Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Oldřich SIROVÁTKA

* 8. 9. 1925, Teresva (Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina)  
† 31. 7. 1992, Sádek (u Poličky) 
 
Folklorista, editor
 Otec – italský legionář – sloužil na Podkarpatské Rusi jako četnický praporčík; syn Tomáš Sirovátka (* 1950) je docentem sociologie na MU v Brně. – Obecnou školu začal Sirovátka navštěvovat v Oslavanech, kam jeho rodina přesídlila začátkem 30. let. Po maturitě na reálném gymnáziu v Ivančicích (1936–44) pracoval jako hornický pomocník na dole Kukla v Oslavanech. 1945–49 studoval na brněnské FF MU češtinu, filozofii a národopis (PhDr. 1950 prací Rým folklorního verše). Rok byl kulturním redaktorem v brněnské redakci Práce a po vojenské základní službě (1950–51) působil jako učitel na ZŠ v Benešově u Boskovic a poté v Brně-Jundrově. 1953 se stal Sirovátka vědeckým pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, kde v 60. letech vedl oddělení slovesné folkloristiky. 1972 byl převeden na brněnské pracoviště Ústavu pro českou a světovou literaturu (1988–90 včleněno do nově zřízeného Ústavu slavistiky ČSAV). 1990 se vrátil do Ústavu pro etnografii a folkloristiku a stal se vedoucím brněnské pobočky. Titul CSc. získal 1959 prací Písně a vyprávění horníků na Rosicku-Oslavansku, DrSc. 1991 prací Srovnávací studie o české lidové slovesnosti. Byl dlouholetým externím učitelem Ústavu evropské etnologie FF brněnské univerzity (od 1953), kde se 1966 habilitoval prací Srovnávací folkloristika a česká lidová slovesnost a 1967 byl jmenován docentem pro obor srovnávací folkloristiky; 1991 mu byl udělen titul profesor. Od 1988 vedl semináře folkloristiky také na tamní PdF. Působil ve vědeckých radách řady národopisných institucí a redakčních radách mnoha národopisných časopisů. Byl viceprezidentem komise pro lidovou poezii při Société internationale d’ethnologie et de folklore, dopisujícím členem Verein für Volkskunde, členem mezinárodní komise slovanského folkloru při Mezinárodním komitétu slavistů, vedoucím komise pro lidovou slovesnost Národopisné společnosti československé při ČSAV aj. Přednášel na folkloristických kongresech, konferencích a sympoziích ve většině evropských zemí.
 Publikovat začal básně v časopisech Jitro (od 1940) a Řád (od 1943), poezii uveřejňoval též v třebíčském ilegálním časopisu Vítr (1944–1945) a v tamní strojopisné edici Vysočina vydal sbírku Zpíváno stranou (1944). Pracemi z oblasti národopisu, později i literární vědy, a recenzemi folkloristických publikací i literatury pro děti přispíval do časopisů Naše Valašsko (Vsetín), Vlastivědný věstník moravský, Český lid, Radostná země (Opava), Časopis Matice moravské, Čs. etnografie, Acta ethnographica, Slovenský národopis (Bratislava), Slovácko (Uherské Hradiště), Národopisný věstník československý, Ethnologia Slavica, Národopisné aktuality (Strážnice), Zlatý máj, Česká literatura, Slavia, Slavica Pragensia, Deutsches Jahrbuch für Volkskunde (Berlín), Zeitschrift für Volkskunde (Stuttgart), Jahrbuch für Volksliedforschung (Berlín), Malovaný kraj (Břeclav), Slavistická folkloristika, Národopisná revue (Strážnice) aj., do deníků Rovnost, Brněnský večerníkLidová demokracie. Spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí. Napsal řadu předmluv a doslovů i ke knihám a edicím jiných autorů (Kamila Bednáře, Miloslava Bureše, Leontiny Mašínové, Evy Kilianové, Anežky Šulové, Josefa Haise Týneckého aj.). Podílel se úvody k jednotlivým oddílům na edici Karla Vetterla Lidové písně a tance z Valašskokloboucka 1 (1955) a Karla Vetterla a Zdenky Jelínkové Lidové písně a tance z Valašskokloboucka 2 (1960). – Z konference Život a kultura etnických minorit a malých sociálních skupin uspořádané v září 1995 k Sirovátkovým nedožitým 70. narozeninám, vyšel stejnojmenný sborník (1996). – Užíval šifer os a sir.
 Po mallarméovsky laděných verších publikovaných časopisecky vstoupil Sirovátka do literatury seifertovsko-hrubínovsky intonovaným cyklem „básní noci“, prostoupeným atmosférou okupace a války, motivy fronty procházející básníkovým domovem i nadějí prvních poválečných týdnů (Křižovatka). Další ráz Sirovátkovy tvorby určilo jeho profesní zaměření na folkloristiku, v níž se stal mezinárodně uznávaným odborníkem. Věnoval se jednak lidové písni, především baladě (Lidové balady na Slovácku, České lidové balady aj.), jednak všem žánrům folklorní prózy od pohádek a pověstí až po humorky a anekdoty. V některých oblastech – jako je vyprávění ze života nebo hornické písně a vyprávění – byla jeho práce průkopnická. Orientoval se na vědecké edice, přinášející přesné záznamy podání vypravěčů, respektive jejich zachycení sběrateli z 19. století (Moravské pohádky, kritická edice Kuldových Pohádek a pověstí z Rožnovska, doplněná o nevydané zápisy z pozůstalosti, výběr ze zápisů Kuldových následovníků Moravské národní pohádky a pověsti). Zaměřil se však také (někdy ve spolupráci s Evou Kilianovou nebo Martou Šrámkovou) na čtenářské adaptace pohádek (Čarovné ovoce, Jak čerti ukradli lidem smích, Plný pytel pohádek, nonsensové Lhářské pohádky aj.) a pověstí (Byly časy, byly, Poslední permoník, Král moravských vodníků, Brněnské kolo a drak, Živá voda aj.). Další soubory (Čarovná stolička, Běžel z lesa zajíček, Jak čerti ukradli lidem smích aj.) prokládal říkadly, příslovími, pořekadly a úryvky lidových písní. Čerpal přitom převážně ze zdrojů moravských, ale i jinoslovanských (Zlatý cop). Ve způsobu zpracování přihlížel k předpokládanému věku čtenářů. Třebaže užíval především spisovného jazyka, uchovával specifický kolorit nářečních výrazů a obratů a snažil se zachovat také mnohé rysy autentického lidového vypravěčství. Texty různé úrovně přitom stylisticky sjednocoval, aby vytvářely jednotný celek; hledal optimální varianty lidového textu, případně kombinoval motivy z různých variant. I tyto populární publikace doprovázel odbornými doslovy a kritickým aparátem. – V odborných folkloristických studiích Sirovátka dospíval od konkrétních analýz k zásadním teoretickým a metodologickým závěrům. Zaměřil se zvláště na sledování českého folkloru ve vztahu k folkloru ostatních slovanských národů, ale také k německému a vůbec západoevropskému, případně maďarskému a balkánskému (Česká lidová slovesnost a její mezinárodní vztahy, Srovnávací studie o české lidové slovesnosti). V návaznosti na Bedřicha Václavka se zabýval rovněž vztahem folkloru a literatury v přítomnosti; v práci Současná česká literatura a folklor upozornil na širokou škálu forem těchto kontaktů ve všech vrstvách současné literatury i v moderních prostředcích masové komunikace a na většinou zprostředkovaný vztah dnešních spisovatelů k folklorním pramenům při transponování folklorních podnětů do literatury. V knížce Literatura na okraji systematicky zmapoval širokou oblast české konzumní tvorby v jejím druhovém a žánrovém rozpětí, technice i proměnách.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, práce o národopise a literatuře: Zpíváno stranou (BB 1944, rozmnož.); Křižovatka (BB 1946); Byly časy, byly. Lidové pověsti z Moravy (pro děti, 1960); Rosicko-Oslavansko. Život a kultura lidu v kamenouhelném revíru (monografie, 1961, s K. Fojtíkem); Na Veveří devět věží. Pověsti z Brněnska (pro ml., 1962, s E. Kilianovou; poté in Král moravských vodníků); Zvonová studna (pověsti z Drahanské vysočiny, 1964, s E. Kilianovou; poté in Král moravských vodníků); Poslední permoník. České hornické pověsti (pro děti, 1965); Čarovné ovoce. Lidové pohádky z Moravy (pro ml., 1965, s E. Kilianovou); Česká lidová slovesnost a její mezinárodní vztahy (studie, 1967); Čertova tanečnice. Pověsti ze západní Moravy (pro ml., 1968, s E. Kilianovou; poté in Král moravských vodníků); Zlatý cop. Polské lidové pohádky (pro ml., 1972; rozšíř. a uprav. 1996); Lhářské pohádky (1972); Král moravských vodníků. Pověsti z Horácka a Podhorácka (1974, s E. Kilianovou, obsahuje rozšíř. vyd. souborů Na Veveří devět věží, Zvonová studna a Čertova tanečnice); Běžel z lesa zajíček (pohádky a říkadla pro děti, 1975); Byl jeden pes (B k omalovánkám J. Kovaříka, 1976); Martínkův přínos k vývoji české literární pohádky (1977, in Vojtěch Martínek, studie, + Z. Bár + P. Pešta); Jak čerti ukradli lidem smích. Pohádky z Valašska (pro děti, 1978); Státní hrad a zámek Boskovice (průvodce pro děti, doplněný pověstmi, 1978, s E. Kilianovou); Plný pytel pohádek. České pohádky (pro děti, 1978); Čarovná stolička. Pohádky z Hané (1979, s M. Šrámkovou); Brněnské kolo a drak. Pověsti z Brna (1982, s M. Šrámkovou); Devětkrát les, třikrát ves. Lidové pověsti z Hané (1982, s M. Šrámkovou); Folklor a folkloristika (příručka, Bratislava 1982, s M. Leščákem); Pod brněnským hradem. Pověsti z Brna (1984, s M. Šrámkovou); Současná česká literatura a folklor (studie, rozmnož., 1985); Čertova služba (pohádky, 1986); Živá voda. Lidové pověsti z Čech, Moravy a Slezska (1986, s M. Šrámkovou); Šest černých kohoutů. Pohádky a pověsti z Velkých Karlovic (1986, s M. Šrámkovou); Pohádky o pokladech (1988); Brunclík a lev (české pověsti pro děti, 1989); Literatura na okraji (studie, 1990); Jak pluli Hanáci přes moře a další rozpustilé pohádky z Čech a Moravy (1994); Srovnávací studie o české lidové slovesnosti (soubor studií, 1996, ed. J. Pospíšilová); Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře (studie 1998); Folkloristické studie (soubor studií, 2002); Lidové písně, pověsti a dětské hry z Boskovicka (soubor studií a edice, edd. I. Melkus a J. Pospíšilová, 2005).
Účast v týmových pracích: Čs. vlastivěda 3. Lidová kultura (1968); Handbuch des Volksliedes 2 (München 1975); Slovník literární teorie (1977; rozšíř. 1984); Slovník literárních směrů a skupin (1977; rozšíř. 1983); Proměny jihomoravské vesnice. Národopisné studie z Brumovic (1981); Lexikon české literatury 1 (1985), 2/1 a 2/2 (1993); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Čeští spisovatelé 20. století (1985); Sto let literatury v Rovnosti (1985); Česká literatura v boji proti fašismu (1987); Kniha o Čapkovi (1988); Podluží v lidové písni (1988); Město pod Špilberkem. O lidové kultuře, tradicích a životě lidí v Brně a okolí (1993, též vedoucí autorského týmu).
Příspěvky ve sbornících: 3. kongres folklorista Jugoslavije (Cetinje 1958); Internationaler Kongress der Volkserzählungsforscher in Kiel und Kopenhagen (Berlin 1961); Tagung der „International Society for Folk-Narrative Research“ in Antwerpen (Antwerpen 1963); 4. International Congress for Folk-Narrative Research in Athens (Athens 1965); Strážnice 1946–1965 (1966); Čs. přednášky pro 6. a 8 mezinárodní sjezd slavistů (1968, 1978); Man and Culture 2 (Praha 1968); Kontakte und Grenzen (Göttingen 1969); Lidové tradice (1971); Ľudová kultúra v Karpatoch (Bratislava 1972); Lidová píseň a samočinný počítač 1 a 3 (1972, 1975); Festschrift Matthias Zender (Bonn 1972); Súčasný stav etnomuzikologického bádania na Slovensku (Bratislava 1973); Folklor a scéna (1973); O životě písně v lidové tradici (1973); Tradice lidové kultury v životě socialistické společnosti (1974); Bedřich Václavek a úkoly marxistické kritiky (VO 1972; 1975); Životní prostředí a tradice (1975); Studia balcanica bohemoslovaca 2 (Brno 1976); Premeny ľudových tradícií v súčasnosti 1 (Bratislava 1977); Lidové umění a dnešek (1977); Bedřich Václavek – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1977); Tradice české meziválečné marxistické kritiky a budování socialismu v Československu (VO 1975; 1978); Frygickou čapku mám... (1978); Folklór társadalom Müvészet 2–3. Le folklorisme d’hier et d’aujourd-hui (Kecskemét 1978); Zdeněk Nejedlý, klasik naší vědy a kultury (1978); Strutture e generi delle letterature etniche (Palermo 1978); Pocta Josefu Dobrovskému. K demokratickým a internacionálním tradicím slavistiky (VO 1979; 1982); Masopustní tradice (1979); Interetnické vzťahy vo folklóre karpatskej oblasti (Bratislava 1980); Umění a kritika (1980); Sborník z mezinárodní literárněvědné konference Bezručova Opava 1978 (1980); Folklór a umenie dneška (Bratislava 1980); Dítě a tradice lidové kultury (1980); Revoluční proměny jihomoravského venkova (1981); Náš kraj (1982); Vývoj teorie a kritiky literatury pro mládež (1982); Umělecká kritika a její úloha v současné době (1982); České drama v epoše socialismu. 1945–1981 (1982); Svatební obřad. Současný stav a proměny (1983); Socializace vesnice a proměny lidové kultury 2 (1983); Čs. slavistika 1983. Literatura, folklor (1983); Úloha literární a divadelní kritiky v socialistické společnosti (1983); Strážnice 1983 (1983); Tradice lidovosti v moderním umění (1984); Čtvrtstoletí bezručovského bádání. 1958–1983 (1985); Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literární vědy a folkloristiky (VO 1983; 1986); František Halas – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1987); Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literárrní vědy a folkloristiky (VO 1986; 1987); Tradice lidové slovesnosti v současné literatuře (1987); Přírodní tematika v literatuře (1987); Čs. slavistika 1988. Literatura, folklor (1988); Regionální prvky v literárním textu z didaktického hlediska (1988); Čtyřicet let literatury v Severomoravském kraji (1945–1985) a aktuální problémy regionalismu (1989); Literární dědictví a mládež (1988); Česká historická próza 1945–1985 (1990); Čs.-bulharské kulturní vztahy (1990); Josef Věromír Pleva – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1990); Folklórne žánre – archívy – katalógy (Bratislava 1991); Studia o literaturach i folklorze Słowian dedykowane Józefowi Magnuszewskiemu (Warszawa 1991); Litteraria humanitas. Genologické studie 1 (1991); Morava v českém státě včera, dnes a zítra (1992); Leute in der Gross-Stadt (Brno 1992); Ethnokulturelle Processe in Gross-Städten Mitteleuropas (Bratislava 1992); Náboženství v českém myšlení (1993).
Uspořádal, vydal a redigoval: Boskovický zpěvníček (sb. lidových písní, 1953); Písně z Hané (sb. lidových písní, 1954, s M. Jirouškem); Veselosti nikdy dosti. Lidová vyprávění z Moravy (1956, s K. Fojtíkem); Slezské písně z Třinecka a Jablunkovska (sb. lidových písní, 1957, s J. Gelnarem); Pohádky z Moravy (1959, s J. Chloupkem); B. M. Kulda: Pohádky a pověsti z Rožnovska (1963) + Zakletý vrch (1965) + Švec hrdina (1970); Kdo nevěří, ať tam běží (říkadla a písničky pro děti, 1963); Lidové balady na Slovácku (antologie, 1965); Tschechische Volksmärchen (Düsseldorf–Köln am Rhein 1969, překl. G. Oberdorffer); Slawische Märchen (Praha 1971, s R. Lužíkem a V. Stanovským; Hanau am Main 1973; též rus. 1972, franc. 1973, angl. 1974, fin. 1974, švéd. 1975, japon. 1976); Lidové písně z Podluží. Písně J. Turečka v zápisech F. Kyselkové (1975, s K. Vetterlem); České lidové balady (antologie, 1983, s M. Šrámkovou); Moravské národní pohádky a pověsti. Ze sbírek J. Menšíka, J. Pleskáče, K. Orla, J. Soukopa a V. Švédy (1983, s M. Šrámkovou a J. Víškovou); Ach, ta láska (výbor z české brakové literatury, 1984); Katalog českých lidových balad (1. Demonologické náměty, 2. Legendární náměty, 1990, s M. Šrámkovou); Měl tatíček, měl tři dcery (výbor z českých a slovenských balad pro ml., 1990, též překl. slovenské balady); Polnische Märchen (Praha 1990, do něm. překl. M. Vaníčková); Čítanka české lidové slovesnosti (skripta, 1992).

LITERATURA

Bibliografie: an.: Soupis národopisných prací O. S., Národopisné aktuality 1985, s. 93; M. Válka: O. S. (1925–1992, za spolupráce R. Jeřábka), Bibliografická příloha Národopisné revue 1993, č. 5.
Studie a články: R. Jeřábek: K nedožitým sedmdesátinám O. S., in Život a kultura etnických minorit a malých sociálních skupin (1996), s. 7-10.
Recenze: Křižovatka: J. S., Akord 13, 1946/47, s. 314 * Veselosti nikdy dosti: D. Rychnová, Český lid 1957, s. 31 * Pohádky z Moravy: D. Klímová-Rychnová, Český lid 1960, s. 223 * Byly časy, byly: J. Voráček, ZM 1960, s. 558 * Na Veveří devět věží: J. Bodláková, ZM 1963, s. 91 * Kdo nevěří, ať tam běží: J. Červenka, ZM 1964, s. 169 * Poslední permoník: V. Stanovský, ZM 1966, s. 524 * Čarovné ovoce: V. Vařejková, Komenský 90, 1965/66, s. 511 * Lidové balady na Slovácku: Z. Horálková, Český lid 1966, s. 234 * Česká lidová slovesnost a její mezinárodní vztahy: J. Jech, Český lid 1970, s. 106 * Tschechische Volksmärchen: Ske (A. Satke), Český lid 1971, s. 50 * Běžel z lesa zajíček: H. M. (H. Mirvaldová), ZM 1975, s. 571 * Zlatý cop: K. Pelikánová, Národopisné aktuality 1975, s. 48 * Plný pytel pohádek: H. Mirvaldová, ZM 1979, s. 241; A. Satke (též ad Čarovná stolička), Český lid 1980, s. 55 * České lidové balady: J. Fiala, Český lid 1984, s. 188 * Současná česká literatura a folklor: B. Dokoupil, Tvorba 1985, č. 38, příloha Kmen; N. Sieglová, ZM 1985, s. 630; L. Sochorová, ČL 1986, s. 284; H. Popelová, Český lid 1987, s. 60 * Brněnské kolo a drak + Devětkrát les, třikrát ves: B. Beneš, Národopisné aktuality 1985, s. 39 * Šest černých kohoutů: O. Chaloupka, ZM 1987, s. 246 * Živá voda: B. Šindelářová, ZM 1988, s. 439 * Literatura na okraji: L. Merhaut, LitN 1990, č. 9; B. Dokoupil, Duha 1990, č. 3; H. Šmahelová, ČL 1990, s. 553; Z. Heřman, Tvar 1990, č. 14 * Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře: J. Poláček, Universitas 2000, č. 3 * Lidové písně, pověsti a dětské hry z Boskovicka: A. Zobačová, Národopisná revue 2005, č. 4.
K životním jubileím: V. Frolec, Národopisné aktuality 1975, s. 287; E. Doupalová: (k šedesátinám), ZM 1985, s. 539; P. Pešta, Duha 2000, č. 3; E. Koudelková, Ladění 2002, č. 3
Nekrology: R. Jeřábek, Národopisná revue 1992, s. 99; M. Uhlířová, ZM 1992, s. 364; A. Satke, Český lid 1993, s. 159.

Autor hesla: Pavel Pešta (1998)
Aktualizace hesla: 30. 11. 2006 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2006 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu