František HRUBÍN

* 17. 9. 1910, Praha

† 1. 3. 1971, České Budějovice

Básník, dramatik, překladatel a prozaik

Nejstarší ze tří dětí v rodině stavitele. Od otcova narukování do války (1914) rodina žila u matčina otce v Lešanech v Posázaví. Zde Hrubín vychodil obecnou školu; zkušenost vázaná na rodovou chalupu (kterou nakonec získal do svého vlastnictví a na níž často pobýval) a na krajinnou i duchovní realitu lešanského okolí se mu stala celoživotní inspirací (Doušek života, U stolu, Romance pro křídlovku, Lešanské jesličky aj.). V Praze od roku 1922 studoval na gymnáziích ve Slovenské, Truhlářské ulici a v Libni, po maturitě (1932) krátce navštěvoval abiturientský kurz při obchodní akademii, Právnickou fakultu a FF UK. Na sklonku roku 1934 se stal pracovníkem Ústřední knihovny hl. m. Prahy; v roce 1939 se oženil, dcera Jitka Minaříková (* 1940) je překladatelkou z angličtiny a italštiny, syn Vít Hrubín (* 1945–1995) vystudoval FAMU a pracoval jako televizní režisér. Od května 1945 byl Hrubín úředníkem ministerstva informací (v odboru vedeném Josefem Koptou), od roku 1946 žil jako spisovatel z povolání. Druhým inspiračním zdrojem se mu stala pražská čtvrť Holešovice, kde bydlel od roku 1945 (Proměna, Až do konce lásky), třetím jihočeská krajina kolem Chlumu u Třeboně, kde pobýval (nakonec ve vlastním domě) od roku 1950 (Můj zpěv, Srpnová neděle aj.). Zemřel krátce po operaci na zhoubnou chorobu.

Publikoval od roku 1928 v časopisech Studentský časopis, Čin, Ranní noviny, Lumír, Kvart, Lidové noviny, Akord, Řád, Čteme, Knihy a čtenáři, Mateřídouška, Zlatý máj (vydávání obou časopisů podnítil), Svobodné noviny, Kritický měsíčník, Generace, Literární noviny, Host do domu, Plamen aj. Redigoval časopisy Malý čtenář (1940–1941) a Mateřídouška (1945–1948, s dalšími). Zpočátku a sporadicky užíval pseudonymů B. Červený, K. Vlášek (obojí překlady v časopise Kvart), Rafael a jmen Ivan Hrubín, J. Hrubín.
Podle jeho námětů a scénářů byly natočeny filmy: Vynález zkázy (1958, spolu s Karlem Zemanem, režie Karel Zeman); Srpnová neděle (1960, spolu s Otomarem Krejčou a Otakarem Vávrou, režie Otakar Vávra); Zlatá reneta (1965, spolu s O. Vávrou, režie O. Vávra); Romance pro křídlovku (1966, spolu s O. Vávrou, režie O. Vávra); Panna a netvor (1979, scénář Ota Hofman a Juraj Herz, režie Juraj Herz) a Oldřich a Božena (1984, spolu s O. Vávrou, režie O. Vávra). Je autorem textů písní v řadě filmů (např. Pyšná princezna, 1952, r. Bořivoj Zeman). Na základě jeho námětů vzniklo několik televizních inscenací, zvláště pohádek (např. O pavím králi, 1978, sc. Markéta Zinnerová, r. Jiří Adamec; O bílé laňce, sc. Štěpánka Haničincová, r. Jaroslava Pokorná), ale také přepis divadelní hry Křišťálová noc (1966, sc. a r. Eva Sadková). Pro rozhlas byla upravena řada jeho děl (mj. Srpnová neděle, 1960, úprava Dalibor Chalupa, režie Otomar Krejča, rozhlasová režie Olga Valentová; Až na konec lásky, 1973, r. Jiří Horčička; Křišťálová noc, 1980, úprava Valeria Sochorovská, r. Jan Lorman; O bílé laňce, 1983, dramatizace Jarmila Turnovská, r. Karel Weinlich). Báseň Romance pro křídlovku se dočkala i několika divadelních dramatizací (1997 v Národním divadle v Praze, Josef Kovalčuk a Ivo Krobot, režie Ivo Krobot; 1997 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, dramatizace Marek Pivovar, režie Radovan Lipus).

František Hrubín, mezigenerační zjev a žák Josefa Hory, se zařadil mezi elitu soudobého českého básnictví hned prvotinou Zpíváno z dálky. V ní i v následujících sbírkách zaujal osobitým lyrismem, pro nějž byly příznačné evokace lyrického subjektu jakožto proudné, zvrstvené a protiklady harmonizující jednoty, schopnost vyvolávat nepřítomné dění v intenzitě smyslově plné přítomnosti a umění odstínu, mámivé kantilény a vynalézavého naplňování formálních kánonů. Proces postupného začleňování lyrického subjektu do světa hrozivé současnosti, jenž se stal trvalým zdrojem napětí v Hrubínově díle, se započal koncem 30. let nalezením opory v Bohu, vlasti a krajině rodu a pokračoval ustavením konkrétního a zároveň symbolického spojence onoho subjektu v postavě „chudého“. V rozsáhlých skladbách Chléb s ocelí a Jobova noc byl pak realizován rozvinutím historického, popřípadě politického horizontu: autor pojal probíhající válku jako gigantický střet staré a nové země, kterou ztotožnil se Sovětským svazem. Obě první Hrubínovy poválečné sbírky (Nesmírný krásný život, Hirošima) však popřely jak básníkovu někdejší kantilénu, tak apelativnost a důvěřivý patos jeho skladeb válečných a založily autorovo nové období svým deziluzivním obratem k existenci obyčejného, zejména městského člověka, vydaného na pospas nejen přirozené pomíjivosti života, nýbrž nově i hrozbě nepřirozené atomové smrti. Mytizací každodenních lidských úkonů a civilním výrazem zde Hrubín reagoval také na poetiku Skupiny 42. Po vynucené přestávce ve vydávání původní tvorby, vyplněné v první polovině 50. let knihami pro děti, překlady a bibliofiliemi, vystoupil Hrubín lyrikou, v níž nad pocity disharmonie života získala – i přičiněním silného volního prvku – jednoznačnou převahu hymnická manifestace kladných životních sil (Můj zpěv, Až do konce lásky). Básnicky plodnější se však ukázala linie mytizující obyčejnou lidskou existenci, která láskou, obětavostí a solidaritou vzdoruje obecné vratkosti a ohroženosti života. Nejvýznamnějšími projevy této linie jsou rozsáhlé lyrickoepické skladby, polyfonně spájející autobiografickou linii s parafrázemi příběhů převzatých z literatury nebo ústního podání. Autorský subjekt touto konfrontací vyjevoval obecný lidský smysl osudů úzce individuálních a současných, hledal aktuální smysl příběhů tradovaných a bájných a postuloval rovnováhu srdce a rozumu. Z nich skladba Proměna vyvozuje poznání světa „sedm let po Hirošimě“ jeho konfrontací s ikarským mýtem v Ovidiově podání; báseň o nesmrtelnosti lásky Romance pro křídlovku je založena na postupném nalézání smyslu dávného autorova iniciačního zážitku; vánoční balada Lešanské jesličky (o protivenstvích, jimž je vydán na pospas nový život) se dobírá významů aktualizací biblické legendy a staré lešanské historky. – Poznání, že smysluplnost lidské existence je podmíněna jedině její neúnavně obnovovanou aktivitou, konkretizoval Hrubín v sociálně adresnější poloze v divadelních hrách a prózách, jimiž od konce 50. let začal provázet svou nadále dominující lyriku. Hru Srpnová neděle pojal jako polemiku s životní sterilitou zaštiťující se nadhledem nebo minulými pozicemi, hru Křišťálová noc pak jako polemiku s iluzivním naplňováním vyprázdněných lidských niter. Obě tato témata obsáhl v próze Zlatá reneta, v níž konfrontoval plané intelektuálství a konzumní vesničanství a zároveň některé postoje ukázal jako falešné reakce na deformace uskutečňovaného socialismu. Lyrikův přístup se v dramatice projevil zejména zvláštní pozorností k atmosféře chvíle a prostředí i monologizací dialogu, ozřejmující nekomunikativnost způsobenou niternou izolovaností jednotlivých postav, ve Zlaté renetě pak dynamickou silou obrazné zkratky, která je schopna vyjevit rozlohu hrdinova života v rozmezí několika hodin. – V české poezii pro děti je Hrubínův význam souměřitelný jen s významem J. V. Sládka. Hrubín vyšel z lidové slovesnosti, a to zejména z říkadel, jež považoval za „prabásně pro děti“. Své texty stylizoval jako dětské promluvy s epickým jádrem a usiloval o bezprostřednost a hravost projevu. Tím jeho říkanky, hádanky, rozpočitadla a písničky, později i větší lyrickoepické básně pomáhaly uvádět dychtivé dětské poznávání skutečnosti v řád, podporovaly radost dítěte z rytmu a melodie, kultivovaly jeho schopnosti jazykové i zlepšovaly jeho orientaci ve „velkém“ světě. Obdobně jako se obrazný obzor těchto básní, vymezený zprvu Hrubínovým venkovanstvím, později rozšířil i o realitu městské civilizace, doplnilo se také žánrové východisko Hrubínovy poezie pro děti o pohádku veršem i prózou, o zjednodušující a zradostňující adaptace klasických témat i o pohádky původní.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zpíváno z dálky (BB 1933; rozšíř. jako výbor z poezie 1932–1938, 1947); Krásná po chudobě (BB 1935; přeprac. 1947); Země po polednách (BB 1937); Včelí plást (BB 1940); Země sudička (BB 1941); S orly a skřivany (BB 1943; poté in Cikády); Cikády (BB 1943); Poledne (BB 1943, ke grafikám M. Švabinského); Říkejte si se mnou (BB pro děti, 1943); Mávnutí křídel (BB 1944); Chléb s ocelí (BB 1945); Jobova noc (B 1945, i prem. v úpravě E. F. Buriana; definit. znění ve stejnojmenné sbírce BB, 1948); Řeka nezapomnění (BB 1946); Chvíli doma, chvíli venku (BB pro děti, 1946); Říkejte si pohádky (BB pro děti, 1946); Měsíce (BB pro ml., 1946); Vítek hádá dobře (BB pro ml., 1946); Zpěv hrobů a slunce (BB 1947, obsahuje: výběr z lyriky 1940–1944 + netištenou sbírku Rezekvítek); Nesmírný krásný život (BB 1947; poté přeprac. in Oblohy); Dobrý den, sluníčko! (BB pro děti, 1947); Vánoční sen malé Zdeny v noci štědrovečerní (B pro děti, 1947, podle loutkového filmu B. Zemana a P. Hrdličky); Zasadil dědek řepu (B pro děti, 1947, podle kresleného filmu J. Trnky; přeprac. s tit. Pohádka o veliké řepě, in Dvě veselé pohádky, 1957); Zvířátka a Petrovští (B pro děti, 1947, podle kresleného filmu J. Trnky; přeprac. s tit. Začarovaný les, in Dvě veselé pohádky); Hirošima (BB 1948; přeprac. in Oblohy; sbírka Oblohy rozšíř. a přeprac. s tit. Hirošima, 1964); Jobova noc (BB 1948, zde definit. znění básné samostatně vydané 1945); Motýlí čas (BB 1948; rozšíř. 1953; k obrazům M. Švabinského); Jak se chytá sluníčko (BB pro děti, 1948); Modré nebe (BB pro ml., 1948, k pastelům J. Čapka); Říkejte si abecedu (BB pro děti, 1948); Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků (D pro děti, 1948, i prem.; s tit. Sněhurka in sb. Pohádky o princeznách, 1966); Doušek života (P 1949); Paleček (B pro ml., 1949); Ticho. Památce F. Halase (BB 1950, zkrác. verze; původní verze s tit. Svit hvězdy umřelé. Za F. Halasem, 1967); Ladův veselý přírodopis (BB pro ml., 1950, k obrázkům J. Lady); To je jízda, to je let! (BB pro ml., 1950); Tři kluci sportovci (BB pro ml., b. d., 1950); Je nám dobře na světě (BB pro ml., 1951); Nesu, nesu kvítí (BB pro ml., 1951; rozšíř. 1960); Šípková Růženka (D pro ml., 1951, prem. 1950, s L. Burešovou); Hrajte si s námi (BB pro ml., 1953); Kuřátko a obilí (B pro ml., 1953); Mánesův orloj (BB pro ml., 1953, k obrazům J. Mánesa); Pasáček a sluníčko (BB pro děti, 1954, ke kresbám M. Švabinského); Zimní pohádka o Smolíčkovi (B pro děti, 1954); Živá abeceda (BB pro děti, školní pomůcka, 1954); Poledne ženy (B 1955); Dívej se a povídej (BB pro ml., 1955; uprav. 1961); Hrajeme si celý den (BB pro děti, 1955); Pohádka o Květušce a její zahrádce, plná zvířátek, ptáků, květin a nakonec dětí (B pro děti, 1955); Zpěv lásky k životu (B, neprodejný výroční tisk, 1955); Můj zpěv (BB 1956; rozšíř. 1960); Pohádky z Tisíce a jedné noci (pro ml., 1956); Školáčkův rok (BB pro děti, 1956); Proměna (B 1957; přeprac. in Oblohy); Běží ovce, běží (BB pro děti, 1957); Dvě veselé pohádky (BB pro děti, 1957, obsahuje přeprac. starší texty: Pohádka o veliké řepě, Začarovaný les); Špalíček pohádek (BB, PP pro děti, 1957; s tit. Malý špalíček pohádek, 1975); Srpnová neděle (D 1958, i prem.); U stolu (P 1958); Dvakrát sedm pohádek (BB pro děti, 1958); Kytička z náčrtníku (BB pro ml., 1958, ke kresbám A. Zábranského); Havran a holubice (B, bibliofilie 1959); Po Novém roce jaro (BB 1959; poté in Až do konce lásky); Přilby a šeříky (BB 1960, obsahuje v definit. znění Chléb s ocelí a Jobova noc); Oblohy (BB 1960, obsahuje přeprac. knih Hirošima, Nesmírný krásný život, Proměna; přeprac. a rozšíř. s tit. Hirošima, 1964); Až do konce lásky (BB 1961); Kolik je sluníček (BB pro děti, 1961); Křišťálová noc (D 1961, i prem.); Pohádka o tom, jak přišla kukačka o chocholku (B pro děti, 1961); Sviť, sluníčko, sviť (BB pro děti, 1961); Romance pro křídlovku (B 1962); Zlatá reneta (P 1964); Lásky (EE 1967); Černá denice (BB, P 1968); Letadlo se skokany (B pro ml., 1968); Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách (D rozmnož. 1968, knižně 1969, i prem.); Trávy (BB 1969); Lešanské jesličky (B 1970); Kráska a zvíře (D, rozmnož., 1970, i prem., knižně 1972).
Výbory: Verše. 1932–1948 (1956); Na paměť osvobození (výbor z veršů o květnu 1945, 1960, ke kartonům A. Zábranského); Špalíček veršů a pohádek (z tvorby pro děti, 1960); Hodina zamilovaných (z milostné poezie, 1963); Buďme všichni básníky (z článků o lit. zejména pro děti, 1966, ed. F. H. + Z. K. Slabý); Vidím zemi širou (výbor z poezie J. Seiferta, F. Branislava a F. H., 1968, ed. F. Hampl; básně F. H. tvoří oddíl Na březích Sázavy); Dětem (z BB pro děti, 1974, ed. E. Petiška); Až do konce poezie (1975, ed. M. Pohorský); Drahokam domova (z článků a projevů, 1976, ed. J. Strnadel); Za hvězdné noci (1981, ed. M. Pohorský); Improvizace (1984, ed. J. Špičák a J. Zatloukalová); Modré hladiny (1984, ed. V Kún); Vesmír básníka (1985, ed. Z. Heřman); Slunečný den, měsíčná noc (1985, ed. M. Pohorský); Živote, postůj (1987, ed. L. Vacina); Jak se chytá radost (BB pro děti 1997); Kůzlátka a hloupý vlk (1992, se Z. Novákovou a V. Renčem); Broučci (1993); Průchod hvězdy (B 1996 nebo 1997); Zpívám (2002, ed. V. Justl); Říkadla pro celý den a taky navečer (2007, ed. J. Čeňková).
Souborná vydání: Básnické dílo F. H. (Čs. spisovatel, 1967–77, 5 sv.); Knihy F. H. pro děti (SNDK, pak Albatros, 1968–76, 3 sv.); Próza a dramata F. H. (Čs. spisovatel, 1969, 1 sv.).
Překlady: R. Ponchon: Múza v hospodě (1935; rozšíř. 1948); M. Hausmann: Lilofee (1942, i prem.); Kálidása: Ztracený prsten (1944); W. Hauff: Pohádky (1944) + Karavana (1957); Slovo velikému Stalinovi od ukrajinského národa (1946, s R. Hůlkou); Li Po: Hvězda vína (1946) + Pavilon u zelených vod (1952, s A. Palátem); P. Verlaine (1947) + Písně beze slov (bibliofilsky 1954, knižně rozšíř. 1958) + Mé tuláctví (1961, též s překl. básní A. Rimbauda) + (též v dalších výborech: Never more a jiné básně, 1998 + Paul Verlaine v překladech F. H., 2006); Láhev v řece (výbor BB R. Desnose, P. Emmanuela, P. J. Jouvea, J. Préverta a J. Superviella, 1948); I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů (1948, prem. 1958); A. S. Puškin: Pohádka o rybáři a rybce (1949); S. Maršak: Dům kočky Modroočky (1951, s L. Burešovou); A. V. Kolcov: Písně (1952); P. H. Tyčyna: Ocel a něha (1953, s dalšími); Bilhana: Dnes ještě... (1953, s O. Frišem); P. P. Jeršov: Koníček Hrbáček (dramatizace P. G. Maljarevského, 1953, in sb. Pohádky kocoura vypravěče, 1965) + Koník Hrbáček (1956); Nefritová flétna (čtyřverší z doby dynastie Tchangů, 1954, s A. Palátem); H. Heine: Toť starý pohádkový les (1955); A. Rimbaud: Básně (1956; poté in P. Verlaine, A. Rimbaud: Mé tuláctví, 1961) + Opilý koráb (1958); M. Rázusová-Martáková: Zatoulané house (1958); Ch. Perrault: Kocour v botách (1958) + Pohádky (1960, souborně Pohádky Charlese Perraulta, 1995; též in výbor Francouzské pohádky, 1990; též in výbor Francouzské pohádky & bajky, 2001; též in výbor Evropské pohádky, 2003; též in výbor Les contes français – Francouzské pohádky, dvojjazyčné vyd. 2005;); Kuo Mo-žo: Sto květů (1959, s dalšími); Š. Žáry: Jsem jenom člověk (výbor, 1962); S. Mallarmé: Azur (1966, též in výbor Faunovo odpoledne a jiné básně, 1996; též in výbor Souhlas noci, 2002); J. Cocteau: Dvojhlavý orel (1967, úprava); Torzo nocí (soubor překladů franc. poezie, 1967); E. Rostand: Cyrano z Bergeraku (1971, fragment překladu); Nefritová flétna (soubor překladů staré čínské poezie, 1978, ed. J. Zábrana); Sloky o lásce, moudrosti a odříkání (výbor 2005, s O. Frišem); scénicky: F. Grillparzer: Sen jako život (1943); H. Reinthaler: Cizí paní (1943); Lope de Vega: Dívka se džbánem (1943); A. Fredro: Pan Jowialski (1951).
Uspořádal a vydal: Dopisy B. Němcové (1941, s J. Podroužkem); Památník Pražského povstání 1945 (1946; rozšíř. 1947); Dětství v Čechách (BB o dětech a dětství, 1949); J. V. Sládek: Básně (výbor, 1954); Básnický almanach 1956 (1957); J. Bednář: Básně (výbor, 1959); J. Seifert: Ještě jednou jaro (výbor, 1961); Malý koncert (výbor z českých sonetů, 1963); J. Hora: Čas, bratr mého srdce (výbor, 1965); Zlatý věnec (výbor z české lit. pro ml., 1961, s dalšími); Nový zlatý věnec (výbor z české lit. pro ml., 1967, s dalšími); J. Karafiát: Broučci (1968, na motivy seriálu).
Korespondence: František Hrubín – Václav Černý: Vzájemná korespondence z let 1945–1953 (2004, ed. R. Hamanová).
Zvukové záznamy: Srpnová neděle (úryvek z 1. dějství, LP 1960); Křišťálová noc (scéna z 1. dějství, LP 1964); Moderní české a slovenské básnické sbírky (2 LP 1968); Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách (LP 1972); O Sněhurce – Paleček – Křesadlo (CD 1996); Pohádky Františka Hrubína (CD 1997); Pohádky tisíce a jedné noci (CD 1997); Popelka – Rozum a štěstí – Jak se Honzík učil latinsky – Kocour v botách – Král tchoř – Modrovous (CD 1997); Špalíček pohádek (CD 1999); Básníci před mikrofonem (CD 2003); Říkadla a pohádky (CD 2003); Básníci před mikrofonem (CD 2003).
Hudebniny: J. Laburda: Otesánek. Pohádky pana Hrubína pro dětský sbor, 2 housle a klavír (1979); J. Vyskočil: Modré nebe (písně pro děti, paralelně něm., přel. A. Langer, 1978); M. Bartošová: Devatero písniček (na verše F. Hrubína, F. Halase a O. Blažka pro děti, zpěv a klavír, 1998) + Sedmero pohádek (hudební dramatizace pro děti, zpěv a klavír, na verše F. Hrubína, 1998).
Leporela: Co ta očka vidí (1976, il. H. Zmatlíková); O Smolíčkovi (1984, il. J. Němeček); Perníková chaloupka (1997, il. A. Dudek); První pohádka (1997, il. A. Dudek) aj.
Dramatizace: K. Hůlková: Sestry a růže (podle pohádky F. H., rozmnož. 1959); Můj zpěv (pásmo, 1960, ed. J. Mikuškovičová); U básníka (pásmo, rozmnož. 1961, ed. H. Dvořáková); Hrubínův Špalíček (pásmo, 1962); Barevný den. Pásmo z veršů pro děti a pohádek F. H. (rozmnož. 1980, ed. V. Stuchl); Romance pro křídlovku (1997, dramatizace J. Kovalčuk a I. Krobot).

LITERATURA

Bibliografie: J. Strnadel: Básník F. H. Pětadvacet let literární činnosti 1933–1958 (Bibliografie Slovanské knihovny v Praze, Literatura – Jazykověda 1958, č. 3); S. Mouchová: Soupis knižního díla, in F. H. (propag. tisk nakl. Čs. spisovatel, 1970); F. H. 17. 9. 1910–1. 3. 1971. (person. bibliografie, Znojmo 1980).
Knižně: Čtyři studie o F. H. (sb., 1960); V. Závada – J. Opelík: Krajina rodu v díle F. H. (Národní muzeum Praha, 1970); F. H. Sb. k 60. výročí narození F. H. (1970, ed. jb = J. Brabec); F. H. (sb., Chlum u Třeboně 1976); J. Strnadel: F. H. (1980); František Hrubín – z dopisů přátelům – ve vzpomínkách přátel (sb. 1985, ed. O. Hrivňáková).
Studie a články: P. Fraenkl: F. H., Rozhledy 1935, s. 200; J. Červinka: Poezie F. H., Řád 1941, s. 520; J. Šlajer: O zvukové stránce rýmu v moderní dětské poezii. Hrubínův rým, Štěpnice 1, 1946/1947, s. 206; A. M. Píša: H. básnická bilance, Kytice 1947, s. 327, přetištěno in: K vývoji české lyriky (1982, s dalšími ref. o F. H.); J. Janů: Básnický zápas F. H., KM 1948, s. 165; R. Havel: K překladům z Puškina, NŘ 34, 1950/1951, s. 21; J. Hilčr: F. H., básník našich dětí, NŽ 1952, s. 468; J. Janů: doslov, in Verše (1956); V. Karfíková: H. pohádky, ZM 6, 1956/1957, s. 76; M. Petříček in Glosy k současné české poezii (1957); J. Pícha: Hrubínův Rimbaud, Svět. literatura 1957, č. 3; F. Tenčík: Lidová pohádka a pohádky F. H., NŽ 1957, s. 63; J. Brabec: H. směřování k životním jistotám, Plamen 1960, č. 9; J. Opelík: H. kosmické písně, HD 1960, s. 400; F. Vrba: Hrubínův JOB a Hrubínův BOJ, LitN 1960, č. 38; K. Kraus in F. H.: Křišťálová noc (1961); Z. Čermáková: Umělecký jazyk H. Srpnové neděle, SPPI Ostrava 1962 (Dějiny-Jazyk-Pedagogika 2); + České překlady několika básní H. Heina, SPPI Ostrava 1962 (Jazyk Literatura Umění 3); A. M. Píša in Stopami poezie (1962); V. Stupka: Rimbaud a jeho čeští tlumočníci, SPFF Brno, D 9, 1962; J. Vostrý: Konfrontace (rozbor dialogu v Srpnové neděli), Divadlo 1962, č. 8; M. Kačer: Výstavba dialogu ve hře F. H. Srpnová neděle, ČL 1963, s. 361; J. Hájek in F. H.: Hirošima (1964); J. Brabec in F. H.: Zpíváno z dálky (1967) + in Torzo nocí (1967); K. Kraus in F. H.: Srpnová neděle (1967), přetištěno in Divadlo ve službách dramatu (2001); A. M. Píša in J. Seifert, F. Branislav, F. H.: Vidím zemi širou (1968); O. Blanda in F. H.: Oldřich a Božena (1969); V. Karfíková in sb. Jak číst poezii (1969); E. Stehlíková: Proměna Metamorfóz, Listy filologické 1970, s. 59; E. Strnad: Verše F. H. k Živé abecedě a Školáčkově roku z let 1954 a 1956, Komenský 96, 1971/1972, s. 393; K. Sgallová – S. Mazáčová: Poznámky o verši H. poezie pro děti, ZM 1973, s. 240; M. Pohorský in F. H.: Až do konce poezie (1975) + in F. H.: Jobova noc (1977); Z. Černá + J. Zábrana: doslovy, in Nefritová flétna (1978); J. Vargulič: H. sbírka Můj zpěv a její textové proměny, ČL 1979, s. 522; E. Macháčková: Dialog v H. Srpnové neděli, Čes. jazyk a literatura 30, 1979/1980, s. 452; J. Hollmanová: Struktura časových významů v H. Romanci pro křídlovku, SaS 1980, s. 286; J. Poláček: Břímě lásky a smrti (o H. próze a dramatice), ČL 1980, s. 360; . Taussig: Filmová múza F. H., Záběr 1980, č. 19; M. Pohorský: Slunečný den, měsíčná noc H. poezie, Čes. jazyk a literatura 31, 1980/81, s. 30 + in F. H.: Za hvězdné noci (1981) + in Romance pro křídlovku (1983); P. J. Spičák ml.: F. H. neznámý (o nově nalezených básních v rod. pozůstalosti), Svob. slovo 19. 3. 1983; A. Pohorský: Přítomnost P. Verlaina v české poezii, ČL 1988, s. 22; J. Homoláč: Ovidiovské aluze v básnickém díle F. H., in sb. Po zarostlém chodníčku (1990), přetištěno in Intertextovost a utváření smyslu textu (1995); M. Mravcová: F. H.: Romance pro křídlovku, ČL 1988, s. 203 + in Literatura ve filmu (1990); Z. Pešat: Krásná po chudobě + Země sudička, in Slovník básnických knih (1990); F. Všetička: Kompozice H. Romance pro křídlovku, AUPO, Facultas paedagogica, Philologica, Český jazyk a literatura 1990 (1991), sv. 9; J. Trávníček: Volný verš a textová pragmatika. Na materiálu H. Romance pro křídlovku, SaS 1991, č. 1; J. Herman, Básnické drama F. H., Amatérská scéna 1992, č. 1; F. Všetička. Dramatický svár dramatika H., Romboid (Bratislava) 1993, č. 6; A. Jonáková: F. H. – Lešanské jesličky, in Český dekameron (1994); Z. Kožmín in Studie a kritiky (1995); J. Blažejovský: Romance pro křídlovku: Otakar Vávra, 1966, Iluminace 1996, č. 3; Z. Kožmín in Interpretace básní (1997); S. Urbanová: F. H. a literatura pro mládež v letech 1945–1947, Rok 1947 (1998); A. Štěrbová: Hrubínovo lyrické drama, SPFF Ostravské univerzity, Literární věda 2000, č. 4; J. Toman: Reflexe H. dětské poezie, Ladění 2005, č. 1.
Recenze: Zpíváno z dálky: -rt. (J. Seifert), Ranní noviny 18. 10. 1933; A. N. (A. Novák), LidN 26.11.1933; F. X. Šalda, ŠZáp 6, 1933/1934, přetištěno in: Z období Zápisníku 2 (1987) * Krásná po chudobě: an. (J. Seifert), Ranní noviny 14. 5. 1935; V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 62, 1935/1936, s. 48; A. M. Píša, PL 13. 7. 1935, přetištěno in: Třicátá léta (1971, s dalšími ref. o F. H.); F. X. Šalda, ŠZáp 8, 1935/1936, přetištěno in: Kritické glosy k nové poezii české (1939) a Z období Zápisníku 2 (1987); B. Fučík, LUK 1936, s. 46 * Země po polednách: H. Bonn, Rozhledy 1937, s. 234; J. Chaloupecký, Čin 1937, s. 158; V. Černý, KM 1938, s. 85 * Včelí plást: B. Fučík, Akord 8, 1940/1941, s. 248; J. Janů, KM 1941, s. 305 * Země sudička: M. D. (M. Dvořák), Akord 9, 1941/1942, s. 375; vbk. (V. Běhounek), Dělnická osvěta 1942, s. 117; B. Polan, KM 1942, s. 53, přetištěno in: Život a slova (1964, s dalšími ref. o F. H.) * Cikády: J. B. Č. (J. B. Čapek), Naše doba 51, 1943/1944, s. 231; J. M. Grossman, Řád 1944, s. 269 * Chléb s ocelí: M. Sedloň, RP 6. 7. 1945; M. Dvořák, Akord 12, 1945/1946, s. 356; R. Konečný, List Sdružení moravských spisovatelů 1946, s. 24 * Jobova noc: J. Hájek, RP 12. 9. 1945; kp (K. Polák), PL 6. 1. 1946; AMP (A. M. Píša), Práce 16.1.1946 * Nesmírný krásný život: M. Dvořák, Vyšehrad 3, 1947/1948, s. 250; J. Grossman, Listy 1948, s. 111 * Hirošima: J. Hájek, NŽ 1949, č. 5 * Můj zpěv: M. Červenka, Květen l, 1955/1956, s. 271; P. T. (P. Tigrid), Svědectví (Paříž) 1, 1956/57, č. 2 * Proměna: V. Dostál, Květen 1957, s. 324 * Srpnová neděle: J. Hájek, Divadelní noviny 1958, č. 14, 15; J. Opavský, Tvorba 1958, č. 21; J. Rozner, Kultúrny život (Bratislava)1958, č. 24 * Křišťálová noc: S. Machonin, LitN 1961, č. 18; J. Opavský, Plamen 1961, č. 6; J. Vostrý, Divadlo 1961, s. 481 * Až do konce lásky: J. Trefulka: ref. , HD 1962, s. 135 * Romance pro křídlovku: J. Trefulka, HD 1962, s. 279; J. Brabec, Plamen 1963, č. 5 * Zlatá reneta: Z. Kožmín, Plamen 1964, č. 7; J. Opelík, Kulturní tvorba 1964, č. 45, přetištěno in: Nenáviděné řemeslo (1969, s dalšími ref. o F. H.); A. Jelínek, LitN 1965, č. 5 * Lásky: F. Buriánek, Impuls 1967, s. 682 * Oldřich a Božena: Z. Hořínek, HD 1968, č. 12; V. Karfík, Divadlo 1968, prosinec; J. Opavský, RP 4. 10. 1968 * Kráska a zvíře: zh (Z. Heřman), MF 6. 12. 1972; A. Jelínek, ZM 1973, s. 183.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Lexikon české literatury
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu 1948–1989
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Jiří Opelík (1995); Kateřina Bláhová (2008)

Aktualizace hesla: 2. 2. 2008 (kb)

Aktualizace bibliografie: 2. 2. 2008 (kb)

zpět na hlavní stranu