezkusil, Hrubínova Noční rozmluva a Čepův Domek, ČJL 2007/2008, č. 2; M. Bauer: Jan Čep jako básník paměti, in sb. Osobnost Mojmíra Trávníčka v české literatuře (2007); J. Zatloukal: Exil v povídkách Jana Čepa, in sb. Studia Moravica V: Symposiana (2007); P. Komenda: Přítomnost a dějinnost v pozdních prózách Jana Čepa, in sb. Studia Moravica V: Symposiana (2007); L. Soldán: Jan Čep na téma kniha, in sb. Kniha v 21. století (2008); J. Med: Slova, která neměla být vyřčena…, Katolický týdeník 2008, č. 38; K. Přikrylová: Dvojí domov, Tvar 2009, č. 1; K. Přikrylová: Ovlivnila emigrace dílo Jana Čepa? in sb. Příspěvky přednesené na čtvrtém sympoziu Česká kultura a umění ve 20. století (2009); J. Davidová Glogarová: „Člověk Durych zbloudil“, Dějiny a současnost 2009, č. 11; M. C. Putna in Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (2010); J. Novotný: Cikáni v knihovně, Listy 2010, č. 3; K. Komárek: Vyhnanec Jan Čep, in sb. Od banity do nomady (2010); H. Kostková: Čeští spisovatelé na rozhraní dvou kultur, LitN 2010, č. 42; A. Jedličková in Zkušenost prostoru (2010); R. Změlík: Jak je „udělána“ Čepova Polní tráva z hlediska zobrazení literární krajiny a prostoru, Bohemistyka 2011, č. 2; P. Šidák: Prostor a krajina v literárním díle, Svět literatury 2012, č. 46; J. Strakoš in O české literatuře, kritice a historii (2014); K. Komárek: Vidění domova v prózách Jana Čepa, Bohemica Olomucensia 2012, č. 1; T. Pavlíček: Veselé loučení se svobodou? in sb. Stařec a med (2012); K. Komárek: Hranice viditelného a neviditelného, Studia slavica 2013, č. 2; R. Změlík: Model korpusově koncipovaného slovníku Jana Čepa v kontextu české autorské lexikografie a kvantitativní analýzy českého jazyka, Naše řeč 2014, č. 3; J. Wiendl in Hledači krásy a řádu (2014); T. Kubíček: Druhý Čep, ČL 2014, č. 1; J. Zatloukal: Mezi Hanou a Bretaní, Aluze 2015, č. 2; D. Jirsa: Dvojí domov Jana Čepa, Aluze 2015, č. 2; T. Kubíček: komentář, in Povídky (2016); č. 3; R. Změlík: Mezi realitou a literární fikcí, Studia et Documenta Slavica 2017, č. 2; R. Změlík: The Interpretation of Quantitative and Corpus Analysis of Thematic Fields in First Collections of Short Stories by Jan Čep, Bohemistyka 2017, č. 3.
Monotematická čísla časopisu: Česká literatura 1998, č. 6 (P. Hora: K některým aspektům slovesného umění Jana Čepa; A. Housková: Čepovo setkání s literaturou Hispánské Ameriky; D. Šajtar: Čepovy juvenilie, F. Valouch: Čepovo pojetí času; J. Vanovič: Durée Jana Čepa); Bohemica Olomucensia 2015, č. 2 (J. Zatloukal: Několik poznámek ke genezi Čepova autobiografického eseje „Sestra úzkost“; O. Kopecká Valeská, Jan Čep v rádiu Svobodná Evropa; P. Šidák: Jazyk katolické literatury; A. Seidel-Mączyńska: Domov a bezdomoví – překonávání dualismu; J. Hrdlička: Jan Čep a Milada Součková: dvě polohy nostalgie; X. Galmiche: Jan Čep: Jaký ruralismus?).
Recenze: Dvojí domov (1926): F. Götz, Národní osvobození 1927, č. 32; Z. K. (= Z. Kalista), Demokratický střed 1927, č. 15; J. Durych, Archy 1927, č. 5; Reed (= B. Václavek), Rovnost 18. 2. 1927; B. F. (= B. Fučík), Tvar 1927, č. 2; F. X. Šalda, ŠZáp 1928/1929, č. 1 * Vigilie: A. M. Píša, Právo lidu 15. 4. 1928; B. Fučík, Host 1927/1928, č. 8; P. E. (= Pavel Eisner), Prager Presse 4. 5. 1928; P. Fraenkl, Naše doba 1928/1929, č. 8 * Zeměžluč: an (= B. Fučík), Eva 1931, č. 13, též in Kritické příležitosti I (1998); jv (= J. Vodák), České slovo 1. 5. 1931; AMP (= A. M. Píša), Právo lidu 17. 5. 1931; J. Heyduk, Venkov 27. 5. 1931; A. N. (= Arne Novák), LidN 12. 7. 1931, F. X. Šalda, ŠZáp 1931, č. 2/3 * Letnice: jh. (= J. Hora), České slovo 25. 12. 1932; F. X. Šalda, ŠZáp 1932/33, č. 13/14, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939); K. Sezima, Lumír 1932/1933, č. 7; P. Fraenkl, Naše doba 1932/1933, č. 10; B. S. (= Bedřich Slavík), Archa 1933, č. 1; E. Rippl, Slavische Rundschau 1933, č. 5 * Děravý plášť: G. (= F. Götz), Národní osvobození 20. 10. 1934; J. Thon, LidN 22. 10. 1934; AMP (= A. M. Píša), Právo lidu 16. 11. 1934; F. X. Šalda, ŠZáp 1934, č. 4, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939); K. Sezima, Lumír 1934/1935, č. 4; J. B. Čapek, Naše doba 1934/1935, č. 2; M. Habáň, Na hlubinu 1935, č. 3 * Hranice stínu (1935): F. X. Šalda, ŠZáp 1935, č. 7/8, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939); G. (= F. Götz), Národní osvobození 7. 4. 1935; A. N. (= A. Novák), LidN 21. 4. 1935; P. E. (= P. Eisner), Prager Presse 1. 6. 1935; P. Eisner, LitN 1934/1935, č. 11; T. Vodička, Řád 1934/1935, č. 8 * Modrá a zlatá: a (= J. Hora), České slovo 13. 2. 1938; A. M. Píša, Právo lidu 3. 4. 1938; P. Fraenkl, Naše doba 1937/1938, č. 7; bv (= B. Václavek), Moravský večerník 16. 10. 1938 * Tvář pod pavučinou: B. Novák, LidN 15. 6. 1940; J. Pilař, Osvěta venkova 1941, č. 10 * Polní tráva (1946): M. Dvořák, Akord 1946/47, s. 63; R. Černý, LD 5. 5. 1946; Brk. (= F. Buriánek), Zemědělské noviny 7. 2. 1947 * Rozptýlené paprsky (1946): M. Dvořák, Vyšehrad 1947, s. 71; R. Černý, Akord 1946/1947, s. 174; G. Francl, Svobodné noviny 26. 1. 1947 * Cikáni: -ld-, Sklizeň (Hamburg) 1955, č. 1 * O lidský svět: A. Heidler, Nový život (Řím) 1954, č. 3; J. J. (= J. Jíra), Sklizeň (Hamburg) 1954, č. 2 * Květnové dni: R. Vlach, Sklizeň (Hamburk) 1955, č. 1; mp (= M. Podivínský), Nový život (Řím) 1955, č. 4 * Poutník na zemi (1965): P. Den, Proměny (New York) 1967, č. 2; J. D. (= J. Dresler), Národní politika (Mnichov) 1978, č. 5 * Sestra Úzkost: A. Kratochvil, Národní politika (Mnichov) 1976, č. 7; T. Sýs (= P. Král), Svědectví (Paříž) 1975/76, č. 52 * Etudy pro paní J.: er. (= J. Dresler), Národní politika (Mnichov) 1987, č. 2; K. Hrubý, Proměny (New York) 1987, č. 2; A. Kratochvil, Nový život (Řím) 1987, č. 9/10 * Události a lidé: P. Švanda, Akord 17, 1991/92, č. 5; M. Petříček, NK 1991, č. 37; I. Slavík, LD 2. 1. 1992; K. Komárek, Katolický týdeník 1992, č. 43 * Dvojí domov (1991): J. Med, LitN 1992, č. 21; M. Trávníček, LD 23. 3. 1992; V. Novotný, MFD 15. 4. 1992; I. Slavík, LD 18. 6. 1992; M. Balaštík, Host 1993, č. 1 * Rozptýlené paprsky (1993): I. Slavík, LD 25. 10. 1993; B. Balajka, Nové knihy 1993, č. 38; J. Rulf, LidN 21. 10. 1993; V. Mertl, Setkání 1993, č. 6; J. Med, LitN 1994, č. 1, K. Komárek, Katolický týdeník 1994, č. 5 * Hranice stínu (1996): R. Lang, Anno domini 1996, č. 11; M. Bauer, Tvar 1997, č. 13 * Samomluvy a rozhovory: I. Harák, Střední Evropa 1998, č. 77; V. Škvorová, Soudobé dějiny 1999, č. 1; D. Packová, NK 1997, č. 15 * Poutník na zemi (1998): M. Bauer, Tvar 1999, č. 8; M. Hybler, KP RR 1999, č. 15 (též o Samomluvy a rozhovory); I. Harák, Babylon 2001, č. 5 * Polní tráva (1999): K. Komárek, Host 2000, č. 4, recenzní příloha; V. Karfík, LitN 1999, č. 45; J. Med, Katolický týdeník 1999, č. 50; M. Bauer, Tvar 2000, č. 2 * Korespondence (Jan Čep – Jan Zahradníček): L. Soldán, Vlastivědný věstník moravský 2004, č. 1* Umění a milost (2001): P. Komenda, ČL 2003, č. 1; L. Soldán, Vlastivědný věstník moravský 2004, č. 3, L. Soldán, Akord 2004, č. 4 * Před námi tma a mráz: M. Trávníček, Teologie & společnost 2004, č. 4; P. Studnička, Plž 2004, č. 9; D. Packová, LidN 29. 4. 2004; B. Kostřicová, Host 2004, č. 8; K. Kolařík, Tvar 2004, č. 19; J. Chuchma, MFD 25. 6. 2004; M. Bedřich, Souvislosti 2004, č. 4; P. Hora, Aluze 2006, č. 2; M. Balabán, Křesťanská revue 2006, č. 4 * Dojmy z Anglie: A. Vondřichová, A2 2007, č. 22; K. Přikrylová, Tvar 2007, č. 14 * Milý Vladimíre- Milý Maestro-: P. Cekota, Dialog – Evropa 21, 2010, č. 1/2; D. Olšáková, Dějiny a současnost 2010, č. 5; K. Přikrylová, Tvar 2010, č. 15; P. Studnička, LitN 2010, č. 8; P. Šidák, A2 2010, č. 7; M. Přibáň, Host 2011, č. 1 * Červený muškát: Z. Mitáček, Kulturní noviny 16. 1. 2012; J. Brabec, Respekt 2011, č. 25; M. Kosák, Echa 29. 6. 2011 (zde); R. Novák, Host 2011, č. 8.
Rozhovor: S. Machonin, Listy 1969, č. 12.
Vzpomínky: K. Bochořák, Teologická revue Československé církve 1971, č. 3/4; B. Fučík in Čtrnáctero zastavení (1992); A. Lauferová (sestra Jana Čepa), Tvar 1998, č. 15–16; J. Beneš, Akord 2006, č. 1; J. Vladislav, LitN 2008, č. 5; H. Queffélec, Aluze 2015, č. 2; J.-G. Páleníček, Psí víno 2016, č. 77.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis T. Pavlíček, 2002).

Autor hesla: Jiří Opelík (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap)
Aktualizace bibliografie: 15. 5. 2018 (pš)
 
zpět na hlavní stranu