Slovník české literatury po roce 1945

Miloš KIRSCHNER

* 16. 4. 1927, Praha

† 2. 7. 1996, Praha

Dramatik, divadelník, loutkoherec

Pocházel z rodiny úředníka. Dětství, s výjimkou krátkého pobytu v Plzni a Strakonicích, prožil v Praze. Již během studií na reálném gymnáziu (mat. 1946) hrál pod vedením svého otce, zaníceného loutkáře, v Libni amatérské loutkové divadlo. Po přerušení studia na Právnické fakultě UK (1946–1949) absolvoval vojenskou službu (1949–1951) a roku 1951 nastoupil do angažmá v Divadle Spejbla a Hurvínka. Od roku 1952 alternoval s Josefem Skupou, který v Kirschnerovi vychovával svého nástupce, roli Hurvínka, po Skupově smrti (1957) se stal jeho pokračovatelem. V této době také začal psát první divadelní texty. V šedesátých letech se stal vůdčí osobností souboru, roku 1966 ředitelem Divadla Spejbla a Hurvínka, s nímž mj. uvedl loutkové hry z repertoáru divadla v mnoha jazykových mutacích v řadě zemí světa. – Jeho třetí manželkou byla Helena Štáchová (1944–2017), herečka, autorka divadelních her a režisérka, dramaturgyně a od roku 1996 ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka. Jejich dcera Denisa Kirschnerová píše hry pro Divadlo Spejbla a Hurvínka (Mlsný Hurvínek, prem. 2001, Hurvínkova Nebesíčka, prem 2013 ad.), stejně jako syn Miloš Kirschner ml. (Hurvínek mezi osly, prem. 2011 ad., též pod jménem Miki Kirschner).

Miloš Kirschner byl autorem a spoluautorem řady divadelních her pro děti i dospělé a významně se jimi podílel na repertoáru Divadla Spejbla a Hurvínka. Na začátku své literární dráhy působil v tvůrčí skupině mladých loutkoherců, nazvané Salamandr (1957–1961, dalšími členy byli Jan Dvořák, Miloš Haken, Luboš Homola a Miroslav Vomela), která hledala nové dramaturgické přístupy a ve svých inscenacích se pokoušela experimentovat (Cirkus v divadle, 1959; Velegrandteátr Spejbl, 1959; Spejbl v jámě lvové, 1960 nebo pořady Expo 58 a Expo 59). Autorskou spoluprací přispíval také ke kolektivním dílům, mj. pořadům pro zahraniční zájezdy (Galakoncert 78, pův. Kaleidoskop 78 pro Japonsko, 1978) nebo komponovaným a retrospektivním pořadům (Hurvínkův návštěvní den, 1989, pův. premiéra pod názvem Hurvínkovy taškařice, autor B. Šulc; Spejbl a Hurvínek bilancující a balancující, 1995, autorka H. Štáchová). Významná je Kirschnerova činnost v Čs. rozhlase a Čs. televizi (mj. seriály Večerníčků Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka, 1972 a Znovu u Spejbla a Hurvínka, 1974); podílel se rovněž na snímcích Hurvínek to zařídí (1960, r. Oldřich Lipský) a Hurvínek hledá Žeryka. Jako autor a interpret stál u vzniku mnoha gramofonových desek a dalších zvukových nosičů (např. u vydavatelství Supraphon, Tommü Records ad.), včetně cizojazyčných nahrávek.

Kirschnerova literární tvorba (většinou se spoluautory) vyrůstá z jeho tvorby loutkoherecké a je dána především populárními loutkami Spejbla a Hurvínka. Po jejich převzetí od Josefa Skupy se Kirschnerovi podařilo vyřešit úkol, jak tyto úspěšné náhrady tradičních loutkových typů včlenit do současnosti, aniž by ztratily původní charakter. Své pojetí Kirschner realizoval nejdříve v krátkých předscénových dialozích a ve hrách pro dospělé (Srdečné metamorfóry, Amorosiáda), v nichž potlačil původní omezenost a groteskní měšťácký konzervatismus postavy Spejbla a zároveň ztlumil konfliktní napětí mezi Spejblem a Hurvínkem ve prospěch jejich partnerství a dialogických úvah o světě. Hlavní devizou Kirschnerových her pro děti je laskavý, srozumitelný humor i nevtíravá didaktičnost. Hurvínkova aktivita, provokativní smělost, zvídavost i jeho omyly a lumpárny tu vytvářejí zápletky a dramatické situace, v nichž jsou zpravidla demaskováni a zesměšněni buď jeho protihráči (Hurvínkův sněhulák), nebo i jeho vlastní falešné životní představy (Past na Hurvínka). Kirschner spolupracoval rovněž na komponovaných jevištních pásmech, kontrapunkticky střídajících pantomimické loutkářské výstupy s hranými scénkami a dialogy Spejbla a Hurvínka a poeticko-lyricky laděné vizuální scény se zhuštěnou komikou pointovaných dialogů (např. Hurvínkovi na dobrou noc). Z podobných principů vychází i Kirschnerova činnost mimodivadelní (rozhlas, nahrávky, film).

BIBLIOGRAFIE

Loutkové hry a pohádky: Amorosiáda (scénické pásmo, rozmnož., 1966, s M. Hakenem, prem. 1956); Past na Hurvínka (D pro děti, rozmnož., 1971, s V. Strakou, prem. 1971); Hurvínkovy večerníčky pro kluky i pro holčičky (PP pro děti, 1981, s V. Strakou); Hurvínek hlavou rodiny (P pro děti, 1984, s V. Strakou); Hurvínkovy bláhovosti (P pro děti, 1987, obsahuje: Hurvínkův koncert, Hurvínkova besídka, Hurvínkův poklad); Hurvínkovy třesky plesky: Zahrajme si divadlo (D pro děti, 1991, s V. Strakou); scénicky: Šestý den je sobota (1957, s J. Janovským, M. Hakenem a J. Dvořákem); Srdečné metamorfóry (scénické pásmo, 1964, s M. Hakenem); Hurvínkovi k narozeninám (1965, podle V. Řezáče; text nově nastudován 1976 a 1983); Hurvínkovi na dobrou noc (scénické pásmo, 1969, s M. Hakenem); Amorosiáda 2 (scénické pásmo, 1969, s M. Hakenem); Mnoho Spejblova povyku pro nic (scénické pásmo, 1972); Páně Spejblovy zálety do minula (1972, s A. Kneifelem, P. Grymem a Z. Juřenou); Hurvínkův sněhulák (1973, s V. Strakou, obnovená premiéra 1981); Mnoho Spejblova povyku pro nic (1973); Hurvínkova strašidýlka (1976, s P. Grymem); Katastrofa v katastru O (1977, s J. Plachetkou); Spejbl story (1987, s J. Melíškem); V Praze je blaze (1981, s J. Středou); Experiment u Spejblů? (1988, s J. Melíškem a L. Homolou, texty písní I. Fischer); Dotýkat se hvězd (1991, s M. Šulcem); Spejblova East side story (1993, s M. Čechem, angl. verze 1992).
Výbor: Spejbl und Hurvínek Texte 1–3 (Berlín 1975–78, přel. V. Labská).
Diskografie on-line (představitel S + H Miloš Kirschner): (zde).
Filmografie on-line: film (zde); televize (zde); VHS (zde); dvd (zde).
Soupis rozhlasových her a seriálů: (zde).

LITERATURA

Knižně: J. Malík: Úsměvy dřevěné Thálie (1965); Divadlo S + H (sb., 1972); Spejblův magazin (sb., 1986); Národní umělec M. K. (sb., 1987, ed. P. Grym); P. Grym: Klauni v dřevácích (1988); P. Grym: Divadlo dřevěných hvězd. Fakta a dokumenty o historii Divadla S + H (1990); D Kirschnerová: Spejbl a Hurvínek... na nitkách osudu (2010).
Studie a články: R. Krátký: Spejbl a Hurvínek ve světě, Almanach Klubu čtenářů 1961, léto; Lg.: M. K. + S + H, Čs. loutkář 1972, č. 2; M. Česal: O klasických českých figurách aneb S + H trochu jinak, Čs. loutkář 1980, č. 10; Z. K. Slabý: O dvou českých loutkářích, ZM 1996, č. 4; K. Makonj: O párovosti S+H a jedinečnosti MK, Loutkář 2002, č. 2; F. Černý: O Kirschnerově humoru a jeho věrnosti loutkám, Loutkář 2007, č. 2; F. Černý in Portréty pražských herců (2010).
Recenze: Hurvínkovi k narozeninám: M. Česal, ZM 1966, č. 5 * Past na Hurvínka: (el) (= H. Holejšová), LD 23. 9. 1971 * Spejbl und Hurvínek Texte: F. Černý, Tvorba 1975, č. 38, příl. Divadelní tvorba * Spejbl a Hurvínek ve vesmíru: (fk) (= F. Knopp), LD 26. 1. 1978.
K životním jubileím: Gm (= P. Grym), G 1977, č. 3; P. Grym, Květy 1987, č. 12; F. Černý, Loutkář 1997, č. 3.
Rozhovory: L. Tomešová, RP 8. 10. 1983, příl. Haló sobota; Z. Bromová, Kulturní práce 1988, č. 7; F. Černý, Loutkář 1997, č. 3; K. Makonj, Loutkář 2002, č. 2.
Vzpomínky: P. Grym in Hovory u Spejblů. Příběhy z divadla i ze života (1990); H. Štáchová in Hurvínkova magická sedmička (1997); V. Filip – L. Štědrá, in Potomci slavných žijí mezi námi 3 (2002); H. Štáchová in Život na nitích (2005).
Nekrology: Z. A. Tichý, MFD 3. 7. 1996; P. Grym, Denní Telegraf 11. 7. 1996; F. Černý, DivN 1996, č. 15.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Divadlo Spejbla a Hurvínka
Planetka Spejbla a Hurvínka

Autor hesla: Alica Dubská (1995)

Aktualizace hesla: 5. 5. 2017 (av)

Aktualizace bibliografie: 5. 5. 2017 (av)

zpět na hlavní stranu