Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk










 Antonín  JELÍNEK

* 10. 7. 1930, Praha 
† 25. 3. 2008, Praha 
 
Literární historik a kritik
 

Jeho otec byl uvaděčem v kině. Jelínek vystudoval reálné gymnázium (maturita 1949) a v letech 1949–1953 češtinu a ruštinu na FF UK (diplomová práce Vítězslav Nezval; CSc. 1959 prací Vítězslav Nezval. Studie o jeho poezii z let 1918–1938; PhDr. 1969 na základě kandidátské disertace). V letech 1953–1970 byl zaměstnán na katedře české literatury FF UK nejprve jako vědecký aspirant (1953–1956), poté jako odborný asistent (1956–1964), od roku 1964 jako docent (prací Vítězslav Nezval). V letech 1968 a 1969 byl poradcem předsedy vlády ČSSR Oldřicha Černíka, roku 1970 mu byla pedagogická činnost zcela zakázána, v letech 1971–1974 pak směl vyučovat pouze starší českou literaturu; na počátku roku 1975 byl z politických důvodů z FF UK propuštěn. Od května 1975 byl pracovníkem japonského velvyslanectví v Praze: zprvu působil v oboru propagace japonské kultury, později v tiskovém a politickém oddělení, od roku 1993 byl poradcem velvyslance. V červenci 1995 odešel do důchodu; japonská vláda mu udělila Řád svatého pokladu se zlatými paprsky a růžicí. Souběžně byl v letech 1981–1990 vedoucím literárních kursů na Lidové konzervatoři při středočeském KNV. V letech 1990–2006 opět externě vyučoval na katedře české literatury a literární vědy FF UK (vedl semináře o současné české literatuře) a katedře scenáristiky FAMU (kurs moderní české literatury). V letech 1996–2002 byl předsedou Obce spisovatelů. – V některých zdrojích bývá zaměňován s novinářem Antonínem Jelínkem (*1930), redaktorem Mladého světa a mj. autorem knihy Dostihová čítanka (1991).

 

Debutoval verši v roce 1949 v časopis Směna. Postupně přispíval do Nového života, Literárních novin, Mladé fronty, Divadla, Rudého práva, Května, Hosta do domu, Zlatého máje, Plamene (v letech 1959–1961 člen redakce), Orientace, České literatury, Acta Universitatis Carolinae aj. Na počátku sedmdesátých let publikoval příležitostně v Zemědělských novináchZlatém máji, v osmdesátých letech v časopisu Echo. Po roce 1990 publikoval v Nových knihách, Literárních novinách, Tvaru, Dokořán, Týdeníku Rozhlas, Právu aj. – V padesátých a šedesátých letech spolupracoval s Čs. rozhlasem (literární pásma, medailony aj.); v roce 1968 se autorsky podílel na rozsáhlejším dokumentárním rozhlasovém cyklu Avantgarda bez legend a mýtů. V osmdesátých letech sestavil pro severočeské vysílání vedle pásem o Janu Nerudovi a Jakubu Arbesovi trojdílný literární pořad o F. X. Šaldovi, v plzeňském vysílání pak uvedl pod jménem spoluautorky Ludi Marešové rozhlasovou hru na motivy japonského spisovatele Kenzaburó Oé Mladík, který se opozdil (1987); od roku 1993 se s Luďou Marešovou podílel na pravidelném rozhlasovém cyklu hovorů o aktuálních problémech Balvany (stanice Praha). – Některé své kratší příspěvky podepisoval zkratkami Aj, -aj-, Je.

 V padesátých letech Jelínek psal a časopisecky publikoval i povídky, jinak se však dlouhodobě věnoval především literární historii a kritice. V obou těchto oblastech své tvůrčí aktivity se přitom od počátečního, převážně ideového přístupu k literatuře postupně dopracovával mnohostrannějšího chápání povahy uměleckého díla, odstíněného pojetí jeho smyslu a poslání. Jako literární historik se soustředil zejména k analýze a výkladu tvorby Vítězslava Nezvala a později i k širší problematice meziválečné avantgardy. Jako kritik soudobé české a částečně i slovenské literatury Jelínek sledoval souvislost posuzovaného díla s dobou i míru jeho umělecké originality a jeho přínos pro pohyb literárního kontextu. Ve shodě se svou literárněhistorickou orientací oceňoval zvláště poezii a prózu fantazijního, otevřeného, nedosloveného typu.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: O Mladé gardě A. Fadějeva (brožura, 1951 s S. Neumannem a V. Borcovovou, zde Jelínkova stať Bojovník za mír Alexander Fadějev); O Vítězslavu Nezvalovi a jeho Zpěvu míru (brožura, 1953, s M. Schulzem); Od človíčka k člověku (metodický list k besedě o K. Čapkovi, 1955); Vítězslav Nezval (monografie, 1961).
Účast v týmové práci: Dějiny umělecké kultury 1 (1991).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: O české satiře (1959); Příspěvky k teorii socialistického realismu (1960); Z dějin české literární kritiky (1965); Anna Ludmila Langerová. Pozdravy k 95. narozeninám (1998); L. Fuks: Moje zrcadlo (2007); František Langer slovem i obrazem (2008); Tato fakulta bude rudá! (2009, rozhovor s A. J. vedl Jiří Holý).
Uspořádal a vydal: Rozlet: Almanach nových autorů 1 (1954, s dalšími); Pro a proti. Kritická ročenka 1962 (1963, s M. Drozdou a J. Opavským); Slovo básníka (výbor z poezie J. Wolkera, K. Biebla a V. Nezvala, 1971); Osudy dívek (výbor z povídek českých a evropských spisovatelů na motiv ženy, 1973).

LITERATURA

Recenze: Vítězslav Nezval: K. Chvatík, LitN 1962, č. 22; M. Červenka, Plamen 1962, č. 4; -pšt- (= Z. Pešat), HD 1962, č. 3; M. Grygar, ČL 1962, č. 2; bt (= F. Šubrt), LD 5. 1. 1962; Z. Mráz, Český jazyk a literatura 1962/63, č. 1/2; J. Honzík, RP 11. 8. 1962; S. Daníčková, SvSl 1. 4. 1962.
K životnímu jubileu: (cg) (= F. Cinger), Právo 11. 7. 2000.
Rozhovory: F. Cinger, Právo 26. 11. 1996; V. Bezdíček, LidN 30. 8. 1999; O. Nytrová, ZN 7. 12. 1999; M. Kořená, LidN 13. 9. 2000; M. Jareš – L. Kasal, Tvar 2006, č. 15.
Nekrology: an., HN 28. 5. 2008; J. Rejžek, Týden 2008, č. 22; M. Jungmann, Tvar 2008, č. 12; cg (=F. Cinger), Právo 3. 6. 2008; M. Hrabal, Dokořán 2008, č. 46; V. Daněk, Dokořán 2008, č. 46; A. Bajaja, Dokořán 2008, č. 46.

Autor hesla: Bohumil Svozil (1995)
Aktualizace hesla: 20. 4. 2020 (jar)
Aktualizace bibliografie: 20. 4. 2020 (jar)
 
zpět na hlavní stranu