Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Alex KOENIGSMARK

* 27. 5. 1944, Plzeň 
† 23. 1. 2013, Praha 
 
Prozaik, dramatik, televizní a filmový scenárista, autor rozhlasových her
 Syn básníka, prozaika a dramaturga Josefa Koenigsmarka a malířky Aleny Koenigsmarkové (1919–2010). Po skončení základní školy (1958) se vyučil kameníkem, od roku 1960 pak studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích v Podkrkonoší (maturoval zde však až po absolvování dvouleté vojenské služby v roce 1966). Studia dramaturgie a scenáristiky na pražské FAMU (1967–1973, mj. u Milana Kundery) ukončil scénářem Sbohem, Giovanni a esejem Jak umírají filmoví hrdinové. V letech 1973–1974 byl zaměstnán jako dramaturg Filmového studia Barrandov, v letech 1975–1990 byl spisovatelem z povolání (s výjimkou roku 1979, kdy byl dramaturgem Činoherního studia v Ústí nad Labem). V roce 1990 se stal ředitelem odboru umění Ministerstva kultury ČR. Od roku 1991 byl dramaturgem Komorního divadla komedie v Praze, v letech 1994–1997 působil ve stejné profesi na televizní stanici Prima. Poté byl opět ve svobodném povolání. – Manželka Viktorie Hradská (*1944) je překladatelkou z maďarštiny a dramatičkou, angažovala se rovněž v politickém životě (1990–1992 byla místopředsedkyní zahraničního výboru České národní rady). Sestra Helena Koenigsmarková (*1947) je historičkou umění.
 Jako prozaik debutoval roku 1964 povídkou v časopise Čs. voják. Poté postupně přispíval do periodik Mladý svět, Tvorba, Mladá fronta aj., po roce 1989 do Britských listů, Divadelních novin (2002–2003 zde vzpomínky Mezi židlemi aneb Hra na černocha 1–6), Literárních novin, Playboye, Prager Zeitung, Práva, Wiener Journalu aj. – Koenigsmark se soustředil především na scenáristiku: napsal scénáře ke krátkometrážním snímkům Jarmok márnosti (Bratislava 1974, sc. spolu s režisérem Jánem Zemanem) a Výkričník (Bratislava 1974, sc. + r- Ján Zeman) a k celovečerním filmům Kud puklo da puklo (Záhřeb 1976, režie Rajko Grlić), Hra na telo (Bratislava 1979, r. Ján Zeman), Samo jednom se ljubi (Záhřeb 1981, r. Rajko Grlić), Galoše šťastia (Bratislava 1986, r. Juraj Herz, podle Hanse Christiana Andersena), Úsmev diabla (Bratislava 1987, r. Ján Zeman), V rannej hmle (Bratislava 1990, r. Ján Zeman, s Václavem Hanzlíkem), Labyrint aneb Popis jednoho zápasu (Mnichov 1991, r. Jaromil Jireš), Josephine (Mnichov 2001, r. Rajko Grlić), Masaryk (2016, s dalšími, r. Julius Ševčík). Je také autorem původních televizních her nebo televizních adaptací literárních děl, realizovaných v českých. ale ponejvíce slovenských studiích Československé televize: Babie leto, čas smútku (Bratislava 1969, sc. + r. Ján Zeman), Pokušení mladého muže (1972, r. Zdeněk Kubeček, podle Jánose Székelyho), Klient (1973, r. Miroslava Valová), Šťastie sberatelov (Bratislava 1975, r. Stanislav Kárnický, podle Stefana Zweiga), Tajný agent (Bratislava 1976, 2 díly, r. Peter Mikulík, podle Grahama Greena), Mario a kúzelnik (Bratislava 1976, r. Miloslav Luther, podle Thomase Manna), Pětina průměrného života (1977, r. František Laurin), Schody z mramoru (Bratislava 1977, r. Miloslav Luther, podle Budda Schulberga), Článok na prvú stranu (Bratislava 1978, r. Miloš Pietor), Zbrane noci - sila dňa (Bratislava 1979, r. Miloslav Luther, podle Vercorse), Na pokraji rozumu (Bratislava 1979, r. Miloslav Luther, podle Miroslava Krleži), Nebezpečné známosti (Bratislava 1980, r. Miloslav Luther, podle Pierra Choderlose de Laclose), B III/6 (Bratislava 1988, r. Peter Mikulík), Zločin Arthura Savilla (1988, r. Ivan Balaďa, podle Oscara Wilda), Závist (1991, r. Karel Smyczek), Heloisa (Bratislava 1994, r. Ľubomír Vajdička, podle Karen Blixenové), Jasnovidec (2005, r. Jiří Svoboda), Zlá minuta (2005, r. Pavel Kačírek, podle Emila Vachka). Jako scenárista se podílel na televizních seriálech A. C. Dupin zasahuje (Bratislava 1974, 3 díly, r. Martin Hollý, podle Edgara Allana Poea), Největší z Pierotů (1991, 5 dílů, r. Ivan Balaďa, podle Františka Kožíka), Kriminálka Staré Mesto (Bratislava 2010, s dalšími, r. Ján Sebechlebský) a Ordinace v růžové zahradě (od 2005, též pseudonymně). Početná je i Koenigsmarkova tvorba pro rozhlas: Sbohem, bílí králíci (1975, r. Jiří Horčička), Vesele se otáčejme dokola (1976, r. Josef Červinka, podle Georga Salomona Kaufmana), Humelšnábl a boj se smrtí (1976, znovu natočeno 2006, obě r. Vladimír Gromov), Koník, který je unaven (1990, r. Josef Červinka), Komedie o komedii (1990, r. Jiří Horčička), Bílá jako káva (1991, r. Juraj Deák) a Nízké karty (1992, r. Lída Engelová). Pod vlastním jménem či pod kolektivním pseudonymem Josef a Růžena Duškovi přispěl také několika epizodami do rozhlasového seriálu Jak se máte, Vondrovi?; pod jeho jménem však zde byly uvedeny také rozhlasové hry jiných autorů, zejména Pavla LandovskéhoJosefa Koenigsmarka (publikované kritické ohlasy – např. z pera Jana Lopatky – se tedy v řadě případů netýkají Koenigsmarkova autorství). Spolu s Janem Vedralem je autorem námětu k rozhlasovému seriálu Život je pes a autorem scénářů k epizodám Kde to žijeme, Ústřice po bretaňsku, Život není pes, Hledání ztraceného nápadu, Králičí tango, Kominíček, Tristan a Isolda (vše 2008). – V periodikách užíval též pseudonymu Egon Feilchenfeld.
 

Vedle tvorby pro film, televizi a rozhlas se Koenigsmark uplatnil i jako autor původních dramat a divadelních adaptací děl českých i zahraničních tvůrců (Byl jednou jeden drak, podle Josefa Lady; Tajemný doktor Ox, podle Julese Verna; Co dobře skončí, podle Williama Shakespeara, aj.) a později také jako prozaik. Spojujícím rysem Koenigsmarkových psychologizujících divadelních her je tragikomičnost, důraz na etické hodnoty života a snaha o detailní vystižení charakterů hlavních hrdinů – většinou lidí průměrných, až zdánlivě bezvýznamných outsiderů, kteří sice mají své sny a ideály, avšak postrádají potřebnou energii pro jejich uskutečnění. Ačkoliv navenek vystupují jako celistvé bytosti s pevně vymezeným systémem hodnot, ve skutečnosti jen těžce hledají odpovědi na základní otázky po smyslu vlastního bytí. Pocit jejich životní nenaplněnosti přitom v autorově vývoji stále vzrůstá. Jestliže se stárnoucí hrdinka Koenigsmarkova divadelního debutu Ostrovy zdánlivé či postava rytíře z pozdější hry Edessa dokázali za pomoci druhých ze stavu životní vyprahlosti vymanit, postavy následujících dramat již nikoliv. Ocitají se v rolích pasivních obětí své doby (Mňau aneb Had v růži) a s absurdním světem popírajícím základní etické kvality se buď ztotožňují, nebo před ním bezradně prchají (Profesionálové), anebo dokonce jsou tímto světem dohnáni k ztrátě životní svébytnosti (Tlalok). – Obdobné téma Koenigsmark rozvíjí i v prózách, často publikovaných ve značném časovém odstupu od okamžiku napsání. Pocit skepse z života neúplného, pokryteckého a odtrženého od systému tradičních lidských hodnot prostupuje již jeho knižní prvotinu Cesta sekčního šéfa k moři, vyprávějící o tragické smrti zdánlivě úspěšného ministerského úředníka. Nejenom v této knize jsou však aspekty duševního i fyzického rozpadu hrdinů vyvažovány autorovou snahou pochopit jejich podstatu, dobrat se počátku cesty, jež vede k deziluzi a nicotě. Pozdější, literárně a filozoficky bohatě proodkazované Koenigsmarkovy prózy (povídkové soubory Všechny pánské historky, Příběh unavené manekýnky) jsou soustředěny na zachycení nejrozmanitějších groteskně-tragických podob lidského života téměř zbaveného emočně pozitivních, nekonfliktních partnerských vazeb. Zcela odlišně založený román Siromacha, inspirovaný vzpomínkami autorova otce, je působivou reflexí skutečných událostí, jak se odehrávaly v prvních letech po válce v českém pohraničí. V pozadí realisticky podaného, citově vypjatého příběhu se přitom skrývá analytický popis plíživého zakořeňování totality v době, v níž si nikdo nemohl být jist svou budoucností. Do historických kulis období josefínských reforem autor umístil příběh románu Černá krev, inspirovaný justičními vraždami cikánského etnika na základě falešného obvinění z kanibalismu. V souboru fejetonů, causerií a krátkých příběhů zasazených převážně do prostředí divadelníků a novinářů (Jak se stal Rockefeller miliardářem) pak Koenigsmark ironicky i s humorem glosuje jak přítomné dění (politiku, zakomplexovanost literární kritiky, extravaganci současného umění i běžné životní situace), tak naši normalizační minulost. – V knihovně Ústavu pro českou literaturu AV ČR jsou uloženy strojopisy Koenigsmarkových rozhlasových her Koník, který je unaven (1988), Nízké karty (1989) a Bílá jako káva (1990).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a publicistika: Ostrovy zdánlivé (D, rozmnož., 1975, prem. 1976); Byl jednou jeden drak (D, rozmnož., 1976, prem. 1974, podle J. Lady); Tajemný doktor Ox (D, rozmnož., 1977, prem. 1975, podle J. Verna; 1978 s tit. Doktor Ox); Veliký kombinátor končí aneb Galapředstavení roku 1927 aneb Filozofická revue o podivném osudu Ostapa Bendera (D, rozmnož., 1979, prem. 1988, podle I. Ilfa a J. Petrova; pův. připr. s tit. Konec velikého kombinátora); Kdo mluví s koněm (D, rozmnož., 1981, i prem.); Pohádky ze zákulisí (PP pro děti, 1981); Adié, miláčku (D, rozmnož., 1983, i prem.; hráno též s tit. Smutná neděle, Budapešť 1997; prem. s tit. Sbohem, bel ami v r. 1979 zakázána); Princ a chuďas (D, rozmnož., 1984, i prem., podle M. Twaina, s V. Hradskou); Mňau aneb Had v růži, chcete-li, Ach, Thálie (D, rozmnož., 1984 i prem. s tit. Ach, Thálie); Strašidla (D, rozmnož., 1987, prem. 1985); Profesionálové (D, rozmnož., 1988, poprvé uvedeno 1987, prem. zakázána, prem. 1990); Cesta sekčního šéfa k moři (P 1989; pův. verze 2003 s tit. Chlast neboli Cesta sekčního šéfa k moři, upr. vyd. 2009); Edessa (D, rozmnož., 1990, prem. 1978); Tlalok aneb Čert ví, jak to je (D, rozmnož., 1990, prem. 1992); Pánské historky (PP 1991, rozšíř. vyd. s tit. Všechny pánské historky, 1996); Ponuré grotesky (DD 1993; obsahuje: Edessa, Adié, miláčku; zde poprvé Noc s Kressidou, prem. 1979 s tit. Troilus a Kressida, podle W. Shakespeara); Café au lait neboli Rum!!!, Tlalok aneb Čert ví, jak to je (DD, rozmnož., 1994); Všechny pánské historky (PP 1996); Jiřina Jirásková o sobě (rozhovor s herečkou, 1999, 2. vyd. 2008 s tit. Jiřina Jirásková osobně); Svátek šepotavých hájů (D 2001, prem. Budapešť 1999); Zpráva pro akademii (operní libreto, 2002, i prem., s J. Gillarem, podle F. Kafky); Jak se stal Rockefeller miliardářem aneb Neštěstí mohou být rozličná (PP, fejetony 2003); Příběh unavené manekýnky a jiné grotesky z dějin (PP 2005); Siromacha (R 2007); Nesmrtelná duše neboli Facka má padnout rychle (fejetony 2009); Černá krev (R 2011); Příliš přešívaná vévodkyně a jiné causerie (EE, publicistika 2012); Mezi židlemi aneb Hra na černocha (vzpomínky, e-kniha 2021, eds. V. Hradský a P. Žantovský); scénicky: Blboun nejapný aneb Didus ineptus story (amatérské představení 1965); Obraz z dějin aneb Velká protektorátní módní přehlídka (1981, s dalšími, zmiňováno též s tit. Kabaret protentokrát); Co dobře skončí (1987, podle W. Shakespeara); Ruleta aneb Nejlepší ples roku (1987); P. Barnes: Vládnoucí třída neboli Čtrnáctý hrabě Gurney (úprava, 1994, s J. Gillarem); Komturovo srdce (1995); Brouci. Evangelium podle Beatles (muzikál, 2001); Den nevyzvednutých (Budapešť 2001); Žena v bílém (2005, podle W. Collinse).
Překlady scénicky: E. Kishon: Byl to skřivan (1991, též s tit. Byl to pták!) + Oddací list (1994); J. Offenbach – H. Meilhac: Krásná Helena (2003, s K. Bermanem).
Příspěvky ve sbornících: Divadlo jednoho herce (1989); Nej... Povídky z Playboye (1997); 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů (2000); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (2001).
Uspořádal a vydal: Z. Podskalský: Lásky a nelásky aneb Není tam nahoře ještě někdo jinej? (1996, se Z. Podskalským jr.).

LITERATURA

Studie a články: M. Horáček: Po stopách případu Profesionálové, Mladý svět 1987, č. 29; J. Lopatka in Radiojournal v ko(s)mickém věku (1993); Jindřich Černý: Divadlo zdravého rozumu, in Ivan Rajmont. Režisér a jeho divadlo (2005); M. J. Švejda: „Ivan věděl, že mám žízeň po životě." Alex Koenigsmark a Činoherní studio. Divadelní revue 2013, č. 1.
Recenze: Byl jednou jeden drak: fk (= F. Knopp), LD 8. 10. 1974; al (= A. Langr), ZM 1974, č. 10, příloha; (tm) (= M. Tůma), Tvorba 1974, č. 41 * Ostrovy zdánlivé: (nav) (= J. Navrátil), ZN 12. 10. 1976; MS (= M. Slupecká), RP 13. 10. 1976; F. Knopp, LD 9. 11. 1976; avt (= M. Tmé), Rovnost 5. 5. 1976; íra (= I. Gerová), SvSl 28. 10. 1976; M. Etzler, Ostravský kulturní měsíčník 1977, č. 11; J. Jelen, Scéna 1977, č. 6; J. Suchomelová, ZN 8. 7. 1989 * Edessa: (mik) (= M. I. Křovák), LD 5. 9. 1978; Kn (= V. Königsmark), Dialog (smz.) 1978, č. 1; -mt- (= M. Tůma), Scéna 1979, č. 8 * Troilus a Kressida: es (= E. Stehlíková), Dialog (smz.) 1979, č. 10 * Kdo mluví s koněm: V. Rzounek, RP 11. 1. 1982 * Mňau aneb Ach, Thálie: V. Rzounek, RP 9. 4. 1986 * Ruleta: V. Viktora, Pravda (Plzeň) 17. 1. 1988 * Cesta sekčního šéfa k moři: R. Škvařil, NK 1990, č. 13; A. Haman, LitN 1990, č. 18; V. Novotný, ZN 26. 6. 1990; V. Píša, Tvar 1990, č. 26; T. Radváková, Právo 22. 4. 2009 * Pánské historky: I. Vágner, Práce 14. 2. 1992; vl, ZN 21. 5. 1992 * Tlalok aneb Čert ví, jak to je: S. Machonin, DivN 1993, č. 2 * Ponuré grotesky: E. Šormová, DivN 1994, č. 15 * Všechny pánské historky: F. Cinger, Právo 14. 8. 1996; voj, Práce 15. 8. 1996; M. Nyklová, SvSl 23. 8. 1996, příloha Slovo na víkend; I. Zítková, NK 1996, č. 27; J. Peňás, Respekt 1996, č. 32 * Brouci. Evangelium podle Beatles: J. Kerbr, DivN 2001, č. 16; V. Žďárská, Tvar 2001, č. 19; H. Dědek, Reflex 2001, č. 41; J. Černý, Svět a divadlo 2002, č. 2 * Jak se stal Rockefeller miliardářem: A. Haman, LidN 21. 11. 2003 * Siromacha: J. Kratochvil, LitN 2007, č. 45; R. Hrdinová, Právo 29. 1. 2008; P. Hrtánek, Host 2008, č. 7 * Černá krev: P. Janoušek, Tvar 2011, č. 15 * Příliš přešívaná vévodkyně: F. Cinger, Právo 30. 11. 2012; im (= I. Matějka), LitN 2013, č. 5.
Rozhovory: J. Halas, Scéna 1976, č. 13; R. Dulíková, Mladý svět 1977, č. 16; J. Kolář, Scéna 1984, č. 23; Str, AZ magazín 1985, č. 5; J. J. Vaněk, Signál 1986, č. 48; J. Švandelík, Práce 5. 5. 1990; R. Hrdinová – V. Kmochová, Amatérská scéna 1992, č. 1; M. Spáčilová, MFD 6. 1. 1993; Z. Pavelka, MS 1994, č. 12; J. Klíma, Koktejl 1994, č. 8; J. Kolář, DivN 1994, č. 20; M. Novák, NK 1996, č. 21; F. Cinger, Právo 3. 6. 1996; H. Fenclová, Plzeňský deník 25. 6. 1996; M. Nyklová, SvSl 23. 8. 1996; M. Lagronová, Instinkt 2002, č. 6; M. Pokorný, Týdeník Rozhlas 2010, č. 46.
Nekrology: cg (= F. Cinger), Právo 24. 1. 2013; Jos. Klíma, LidN 26. 1. 2013.
Autor hesla: Jan Wiendl (1994); Milena Vojtková (2008)
Aktualizace hesla: 10. 4. 2021 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 10. 4. 2021 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu