Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František KAFKA

* 5. 12. 1909, Louňovice pod Blaníkem 
 
Prozaik a překladatel
 Narodil se v židovské asimilované rodině lékaře. Jeho synem je básník Vladimír Kafka (*1937). Dětství prožil Kafka v kulturně bohatém rodinném prostředí v Divišově u Benešova. Studoval na gymnáziu, na obchodní akademii v Hradci Králové (maturita 1928) a na Právnické fakultě UK (JUDr. 1933). Poté pracoval jako koncipient, od 1938 jako advokát. Od začátku okupace vykonával různá příležitostná zaměstnání a účastnil se odboje. 1941–1945 vězněn v koncentračních táborech (Lodž, Skarzysko-Kamienna, Čenstochová). V únoru 1945, krátce po osvobození Čenstochové Koněvovou armádou, přešel Kafka Tatry do Popradu a vstoupil do prvního československého armádního sboru. V dubnu 1945 se jako odborník na problémy repatriace stal tajemníkem první československé poválečné, tzv. košické vlády. 1945–1954 pracoval jako úředník ministerstva průmyslu, 1956 po delší nemoci přešel do invalidního důchodu (1961). Od 1962 se soustavně věnoval vlastní literární činnosti, překladatelství a studiu germanistiky a judaistiky. Z existenčních důvodů příležitostně vykonával různá krátkodobá zaměstnání (právník, redaktor, hlídač na stavbě).
 Od druhé poloviny Kafka 20. let publikoval v novinách a časopisech: Studentský časopis, České slovo, Národní osvobození, Telegraf, Praha v týdnu; po 1945: Lidové noviny, Svobodné slovo, Dnešek, Svobodné noviny, Mladá vesnice, Židovská ročenka, Věstník Židovské náboženské obce, Literární noviny, Mladá tvorba, Práce (zde literární recenze), Kulturní tvorba, Divadelní noviny, Plamen, Hlas revoluce, Svoboda (1966 zde na pokračování román Tajemství emulze), Výtvarná práce, Nový život, Tvorba, Kmen, Tvar aj. Od 1946 přispíval také do francouzských periodik: L’Aube, Cité Soir, Cahiers du Monde Nouveau, Poésie 46 (vše Paříž) aj., od 1967 do Neue Züricher Zeitung, Israelitische Wochenzeitung (Curych), Die Gemeinde (Vídeň), Israelitisches Wochenblatt für die Schweiz (Curych), Log (Vídeň), Podium (Rakousko, Schloß Neulengbach), Panonia (Eisenstadt) aj. Přednesl mnohé literárněhistorické přednášky na zahraničních konferencích a ve vědeckých společnostech (Basilej, Mnichov, New York, Gorice, Vídeň, Berlín, Fresach). Pro Československou televizi byl zdramatizován Kafkův román Večeře s vrahem (1972, režie J. Eisner, s titulem Vražda před večeří). 1941 používal (zejména v časopise Praha v týdnu) pseudonymů a šifer: Taťána Buttová (dívčí jméno jeho první manželky Taťány Klárové, také v Telegrafu), Zbyněk Gregor, Antonín Burger, E. Dol, TAB, Bl. R., D. L., Z. G., v Českém slově 1935, 1939 a 1940–1941 publikoval pod šifrou -van. Později TAB, KFK, FK, vka.
 Zřetelem k psychologii postav, zevrubným popisem prostředí i nevzrušeným způsobem podání navazuje Kafkova literární tvorba na tradiční vyprávěcí postupy. Jako beletrista debutoval politicko-kulturním cestopisem Barva Paříže, v němž je zachycení reality prostoupeno emotivně lyrickým pohledem, a bibliofilií Vánoční legenda z ghetta, napsanou v Lodži 1941. K vlně protifašistické prózy přísluší také kniha povídek Žíznivá poutnice a román z počátku 60. let Krutá léta, v němž Kafka na základě vlastní zkušenosti vykreslil obraz lodžského ghetta. Jeho živé, detailní a netezovité zachycení táborového života klade důraz na výlučnost násilně utvořeného lidského uskupení a na morální problematiku jednotlivce. V téže době Kafka vyzvedl v sérii literárněhistorických monografií předválečnou generaci východočeských představitelů mladé komunistické kultury (Básník BernardKosiner a jeho svět) a levicově orientované politiky (JiříPurkyně, bojovníkHanušFantl – neumlčený básník). Napsal rovněž portréty Thomase Manna a Hanuše Theina. V polovině 60. let Kafka přešel k žánru detektivnímu a špionážnímu, často s motivy fašismu a jeho reziduí (Tajemství emulze, Smrť s feritovou pamäťou, Večeře s vrahem). Psal však také knihy popularizující historii, v nichž dobová politická situace vytváří pozadí fabulovaného příběhu (Tajemství zlatodolu), i knihy příslušející čistě k literatuře faktu (Výbuch v podzemním jezeře, Smrt následníka). V posledních desetiletích se Kafka v přednáškách, publikacích, překladech a edicích zabýval převážně pražskou německou literaturou a židovskými osobnostmi českého i světového písemnictví (Velký pražský rabi JehúdaLöw).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Barva Paříže (FF cestopis., 1946); Vánoční legenda z ghetta (P 1946; poté in Žíznivá poutnice); Žíznivá poutnice (PP 1947); Jiří Purkyně, bojovník (monografie, 1961); Krutá léta (R 1963); Hanuš Fantl – neumlčený básník (monografie, 1964); Básník Bernard Kosiner a jeho svět (monografie, 1964); Tajemství emulze (R detekt., 1966); Výbuch v podzemním jezeře (LF 1969); Smrť s feritovou pamäťou (R detekt., Bratislava 1969); Ve znamení Gorgóny (Rp cestopis., 1970); Večeře s vrahem (R detekt., 1970); Smrt následníka (LF 1971); Hanuš Thein (monografie, 1971); Tajemství zlatodolu (R 1977); Čtyřicet dní Hory Mojžíšovy (libreto k opeře, rozmnož., 1981, podle F. Werfela, hudba J. Matěj); Nový židovský hřbitov (literárněhistorický průvodce, 1991, též angl., něm. a franc.).
Překlady: F. Kafka: Dopisy Mileně (D, rozmnož. 1967 + D. Eisnerová); P. Lotar: Smrt prezidenta (D, rozmnož., 1968, + P. Kohout, i prem.); K. May: Kapitán Kajman (1980); F. Werfel: Dům smutku (1970; poté in Ne vrah, zavražděný je vinen a jiné prózy, 1990).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Max Brod (Tel Aviv 1969); Ebrei e mitteleuropa cultura letteratura societa (Gorizia 1984); Franz Werfel 1890–1945 (Wien 1990); Stifter Jahrbuch (München 1991) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval
: 15 budovatelských let Hradce Králové (sb., 1960); B. Kosiner: Pohádka o třech kouzelnících času (antologie, 1967); Dopisy Mileně (pásmo z korespondence F. Kafky M. Jesenské, rozmnož., 1967, i prem., i překl., s D. Eisnerovou); Tschechoslowakei erzählt (antologie, 1970, s F. P. Künzlem); Velký pražský rabi Jehúdá Löw. Nová vyprávění z doby renesance (soubor legend, něm. s tit. Der Grosse Rabbi aus Prag Jehuda Löw, 1988; ital. 1991; česky: 1994); Židovské anekdoty (1991).

LITERATURA

Recenze: Barva Paříže: O. Kautský, Svobodné noviny 2. 7. 1946 * Žíznivá poutnice: K. Růžička, KM 1948, s. 187 * Krutá léta: ale, LitN 1963, č. 20; Tajemství emulze: Z. Heřman, LitN 1966, č. 49; Večeře s vrahem: (vbk) (= V. Běhounek), Práce 26. 8. 1970; Velký pražský rabi Jehuda Löw: -din-, NK 1995, č. 8;
K životním jubileím: J. Träger, Věstník Židovské náboženské obce 1969, prosinec; V. Šmucar, Věstník Židovské náboženské obce 1974, listopad; O. F. Babler, Věstník Židovské náboženské obce 1979, listopad; L. Fuks, Hlas revoluce 1984, č. 49; J. Vacek, Hlas revoluce 1989, č. 48; JaT (= J. Tywoniak), Jiskra 1989, č. 50;
Nekrology: red., Neue Züricher Zeitung 27. 11. 1991; L. Detela, Log (Wien) 1991, č. 14; J. Žantovský, Roš Chodeš, leden 1992; J. Veselý, Prager Zeitung 1992, č. 6.
Archiv: Státní okresní archiv Hradec Králové: Osobní fond (inventář V. Vyčichlová 2001).

Autor hesla: Blanka Hemelíková (1995)
Aktualizace hesla: 26. 5. 2006 (kb)
 
zpět na hlavní stranu