Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vašek KÁŇA

* 23. 4. 1905, Kralupy nad Vltavou  
† 30. 4. 1985, Praha  
 
Dramatik a prozaik
 Vlastním jménem Stanislav Řáda, od začátku užíval pseudonymu, jejž vymyslel Eduard Urx. Byl třetím z devíti dětí deputátního kočího, který padl v prvním roce světové války. První třídu obecné školy navštěvoval v Hostíně u Kralup nad Vltavou, zbývající třídy a dva ročníky měšťanské školy dochodil v Praze. Zde se také začal učit strojním zámečníkem, doučil se v polepšovně v Opatovicích nad Labem. Po roce 1925 následovala doba toulek po Rakousku a Jugoslávii, kde příležitostně pracoval jako zemědělský dělník, elektroinstalatér, rybář a ve svém výučním oboru. Koncem 20. let začal pod vlivem Gorkého bosáckých povídek psát; v listopadu 1930 byl (spolu s Bedřichem Václavkem, Lubomírem Linhartem a Vladem Clementisem) vyslán do Charkova na 2. mezinárodní konferenci proletářských revolučních spisovatelů a stal se dopisovatelem a reportérem komunistického tisku. V průběhu 30. let se uchytil jako brusič v továrně Českomoravská-Kolben-Daněk v Praze, od roku 1945 pracoval jako novinář, naposledy v Literárních novinách (do důchodu odešel v roce 1965). Za tzv. normalizace byl postižen zákazem publikační činnosti.
 Od 1930 přispíval do časopisu Tramp a do Rudého práva, dále publikoval v Haló novinách, Rudém večerníku, Tvorbě, Národním osvobození, Novém životě, Literárních novinách a Světě práce. Podle hry Parta brusiče Karhana byl natočen film Karhanova parta (1951, r. Zdeněk Hofbauer a Václav Wasserman, sc. Jan Kaplan a Jaroslav Hulák), rozhlasovou úpravu téže hry vysílal Čs. rozhlas (1949). V roce 1997 toto dílo inspirovalo vznik inscenace Marka Pivovara a Radovana Lipuse Rychlé frézy v ND moravskoslezském. Pravděpodobně neuvedena a nepublikována byla hra Deputátníci (b. d., k dispozici v knihovně Divadelního ústavu v Praze).
 Na Káňovu vstupu do literatury se společně podílely naléhavé osobní pohnutky (potřeba vypořádat se s traumatem proletářského dětství a jinošství a snaha přispět k nastolení sociální spravedlnosti) a tendence nové vlny proletářské literatury ze začátku 30. let, konkrétně povýšení reportáže na první místo v žánrovém žebříčku a spoléhání na příliv talentů přímo z řad dělnické třídy. Z pětice prvních Káňových knih měla k publicistickému pólu nejblíž reportáž na bázi cestovního deníku Zakarpatsko, ostrá polemika s vládní politikou na Podkarpatské Rusi, k beletristickému pólu pak svazky SomráciPasáci, flinkové a tuláci, portréty deklasovaných lidí z pražské periferie; „opožděnými“ reportážemi lze nazvat autobiografické retrospektivy Káňova válečného dětství (Nenávidím) a jinošství prožitého v polepšovně (Dva roky v polepšovně). Právě na tuto linii navázal Káňa po válce jednak přepracováním a románovým dotvořením raných autobiografických prací (Válkou narušení, Kluk z polepšovny), jednak pozorností věnovanou v publicistice i povídkové próze osudům a nápravě mravně narušené mládeže (Cesty do života). Ucelenou kapitolu v Káňově díle tvoří reportáže a divadelní hry ze začátku 50. let, bezprostředně podporující poúnorovou moc svou agitací ve prospěch nového, tzv. socialistického vztahu k práci; z nich se zejména obě výrobní dramata (Parta brusiče Karhana, Patroni bez svatozáře) výrazně podílela na formulaci cílů i prostředků dobové oficiální literatury.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Dva roky v polepšovně (P 1930); Pasáci, flinkové a tuláci (PP 1931); Somráci (PP 1931); Zakarpatsko/Karpathenland (Rp 1932); Nenávidím (P 1936); Parta brusiče Karhana (D 1949, i prem.; uprav. 1952); Válkou narušení (R 1951); Patroni bez svatozáře (D 1953, prem. 1952); Byl jsem při tom (RpRp 1954); Cesty do života (PP, RpRp 1964); Kluk z polepšovny (R 1965; přeprac. knihy Válkou narušení).
Příspěvek ve sborníku: Oheň a růže (1961).

LITERATURA

Studie a články: L. Novomeský: předmluva in Dva roky v polepšovně (1930); E. E. Kisch: předmluva in Somráci (1931); E. F. Burian: předmluva in Parta brusiče Karhana (1950); Z. Pochop: Spisovatel současník, LitN 1955, č. 17; J. Hájek in Čas dramatu (1957); P. Janoušek: Utkání s divákem, Divadelní revue 1991, č. 2, též in Studie o dramatu (1993).
Recenze:Dva roky v polepšovně: I. Olbracht, LitN 5, 1930/31, č. 3, též in O umění a společnosti (1958) * Nenávidím: G. Včelička, Tvorba 1936, s. 215 * Parta brusiče Karhana: Z. Bláha, Tvorba 1949, s. 306; J. Hájek, RP 5. 4. 1949, E. F. Burian, Umělecký měsíčník 1948/49, s. 150 * Válkou narušení: J. Pilař, NŽ 1952, s. 731 * Patroni bez svatozáře: F. Tetauer, Divadlo 1953, č. 10
K životním jubileím: J. Petrmichl, NŽ 1955, č. 4; V. Forst, RP 23. 4. 1965.
Nekrolog: (ok), Listy (Řím) 1985, č. 5.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Jiří Opelík (1995)
Aktualizace hesla: 8. 8. 2006 (ef)
 
zpět na hlavní stranu