Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Arnošt  GOLDFLAM

* 22. 9. 1946, Brno 
 
 
Dramatik, prozaik, režisér, herec
 Otec se narodil ve Vídni, matka v Sokalu u Lvova. Židovský původ ovlivnil formování Goldflamova životního postoje i zájmový okruh tvorby. Po maturitě (1963) krátce studoval medicínu a 1971–1976 režii na brněnské JAMU (diplomovou práci ovšem obhájil a studium uzavřel až v roce 1978). Mezitím prošel řadou zaměstnání (pomocný dělník ve slévárně a na brněnském výstavišti, úředník v Cheposu). Souběžně se poloprofesionálně věnoval výtvarnému umění (grafika, malba, keramická plastika), několikrát samostatně vystavoval. V roce 1976 nastoupil do Satirického divadla Večerní Brno, kde realizoval pouhé tři inscenace a počátkem roku 1978 ze souboru odešel. Téhož roku zakotvil jako režisér a herec v prostějovském Hanáckém divadle, pozdějším brněnském HaDivadle, kde vedle režie svých nejvýznamnějších her (Písek /Tak dávno.../; Návrat ztraceného syna) inscenoval též několik společných projektů (mj. v letech 1988–1989 ve spolupráci HaDivadla a Divadla Na provázku Rozrazil 1 a 2). V roce 1993 z HaDivadla odešel a od té doby ve svobodném povolání režíruje na řadě domácích i zahraničních scén (mj. v Německu, Rakousku a Polsku). Od roku 1990 pedagogicky působí na Divadelní fakultě JAMU v Brně (v roce 2002 se habilitoval a v roce 2007 byl jmenován profesorem) a od roku 2006 s přestávkami na Literární akademii v Praze.
 Příležitostně Goldflam publikuje v Lidových novinách, Literárních novinách, Divadle (jako příloha k č. 7/1996 Sladký Theresienstadt), Světě a divadle (v č. 6/1993 Lásky den, v č. 1/2008 Pohádky pro zlobivé), Divadelních novinách Židovské ročence, ojediněle též v denících MF Dnes, Právo a v časopisech Duha, Roš chodeš Xantypa. Dlouhodobě spolupracuje s Československou televizí, která uvedla hry a pořady Bláznovy zápisky (1983, r. Karel Fuksa, podle N. V. Gogola, ukázky vysílány až po roce 1989); Patriot života Karel Poláček (1984, r. Vojtěch Štursa); Vrah (1987, r. Karel Fuksa a Svatopluk Vála, podle Josefa Merhauta, vysíláno 1994); Matylda a Emilie aneb Co dělat (1992, r. Rudolf Tesáček); Červená knihovna (1991, r. Miroslav Balajka); Sci-fi aneb Slavný Peterka (1992, r. Vladimír Kelbl); Café Proklatec (1999, s Ivou Klestilovou, r. Karel Fuksa + A. G.) aj. Dále Goldflam jako scenárista spolupracoval na dokumentárních snímcích Herbert T. Mandl (1996, r. Karel Fuksa); Deník Oty Wolfa (1998, r. Karel Fuksa); Domov ztracenýDomov nalezený (2004, r. Karel Fuksa); Zeno Kaprál, básník (2005, r. A. G.) aj. a uvedl cykly autorských publicistických pořadů Za dveřmi je A. G. (1995–2001, r. Karel Fuksa), Ve dveřích je A. G. (2002–2003, r. Karel Fuksa) a Mezi dveřmi je A. G. (2005, r. Karel Fuksa). V televizi i ve filmu se často uplatňuje též jako herec. – Čs. rozhlas uvedl inscenace Goldflamových her Červená knihovna (1988, r. Stanislav Neubert); Vzpomínky babičky z minulého století (1988, r. Zdeněk Kozák, podle Pamětí babičky Kavalírové Antonie Kavalírové); Případ Agatománie (1991, r. Zdeněk Kozák); Budou vyvoláni jménem (1999, r. J. A. Pitínský); Případ Bedřicha Samky (2000, r. Arnošt Goldflam); Život a dílo Viktora Laudy (2002, r. Arnošt Goldflam); Osudy jednoho Figury (2005, r. Akram Staněk); Pavel, Pavel a Pavel (2007, r. J. A. Pitínský); Dámská šatna (2008, r. Pavel Krejčí); O klukovi, který neuměl zlobit (2009, r. Hana Mikolášková). Také s Čs. rozhlasem Goldflam spolupracuje při četných jiných příležitostech. – Na jevišti vystupuje též v rámci autorských improvizací, mj. Masochista (2006), Voyeur (2007); Mysteriózní zážitky prvního absolventa JAMU (2007); Maniak (2008); Brněnský proklatec (2008); Zapomenutý aktér her Václava Havla (v pořadu Divadla Na zábradlí Ohromné maličkosti, 2008); Brněnské morytáty (2009); Pravdivé myšlenky (2009); Starý nerozuma (2010), Starý nemotora (2010). – Goldflamovu prózu Standa a dům hrůzy v dramatizaci Hany Mikoláškové uvedlo brněnské Divadlo Polárka (2010, r. Konrád Popel). – Užívá šifru A. G.
 

Široká paleta vyjadřovacích prostředků, jimiž Goldflam promlouvá ke svým čtenářům, posluchačům či divákům, mu umožňuje vytvářet bohaté imaginární světy plné neotřelé obraznosti, humoru, ironie, nadsázky a hravosti. Autorovou nejvyužívanější žánrovou polohou je tragikomedie, kde trapné a veselé stojí hned vedle vážného a tragického.
První texty pro divadlo, které psal společně s Josefem Kovalčukem, mají podobu divadelních scénářů, jež také Goldflam na scéně Hanáckého divadla v Prostějově (později přejmenováno na HaDivadlo) sám režíroval (Panoptikum, Hra bez pravidel, Závist, Bylo jich pět a půl). Autorova původní dramatická tvorba osmdesátých a začátku devadesátých let se rozvíjela dvěma směry. První skupinu představují texty s uvolněnou dramatickou stavbou, které prostřednictvím série asociativně řazených scénických obrazů zobrazují hlavního hrdinu nezřídka s autobiografickými rysy a jeho „pouť světem“. Boj dospívajícího člověka s rodičovskou, zvláště pak otcovskou autoritou o vlastní individualitu je hlavním tématem hry Návrat ztraceného syna. Text je ozvláštněn řadou scénických metafor, které jsou zakomponovány do tkáně nelineárně na sebe navazujících situací, v nichž generační spor otce a syna postupně přesahuje osud konkrétní rodiny a hra získává – také díky svému biblickému předobrazu – nadosobní až mytologický rozměr. Podobně uvolněnou kompozici má hra Písek /Tak dávno.../, v níž je předvedena série scénických obrazů inspirovaných osudy autorovy rodiny (na konci první části hry Goldflam staví působivý obraz Židů odcházejících do koncentračního tábora). Druhou linii tohoto období tvoří monodramata, v nichž Goldflam vykreslil rozmanité portréty lehce deformovaných a někdy až bizarně působících charakterů. Protagonistkou monodramatu Biletářka je uvaděčka, která má za úkol informovat diváky o technické poruše, postupně však publikum zcela ovládne a v sále nastolí absurdní, ale fungující diktaturu. Působivou studii vzniku totality v malém a nahodile vzniklém společenství autor odlehčil řadou humorných replik a ironických narážek, jež hrozivou obludnost charakteru hlavní postavy překreslují do tragikomické karikatury. Kompozičně originální hra pro jednoho herce Jeden den, s níž je scénicky i obsahově komplementární hra Jedna noc aneb Sen, zachycuje nedělní dopoledne mladíka Jendy, který leží v posteli a doslova si režíruje vlastní představy a sny. Prostřednictvím zcizovacího efektu vzniká druhá rovina hry, v níž herecká postava představující mladíka vystupuje z role a komentuje Jendovo počínání a charakterové vlastnosti. Třetí dimenzi hry autor rozehrává přímo v partu hlavní postavy Jendy, který uvažuje o tom, jak by ho asi někdo dokázal ztvárnit jako postavu na jevišti. Tato tři „patra“ textu se vzájemně zrcadlí a umožňují vnést do struktury monodramatu i prvek dialogičnosti, který by bylo možno označit jako dialog postavy v postavě. Jedna noc aneb Sen je záznamem snu, jehož jednotlivé fáze jsou pastišem určitého konvenčního žánru (od westernu přes sentimentální příběh osudové lásky továrníka k chudé venkovance či mikropříběh válečného odbojáře až po výstup úderníka z tzv. výrobního dramatu atd.); všechny kalky literárních, divadelních a filmových žánrů jsou však různými způsoby zdeformovány a posunuty do komické polohy. Monodrama Agatománie zkoumá možné důsledky lidské potřeby konat dobro a Červená knihovna zase odhaluje pravou podstatu egoistické „lásky“, která druhé lidi chápe pouze jako prostředky k uspokojení vlastních potřeb.
Mimo vymezené linie stojí autorova prvotina Horror, jejíž děj je zasazen do prostředí zdánlivě obyčejné rodiny, která se však postupně promění v obludnou skupinu trýznitelů. Na podobném půdorysu je vystaven příběh hry z konce osmdesátých let Tzv. sci-fi, v níž autor rozvíjí téma manipulace, strachu a iluze, která je silnější než realita. Hra zpočátku vykazuje rysy dobře napsané konverzační komedie, pozvolna se však do výchozího rámce začínají vkrádat bizarní a absurdní prvky, které v závěru gradují v otřesnou vizi společnosti, kde lidé ze strachu před vnější neviditelnou mocí negují realitu a nahrazují ji jakousi převrácenou až zvrácenou technologií přežívání.
Po Goldflamově odchodu z HaDivadla již nové hry nevznikaly výhradně v prostředí a pro potřeby konkrétního souboru a autorova tvůrčí dráha se rozvinula do více směrů. Ve struktuře dramatických textů tohoto období se projevuje stále silnější tendence k epizaci výpovědi a k explicitnějšímu vyjádření zpracovávané látky. Dílčí proměna výrazových prostředků však nenarušuje vnitřní soudržnost a kontinuitu autorovy tvorby, kterou do určité míry zajišťují také opětovně navracející se motivy a témata. K tématu holocaustu a židovství se Goldflam vrátil v groteskní frašce Doma u Hitlerů aneb Hitlerovic kuchyň či ve hře Sladký Theresienstadt aneb Vůdce daroval Židům město, která je zasazena přímo do kulis koncentračního tábora. Smlouva je aktualizací starozákonního příběhu o Abrahámovi a Izákovi a hry Ředitelská lóže, Dámská šatnaVratká prkna zhodnocují autorovu dlouholetou osobní zkušenost s divadelním provozem. Syžetové schéma dospívajícího jedince putujícího světem, který je permanentně vystaven společenskému tlaku, se vrací ve hrách Pavel Jedlička a Jenda Krahulík, Několik Historek ze života Bédi JelínkaKomplikátor aneb Comics, v nichž se mísí subjektivní, imaginací a snovými vizemi prosycená perspektiva hlavního hrdiny s krutou a někdy až absurdní skutečností. Ženy a panenky jsou vystavěny na bázi konfliktu žen pěti různých generací a Blbá Veruna aneb Svět, co jsme znali, ale už není je autorovou reflexí života za normalizace.
Kromě vlastních her Goldflam připravil také řadu dramatizací většinou německo-židovských autorů vycházejících z kulturního ovzduší střední Evropy či světově známých tvůrců dobrodružné literatury. Opětovně zpracovává dílo Roberta Musila (Muž bez vlastností, úryvek z jeho eseje je zakomponován již do hry Útržky z nedokončeného románu), Franze Kafky (Proměna, Proces, Ortel), Karla Poláčka (Okresní město, Hostinec U kamenného stolu), Julese Verna (Tajemství Viléma Storitze, Tajemství pralesa aneb 800 mil po Amazonce) či R. L. Stevensona (Ostrov pokladů).
Tématem příběhů povídkového souboru Pořád o jednom a jiné /povídky/ jsou nejčastěji rodinné stereotypy a zavedené životní role (přísný a věčně nespokojený otec, vzdorný, ale defenzivní syn, matka, kradmo urovnávající spory). Běžné, byť vyhrocené scény z rodinného života nabývají v Goldflamově podání groteskní podobu až hororový nádech, ještě podtržený poklidným, téměř obřadným způsobem vyprávění. Schopnost rozvinout výchozí všední situaci do absurdních souvislostí a překvapit čtenáře nečekaným zvratem, který porušuje obvyklá pravidla realistického vyprávění, Goldflama sbližuje např. s Ivanem Vyskočilem. V souboru Osudy a jejich pán je však ještě zřetelněji patrné, že Goldflam absurditou nesměřuje ke hře, nadhledu či humoru, ale komentuje odcizení, citovou bezradnost, vyprázdnění vztahů partnerských i rodičovských nebo patologickou lidskou touhu ovládat druhé. Ani v tvorbě pro děti se autor nevzdává prvků napětí a hororu (Standa a dům hrůzy), i když je zde kompenzuje humorem a nadsázkou. V souborech Tatínek není k zahozeníTatínek 002 titulní hrdina zabrání katastrofám a vykoná řadu odvážných skutků, vyzbrojen pouze dobrým vychováním, rozvahou, vytrvalostí a důvtipem. Každodenní starost o děti je tu stavěna naroveň dobrodružným či pohádkovým činům a ačkoli je text primárně určen dětem, skrývá v podtextu řadu vtipných narážek adresovaných také dospělým čtenářům.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Pořád o jednom a jiné /povídky/ (PP 2003); Tatínek není k zahození. Pohádky pro malé i velké (PP pro děti 2004); Osudy a jejich pán /a jiné povídky/ (PP 2005); Tatínek 002. Pohádky pro celou rodinu (PP pro děti 2006); Standa a dům hrůzy (P pro děti 2008).
Divadelní hry a scénáře: Biletářka, Jeden den (DD, rozmnož., 1983, i prem.); Červená knihovna (D, rozmnož., 1986, i prem.); Agatománie (D, rozmnož., 1987, i prem.); Písek /Tak dávno.../ (D, rozmnož., 1988, i prem.); Jedna noc aneb Sen (D, rozmnož., 1988, prem. 1991); Zkouška, Beseda s mistrem (DD, rozmnož., 1989, prem. 1995, resp. 1987); Tzv. sci-fi (D, rozmnož., 1989, prem. 1988); Pavel Jedlička a Jenda Krahulík (D, rozmnož., 1990, i prem.); Smlouva (D 1999 v programu ND Praha, prem. 1999); Muž bez vlastností (D 2002, podle R. Musila, neinscenováno); Ředitelská lóže (D 2004, i prem.); Dámská šatna (D 2004, prem. 2005); Doma u Hitlerů (D 2007 i prem.) Ženy a panenky (D 2009 i prem.); Blbá Veruna aneb Svět, co jsme znali a který už není (D 2010 i prem.); scénicky: Čert a Káča (1979, se S. Válou a K. Fuksou); Jak se dělá divadlo (1980, se S. Válou); Panoptikum (1980, na motivy N. V. Gogola a M. J. Saltykova-Ščedrina, s J. Kovalčukem); Závist (1981, podle J. Oleši, s J. Kovalčukem); Hra bez pravidel (1981, s J. Kovalčukem); Bylo jich pět a půl (1982, s J. Kovalčukem); Zrcadlení (montáž textů ruských autorů, 1984, s J. Kovalčukem); Dcery národa (1986, s I. Klestilovou a H. Müllerovou); Záhadné povahy (1987, s J. Kovalčukem a kolektivem HaDivadla); Matylda a Emilie aneb Co dělat (Wien 1992, Zlín 2006); Petrák-Hrbatý, Makarov, Petersen, Idy Markovny, Gnom a další (z textů Daniila Charmse, 1993); Kvas krále Vondry XXVI. (z opery Josefa Illnera, 1994); Lásky den (1994); Rovnováha (podle Richarda Weinera, 1996, uváděno též s tit. Kabaret Richard Weiner); Proklatec (písně Jiřího Bulise, 1997); Pohádky pro zlobivé aneb A. G. vypráví pohádky (2004); Stará baba tančí (2005); Ruská ruleta (z textů ruských autorů, 2005); Babička se vrací čili Dichtung und Wahrheit (2010, volně podle B. Němcové); Vratká prkna (2011).
Souborná vydání: Tři hry. Horror, Návrat ztraceného syna, Útržky z nedokončeného románu (DD, rozmnož., 1987, prem. 1981, 1983, 1985); Návrat ztraceného syna; Písek; Několik historek ze života Bédi Jelínka; Oči bludných hvězd (DD 1996, prem. 1983, 1988, 1995, 1995); Agátománie; Biletářka; Červená knihovna; Jeden den; Jedna noc aneb Sen (DD 1998, prem. 1987, 1983, 1983, 1991); Modrá tvář, Komplikátor, Smlouva, Sladký Theresienstadt, Já je někdo jiný (DD 2001, prem. 2001, 2002, 1999, 1996, 2003); Písek a jiné kousky (DD 2010, obsahuje hry Návrat ztraceného syna; Biletářka; Útržky z nedokončeného románu; Červená knihovna; Písek /Tak dávno.../; Pavel Jedlička a Jenda Krahulík; Několik historek ze života Bédi Jelínka; Sladký Theresienstadt aneb Vůdce daroval Židům město; Smlouva; Já je někdo jiný; Ředitelská lóže; Doma u Hitlerů).
Dramatizace: Tecia Werbowski: Prospaný život (2003 v programu ND Praha, prem. 2003); J. Verne: Tajemství pralesa (2007, v programu ND Brno, prem. 2007); scénicky: F. M. Dostojevskij: Krokodýl etc. (1986, se Z. Hořínkem); F. Kafka: Proměna (1989); F. Kafka: Proces (1989); F. Kafka: Ortel (1991); J. Roth: Hotel Savoy (1992); K. Poláček: Okresní město (1992); F. Werfel: Dům radosti, dům smutku (1992, s K. Steigerwaldem); B. Němcová: Babička (1993); E. de Amicis: Srdce (1997); J. Verne: Tajemství Viléma Storitze (1998); H. Murger: Život bohémy (2002); K. Poláček: Hostinec U kamenného stolu (2005); R. L. Stevenson: Ostrov pokladů (2006); O. Pavel: Zlatí úhoři (2008); adaptace: J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky (2003).
Rozhovor: Několik historek ze života A. G. (s P. Štědroněm a J. Trávníčkem, 2006).
Příspěvky ve sbornících: Z dílny malých scén (1989); Golems leiser Atem (Blieskastel, 1995); HaDivadlo /hry, scénáře, studie, dokumenty/ (1996, zde hra Lásky den); Stopy blesku (1996); Kabinet smíchu (1997); Lásky a nelásky (1998); Století lásky a nenávisti (b. d., 1999); Die tschechisch-deutschen literarischen Treffen/Česko-německá literární setkání (Brno 2000); Prvních pět let (Divadlo v Dlouhé, 2001); Almanach Divadla v Řeznické 1981–2001 (2001); Krok k autorské existenci (2002); Dejvické divadlo – deset let (2002); Škola – základ života (2003); Pora eto izmeniť (Sankt Petěrburg 2003, zde hra Písek); Vladimír Morávek (2004); Přednášky o divadle a umění (2007); Vaclav Gavel i drugije Sankt-Peterburg 2009, zde hra Ředitelská lóže).

LITERATURA

Knižně: Z. Augustová: Arnošt Goldflam, portrét (1990, též upr. in A. G., Písek a jiné kousky, 2010); J. Kovalčuk (ed.): Bylo jich pět a půl (2005); J. Kovalčuk (ed.): Hvězdy nad Kabinetem múz (2010); J. Roubal: Divadlo jako pocitový deník (2011).
Studie a články: Z. Hořínek: Arnošt Goldflam – pokus o portrét za chodu, Scéna 1988, č. 18 (též in Z. H., Divadlo mezi modernou a postmodernou, 1998); J. Kovalčuk: A. Goldflam dramatik, Amatérská scéna 1989, č. 6; Z. Hořínek: Arnošt Goldflam: Písek, in J. Holý (ed.): Český parnas (1993); Z. Hořínek: Hadivadlo jako autorská dílna, in Hadivadlo: hry, studie, scénáře, dokumenty (1996); A. Haman: Běh života v hrách Arnošta Goldflama, LitN 1997, č. 2; Z. Hořínek: Arnošt Goldflam – divadelník a dramatik, předmluva in A. G., Agátománie, Biletářka, Červená knihovna, Jeden den, Jedna noc aneb sen (1998); Z. Hořínek: Goldflamovy biblické inspirace, in A. G., Smlouva (divadelní program, Brno 2004); L. Sůva: Příběhy brněnského Voyeura, Tvar 2007, č. 8 (též in A. G., Písek a jiné kousky, 2010); Z. Hořínek: Arnošt Goldflam od grotesky k mýtu, in A. G., Písek a jiné kousky (2010); J. Kovalčuk: Náčrt k portrétu, in A. G., Písek a jiné kousky (2010).
Recenze: Návrat ztraceného syna: V. Königsmark, in Pokus o zachycení specifiky tvorby, interní materiál pro tvůrčí besedy Dílny HaDivadla 1985 * Biletářka: V. Just, Chebský divadelní zpravodaj 3, 1983; M. Lázňovský, in Pokus o zachycení specifiky tvorby, interní materiál pro tvůrčí besedy Dílny HaDivadla 1985; A. Janovská, DivN 2001, č. 2 * Agátománie: K. Černá, Svobodné slovo 15. 7. 1987; Z. Pšenicová, Večerní Praha 28. 4. 1987 * Několik historek ze života Bédi Jelínka: V. Hulec, DivN 1995, č. 4 * Návrat ztraceného syna/Písek/Několik historek.../Oči bludných hvězd: Z. Hořínek, LidN 26. 11. 1996; A. Haman, LitN 1997, č. 2 * Sladký Theresienstadt aneb Vůdce daroval Židům město: E. Šormová, DivN 1996, č. 20; J. Peňás, Respekt 1996, č.46; K. Žantovská, SaD 1997, č. 5; V. Dudková, KPRR 1997, č. 7 * Smlouva: J. Kolář, DivN 1999, č. 20; M. Uhde, DivN 2004, č. 17 * Agatománie/Biletářka/Červená knihovna/Jeden den/Jedna noc aneb Sen: Z. Mitáček, Host 1999, č. 1 * Písek (Tak dávno...): Z. A. Tichý, SaD 2002, č. 5-6; M. Zdeňková, DivN 2002, č. 11 * Modrá tvář/Komplikátor/Smlouva/Sladký Theresienstadt/Já je někdo jiný: P. Havelková, Host 2002, č. 6 * Pořád o jednom a jiné povídky: J. Chuchma, MFD 9. 7. 2003; V. Stanzel, Host 2004, č. 1 * Tatínek není k zahození: D. Packová, LidN 16. 12. 2004; D. Kroča, Ladění 2005, č. 1 * Osudy a jejich pán: P. Řezníček, Reflex 2005, č. 47; J. Trávníček, Host 2006, č. 1 * Několik historek ze života AG: J. Chuchma, MFD 18. 8. 2006; A. Haman, Tvar 2006, č. 16; J. Lukeš, DivN 2006, č. 18 * Krvavé koleno a jiné pohádky pro zlobivé: J. Kerbr, DivN 2007, č. 10; I. Žáček, DivN 2007, č. 16 * Tatínek 002: A. Horáčková, MFD 6. 1. 2007; D. Kroča, Ladění 2007, č. 2 * Doma u Hitlerů: M. Uhde, DivN 2008, č. 8; J. Páleníková, SaD 2008, č. 3; J. Mlejnek, DivN 2010, č. 2 * Standa a dům hrůzy: G. Pleska, Tvar 2008, č. 20 * Písek a jiné kousky: V. Mikulka, LidN 22. 2. 2011; V. Cejpek, DivN 2011, č. 12 * Vratká prkna: J. Mlejnek, MFD 13. 4. 2011; P. Brycz, DivN 2011, č. 21; R. Hrdinová, Právo 11. 4. 2011.
Rozhovory: D. Zásměta, MFD 14. 1. 1995; M. Rychlíková, Týden 1995, č. 3; J. Machalická, LidN 16. 11. 1996, příl. Národní č. 46; J. Daníček, Roš chodeš 1996, č. 9; J. Jařab in Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého (1998); B. Dočekal, Magazín MF Dnes 1998, č. 35; M. Františák, Nový Prostor 2000, č. 25; J. Kolář, DivN 2002, č. 14; M. Schindler, Reflex 2002, č. 31; L. Navara, MFD 11. 2. 2004; L. Nejezchlebová, LidN 23. 1. 2004, příl. Pátek LN č. 4; D. Kaplanová, LidN 25. 10. 2008; V. Hulec a Z. Pavelka, Právo 15. 2. 2007, příl. Salon č. 506; L. Mareček, MFD 13. 1. 2011, příl. Jižní Morava; J. Kovalčuk, in A. G., Písek a jiné kousky (2010); J. Daníček, Roš chodeš 2011, č. 8; A. Lukeš, LitN 2012, č. 34; P. Christov (ed.) in České drama dnes (2012).
Autor hesla: Aleš Merenus (2011); Alena Přibáňová (2011)
Aktualizace hesla: 30. 9. 2011 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 9. 2011 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu