Zdeněk  ROSENBAUM

 Rosenbaumova prvotina Krajina s nábytkem se na počátku 80. let přiřadila k vlně autobiografických próz, usilujících – v mezích povoleného – o postižení morálních konfliktů generace, která do života vstupovala v traumatických normalizačních letech. Od většiny svých o něco mladších literárních souběžců (Martin Bezouška, Petr Hájek, Radek John) se však Rosenbaum odlišoval stylovou a tvarovou kázní a důrazem na osobní odpovědnost jedince za vlastní život. Prohloubení generační anamnézy přinesla dvojice vynalézavě komponovaných próz mísících nostalgický lyrismus s lehkou ironií. Noetický román Mé svatby, cizí pohřby je založen na křížení několika zorných úhlů, z nichž je odhalována složitost hlavní postavy, oslnivého umělce života i egocentrického exhibicionisty v jedné osobě. Také v románu Most přes zlou vodu je funkční střídání vypravěčských a časových rovin prostředkem k myšlenkovému zvrstvení jednoduchého příběhu o mladickém hledání citových a mravních jistot. V próze Sbohem, mosazné hvězdy se Rosenbaum pokusil využít metodu časových střihů ke konfrontaci dvojí rozdílné generační zkušenosti: autobiografické motivy kombinuje s ohlédnutím za dobou slávy trampských osad na březích Sázavy a obě epické roviny pak v montážně utvářeném celku staví do ironicky vyznívajícího kontextu novinových inzerátů a historek o milionářích. Snaha porozumět životní zkušenosti předků a opřít se o ni v souboji s neúprosně uplývajícím časem charakterizuje milostnou prózu Najít a ztratit, v níž je však ironický tón vypravěče nahrazen spíše postojem dojímavým a sebedojímavým. Obdobně tomu je v próze Nač pospíchat domů, v níž se hlavní postava intelektuála středního věku pokouší opustit stereotyp svého současného života.
Hravá fantasknost je stylovou dominantou autorovy tvorby povídkové, tematicky orientované k všedním lidským situacím, jež jsou však viděny v ozvláštňující perspektivě nečekaných point a se svérázným prolnutím sentimentu a humorného nadhledu (Muž ve vaně, Žena ve vaně, fejetony Papírový ohňostroj). V mystifikaci a nevážné zacházení s klasickými atributy ustálených žánrů vyústila Rosenbaumova hravost jak ve dvou cyklech sci-fi povídek psaných společně s Ladislavem Szalaiem (Dvojnásobný dvojník, Tajná společnost SF), tak i v pokusu o generační výpověď stylově navazující na vonnegutovské perzifláže (Fantagor aneb Bláznova píseň). K žánru fantasy se přihlásil ve dvou dílech seriálu o Marku Stoneovi (Zkáza Tortugy a Dračí krev). V pohádkových příbězích Rosenbaum oživuje tradiční schémata humorem a jazykovými i motivickými anachronismy (O statečných princeznách, O nebojácných princeznách). Pro historický román z přemyslovské doby Stát jako strom je naopak příznačné přijetí tradičního žánrového vzorce i s jeho sklonem k patosu a monumentalizaci.