Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Miloš Václav KRATOCHVÍL

* 6. 1. 1904, Vídeň (Rakousko) 
† 9. 7. 1988, Praha 
 
Prozaik a scénárista
 Původně své práce podepisoval Miloš Kratochvíl, od 1945 připojil ke svému jménu zkratku křestního jména otcova, aby se odlišil od svého jmenovce, který publikoval v kolaborantském tisku. Pocházel ze starého selského rodu z Mlčechvost na Podřipsku, jeho předci stáli v 19. století v čele tamního národního hnutí a hospodářského rozvoje. Otec Václav Kratochvíl (1861–1919) vedl české oddělení vídeňského státního archivu, syn Petr Kratochvíl je teoretik architektury a autor knihy próz Pošťácká hlava (1987).
Do svých dvanácti let žil Kratochvíl ve Vídni, jen prázdniny trávil v Mlčechvostech. V Praze studoval na malostranském gymnáziu (maturita 1923) a po krátkém pobytu na Právnické fakultě studoval historii a archivnictví na FF UK (PhDr. 1928 prací Šestipanský úřad na Starém Městě pražském do roku 1547). 1929–1944 byl zaměstnán jako archivní úředník v Městském archivu hlavního města Prahy, 1944–1945 pracoval jako dramaturg v Nationalfilmu, po osvobození v rozhlasovém odboru na ministerstvu informací. 1947–1950 byl dramaturgem Čs. státního filmu, krátce zaměstnán ve Vojenském historickém ústavu, poté profesorem dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Od 1972 se věnoval pouze literatuře.
 Debutoval 1929 v Národním osvobození. Dále přispíval do časopisů a novin: Lumír, České slovo, Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy (1930 zde studie Šestipanské úřady v Starém a Novém Městě pražském do roku 1547 a jejich knihy, i sep., 1933 zde studie Stará rychta, i sep.), Pestrý týden, Kulturní politika, Za vlast, Lidová demokracie, Čs. voják, Kino, Film a doba, Literární noviny, Květen, Domov, Mladá fronta, Rudé právo aj.
Jako scenárista debutoval coby spoluautor nakonec nerealizovaných filmových povídek Rokle (1944) a Stopy (1944). Později spolupracoval zejména s režisérem Otakarem Vávrou, s nímž napsal scénář k Husitské trilogii (JanHus, 1955; JanŽižka, 1956; Proti všem, 1957; vše podle Aloise Jiráska) i k řadě filmů vzniklých na základě vlastních prozaických předloh a námětů: Putování JanaAmose (1983; podle románu Život Jana Amose), Komediant (1984), Veronika (1985), Evropa tančila valčík (1989). Podílel se rovněž na scénářích filmů Revoluční rok 1848 (1949, režie Václav Krška, scénář + Otakar Vávra a Karel Josef Beneš), Vina Vladimíra Olmera (1956, režie Václav Gajer, scénář + Václav Gajer, Miloslav Drtílek a Jiří Mareš), Kasaři (1958, režie Pavel Blumenfeld, scénář + Zdeněk Podskalský), Kam čert nemůže (1959, režie Zdeněk Podskalský, scénář + František Daniel), Ďáblova past (1961, režie František Vláčil, scénář + František A. Dvořák, podle Alfreda Technika) a Spadla z měsíce (1961, režie Zdeněk Podskalský, scénář + František Daniel). Spolu s Jiřím Trnkou se podílel i na zpracování námětu loutkového filmu podle Aloise Jiráska Staré pověsti české (1953, režie J. Trnka, scénář J. Trnka a J. Brdečka). Pseudonym: Petr Sabart.
 Kratochvílovu rozsáhlou a dosti různorodou beletristickou tvorbu spojuje smysl pro dějové napětí i pro psychologicky a dobově příznačný detail. Její převážná část je založena na autorově historické specializaci a studiích historického materiálu. Látku Kratochvíl čerpal především z období husitských bouří, třicetileté války a revoluce 1848. Již první prózy prokázaly jeho snahu hledat v minulosti podobnost a poučení, respektive posilu pro přítomnost (triptych Bludná pouť). Literární renomé však získal až romány vzniklými za okupace a soustřeďujícími se na charakteristiku osamělé, rozvrácené osobnosti v krizové době a na její tápavé hledání životních jistot (maršál Russworm v Osamělém rváči, Václav IV. v próze Král obléká halenu). Psychologické zaměření se projevilo – zvláště v druhém ze zmíněných románů – i v uvolněné syžetové stavbě a výrazném užití vnitřního monologu.
Po únoru 1948 se Kratochvíl nejprve snažil přizpůsobit normám socialistického realismu; v zájmu výchovně agitačního vyznění posiloval sociální typizaci postav a rozvíjel teze o úloze třídního boje v dějinách (romány z husitského období Mistr JanPochodeň). V polovině 50. let však projevil opět zájem o psychologii postav (próza z okolí Boženy Němcové Veronika) a v jeho tvorbě lze sledovat tendenci k výpravné dějovosti i zájem o příběh s dobrodružnými rysy (Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela, později Napoleon černého ostrova, Komediant). V 60. letech se vyhraňuje Kratochvílův sklon k životopisné próze, v níž se příběhy o osudových zvratech lidského života prolínají s faktografií (Dobrá kočka, která nemlsá – o grafiku Václavu Hollarovi, Život JanaAmose – o J. A. Komenském). Důraz na reálie a dokumenty je zřetelný v „románových kolážích“ ze 70. let, líčících evropský svět na počátku století (Evropa tančila valčík) a za první světové války (Evropa v zákopech), v nichž je osud jedince určován dějinami viděnými z pozic historického materialismu (vedle filmového zpracování se tento dvojromán dočkal i muzikálové adaptace).
Kratochvíl psal též romantické milostné příběhy z období vrcholného středověku (Lásky královské) a četné popularizující a dobrodružné příběhy pro mládež. Jeho dramatické pokusy (Loď, České jaro) měly povýtce knižní charakter.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o umění: Památné bitvy našich dějin (PP pro ml., 1937; přeprac. 1958); Bludná pouť (PP 1939); Osamělý rváč (R 1941; přeprac. 1955); Rokokový ostrov (R detekt., 1942, pod pseud. Petr Sabart; přeprac. s tit. Rokoková smrt, 1947); Povídky lásky a smrti: Legendy, balady a romance (1943; rozšíř. 1957); Loď (D 1944, i prem.); Rokle (filmová P, rozmnož., 1944, s J. A. Holmanem a J. Kalašem); Stopy (filmová P., rozmnož. 1944, s J. A. Holmanem); Král obléká halenu (R 1945); Pět milostných a jedna (PP 1946; poté in Povídky lásky a smrti); Hovory o umění (EE 1946); České jaro (D 1948, i prem.); Pochodeň (R 1950); Mistr Jan (P 1951); Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela (R pro ml., 1954); Obecná dramaturgie filmu. Přednášky pro Večerní školu filmové tvorby (skripta, 1955); Veronika (P 1956); Cesta za filmovým dramatem (film. publicistika, 1956, s F. Danielem); Povídky lásky a smrti (1957); Jan Hus (film. libreto, 1957, něm. a angl., s O. Vávrou); Báje a pověsti z Čech (1959; rozšíř. 1984, s odb. spoluprací J. Kramaříka); Objevitelé a dobyvatelé (PP pro ml., 1962); Komediant (P 1962); Základy filmové dramaturgie (skripta, 1963, s F. Danielem); Černá kočka přes cestu (libreto k muzikálu J. F. Fischera, rozmnož. 1963, prem. 1964, s F. Danielem); Cesta za příběhy (skripta, 1964, s F. Danielem); ABC scenáristiky (skripta, 1964, s F. Danielem a F. A. Dvořákem); Napoleon z Černého ostrova (R pro ml., 1966); Rytíři černé vlajky (R pro ml., 1969, s V. J. Kotěšovcem); Dobrá kočka, která nemlsá: Wenceslaus Hollar Bohemus (R 1970); Matyášův meč (R 1971); Čas hvězd a mandragor: Pražská léta Rudolfa II. (EE hist., 1972); Lásky královské (PP 1973; rozšíř. o Sny králů, s tit. Lásky královské, Sny králů, 1988); Evropa tančila valčík (R 1974); Život Jana Amose (R 1975); Evropa v zákopech (R, pokračování R Evropa tančila valčík, 1977; společně 1982); Cesty slova (nepodejná nakl. prémie, 1979); Čechy krásné, Čechy mé (vzpomínky a dokumentární PP, 1981; rozšíř. 1984); Jak psát hry pro film a televizi: Rukověť filmové a televizní dramaturgie a scénáristiky (skripta, 1981, s F. A. Dvořákem); Putování Jana Amose: Režisérský scénář (rozmnož. 1982, + O. Vávra); Národ sobě (LF 1983); Pavilon J (P 1983); Úryvky z nenapsaného deníku (bibliof., b. d. 1984); Panoptikum zašlých časů aneb Úsměvná svědectví historie (LF 1986); Třikrát před kamerou (film. scénáře: Putování Jana Amose, Komediant, Veronika, 1986, s O. Vávrou); Dům na slunci: Na Hamráčku (vzpomínky, 1988); scénicky: Závěť generála Godarda (1928); Orloj (1932); Nepokoření (libreto k opeře J. Kalaše, 1961).
Výbor: Komediant (1978, obsahuje: PP Bludná pouť, Komediant, Veronika).
Odborné a popularizační práce: Slováci a Praha (1931); O vývoji městské správy pražské od roku 1848 (1936); Malá dohoda (pro ml., 1937); Základní kámen Národního divadla (1939, + ed. řeči K. Sladkovského); Tisíciletou stopou československého lidu (1947; přeprac. pro ml. s tit. Českou minulostí, 1961); Dějiny československé v 99 odstavcích (1948); O tobě, Praho! (1948); Jan Hus (1952); Jan Žižka (1952); Jan Želivský (1953); Jan Hus, muž a doba (pro ml., 1955; přeprac. 1958); Obrázky z našich dějin pro 5. postupný ročník všeobecně vzdělávacích škol (1955, s V. Dřevem); Husitská kronika (pro ml., 1956); Dějiny (chronologický přehled událostí ČSSR, 1964, jen v cizích jazycích); Tchécoslovaquie – Histoire (1966, v pěti jazycích); Malé dějiny válek (pro ml., 1971).
Příspěvky ve sbornících a almanaších
: Sborník příspěvků věnovaných prof. dr. G. Friedrichovi k šedesátým narozeninám (1931); Památník Josefa Emlera (1936); 600 let Staroměstské radnice (1938); Srdce vlasti (1940).
Uspořádal a vydal: L. Kratochvílová: Vzpomínky na J. Vrchlického (1937).

LITERATURA

Bibliografie: S. Mouchová: M. V. K. ( propag. brožura Čs. spisovatele, b. d., 1974, bibliografie knižních titulů).
Knižně: J. Hrabák: M. V. K. (1979); Úryvky z nenapsaného deníku (jubilejní tisk k 80. narozeninám, Čs. spisovatel, b. d., 1984).
Studie a články: K. Krejčí: doslov, in Král obléká halenu (1945), k 2. vyd. (1948); M. Šotolová: doslov, in Povídky lásky a smrti (1957); F. Všetička: Pokus o M. V. K. (o tvorbě pro mládež), ZM 1966, s. 273; B. Dokoupil in Český historický román 1945–1965 (1987); týž in Čas člověka, čas dějin (1988); J. Hošna in sb. Česká historická próza 1945–1985 (1990); M. Řezník: M. V. K. jako historik, Historický obzor 1994, č. 1; J. Cieslar in Concettino ohlédnutí (1996); A. Haman: Mýtus dějin a demytizace v historické próze období normalizace, in: Normy normalizace (1996); M. Řezník: M. V. Kratochvíl a historická beletrie sedmdesátých let, in: Život je jinde...? (2002); Film a dějiny (ed. P. Kopal, 2005).
Recenze: Král obléká halenu: K. Polák, KM 1946, s. 34 * Veronika: jj (= J. Janů), NŽ 1957, s. 22 * Dobrá kočka, která nemlsá: J. Filip, NK 1971, č. 3; M. Nyklová, LD 24. 3. 1971 * Život Jana Amose: O. Rafaj, LM 1976, č. 8; Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 16; J. Brambora, Studia Comeniana et historica 1978, č. 16 * Evropa tančila valčík: H. Hrzalová, RP 26. 4. 1974; O. Rafaj, LM 1974, č. 5 * Evropa v zákopech: B. Dokoupil, Rovnost 13. 12. 1977; O. Rafaj, LM 1978, č. 2;
K životním jubileím: J. Hrabák, LM 1979, č. 1 + LM 1984, č. 1; D. Moldanová: Český jazyk a literatura 34, 1983/84, s. 229.
Nekrolog: D. Moldanová, LM 1988, č. 10.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Autor hesla: Aleš Haman (1995)
Aktualizace hesla: 12. 7. 2006 (kb)
 
zpět na hlavní stranu