Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ladislav FUKS

* 24. 9. 1923, Praha 
† 19. 8. 1994, Praha 
 
Prozaik
 Pochází z rodiny policejního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Truhlářské ulici (1942) byl totálně nasazen na správě statků v Hodoníně. 1945–49 studoval filozofii, psychologii, dějiny umění a pedagogiku na FF UK v Praze (PhDr. prací Rozbor a kritika Bergsonovy ideje vývoje a jejích důsledků pro mravní výchovu z hlediska marxistické dialektiky, 1949). Poté pracoval v papírenském průmyslu v Bělé pod Bezdězem a v Praze, 1955–59 byl odborným pracovníkem Státní památkové správy v Praze a do 1963 Národní galerie. Později se věnoval pouze literatuře. Pro jeho tvorbu měly význam delší pobyty ve Vídni v 70. letech.
 Časopisecky debutoval v Květnu (1959), publikoval ve Věstníku Židovské obce náboženské, Židovské ročence, Plameni, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Literárních listech, Tvorbě, Literárním měsíčníku, Kmeni aj. Podle Fuksových knih byly natočeny filmy Spalovač mrtvol (1968, r. Juraj Herz, též spoluautor scénáře) a Pasáček z doliny (1983, r. František Vláčil, sc. Jiří Fried). Fuks se dále podílel na scénáři k filmu Tajemství zlatého Buddhy (1973, r. Dušan Klein, sc. + Dušan Klein a Otto Zelenka, podle Josefa Nesvadby). V Čs. televizi byla natočena adaptace prózy Nebožtíci na bále (1979, sc. Eva Štorková, r. Jaroslav Dudek), podle románu Vévodkyně a kuchařka vznikla televizní hra Ohňostroj v Aspern (1987, r. Pavel Háša). Fuksovo dílo se dočkalo i několika divadelních adaptací – Divadlo na okraji uvedlo dramatizaci novely Obraz Martina Blaskowitze (1984, r. Zdenek Potužil), Činoherní studio v Ústí nad Labem adaptaci novely Pan Theodor Mundstock (1995, r. Jaroslav Achab Haidler), ostravské divadlo Aréna Nebožtíky na bále (2005, adaptace Pavel Cisovský a Martin Režný, r. Pavel Cisovský) a román Spalovač mrtvol inscenovali studenti 3. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v divadle Disk (2008, adaptace Kristýna Filcíková a Jakub Vašíček, r. Jakub Vašíček). Na motivy Fuksovy novely Pan Theodor Mundstock napsal skladatel Leoš Faltus operu Pan Theodor (1984, dosud neprovedeno). – Fuksův zájem o výtvarné umění našel odezvu v monografii Zámek Kynžvart – historie a přítomnost a v průvodních slovech v katalozích k výstavám (např. Antonína Pelce, Karla Laštovky, Ladislava Pichla aj.).
 Klíčovými tématy Fuksovy tvorby jsou strach, úzkost, vědomí blížící se katastrofy, zločin, totalitní bezpráví a vyčleněnost ústřední postavy z běhu „normální společnosti“. Ať už autor jednotlivé prózy historicky lokalizuje, nebo se odehrávají v modelovém časoprostoru, v jejich hyperbolizujícím zrcadle nabývají dějinné události, individuální situace i lidské charaktery groteskně symbolického rozměru a často i osudového vyznění. První Fuksovy knihy vznikaly v souvislosti s vlnou židovské literatury 60. let, která mu umožnila promítnout osobní vidění světa do tématu okupace, války a židovského údělu (román Pan Theodor Mundstock, soubory povídek Mí černovlasí bratři Smrt morčete). Jejich hrdinové jsou zpravidla bezbranní a slabí jedinci, neschopní čelit tlakům temné reality. Oscilují mezi zdáním a skutečností, zoufale touží po záchraně života či po úniku z tíživé přítomnosti, proti níž však mohou postavit jen své vize. V debutu Pan Theodor Mundstock tak židovský úředníček marně hledá možnost spásy v bizarním nácviku situací, které by mu umožnily přežít transport a koncentrační tábor. Pocit úzkosti ze světa ohroženého fašismem i z mikrosvěta rodinných vztahů charakterizuje rovněž román Variace pro temnou strunu. Fuksův osobitý styl, jeho tvůrčí metoda, spočívající v kompoziční a tvarové rafinovanosti, složité metaforice, symboličnosti postav a precizní práci s návratnými motivy, vrcholí v próze Spalovač mrtvol, v níž je podobenství o násilí a ohroženém lidství ztělesněno postavou člověka, který podlehne vábničce moci a sám se stane zvrhlým vykonavatelem zla. V následném vývoji ztrácejí Fuksovy prózy historickou a prostorovou konkrétnost a mění se v modelové příběhy, v nichž postupně vnější virtuozita nabývá převahy nad sdělením. Současně s tím autor hledal vhodný nový tvar a pokoušel se experimentovat s možnostmi moderní pohádky a hororu (Myši Natalie Mooshabrové), psychologické detektivky (Příběh kriminálního rady), humoresky (Nebožtíci na bále) i sci-fi (novela Oslovení z tmy). Posléze se pod tlakem normalizace pokusil spojit svou tvůrčí metodu s tzv. angažovaným tématem: poúnorovým kolísáním inteligence mezi emigrací a domovem (Návrat z žitného pole), poválečným přerodem slovenské vesnice (Pasáček z doliny) i mládím Julia Fučíka (Křišťálový pantoflíček). Teprve prózou Obraz Martina Blaskowitze navazuje Fuks tematicky i tvárně na tvorbu 60. let. Sebe sama opět nalézá v sugestivní evokaci života secesní Vídně a zanikajícího Rakousko-Uherska v rozsáhlém historickém románu Vévodkyně a kuchařka.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Pan Theodor Mundstock (R 1963); Mí černovlasí bratři (PP 1964); Variace pro temnou strunu (R 1966); Spalovač mrtvol (P 1967); Smrt morčete (PP 1969; 2. rozšířené vydání s titulem Cesta do zaslíbené země a jiné povídky, 1991); Myši Natalie Mooshabrové (R 1970); Příběh kriminálního rady (R 1971); Nebožtíci na bále (P 1972); Oslovení z tmy (P 1972); Návrat z žitného pole (R 1974); Un poco triste (dramatická fantazie na téma Sukova melodramu Radúz a Mahulena, rozmn., 1974); Mrtvý v podchodu (P detekt. 1976, s O. Koskem); Pasáček z doliny (P 1977); Křišťálový pantoflíček (P 1978); Obraz Martina Blaskowitze (P 1980); Vévodkyně a kuchařka (R 1983); „Leť, myšlenko, na zlatých křídlech vánku...“ (pasáž z rukopisu pamětí později do jejich vydání nezařazená, 1994, s J. Tušlem); Moje zrcadlo (vzpomínky, 1995, s J. Tušlem).
Výbor: Smrt morčete (obsahuje povídkové soubory Mí černovlasí bratři, Smrt morčete a poprvé publikovaný fragment Podivné manželství paní Lucy Fehrové, ed. M. Pohorský, 2005).
Ostatní práce: Zámek Kynžvart – historie a přítomnost (monografie, 1958).

LITERATURA

Bibliografie: Marie Škrabalová: Ladislav Fuks (1988).
Knižně: A. Kovalčík: Tvář a maska. Postavy Ladislava Fukse (2006).
Studie a články: Z. Kožmín: K problematice stylového principu prózy, Impuls 1966, č. 2; Z. Kožmín: Variace a absurdita, Orientace 1968, č. 3; D. Hodrová: Teorie množin a umění stylu Ladislava Fukse, Orientace 1968, č. 6; Z. Pochop: Fuksova parabola zla, Orientace 1970, č. 5; F. Všetička: Kompozice Fuksova románu Variace pro temnou strunu, ČL 1972, s. 65; M. Pohorský: Úzkostné sny Ladislava Fukse, ČL 1972, s. 151, též in Zlomky a analýzy (1990); M. Suchomel in sb. Literárněvědné studie (1972); D. Kořínková: Proměny zla, Romboid (Bratislava) 1973, č. 9; F. Všetička: Dualita pana Theodora Mundstocka, ČL 1973, s. 262; V. Rzounek in Realismus a soudobá próza (1973); J. Škvorecký: Dobrý člověk v nedobré době, Listy (Řím) 1975, č. 4; M. Pohorský: doslov, in Příběhy kriminálního rady (1975); týž: doslov, in Myši Natalie Mooshabrové (1977); D. Kořínková: Motivická výstavba Fuksova Spalovače mrtvol, ČL 1977, s. 531; E. Kantůrková: Můj přítel Ladislav Fuks, Listy (Řím) 1977, č. 6; D. Vlašínová: Cesta Ladislava Fukse k dnešku, ČL 1978, s. 312; F. Buriánek in Ohlénutí (1978); D. Vlašínová: Dítě a doba, ČL 1980, s. 391; Š. Vlašín in Ve škole života (1980); J. Navrátil: doslov, in Spalovač mrtvol (1983); L. Špaček, Hlboká stopa, Romboid 1983, č. 10; B. Svozil: doslov, in Pan Theodor Mundstock (1985); V. Rzounek: doslov, in Pasáček z doliny (1986); V. Dostál in Zrcadla podél cesty (1987); B. Svozil: doslov, in Vévodkyně a kuchařka (1987); týž: doslov, in Variace pro temnou strunu (1988); M. Jungmann in Cesty a rozcestí (London 1988); L. Lederbuchová: Ladislav Fuks a tradice lidové slovesnosti, ČL 1988, s. 550; B. Svozil: doslov, in Nebožtíci na bále (1989); O. Zaryckyj, Fantaskně symbolický odraz reality ve Fuksově románu Vévodkyně a kuchařka, LM 1989, č. 3; L. Merhaut: Nelehká cesta za poznáním zla, ČL 1989, s. 398-412; M. Zelenka: Fuksův souboj se zlem, Romboid (Bratislava) 1990, č. 8; V. Barborík in sb. O interpretácii umeleckého textu 13 (PF Nitra 1991); F. Bráblík: Pravděpodobné zdroje Spalovače mrtvol, in: Filmový sborník historický, sv. 4, 1993; L. Merhaut: Blahoslavené metody a postupy Ladislava Fukse, LitN 1994, č. 44, s. 7; D. Slabochová, K autorské strategii mezitextového navazování na antickou literaturu, Listy filologické 1994, s. 292-304; L. Magdoň, Účelovost a účelnost Fuksových memoárů. Bohemistyka 2001, č. 4; M. Bauer: Příprava vydání románu Pan Theodor Mundstock od Ladislava Fukse, Tvar 2001, č. 20+21; P. Bubeníček: Tematizace bestiality ve Fuksově Spalovači mrtvol, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná bohemistická (V), roč. 50, č. 4 (2002).
Recenze: Pan Theodor Mundstock: M. Jungmann, LitN 1963, č. 16; A. Linke, Plamen 1963, č. 8; M. Suchomel, HD 1963, č. 7, též in Co zbylo z recenzenta (1995); J. Opelík, KT 1963, č. 19, též in Nenáviděné řemeslo (1969); A. Haman in sb. Příběhy pod mikroskopem (1966) * Mí černovlasí bratři: A. Jelínek, KT 1964, č. 13; Z. Kožmín, LitN 1964, č. 33; M. Pohorský, RP 20. 3. 1964; Z. K. Slabý, SvSl 23. 2. 1964; J. Vohryzek, HD 1964, č. 6; I. Chudárková, Knihy 92, 1992, č. 2 * Variace pro temnou strunu: J. Opelík, HD 1967, č. 2, též in Nenáviděné řemeslo (1969); M. Pohorský, Plamen 1967, č. 2; A. Jelínek, LitN 1966, č. 50 * Spalovač mrtvol: J. Opelík, LitN 1967, č. 32; též in Nenáviděné řemeslo (1969); P. Grym, LD 12. 8. 1967; M. Pohorský, Impuls 1967, č. 10; M. Suchomel, HD 1967, č. 10, též in Co zbylo z recenzenta (1995) * Příběh kriminálního rady: M. Pohorský, O knihách a autorech, 1975, léto; Ves (Marie Veselá-Janů), Práce 19. 1. 1972 * Oslovení z tmy: Ves (Marie Veselá-Janů), Práce 28. 12. 1972 * Vévodkyně a kuchařka: M. Pohorský, O knihách a autorech 1983, jaro; J. Lukeš, SvSl 16. 7. 1983 * Moje zrcadlo: J. Peňás, Respekt 1996, č. 5, též in Deset procent naděje (2002); P. Kosatík, MFD 9. 2. 1996; M. Pohorský, Právo 14. 2. 1996; B. Svadbová, Tvar 1996, č. 7; L. Magdoň, LitN 1996, č. 48.
Nekrology: F. Cinger, RP 24. 8. 1994; J. Peňás, MFD 24. 8. 1994; P. Janáček, P. Matoušek, LidN 24. 8. 1994; Z. Heřman, SvSl 26. 8. 1994; V. Novotný, Práce 26. 8. 1994; P. Janoušek, LidN 27. 8. 1994, příloha Národní 9.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno, soupis zatím nevydán.

Autor hesla: Drahomíra Vlašínová (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu