Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdeněk KALOČ

* 10. 12. 1938, Ostrava 
 
Dramatik, autor rozhlasových her, televizní scenárista
 Vyrůstal v rodině malíře Oldřicha Kaloče (*1908), účastníka protifašistického odboje, který počátkem 1945 zahynul v koncentračním táboře Flossenbürg. Po roce 1945 se Kaloč s matkou a sestrou přestěhoval do Frýdku-Místku, kde také absolvoval jedenáctiletou střední všeobecně vzdělávací školu (maturita 1956). V letech 1956–1962 studoval divadelní režii na DAMU v Praze, mj. u Alfréfa Radoka (diplomová práce Vztah režiséra k textu). Od šedesátých let působil v Brně: v období 1961–1963 byl režisérem v Divadle Julia Fučíka, v letech 1963–1966 v Divadle bratří Mrštíků a v letech 1966–1993 v Mahenově činohře Státního divadla (od roku 1992 Národní divadlo Brno). V roce 1994 přijal místo režiséra v pražském Divadle na Vinohradech, kde působil do roku 2001. Poté se vrátil zpět do Národního divadla v Brně, kde do roku 2011 režíroval jak na činoherní scéně Mahenova divadla, tak na operní scéně Janáčkova divadla (v Brně ovšem režíroval i během svého pražského angažmá). Jako host během své profesionální dráhy inscenoval činoherní či operní představení také na dalších scénách: Divadlo Petra Bezruče a Státní divadlo v Ostravě – od roku 1995 Národní divadlo moravskoslezské, Národní divadlo, Městská divadla pražská, Divadlo S. K. Neumanna, Divadlo Ungelt, Rokoko, Státní opera v Praze, Moravské divadlo Olomouc, Slezské divadlo Opava, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Divadlo J. K. Tyla v Plzni aj. Mimo divadelní režii se příležitostně věnoval také režii televizní. V sedmdesátých a osmdesátých letech navštívil v rámci studijních a pracovních pobytů Finsko, Norsko, USA, SSSR, Polsko, Maďarsko, Německo, Chorvatsko, Rakousko. – Syn David Kaloč (*1973) je členem hereckého souboru činohry Národního divadla Brno.
 Časopisecky debutoval roku 1970 v měsíčníku Divadlo (esejem Divadlo je dětská hra pro dospělé), později příležitostně přispíval verši do Programu, vydávaného brněnským Státním divadlem. Od šedesátých let spolupracoval s Čs. rozhlasem (hry Cesta do hlavního městaSním o sobě od osmi do jedenácti, obě 1968) a s Čs. televizí, kde si své scénáře také sám režíroval: Sjezd abiturientů (1966, podle Franze Werfela), Šťastný Jim (1969, podle Kingsleyho Amise), Gazdina roba (1972, podle Gabriely Preissové, scénář s Danou Špirkovou), Jenůfa (1976, podle Gabriely Preissové), Mejdan na písku (1980, podle vlastní hry) a Zbabělec (1991, podle Guy de Maupassanta).
 V osobitě pojatých scénických dramatizacích a úpravách děl jiných autorů (Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Guy de Maupassant, Gabriela Preissová, Josef Kajetán Tyl aj.) i v původní dramatické tvorbě se Kaloč orientoval na řešení etických otázek lidského života. Už debut Mejdan na písku předznamenal charakteristické tvárné a motivické konstanty jeho psychologizujících her. Od expozice jsou zde postavy nuceny v úzké skupině řešit extrémní situaci, do které je autor postavil a která postupně odhaluje kořeny jejich rozdílných povah a názorů. V dramatu Holátka Kaloč rozšířil a zvrstvil výchozí dramatický okruh využitím principu „divadla na divadle“. Umožnilo mu to zpodrobnit a zmnožit subjektivní úhly pohledu, zachytit nuance lidských temperamentů a na základě zevrubně podaných psychologických črt vystihnout i širší problematiku soužití jednotlivce a společnosti. Snaha vyrovnat se s globální problematikou člověka a světa určuje Kaločovu hru s prvky sci-fi V zajetí něžné chiméry, jejíž pointou je myšlenka, že i zdánlivě průměrný člověk je příklonem k tradičním hodnotám života schopen přesáhnout omezující pozemskou existenci. V metaforickém vyjádření této ideje, jež se transponuje do dramatického podobenství o roli člověka v chaosu dnešního světa, lze spatřovat i úhrnné jádro výpovědi většiny Kaločových dramat.

BIBLIOGRAFIE

Divadelní hry: Mejdan na písku (rozmnož., 1978, prem. 1977); Holátka (rozmnož., 1982, i prem.); V zajetí něžné chiméry (rozmnož., 1986, prem. 1985); scénicky: Hrbuba (pohádka, 1960); Paní mezi stíny (libreto k baletu Z. Pololáníka, 1987).
Dramatizace a úpravy divadelních her: E. Krag: Balada o Hilébii (rozmnož., 1972, i prem.); Z. Pluhař: Jeden stříbrný (rozmnož., 1975, i prem., se Z. Pluhařem); G. de Maupassant: Miláček (rozmnož., 1987, prem. 1980); F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi (rozmnož., 1994, prem. 1995); scénicky: A. S. Puškin: Boris Godunov (1970); A. P. Čechov: Platonov (1970; 2004 přeprac. s tit. Výjimečný darebák – Platonov) + Racek (1975) + Ivanov (1978); F. M. Dostojevskij: Idiot (1971; přeprac. 1981) + Cizí žena a muž pod postelí a krokodýl (2001) + Hráč (2003); M. Gorkij: Matka (1972); F. García Lorca: Pláňka (1973); K. Čapek: RUR (1974); G. Preissová: Její pastorkyňa (s tit. Jenůfa, 1974) + Gazdina roba (1981); J. a K. Čapkové: Ze života hmyzu (1976); N. V. Gogol: Revizor (1977; přeprac. 1997, s A. Taussikovou) + Ženitba (1999, s A. Taussikovou); J. K. Tyl: Strakonický dudák (1984) + Jan Hus (1988); Č. Ajtmatov: Den delší než století (1985); F. M. Dostojevskij – A. Camus: Běsi (1992); P. Claudel: Saténový střevíček (1993); F. Dürrenmatt: Návštěva staré dámy (1998, s A. Taussikovou); H. Ibsen: Nepřítel lidu (1999, s A. Taussikovou); J. Heller: Hlava XXII (2001); A. V. Suchovo-Kobylin: Tarelkinova smrt (2002); Ch. Hampton: Nebezpečné vztahy (2004, podle P. A. F. Choderlose de Laclose); B. Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (2005, s I. Krobotem a P. Oslzlým); A. N. Ostrovskij: Kdo hledá, najde (2006); J. Kratochvil: Černá skříňka aneb Hry a sny (2008, na motivy hry A. Camuse Nedorozumění, úpr. + B. Fišerová).

LITERATURA

Studie a články: V. Kudělka: Setkání s Čechovem. Kaločův čechovovský triptych v Brně, in České divadlo, sv. 8, O současné české režii 2 (1983); V. Königsmark: Zdeněk Kaloč (portrét), LidN 10. 12. 1992, příloha Národní 9; B. Mazáčová: Glosa dramaturgická aneb Opatrnosti nikdy nezbývá, DivN 1996, č. 15; V. Krautmanová in Dramaturgie českých divadel v období tzv. normalizace 70. a 80. let 20. století (disertační práce, DAMU Praha 2003); J. Janáčková: Kam se poděl břeh Dunaje? Ke třem nedávným inscenacím Gazdiny roby, ČJL 2010/11, č. 2.
Recenze: E. Krag: Balada o Hilébii: M. Nováková, Interscaena, Acta scaenographica 1973, č. 2 * F. García Lorca: Pláňka: M. Nováková, Interscaena, Acta scaenographica 1973, č. 6 * K. Čapek: RUR: K. Bundálek, Rovnost 22. 1. 1974; V. Čech, Brněnský večerník 23. 1. 1974; M. Tůma, Tvorba 1974, č. 8 * Z. Pluhař: Jeden stříbrný: V. Kudělka, LD 29. 5. 1975; M. Cukeš, Tvorba 1976, č. 8, příloha Divadelní tvorba * Mejdan na písku: Z. Srna, Práce 14. 12. 1977; M. Tůma, Scéna 1978, č. 4; k TV inscenaci ra (= I. Savara), Brněnský večerník 25. 1. 1980; Josef Holý, RP 29. 1. 1980 * A. P. Čechov: Ivanov: bt (O. Bartoňková-Janáčková), Dialog (smz.) 1979, č. 7 * Holátka: J. Teš, SvSl 4. 2. 1982; F. Schildberger, Scéna 1982, č. 13 * V zajetí něžné chiméry: Z. Srna, Brněnský večerník 26. 11. 1985; I. Němec, Tvorba 1986, č. 4; F. Schildberger, Scéna 1986, č. 4 * F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi: Z. A. Tichý, MFD 30. 1. 1995; J. P. Kříž, Český týdeník 1995, č. 10; J. Kratochvil, LitN 1996, č. 18; R. Erml, MFD 13. 2. 1997; K. Štěpánová, DivN 1997, č. 5 * J. a K. Čapkové: Ze života hmyzu: J. Černý, DivN 1999, č. 4; M. Reslová, Týden 1999, č. 9 * J. Heller: Hlava XXII: J. P. Kříž, Právo (Jižní Morava) 31. 1. 2001; M. Reissner, České slovo 31. 1. 2001; I. Toufar, HN 31. 1. 2001 * A. V. Suchovo-Kobylin: Tarelkinova smrt: Z. Brandejská, DivN 2002, č. 12; V. Závodský, Týdeník Rozhlas 2003, č. 15 * F. M. Dostojevskij: Hráč: V. Závodský, Týdeník Rozhlas 2003, č. 46 * Ch. Hampton: Nebezpečné vztahy: K. Bartošová, LidN 7. 5. 2004; M. Uhde, DivN 2004, č. 11 * A. P. Čechov: Výjimečný darebák – Platonov: K. Bartošová, LidN 18. 11. 2004; M. Uhde, DivN 2004, č. 20 * A. N. Ostrovskij: Kdo hledá, najde: M. Sladkowski, MFD (Jihovýchodní Morava) 27. 12. 2006.
Rozhovory: L. Bařinková v programu k inscenaci Mejdan na písku (Brno 1977); O. Brůna, Dramatické umění 1986, č. 10; Š. Vlašín, LD (Brno) 8. 12. 1988 (v pražském vydání částečně); Aleš Závodský, Magazín Mladé fronty 1989, č. 2, léto; (jko), SvSl 15. 8. 1990; M. Švanda, LD 10. 2. 1993; H. Diasová, Xantypa 1996, č. 8; J. P. Kříž, Právo 9. 12. 1998; M. Caltová, Zápisník J. K. Tyla v Plzni 2002, č. 12; D. Kreutzerová, Aplaus 2004, č. 8–9; E. Ichová, Plzeňská divadelní revue 2005, č. 4.
Nekrology: M. Weimann, DivN 2020, č. 8; J. Machalická, LidN 27. 3. 2020.
Autor hesla: Jan Wiendl (1994)
Aktualizace hesla: 9. 11. 2020 (mvo; mlp)
Aktualizace bibliografie: 9. 11. 2020 (mvo; mlp)
 
zpět na hlavní stranu