Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František KOVÁRNA

* 17. 9. 1905, Krpy (u Mělníka)  
† 19. 6. 1952, New York (USA) 
 
Výtvarný teoretik a kritik, prozaik a esejista
 Pocházel z mlynářské rodiny. Bratr Václav Kovárna (nar. 1896) byl akademický malíř. – Kovárna navštěvoval gymnázium v Mladé Boleslavi (1916–22) a Praze (mat. 1924). V letech 1924–27 a 1929–30 studoval estetiku a dějiny literatury, divadla a umění na FF UK (profesoři Miloslav Hýsek, Antonín Matějček, Václav Tille, Otakar Zich; PhDr. 1931 prací Antonín Slavíček). Psal výtvarné referáty do denního i kulturního tisku (výtvarný referent v Právu lidu od 1924), působil jako redaktor časopisů Signál (1928), Host (1928–29, obrazová část) a Volné směry (1928–31). Roku 1931 se postavil za skupinu vyloučených ze Sdružení výtvarných umělců Mánes, odešel z Volných směrů a stal se tajemníkem Klubu Za starou Prahu (1931 redigoval Za starou Prahu. Věstník pro ochranu památek). V roce 1924 podnikl cestu do Itálie, na přelomu 20. a 30. let do Francie a několikrát do Německa. Od roku 1932 byl asistentem a od 1935 docentem v Ústavu dějin umění UK (habilitoval se prací Malířství ornamentální a obrazové). Spolupracoval na dodatcích Ottova slovníku naučného, později psal hesla pro Enciclopedia Italiana. Od roku 1938 byl učitelem na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství, od roku 1939 pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Za okupace pobýval s rodinou v osadě Bezmíř na Voticku. V roce 1946 byl navržen ke jmenování mimořádným profesorem estetiky na FF MU v Brně, k němuž však nedošlo. Roku 1947 se stal řádným profesorem estetiky na PF UK v Praze. Od dubna 1948 žil v exilu. Nejprve působil jako profesor Masarykových kolejí v Ludwigsburgu (Německo), v roce 1949 vydával v Paříži spolu s Janem Čepem bulletin Tchécoslovaquie libre a roku 1951 vydal jediné číslo česky psaného literárního časopisu Stopa. Od října 1951 žil v New Yorku, kde o rok později zemřel.
 Kovárna debutoval roku 1923 ve Studentském časopisu a Apollónu. Kromě časopisů, v nichž působil, spolupracoval jako publicista a výtvarný kritik soustavně především s Kritickým měsíčníkem, dále přispíval do Topičova sborníku (1926), Kmene, Reflektoru (1927 zde román Město v naftových pramenech), Literárních novin, Literárního světa, Literárních rozhledů, Rozhledů, Salonu, Rozprav Aventina, Panorámy, Českožidovského kalendáře, Slavische Rundschau (Vídeň), Observer (Londýn), později do Svobodného zítřku (1946, od 1948 vycházel v exilu v Paříži), Zpravodaje čs. emigrace (Paříž, 1949) aj. Několik jeho textů vyšlo posmrtně také v hamburské Sklizni. Účastnil se několika sborníků, je autorem řady předmluv a doslovů k publikacím o výtvarnících. V pražském Ústředním Legio-nakladatelství řídil Knihovnu Nová panorama (1927), pro nakladatelství Václav Petr redigoval knižnici Svazky úvah a studií (1939–48) a Plány a díla (od 1941, zaměřeno na české vědecké myšlení).
Tři aktovky z knihy Půlnoc nad Prahou natočil a vysílal Čs. rozhlas (r. Radovan Lipus, 2001). – V roce 1994 natočila Česká televize dokumentární film Hlas Františka Kovárny. – Kovárna je nositelem Řádu TGM III. třídy (1991).
Užíval šifer F. K., -rna.
 

Kovárnovy první beletristické práce, román Živí a mrtví a soubor povídek Bojácní a rváč, vznikaly pod vlivem expresionistické poetiky: vyznačuje je důraz na emocionální zobrazení postav i vypjatost příběhů, výrazná citovost a vizualita, zájem o postavy ze společenské periferie. Obdobné rysy nese i poezie ze sbírky Na břehu. Tuto poetiku Kovárna opouští v lyrických prózách souboru Bezmíř, které reflektují přírodní motivy z okolí Votic na Benešovsku, kde trávil s rodinou léta okupace, a současně směřují k obecnějším úvahám o významu lidské pospolitosti a sounáležitosti, jejichž základem a přirozeným prostředím je Kovárnovi především vesnice. Dobově aktuální reflexe jsou příznačné i pro knihu Listy mrtvému příteli, v níž se autor soustředil na palčivý problém rozpadlého vztahu k blízkému člověku, k německému kamarádovi, který podlehl nacistické ideologii. Dvanáct dopisů stylizovaných jako fiktivní dialog bez odpovědí, datovaných do prvních dvou měsíců roku 1943, je historicky a filozoficky poučenou, osobně emocionálně angažovanou a bolestnou analýzou přerodu inteligentního a kultivovaného člověka v přesvědčeného souvěrce a vyznavače fašismu. Problém konfliktu mravnosti s politikou prostupuje i autorovo poslední, již v americkém exilu vydané dílo: čtyři jednoaktovky situované do poúnorové Prahy (Půlnoc nad Prahou). Jejich hrdiny, reálné osobnosti politické (Klement Gottwald, Václav Kopecký) i kulturní (Vítězslav Nezval, Marie Majerová, Boris Pasternak), zde Kovárna staví do vypjatých situací, v nichž jsou konfrontovány s mravními principy. Kniha je doplněna úvahou o dialogu a monologu jako projevech demokratického a totalitaristického principu lidského myšlení.
Těžiště Kovárnova díla leží především v obecné estetice a v pracích věnovaných výtvarnému umění. V esejích se soustředil na české umění a jeho evropský kontext. Je autorem syntetické studie (Současné malířství) o domácím a evropském umění v časovém rozpětí od impresionismu po současnost. Monograficky se věnoval např. Vincenci Benešovi, Pravoslavu Kotíkovi, Ludvíku Kubovi, Antonínu Slavíčkovi, Miloslavu Holému, Františku Kavánovi. Z obecně estetických témat jej zajímaly především protiklady racionalistického a intuitivního přístupu k umělecké tvorbě (Jedna a jedna jsou tři), problém předmětného charakteru výtvarného zobrazení (Malířství ornamentální a obrazové) a otázky recepce umělecké tvorby (Výtvarné epištoly). Dobové okolnosti ho přivedly také ke kulturněpolitické publicistice liberální myšlenkové orientace (Česká střízlivost a český patos, Socialismus a národní kultura).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře a umění: Živí a mrtví (R 1926); Bojácní a rváč (PP 1926); Jedna a jedna jsou tři (EE 1929); Antonín Slavíček (monografie, 1930); Na břehu (BB 1932); Současné malířství (studie, 1932); Vincenc Beneš (monografie, 1933); Malířství ornamentální a obrazové (studie, 1934); Ludvík Kuba (monografie, 1935); K. M. Čapek Chod (studie, 1936); Pravoslav Kotík (monografie, 1937); Česká střízlivost a český patos (E 1939); Karel Kotrba (monografie, 1939); Bezmíř (PP 1940); České malířství let devadesátých (studie, 1940); Miloslav Holý (monografie, 1940); František Kaván (monografie, 1941); Výtvarné epištoly (1941); Jan Kojan (monografie, 1945); Listy mrtvému příteli (EE 1946); O kulturu v socialismu (E 1946); Socialismus a národní kultura (E 1946); O sebeurčení našeho malířství (E 1948); O jedné z příčin února (úvaha, Kodaň 1951); Půlnoc nad Prahou (DD, New York 1952); Z literární pozůstalosti Františka Kovárny (BB, PP New York 1953).
Překlady: A. Panzini: Já jsem pán (1925); L. Pirandello: Sirný dým (1927) + Jeden, nikdo, sto tisíc (1929); B. Crémieux: Panoráma soudobé literatury italské (1930); G. Duhamel: Obrazy z budoucího života (1930); V. Baumová: Lidé v hotelu (1933).
Příspěvky ve sbornících: F. X. Šaldovi (1932); Národ sobě. Národní divadlo a jeho umělecké poklady (1940); Z doby Boženy Němcové 2 (alm. Chudým dětem, 1945); Kulturní jednota a její program (1947); Neviditelný domov (Paříž 1954); Zahrada v zemi nikoho (Stockholm 1955); Peníz exulantův (Mnichov 1956).
Uspořádal, vydal a redigoval
: Strom (sb., 1924); Zemi milované. Mánesův odkaz národu (1939); F. X. Šalda: Hájemství zraku (1940, s L. J. Živným); J. Arbes: Český vyhnanec (1941, in Dílo J. A., sv. 10, s K. Polákem); spisy: Sebrané spisy B. Havlasy (1927–28).

LITERATURA

Studie a články: (zu), Výročí české uměnovědy, LidN 18. 6. 1992, příl. Národní 9, č. 25; Z. Urbánek in Stvořitelé světa pokračují (1996); V. A. Debnár, František Kovárna – zapálený vyslanec své vlasti, LitN 2005, č. 21.
Recenze: Živí a mrtví: E. Vachek, Pramen 6, 1925/26, s. 401; A. M. Píša, Sever a východ 1926, s. 180; J. Fučík, RP 13. 6. 1926; V. Brtník, Venkov 4. 11. 1926; P. F. (= P. Fraenkl), RA 2, 1926/27, s. 131 * Na břehu: V. Hrbek (= Z. Kalista), Lumír 58, 1931/32, s. 529; P. F. (= P. Fraenkl), Naše doba 39, 1931/32, s. 642; J. Knap, Venkov 4. 5. 1932; AMP (= A. M. Píša), PL 13. 5. 1932; F. X. Šalda, ŠZáp 5, 1932/33, s. 107 * K. M. Čapek Chod: B. V. (= B. Václavek), Index 1936, s. 102; A. N. (= A. Novák), LidN 10. 2. 1936; AMP (= A. M. Píša), PL 26. 2. 1936 * Bezmíř: amp. (=A. M. Píša), Národní práce 8. 2. 1941; -ühl- (= B. Mühlstein), Naše zprávy 1941, č. 2; V. T. (= V. Tichý), Dělnická osvěta 1941, s. 118; J. Janů, Střední škola 1941, s. 342; V. Grulich, Řád 1943, s. 41 * Listy mrtvému příteli: A. Hrubý, KM 1946, s. 197.
Nekrolog: J. Čep, Skutečnost (Paříž) 1952, č. 5/6.
Archiv: LA PNP, osobní fond, zpracováno v 1. stupni evidence.
Autor hesla: Miroslav Zelinský (1994)
Aktualizace hesla: 31. 8. 2006 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 31. 8. 2006 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu