Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Václav ČERNÝ

* 26. 3. 1905, Jizbice (u Náchoda) 
† 2. 7. 1987, Praha 
 
Literární historik, kritik a esejista
 Syn pedagoga a literárního historika Václava Černého (1862–1941). Studoval na reálném gymnáziu v Náchodě (1916–1921), na Carnotově lyceu v Dijonu (baccalauréat 1924), a poté na FF UK bohemistiku, romanistiku a filozofii (PhDr. 1928 prací Bergson a ideologie současného romantismu; knižně s titulem Ideové kořeny současného umění). 1929 vyučoval na reálce v Brně. 1930–1934 byl tajemníkem Institutu slovanských studií (Institut des études slaves) v Ženevě. 1931 se stal nejmladším docentem srovnávací literatury na FF ženevské Calvinovy univerzity (habilitační teze: Bergson, la jeune poésie des peuples latins et lePoétisme tchèque). 1934 se vrátil do Prahy. 1936 zastával funkci vedoucího redaktora kritické rubriky Lidových novin a habilitoval se na FF UK jako docent románských literatur (prací Essai sur le titanisme dans la poésie romantique occidentale entre 1815 et 1850). 1938 jmenován mimořádným profesorem romanistiky na MU v Brně. Po uzavření vysokých škol 1939 učil na reálném gymnáziu v Praze. Byl činný v protinacistickém odboji, od konce 1944 vězněn (1945 vyznamenán Československým válečným křížem, 1965 Pamětní medailí za odbojové zásluhy). Po osvobození byl krátce členem České národní rady, později členem Zemského národního výboru (referát pro školství a kulturu). Na podzim 1945 byl jmenován profesorem srovnávací a obecné literatury na FF UK. Byl čestným doktorem francouzských univerzit (1946) a zahraničním členem madridské královské Akademie (1963). 1950 mu bylo zakázáno učit, 1951 byla katedra komparatistiky zrušena a Černý přešel do Ústavu lidové písně. V září 1952 byl obviněn z protistátní činnosti, zatčen a souzen, na jaře 1953 pro nedostatek důkazů osvobozen. Od 1954 pracoval v Kabinetu pro moderní filologii ČSAV (od 1958 pouze na základě měsíčních termínovaných smluv). 1960 zaměstnán v Archivu ČSAV v Komisi pro soupis rukopisů, kde evidoval rukopisy románské provenience ve veřejných i znárodněných klášterních a zámeckých knihovnách (objevil mj. neznámý rukopis Calderónova dramatu El Gran Duque de Gandía). 1968 se jako profesor vrátil na FF UK a obnovil katedru srovnávací a obecné literatury. 1970 byl odvolán a poslán do důchodu. Znemožněna mu byla jak činnost pedagogická, tak i kritická a ediční. 1977 se stal signatářem Charty 77.
 Články a recenze, zejména děl z románských literatur, začal Černý publikovat 1928 v Hostu, dále přispíval do časopisů: Podkrkonošské rozhledy (Náchod), Studentský časopis, Národní osvobození, Časopis pro moderní filologii, Host, Signál, Plán, Kvart, Ruch filozofický, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Nová scéna, Čin, Nové Čechy, Rozhledy po literatuře a umění, Panoráma, Žijeme, Listy pro umění a kritiku, Listy filologické, Eveil, revue des jeunes (Švýcarsko), Revue Juive (Ženeva), Revue du siecle (Paříž), Přítomnost, Tvorba, Bulletin Hispanique (Bordeaux), Revue de littérature comparée (Paříž), Lumír, Lidové noviny, Kritický měsíčník, Divadelní list ND, La revue française de Prague, Kytice, Dnešek, Svobodné noviny, Slavia, Revue Belffagor rassegna di varia umanita (Florencie), Slovesná věda, Rozpravy ČSAV, Critique (Paříž), Křesťanská revue, Lidová demokracie, Acta Musei Nationalis Prague, Cahiers du Sud (Paříž–Marseille), Revue des sciences humaines (Lille–Paříž), Kulturní tvorba, Host do domu, Plamen, Orientace, Hlas revoluce, Mladá tvorba, Sešity pro mladou literaturu, Atlántida, revista del pensamiento actual (Madrid), Izraz (Sarajevo), Die Welt der Slaven (Wiesbaden), Svědectví (Paříž), Proměny (New York), Spektrum (Londýn). Založil a řídil časopis Kritický měsíčník (1938–1942, 1945–1948); dále řídil: Host (1928–1929), Literární pondělí (literární příloha Lidových novin, 1936–1938). V 70. letech a počátku 80. let publikoval eseje a kritické stati v exilových nakladatelstvích (především v 68 Publishers v Torontu) a v samizdatu (časopisecky mj. v Obsahu, knižně v Edici Expedice, Kvart, Studnice, Pražská imaginace, a zejména edici Petlice): Z nových kritických studií (1974), Za hádankami BohumilaHrabala, pokus interpretační (1975, později též pod titulem Zesurovělý Pierot), Dvakrát z teorie moderního umění (studie Útěk obrazu z obrazu a překlad stati G. Steinera Ústup slova, 1975), O povaze naší kultury (1975), Dvě studiemasarykovské (1977), Z kritické teorie a překladatelské praxe (1978), Moje léta v Dijoně (1979), Další studie o knihách edice Petlice a pro ni (1979), Na studiích (autorské vydání vzpomínek, 1983) a Okolo Ženevy (autorské vydání vzpomínek, 1983). Přispěl do rukopisných a samizdatových sborníků Pohledy 1 (1976), Jan Patočka. První skica k podobizně (1977), Kniha Charty 77, sv. 2 (1977), Československý fejeton/fejtón 1976/77 (1977) a 1977/78 (1978), Hodina naděje (1978), O svobodě a moci (1979) a Pokus o vlast (1980). Ve Světové literatuře 1993 vycházela na pokračování studie Soudobá literatura naší kultury. K některým překladům mu propůjčili jméno Josef Čermák a Vladimír Mikeš. Nejčastěji užíval šifry: V. Č., vč, v 70. letech v Lidové demokracii (Vd).
 Literární vědě, tedy zejména komparatistice a kritice, kterou rovněž pokládal za činnost vědeckou, se Černý soustavně věnoval od konce 20. let. Ovlivněn Bergsonovou koncepcí „času tvořivého a životního elánu“ opíral své pojetí tvůrčí osobnosti, literatury, kultury a dějin o ideu nepřetržitého tvořivého vývoje (Ideové kořeny současného umění). V jednotlivých studiích a esejích zkoumal zejména podíl literárních děl na zápasu o lidskou autenticitu a tvůrčí svobodu. Individualistický postoj utvářel Černého pohled na vztah člověka a Boha, na otázky smyslu umění a poslání kultury, ovlivnil však i jeho výběr témat a autorů. Personalistická východiska jeho filozofie a kritiky, zformulovaná zejména v knize Osobnost, tvorba a boj a v kulturněpolitických polemikách z druhé poloviny 40. let (Boje a směry socialistické kultury), jej vedla k důrazu na mravní odpovědnost jedince a na jeho zápas o kultivaci vlastní osobnosti. Ke konci 30. let se Černý stal kritickým vykladačem existencionalisticky orientovaných mladých básníků z okruhu Kamila Bednáře, kteří debutovali v Halasově edici První knížky. Jejich myšlenkovému zrání a tvorbě věnoval soustavnou pozornost v Kritickém měsíčníku (1938–1942, 1945–1948), 1940 pak uvedl Jarní almanach poezie statí Čtrnáct básníků z našich nejmladších. Po válce uspořádal dílo Jiřího Ortena, nejvýraznějšího básníka této generace, a v Druhém sešitu o existencialismu (rkp. 1949) podal charakteristiku české existencialisticky orientované literární tvorby. Z českých spisovatelů se Černý důkladněji věnoval rovněž Karlu Čapkovi, Josefu Horovi, Jaroslavu Seifertovi, Boženě Němcové (Knížka o Babičce) a později též Janu Skácelovi, Milanu Kunderovi, Josefu Palivcovi, Jiřímu Kolářovi Bohumilu Hrabalovi (Svědectví, 1975–1976).
Černý byl stoupencem západoevropské orientace české společnosti a kultury; jeho celoživotním cílem proto bylo zkoumání a srovnávání historických údobí a směrů evropského, zejména českého a románského slovesného umění (Staročeská milostná lyrika, Staročeský Mastičkář, Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích, Středověké drama). Přitahovalo jej však také období renesance, baroka a romantismu (Dante Alighieri, Cervantes, Michel de Montaigne, Michail Jurjevič Lermontov), jakož i autoři přelomu a první poloviny 20. století (Reiner Maria Rilke, Paul Claudel, Paul Valéry aj.). Projekt moderní české komparatistiky, sledující nepřetržitý vývoj literatur od raného středověku po současnost, se pokusil realizovat nejen v cyklech přednášek během svého přerušovaného univerzitního působení, ale i v rozsáhlém, až z pozůstalosti publikovaném díle Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti.
Od 60. let Černý pracoval na svých (původně do čtyř svazků rozvržených) Pamětech; vykresluje v nich osobní zkušenost z války a poválečných desetiletí, polemicky obhajuje ideu demokratického, mravního státu a rovněž završuje i svou koncepci filozofie dějin a kultury. V 70. letech, kdy nesměl oficiálně publikovat, interpretoval v řadě studií kriticky českou samizdatovou prózu a poezii a opět se dotýkal i teoretických otázek celkové orientace a charakteru české kultury a umělecké tvorby.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře a kultuře, memoáry: Ideové kořeny současného umění. Bergson a ideologie současného romantismu (studie, 1929); Essai sur le titanisme dans la poésie romantique occidentale entre 1815 et 1850 (Praha 1935); Karel Čapek (studie, 1936); O básnickém baroku (E 1937); Rasismus, jeho základy a vývoj (1939); Meditace o romantickém neklidu. Na paměť M. J. Lermontova (studie, 1941); Polibek na usměvavá ústa. Dantovská studie (1943); Pozdrav mrtvým (proslov, 1945; poté in Osobnost, tvorba a boj); Zpěv duše. Kritická studie (o J. Horovi, 1946); Boje a směry socialistické kultury (soubor studií, 1946); Osobnost, tvorba a boj (E 1947); Staročeská milostná lyrika (studie, 1948); První sešit o existencialismu (studie, 1948; poté in První a druhý sešit o existencialismu); Il boemo maestro Zavoisio e l’Italia (přednáška, Praha 1949); Jaroslav Seifert, náčrt k portrétu (1954); Staročeský Mastičkář (studie, 1955); Emile Verhaeren a jeho místo v dějinách volného verše (studie, bibliof., 1955); Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích (studie, 1958); Knížka o Babičce (studie, 1963; přeprac. s tit. Kniha o Babičce a její autorce, Toronto 1982); Stredoveká dráma (Bratislava 1964, překl. L. Novomeský); Les Manuscrits néolatins de la bibliothèque du Musée Nationale de Prague (soupis rukopisů v románských jazycích v NM, 1964); Dantovský medailon (bibliof., 1966; poté in Studie ze starší světové literatury); Rainer Maria Rilke, Prag, Böhmen und die Tschechen (Praha 1966; česky in Studie ze starší světové literatury); Co je kritika, co není a k čemu je na světě (E 1968); Studie a eseje z moderní světové literatury (1969); Studie ze starší světové literatury (1969); Křik Koruny české. Náš kulturní odboj za války 1938–1940, Sešit 1 (paměti, 1970, zabaveno; poté in Pláč Koruny české, Toronto 1977; 2. vyd. London 1985; poté s tit. Paměti 2. 1938–1945. Křik Koruny české. Náš kulturní odboj za války, 1992, ed. N. Obrtelová); O povaze naší kultury (E, München 1981; 1991; 1996 s esejem R. Preisnera; poprvé v samizdatu 1975); Paměti 1. Události z let 1921–1938 (Toronto 1982; poté s tit. Paměti 1. 1921–1938, 1994, ed. H. Pospíšilová a N. Obrtelová); Paměti 4 (Toronto 1983; poté s tit. Paměti 3. 1945–1972, 1992, ed. N. Obrtelová); První a druhý sešit o existencialismu (studie, 1992, ed. J. Víšková); Úvod do literární historie: texty seminářů v zimním semestru 1969/1970 na katedře literatury srovnávací a obecné FF UK v Praze (1993, ed. O. Mališ); Francouzská poezie 1918–1945 (studie, 1994, ed. P. Turek); Vývoj a zločiny panslavismu (E b. d., 1995); Až do předsíně nebes: čtrnáct studií o baroku našem i cizím (EE 1996, ed. J. Víšková); Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 1–3 (1996–2005); André Gide (studie, 2002, ed. J. Pistorius).
Výbory: Tvorba a osobnost (studie, sv. 1, 1992, sv. 2, 1993, ed. J. Šulc a J. Kabíček); Eseje o české a slovenské próze (1994, ed. E. Červinková a J. Šulc); V zúženém prostoru (publicistika z 1957–1981, 1994, ed. J. Šulc); Skutečnost svoboda (kulturněpolit. stati a polemiky 1945–1948, 1995, ed. J. Šulc a J. Kabíček).
Korespondence: F. Hrubín – V. Černý: Vzájemná korespondence z let 1945–1953 (2004, ed. R. Hamanová).
Překlady: M. de Cervantes: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (1931; 1. přeprac. 1945; 2. přeprac. 1965); J. Ortega y Gasset: Vzpoura davů (1933; 1993 + J. Forbeský); H. Bergson: Dvojí pramen mravnosti a náboženství (1936); Ch.-A. Sainte-Beuve: Studie a kritiky (výbor, 1936) + Podobizny a eseje (výbor, 1969; verše přel. J. Konůpek); A. Machado: Země Alvargonzálezova (1937, přebásnil F. Nechvátal); L. de Góngora y Argote: Báje o Ákidu a Galateii (1939, přebásnil V. Holan); L. de Camões: Portugalské lásky (1941, přebásnil K. Bednář); Michelangelo Buonarroti: Báseň Michela Angela, v níž líčí sebe samého, zestárlého a nemocného (bibliof., 1945, přebásnil F. Halas); P. Merimée: Kronika vlády Karla IX. (1952, pod jm. J. Čermáka); F. De Sanctis: Dějiny italské literatury (1959); Staré francouzské kroniky (výbor, 1962, verše přel. J. Konůpek); J. de Joinville: Paměti křižákovy (1965, i ed.); P. Hazard: Život Stendhalův (1965); M. de Montaigne: Eseje (výbor, 1966); Kéž hoří popel můj. Z poezie evropského baroka (1967, i ed.); Srdce ve mně sténá. Výbor z milostné poezie trobadorů (1970, s E. Fryntou a P. Koptou); H. Taine: Studie o dějinách a umění (1978, pod jm. V. Mikeše).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Československá oddělení na lyceích ve Francii (1931); F. X. Šaldovi (1932); Co číst z literatur románských (1937); Jindřich Vodák, pocta k jeho sedmdesátinám (1937); Španělsku (1937); Karel Hynek Mácha, osobnost, dílo, ohlas (1937); Kultura na prahu zítřka. Kulturní pracovníci k výstavbě republiky (1946); Účtování a výhledy (1948); O české písni kramářské (Václavkova Olomouc 1961; 1963); Poslední roky Bedřicha Václavka (1965); Hodina naděje (Toronto 1980); Jan Patočka – osobnost a dílo (Kolín n. R. 1980); O svobodě a moci 1 (Kolín n. R. 1980); Když se řekne Werich (Kolín n. R. 1981).
Uspořádal, vydal a redigoval: V. Hugo: La Légende des siècles (výbor pro školní četbu, 1937); Jarní almanach básnický 1940 (1940); Kladský sborník (1946); Čest básníků. Poezie francouzského odboje (1947); Dílo Jiřího Ortena. Poezie (1947); F. X. Šalda: Život ironický a jiné povídky (1949); Kytice ze španělských romancí (1957); Deset francouzských novel (1959); P. Calderón: El Gran Duque de Gandía (edice s identifikací nalezeného rukopisu, 1963); Vzdálený slavíkův zpěv (výbor z poezie trubadúrů, 1963, i přel. spolu s dalšími); M. V. Lomonosov: L’Apothéose de Pierre le Grand (edice s identifikací nalezeného rukopisu, 1964); G. Azurara: Objevné cesty do Afriky a Asie (1966); Sborník pětadvacíti (1969); Labuť je divný pták: soubor české světské lyriky doby gotické (z pozůstalosti 1999).

LITERATURA

Bibliografie: H. Salajková: Soupis díla Václava Černého + R. Hamanová, Doplněk k soupisu díla Václava Černého, in V. Č., Tvoba a osobnost 2 (1993).
Knižně: Václav Černý. 26. 3. 1905–2. 7. 1987. Sborník z konference konané 4. 11. 1993 na Dobříši (1994, ed. M. Langerová); Václav Černý v rodném kraji (1994, ed. A. Fetters); E. Kantůrková: Nad Pamětmi Václava Černého (1995); Václav Černý – život a dílo (1996, ed. V. Brožová); Július Vanovič: Osobnosť Václava Černého (Bratislava 1999); Sto let od narození Václava Černého (2005, ed. M. Loužek); Česká literární kritika 20. století (K 100. výročí narození Václava Černého), Literární archiv 2006, č. 37.
Studie a články: V. Brett: O V. Č. kriticky mluvit, RP 18. 7. 1970; S. Oborský: O prof. V. Č. a těch druhých, RP 15., 18. a 19. 8. 1970; K. Pecka: Tvůrce epochy české kultury, LitN 1990, č.1; Z. Urbánek: O V. Č., LitN 1990, č. 2; J. Vladislav: V. Č. z dálky i z blízka, Tvar 1990, č. 23; R. Hamanová: Literární fond profesora V. Č. a jeho studie Samota, Svoboda, Hodnota, Bůh, Literární archiv 1991 (1992); P. Kreuzigerová: Proč právě on? Tvar 2009, č. 6 a 13.
Recenze: Ideové kořeny...: F. Kovárna, Host 8, 1928/1929, s. 1750 * Essai sur le titanisme...: R. Wellek, Listy pro umění a kritiku 1935, s. 430; J. Patočka, Čin 1936, s. 99; O. Levý, Naše věda 1936, s. 141; V. Navrátil, Rozhledy 1935, s. 191 *
Karel Čapek: A. Novák, LidN 10. 2. 1936; J. Vodák, České slovo 18. 2. 1936; Esej o básnickém baroku: A. N. (= A. Novák), LidN 25. 7. 1937; P. Eisner, Prager Presse 10. 7. 1937; V. Jirát, České slovo 29. 7. 1937 * Meditace o romantickém neklidu: V. R. (= R. Vacková), Národní střed 22. 2. 1941; B. Mathesius, KM 1941, s. 124 * Zpěv duše: J. Pistorius, KM 1946, s. 362 * Osobnost, tvorba a boj: J. Patočka, Kytice 1947, s. 177; P. Eisner, Svobodné noviny 2. 2. 1947; K. Polák, KM 1947, s. 38 * Staročeská milostná lyrika: P. Eisner, KM 1948, s. 270; J. Bukáček, Časopis pro moderní filologii 32, 1948/49, s. 12 * První sešit o existencialismu: R. Konečný, KM 1948, s. 147 * Staročeský Mastičkář: J. Felix, Slovenská literatúra (Bratislava) 1957, s. 503 * Knížka o Babičce: F. Vodička, LN 1964, č. 12; M. Otruba, ČL 1964, s. 337; V. Stárková, Proměny (New York) 1964, č. 4 * Stredoveká dráma: J. Felix, Kultúrny život (Bratislava) 1965, č. 5; F. Svejkovský, Divadlo 1965, č. 5; M. Kopecký, ČL 1966, s. 84 * Co je kritika: M. Dvořák, Obroda 1968, č. 5 * Studie ze starší světové literatury: P. Den, Proměny (New Yokr) 1970, č. 3 * Pláč Koruny české: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 14, 1977/1978, s. 283; K. Skalický, Studie (Řím) 1978, č. 3 * O povaze naší kultury: V. Hejl, České slovo (Mnichov) 1981, č. 7/8; * Paměti: J. Beneš, Reportér (Curych), 1984, č. 4; J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1983, č. 9/10 + Nový život (Řím) 1983, č. 12 + Studie (Řím) 1984, č. 5 (95); M. Jungmann, Listy (Řím) 1984, č. 4 + Rozmluvy (Londýn) 1985, č. 4 a 5; J. Kalvoda, Nové obzory (St. Gallen) 1984, č. 10/11; M. Kohák, Proměny (New York) 1984, č. 2; A. Měšťan, Svědectví (Paříž) 1981/1983, č. 67; J. Strnad, Zpravodaj (Curych) 1984, č. 5; M. Šimečka, Listy (Řím) 1984, č. 1 + Obrys (Mnichov) 1984, č. 1; J. Vladislav, Svědectví (Paříž) 18, 1983/84, s. 14; * polemika k Pamětem 4: H. Hájek, Svědectví (Paříž) 18, 1983/1984, s. 583 + J. Jírů + A. Danisz + M. Jungmann, Svědectví (Paříž) 19, 1984/1985, s. 520 + J. Chalupecký, Rozmluvy (Londýn) 1985, č. 5; Paměti V. Č. v kritickém zrcadle exilu a disentu 1983–1989, Tvar 1995, č. 6, příloha Tvary * Paměti: J. Blažejovský, Rovnost 20. 10. 1992; T. Brod, Telegraf 6. 2. 1993; M. Dobruš, Naše pravda 29. 1. 1993; J. Lukeš, LidN 3. 9. 1992, příloha Národní 9, č. 36; V. Novotný, NK 1992, č. 32; J. Wiendl, Tvar 1994, č. 10 * Eseje o české a slovenské próze: J. Brabec, NK 1994, č. 22; J. Chuchma, MFD 26. 5. 1994; M. C. Putna, LitN 1994, č. 23 * Francouzská poezie 1918–1945: M. Vacík, NK 1994, č. 48 * V zúženém prostoru: J. Šimůnek, SvSl 20. 12. 1994 * Skutečnost svoboda: J. Holý, LidN 15. 4. 1995, příl. Nedělní LN – Národní 9; J. Trávníček, Tvar 1995, č. 15 * Až do předsíně nebes: M. Kopecký, Acta Comeniana 1997, sv. 12 (36); J. Malura, Tvar 1996, č. 20; M. Nodl, LidN 23. 11. 1996 * Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti: A. Haman, NK 1996, č. 31; J. Marek, ČČH 1996, č. 3; J. Vanovič, Romboid 1996, č. 8/10 (Bratislava); J. Pelán, Respekt 1997, č. 16; O. Bělič, Tvar 1999, č. 15/16; O. Koupil, Souvislosti 1999, č. 3/4 + Souvislosti 2005, č. 4; A. Kuzmičová, Tvar 2005, č. 14; P. Studnička, Host 2005, č. 7.
Rozhovory: E. Kantůrková, Listy (Řím), 1980, č. 3/4 + Národní politika (Mnichov), 1980, č. 12 + Zpravodaj (Curych) 1980, č. 6–7/8; A. Bělohoubek: Rozmluvy s Václavem Černým (1998).
K životním jubileím: J. Jedlička, Zpravodaj (Curych) 1975, č. 6; O. Valeská, České slovo (Mnichov) 1980, č. 5; E. Kantůrková, Listy (Řím) 1980, č. 2; J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1985, č. 5; K. Jadrný, České slovo (Mnichov) 1985, č. 31; S. Machonin, Obrys (Mnichov) 1985, č. 2; R. Wellek, Proměny (New Yokr) 1985, č. 1 (studie); O. Horák, LidN 26. 3., 2005; A. Jonáková, LitN 2005, č. 12; O. Mališ, MFD 26. 3. 2005, příl. Kavárna; J. Pechar, Host 2005, č. 3.
Nekrology: Charta 77, Svědectví 1987/1988, č. 82; I. Dejmal, Svědectví (Paříž) 1987/1988, č. 82; J. Dresler, České slovo (Mnichov) 1987, č. 7/8; I. Kotrlá, Nový život (Řím) 1988, č. 9/10 (báseň); J. Vladislav, Národní politika (Mnichov) 1987, č. 9 a 10 + Právo lidu (Wuppertal) 1987, č. 4;
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: R. Hamanová 1997; zpracováno ve 2. stupni evidence, dodatky nezpracovány).

Autor hesla: Růžena Hamanová (1995)
Aktualizace hesla: 5. 6. 2006 (kb)
 
zpět na hlavní stranu