Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Martin  NEZVAL

* 12. 1. 1960, Brno  
 
 
Prozaik, publicista a novinář
 Po maturitě na brněnské konzervatoři (1978) vystudoval dramaturgii na DAMU (1984). V roce 1987 absolvoval půlroční stáž na Londýnské univerzitě (téma: anglické drama). Pracoval jako divadelní, televizní a rozhlasový režisér (již za studií byl asistentem Jana Grossmana v Západočeském divadle v Chebu). Nezvalova recenzní spolupráce s deníkem Mladá fronta (od roku 1989) vyústila v orientaci na žurnalistiku. V roce 1990 se podílel na obnovení deníku Právo lidu a v témže roce i na transformaci Mladé fronty Dnes, kde působil do roku 1992 v kulturní rubrice. Poté krátce pracoval jako redaktor v Blesku, Reflexu aj., v roce 1994 se stal šéfredaktorem a spolumajitelem české mutace časopisu Penthouse; stál též při zrodu rádia Impuls. Od 1996 je poradcem ve věcech mediálních. Několikrát navštívil USA.
 Přispíval do periodik, v nichž pracoval, a dále do Českého deníkuŠkrtu. Je autorem scénáře rozhlasové hry Ztracené iluze (1990), původně divadelního představení na DAMU (1984). Pro připravované filmové zpracování přepsal do podoby scénáře svůj román Jak ulovit miliardáře (režie Tomáš Vorel). V mládí hrál jednu z hlavních rolí ve filmu Tak láska začíná... (1975, scénář Zdeněk Mahler, Gustav Oplustil, režie Hynek Bočan). – Používá šifry nez.
 Epickou linii Nezvalova knižního debutu Líbánky v Bimbambumu, s podtitulem Sociálně bulvární kýč z doby „za pět minut dvanáct“, tvoří mimomanželský milostný vztah mezi novinářkou a filmařem na sklonku 80. let. Volnou trilogii (Anna sekretářka, Obsluhoval jsem prezidentova poradce, Premiér a jeho parta) pojí nejen literární aluze v titulech jednotlivých próz, ale i snaha o kritické, až skandální vykreslení nového „postsametového“ establishmentu a jeho politických a novinářských praktik. Tyto Nezvalovy práce jsou přitom podřízeny úsilí o získání masového ohlasu a k cíli míří volbou víceméně standardních postupů: tematicky pulsují mezi sférou politickou a intimní, příběhy jsou lokalizovány do atraktivních prostředí (zejména do novinářského a uměleckého zákulisí) a důraz je položen na jejich senzační či skandalizující rozměr. Ke zvýšení provokativnosti textů autorovi slouží uplatňování klíčového principu (postavy odkazují ke konkrétním osobnostem a událostem), ale také snaha o šokující otevřenost erotickou i lexikální. Bulvární východisko svých próz se pak Nezval pokouší postmoderně intelektualizovat prostřednictvím četných citátů literárních a myslitelských veličin a vypravěčských reflexí, postřehů a bonmotů. Obdobně je tomu i v próze Štěstí je tady a teď aneb Racionální analýza nevěry, v níž Nezval usiluje o intimnější sondu do soukromého života a nitra svých postav. Tyto rysy se přenášejí i do další Nezvalovy „dobové kroniky“, románové trilogie (Zlatí hoši; Sex, prachy a frikulín; Jak ulovit miliardáře), jejímž tematickým půdorysem je popis mechanismů moci, prorůstání politiky, policie, ekonomické mafie a médií. Lidský jedinec je zde pouhou nesvobodnou loutkou v rukou neviditelné „vyšší moci“ (představované špičkami moderní mafie), jež tahá za nitky skrytá v pozadí. Vše je tu odhaleno jako „marketing“, včetně základních hodnot západní kultury. V románu Sex, prachy a frikulín jsou prostřednictvím emailů Ježíše Krista život a smrt křesťanského Spasitele podány jako promyšlená politická mediální show řízená mediálními poradci. Jako možná záchrana před úplným pohlcením mocí a konzumem (konzumovány jsou přitom nejen věci, ale i lidé) se rýsuje, navzdory vší deziluzi a permanentní nejistotě a zpochybňování, opravdový partnerský vztah, který však není možné uchránit před vlivem mocenských bojů, či příklon k transcendentnu, konkrétně k židovství a kabalistickému učení (Jak ulovit miliardáře). Groteskní próza Únos zpěvačky! odhaluje nízké praktiky bulvárního tisku a absurditu showbyznysu a médií, které ho zrcadlí i vytvářejí zároveň.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Líbánky v Bimbambumu (P 1991); Anna sekretářka (P 1992); Obsluhoval jsem prezidentova poradce (P 1993); Premiér a jeho parta (P 1994); Štěstí je tady a teď aneb Racionální analýza nevěry (P 1996); Anna sekretářka a další povídky (PP 1996, obsahuje kromě titulní prózy čtyři další, knižně dosud nepublikované povídky); Zlatí hoši (P 1998); Sex, prachy a frikulín (P 2002); Únos zpěvačky! (P 2005); Jak ulovit miliardáře: návod na použití života 2 (P 2006); scénicky: Ztracené iluze (1984).
Publicistika: Muž, který zůstává (rozhovor s J. Menzlem, 1992, s P. Volfem);

LITERATURA

Studie a články: K. Miketa: Provokatér mocných, RP 7. 1. 1995, příloha Magazín RP; I. Pospíšil: Poetika a žánrotvorné prostředky předstírání a zastírání jako pramen směšnosti u Martina Nezvala, in Slavistika na křižovatce (2003).
Recenze: Líbánky v Bimbambumu: P. Žantovský, Práce 29. 3. 1991 * Anna sekretářka: V. Steklač, MFD 11. 1. 1992, příloha Víkend; P. Hruška, Iniciály 1992, č. 29 * Muž, který zůstává: spa (= M. Spáčilová), LidN 8. 6. 1992 * Obsluhoval jsem prezidentova poradce: J. Lukeš, LidN 19. 7. 1993; J. Peňás, LD 2. 8. 1993; M. Pohorský, NK 1993, č. 29; P. A. Bílek: Jak jsem četl N. + R. Štefaňáková Jak jsem četla N. + J. Šofar: WS krouhač v českém hy chy ky ry dy ty ny, vše Tvar 1994, č. 8 * Premiér a jeho parta: J. Chuchma, MFD 28. 5. 1994; J. Schneider, Moravskoslezský den 3. 8. 1994; M. Huvar, Tvar 1994, č. 13 * Štěstí je tady a teď: P. Dostál, Právo 2. 4. 1996; M. Petříček, LitN 1996, č. 16; L. Pytloun, Tvar 1996, č. 7 * Zlatí hoši: I. Zítková, NK 1998, č. 37 * Sex, prachy a frikulín: A. Haman, LidN 26. 7. 2002; I. Zítková, Právo 3. 10. 2002.
Rozhovory
: R. Štefaňáková, Koktejl 1993, č. 12; R. Štefaňáková, Tvar 1994, č. 8; P. Verner, Plzeňský deník 20. 7. 1994; L. Sedláková, NK 1996, č. 13.
Autor hesla: Lubomír Machala (1998); Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 3. 1. 2009 (vk)
 
zpět na hlavní stranu