Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Mojmír  GRYGAR

* 3. 2. 1928, Babiná (okr. Zvolen, Slovensko)  
 
 
Literární teoretik a historik
 Otec byl úředníkem státních drah, bratr Milan Grygar (* 1926) je malířem, syn Jan Grygar (* 1955) hercem Mahenovy činohry v Brně. Druhá žena Mojmíra Grygara Elvíra Olonova (* 1931) je literární historička. – Obecnou školu Grygar navštěvoval na Slovensku, maturitu složil na reálném gymnáziu v Olomouci (1947), kde byl žákem Oldřicha Králíka. V letech 1947–1952 studoval literární vědu a estetiku na FF UK u Jana Mukařovského (PhDr. 1952 prací Neruda bojovník za pravé vlastenectví české literatury). Na Grygarův odborný a politický vývoj však v této době silně působili zejména tehdejší reprezentanti marxistické literární vědy Arnošt Kolman a Ladislav Štoll. V letech 1951–1954 byl asistentem Jana Mukařovského v estetickém semináři. Od roku 1954 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, nejprve jako aspirant, od roku 1957 jako vědecký asistent, od roku 1961 jako vědecký pracovník (CSc. 1961 prací Umělecká reportáž jako literární druh) a později vedoucí oddělení teorie literatury. V roce 1960 byl na několikaměsíční stáži v SSSR. V letech 1969–1971 působil jako hostující profesor Slovanského semináře univerzity v Amsterdamu a po rozhodnutí zůstat v cizině natrvalo se zde 1971 stal vědeckým pracovníkem, později univerzitním docentem (do roku 1993, kdy byl penzionován). Založil zde studium bohemistiky jako hlavního oboru (přednášel rovněž na katedře rusistiky), podílel se na organizaci tzv. Českých dnů, s nimiž se pojilo pořádání tematických vědeckých sympozií, věnovaných tvorbě Václava Havla (1980), Jaroslava Haška (1983), Jaroslava Seiferta (1985), Bohumila Hrabala (1987), Jana Amose Komenského (1992) aj. Od začátku 70. let je členem Nizozemské literárněvědné společnosti a AILC (Mezinárodní společnost srovnávací literatury) a od roku 1980 Společnosti pro vědu a umění (USA). V roce 1980 absolvoval stáž k problematice sémiotiky na Brown University v Providence (USA). Spolupracoval se Záhřebskou slavistickou skupinou, která se od 1985 věnovala ruské avantgardě a podílela se na mezioborovém výzkumu evropského avantgardního hnutí organizovaného univerzitou v Bielefeldu (Zentrum für interdisziplinare Forschung). Od roku 1991 vyučoval na domácích univerzitách (mj. v Praze a Olomouci).
 Recenze a články publikoval od konce 40. let v Lidových novinách, od 50. let v Rudém právuTvorbě. Dále přispíval do České literatury (od 1953), Novinářského sborníku, Divadla, Slovenské literatúry (Bratislava), Divadelních novin, Kulturní politiky, Nového života, Plamene, Literárních novin, Romboidu (Bratislava), Estetiky, Hosta do domu, Orientace, Kulturní tvorby, Listů, Meždunarodnoj literatury (Moskva). Po odchodu do zahraničí uveřejňoval studie a články v periodikách Russian Literature (Amsterdam, od 1980; od 1982 redaktorem odpovědným za čísla věnovaná české literatuře), Raster, Tijdschrift voor Slavische Literatuur (oba Amsterdam), Zeitschrift für Slawistik (Berlín), Tijdschrift voor Slavische taal- en letterkunde (Haag – Paříž), Language and Literary Theory, Poetics (Haag – Paříž), Canadian American Slavic Studies (California, USA), Proměny (New York), Listy – Čtení na léto (Řím), Études tcheques et slovaques, La Revue des Belles Lettres (oba Paříž). Po roce 1989 přispíval do Listu pro literaturu, Estetiky (1991 zde studie „Tupý smyl“ a „nezáměrnost“. Poznámky k sémiotice Rolanda Barthesa a Jana Mukařovského; 1992 zde stať Celek ve strukturalistické teorii umění; 1994 zde studie O sémiotickém pojetí alegorie v Labyrintu světa a ráji srdce), Literárních novin, Zpravodaje Společnosti bratří ČapkůA2. Řadu sborníků, kde otiskoval své studie, též redigoval. – V roce 1989 se účastnil samizdatového vydání sborníku Laudatio Milan Jankovič (k jeho šedesátinám). – Užíval šifer -gg-, M. G., MG, mg, -r. V Literárních novinách 1993 se podepsal pseudonymem Avar.
 

Mojmír Grygar vstoupil do literárního života na počátku 50. let jako literární kritik. Zaměřoval se především na soudobou domácí literární produkci, do sféry jeho zájmů však spadalo i výtvarné umění. Jedním z klíčových témat jeho tehdejších literárněkritických článků, vesměs ovlivněných dobovou kulturní politikou, byla otázka vztahu marxismu a literární vědy. Knižně debutoval literárněhistorickými pracemi Julius Fučík (založena na vztahu biografie a tvorby) a Jan Neruda, v níž sledoval především princip národnosti v Nerudově literární kritice. Životu a dílu Julia Fučíka věnoval i řadu dalších prací, především pak „životopisnou črtu“ Žil jsem pro radost, v níž na základě dostupných historických dokumentů usiluje o rekonstrukci a vylíčení Fučíkovy osobnosti, jeho života a díla, nicméně umělecký záměr knihy zůstává podřízen ideologickému a didaktickému plánu. Studium Nerudovy a Fučíkovy literární tvorby Grygara nasměřovalo k zájmu o teoretické otázky literární publicistiky a literatury faktu. Výsledkem byla publikace Umění reportáže, v níž sledoval daný žánr jakožto součást umělecké literatury i součást mimoliterárního společenského procesu a propojil v ní teoretickou reflexi s konkrétním výzkumem, což je charakteristické i pro další Grygarovy práce. Vycházeje ze strukturalistické kategorie estetické funkce pokusil se vytyčit základní znaky umělecké reportáže a její odlišnost od reportáže dokumentární. Výzkum literárních druhů a směrů Grygar později pojal jako integrální složku zkoumání otázek literárního vývoje (v časopisecky otištěných studiích Pojetí literárního vývoje v ruské formální metodě a v českém strukturalismu, in Česká literatura 1968; On a Structural Analysis of the Literary Process, in sborník Theory of Literary History, New York 1985). Z hlediska metodologie Grygar využívá estetické, poetické a sémiotické koncepce českého strukturalismu, na které také v celém svém vědeckém díle navazuje a dále je rozpracovává. V tomto ohledu je významná zejména jeho strukturalistická analýza Vančurova Jana Pekaře MarhoulaRozbor moderní básnické epiky, v níž se jako jeden z prvních teoretiků pokusil o narativní analýzu lyrické kompozice tohoto Vančurova díla.
V polovně šedesátých let se do jeho optiky dostala problematika vztahu mezi literárními a mimoliterárními jevy v uměleckém textu. Důraz kladl mj. na význam tvůrčího individua, vnímatele i adresáta literárního sdělení, a na polaritu mezi individuálním tvůrčím záměrem a dynamikou literární struktury. Na podobu a směřování aktuálních zahraničních teoretických koncepcí upozornil v knize Pařížské rozhovory o strukturalismu, souboru 12 rozhovorů s předními francouzskými strukturalisty (Roland Barthes, Jacques Lacan, Michel Foucault, Claude Lévi-Strauss atd.), které byly z velké části převzaty z Les Lettres françaises. Odkaz klasických představitelů pražské školy (zvl. Jana MukařovskéhoFelixe Vodičky) v souhrnné podobě představil v Terminologickém slovníku českého strukturalismu, ve kterém rekonstruoval pojmovou soustavu českého strukturalismu v literární vědě a v souvisejících disciplínách. V komentářích k základním pojmům pražské strukturální estetiky, teorie umění a poetiky usiloval o nastínění jejich geneze a proměn i o jejich zasazení do širšího dějinného vývoje strukturální teorie. Od sedmdesátých let Grygar věnoval zvláštní pozornost moderní ruské literatuře a srovnávací sémiotice umění. Ve své koncepci srovnávací sémiotiky umění navazuje na srovnávací uměnovědu Jana Mukařovského (např. La sémiologie et l´analyse comparative des arts, in sb. Actes du VIIe Congres de l’Association Internationale de Littérature Comparée 2, Montreal – Ottawa 1973, L´art nouveau du point de vue de la sémiotique comparée des arts, Russian Literature 1980; Die Theorie der Kunst und der Wertung im tschechischen Strukturalismus, in sb. Beschreiben, interpretieren, werten, München 1982). Srovnávací sémiotické metody aplikuje při výzkumu vztahu mezi moderní poezií a malbou, ve studiích o českých a ruských avantgardních směrech, orientovaných k historickému aspektu i k problematice avantgardní poetiky: z tohoto hlediska se věnoval zejména ruským básníkům Velimiru Chlebnikovovi, Borisi Pasternakovi, Vladimiru Majakovskému, z českých pak Vítězslavu Nezvalovi, Vladislavu Vančurovi, Karlu Teigemu, Emilu Františku Burianovi (Kubism i poezija russkogo i češskogo avan-garda, in sb. Texts and Semiotics of Culture, Haag – Paříž 1973; Het Russisch Futurisme a Het Tsjechisch Poetisme, in sb. Historische Avantgarde, Amsterdam 1982; Znakotvorčestvo. Semiotika russkogo avantgarda, Sankt-Petěrburg 2007 aj.).
K problematice vývoje umělecké (literární) struktury, resp. vývojových proměn a historických aspektů literárních a uměleckých struktur se Grygar vrátil v knize Trvání a proměny. Dvanáct kapitol o umění a dějinách, v níž završil své dosavadní úvahy na toto téma. Podobně jako v řadě jiných studií, i v této práci svůj analytický přístup opírá jednak o strukturní pojetí kulturních a společenských fenoménů (jejich synchronních stavů, diachronních procesů a vzájemných závislostí), jednak o přesvědčení, že umělecká tvorba má specifický, nezaměnitelný statut.
Další rovinu Grygarových odborných aktivit představuje činnost ediční a redakční. Např. spoluuspořádal sborník ze 7. mezinárodního kongresu slavistů ve Varšavě Structure of Texts and Semiotics of Culture, spolupracoval s F. F. J. Drijkoningem a J. Fotijnem na sestavení rozsáhlé antologie programových textů avantgardy Historische Avantgarde (Amsterdam 1982), sestavil sborník českých studií Czech Studies − České studie, redakčně se podílel na několika tematických číslech o české literatuře v časopise Russian Literature. Spíše z pedagogických důvodů vznikaly po odchodu do Amsterdamu Grygarovy literárněhistorické příručky z dějin české literatury.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Julius Fučík. Život a dílo (studie, 1953); Jan Neruda (studie, 1955, s K. Polákem); Žil jsem pro radost. Životopisná črta o Juliu Fučíkovi (1958); Umění reportáže (studie, 1961); Rozbor moderní básnické epiky. Vančurův Pekař Jan Marhoul (studie, 1970); De Nationale wedergeboorte in de Tsjechische Literatuur (holand., skripta, Amsterdam 1975); Overzicht van de Tsjechische Literatuur met bijzondere aandacht voor stromingen van 1880 tot W. O. II. (holand., skripta, Amsterdam 1979); Schets van de Tsjechische Literatuur uit de tweede helft negentiende eeuw (holand., skripta, Amsterdam 1985); Terminologický slovník českého strukturalismu 1. Prolegomena. Obecné pojmy estetiky a teorie umění (skripta, Amsterdam 1985; rozšíř. s tit. Terminologický slovník českého strukturalismu. Obecné pojmy estetiky a teorie umění, 1999); Přehled starší české literatury (skripta, Amsterdam 1988); Trvání a proměny (soubor studií, 2006); Znakotvorčestvo. Semiotika russkogo avantgarda (Sankt-Petěrburg 2007).
Účast v týmových pracích
: Slovník českých spisovatelů (1964); Dějiny české literatury 4 (1995).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Česká literatura druhé poloviny 19. století (1955); Novinářský sborník (1959); Konference o novinářském díle Jana Nerudy (1959); Umění a kritika (1961); Jak číst poezii (1963); O poslání a možnostech moderního umění (1964); Problémy literárnej avantgardy (Bratislava 1968); Československé přednášky pro 6. mezinárodní sjezd slavistů v Praze (1968); Problémy sujetu (Bratislava 1971); KSČ a literatura (1971); Prague. Poesie. Front Gauche (Paris 1972); Actes du VIIe Congres de l’Association Internationale de Littérature Comparée 2 (Montreal – Ottawa 1973); Voz’mi na radost’ (Amsterdam 1981); Proceedings of the IXth Congress of the International Comparative Literature Association 3 (Innsbruck 1981); Beschreiben, interpretieren, werten (München 1982); The Structure of Literary Process (Amsterdam – Philadelphia 1982); Actes du Colloque d’Avant-gardes tcheque et slovaque (Paris 1983); Language and Literary Theory (Ann Arbor, USA 1984); Theory of Literary History (New York 1985); Proceedings of the Xth Congress of the International Comparative Literature Association (New York – London 1985); Myth and Reality (Amsterdam 1986); The Slavic Literatures and Modernism (Stock-holm 1986); Les effets de l’émigration et l’ exil dans les cultures tcheque et polonaise (Paris 1987); Histoire de la littérature russe. Le XX siecle. La révolution et les années vingt (Paris 1988); Dutch Contributions to the Tenth International Congress of Slavists (Amsterdam 1988); Issues in Slavic Literary and Cultural Theory (Bochum 1989); Festschrift für Herta Schmid (Amsterdam 1989); Semantic Analysis of Literary Texts (Amsterdam – New York – Oxford – Tokyo 1990); Aspekte kultureller Integration (München 1991); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Záznam sympozia ke stému výročí narození Karla Poláčka (1992); Dutch Contributions to the Eleventh International Congress of Slavists (Amsterdam – Atlanta 1994); Slovo v úzkosti a naději (1994); Světová literárněvědná bohemistika 1, 2 (1995); Václav Černý – Život a dílo (1996); Primum necessarium je vzdělání a mravnost: 130 let Slovanského gymnázia v Olomouci /1867–1997/; 95 let České reálky v Olomouci /1902–1951/ (1997); Badatelská metoda Oldřicha Králíka v kontextu soudobé literární vědy (1998); Jan Mukařovský and the Prague School / und die Prager Schule (1999); Kapitel zur Poetik Karel Hynek Máchas (München 2000); Slovo – struktura(lismus) – příběh: Pocta Květoslavu Chvatíkovi (Příloha Aluze 2000); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Kapitel zur Poetik: Vrchlický und der tschechische Symbolismus (München 2003); Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006); Otázky českého kánonu (2006).
Uspořádal, vydal a redigoval: M. Kudeříková: Zlomky života (1961); Pařížské rozhovory o strukturalismu (sb. rozhovorů z čas. Les Lettres françaises, franc., 1969, s dalšími); Structure of Texts and Semiotics of Culture (The Hague – Paris 1973, s J. van der Engem); Historische Avantgarde (Amsterdam 1982, s dalšími); Victory over the Sun (Amsterdam 1983, s N. Wegelingovou a W. G. Weststeijnem); Danslessen van Bohumil Hrabal (Amsterdam 1987); České studie: Literatura, jazyk, kultura (Amsterdam – Atlanta 1990); Russische Literatur (čítanka, Amsterdam 1991); samostatná čísla Russian Literature (Amsterdam) věnovaná české a ruské literatuře: Czech Structuralism. Jan Mukařovský’s Poetics and Aesthetics 1, 2 (1982, 12–2/4, s T. Winnerem); The Russian Avant-Garde 3. Pavel Filonov (1982, 11–3); Czech Structuralism. Jan Mukařovský’s Poetics and Aesthetics 3 (1986, 20–4, s T. Winnerem); The Russian Avant-Garde 31. Kazimir Malevič (1989, 25–2).

LITERATURA

Bibliografie: in M. G., Trvání a proměny (2006).
Knižně: Russian Literature. Special issue to honour Mojmír Grygar (sb. Amsterdam 1993, obsahuje výběrovou bibliografii).
Studie a články: O. Sládek: Drei Varianten der tschechischen Literaturwissenschaft im Exil nach 1968: Lubomír Doležel, Květoslav Chvatík, Mojmír Grygar, in: Wissenschaft im Exil: Die Tschekoslowakei als Kreuzweg 1918–1989 (Praha 2004) + Nástin projektu srovnávací sémiotiky umění Mojmíra Grygara, SPFFBU B 53, 2006, Studia philosophica.
Recenze: Umění reportáže: K. Chvatík, ČL 1962, č. 2; B. Svozil, Plamen 1962, č. 7; Z. Kožmín, HD 1962, č. 4; J. Opelík, Kultura 1962, č. 10 * Czech Studies: I. Pospíšil, List pro literaturu 1991, č. 2 * Terminologický slovník českého strukturalismu: R. Burián, Rovnost 28. 12. 1999; A. Haman, LidN 18. 1. 2000; V. Novotný, NK 2000, č. 12; M. Červenka, KPRR 2000, č. 16; I. Pospíšil, Kam v Brně 2000, č. 9, příl. Kam + Opera Slavica 2000, č. 3 * Trvání a proměny: K. Chvatík, Tvar 2006, č. 9; B. Kostřicová, Host 2006, č. 7; K. Csiba, Slovenská literatúra (Bratislava) 2008, č. 4 * Znakotvorčestvo: J. Honzík, A2 2008, č. 26.
Rozhovory: E. Dannhoferová, Moravskoslezský den 17. 6. 1994, příloha Den.
K životnímu jubileu: J. van der Eng, Russian Literature 33 (Amsterdam) 1993, s. 161 (zde též výběrová bibliografie).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Blanka Svadbová (1995); Ondřej Sládek (2009)
Aktualizace hesla: 12. 3. 2009 (kb)
 
zpět na hlavní stranu