Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Valja  STÝBLOVÁ

* 4. 6. 1922, Charbin (Čína)  
 
 
Prozaička a scénaristka
 Vlastním jménem Valentina Stýblová, roz. Kolinová. Otec, zeměměřič, byl ruským legionářem. Od 1925 žila rodina v Praze, kde Stýblová studovala na reálném gymnáziu. Po maturitě (1941) se věnovala studiu hudby a složila státní zkoušku ze hry na klavír, včetně teoretických oborů. 1945–1950 studovala na Fakultě všeobecného lékařství UK, poté až do 1990, kdy odešla do důchodu, pracovala na fakultní neurologické klinice v Praze-Vinohradech. V roce 1958 získala kandidaturu věd v oboru neurologie, 1965 obhájila habilitační práci Diagnóza a prevence v průmyslové neurologii (1968), 1976 obhájila doktorskou disertační práci Elektroencefalografie jako metoda časné diagnostiky postižení CNS sirouhlíkem, v roce 1977 byla jmenována profesorkou. V letech 1973–1990 působila jako vedoucí katedry neurologie a psychiatrie na Lékařské fakultě UK, od 1974 byla přednostkou neurologické kliniky. 1981–1990 byla Stýblová poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění, působila ve školské komisi v oblasti vysokých škol a Akademie věd.
 Pravidelně publikovala jen práce o neurochirurgii v odborných časopisech; příspěvky o své tvorbě a také povídky ojediněle publikovala v periodikách Nové knihy, Čtenář, Tvorba, Československý voják, Mladý čtenář, Rudé právo aj. Podle vlastních próz napsala Stýblová televizní scénáře Rychlík z Norimberku (otištěno v roce 1975 v antologii Píseň o rodné zemi, vysíláno 1990, režie Josef Melč) a Až bude padat hvězda (1987, režie Maria Křepelková) a scénář filmu Skalpel, prosím! (1985, režie Jiří Svoboda). Rychlík z Norimberku byl také předlohou filmu Sólo pro starou dámu (1978, režie Václav Matějka, scénář Drahoslav Makovička), novela Nevěra se stala námětem televizního filmu Dětinské hry dospělých (1990, režie František Filip, scénář Josef Eismann); podle povídky Až bude padat hvězda vznikl muzikál Sestřičky (premiéra 1978, libreto Jiří Bednář, hudba Jindřich Brabec).
 Naprostá většina próz Stýblové je založena na vnitřním dialogu a alespoň zčásti věnována lékařské tematice: ať je jí v raných novelách otázka potratů (Mne soudila noc), „zázračné lékařství“ (Moje velká víra), či v pozdějších prózách motiv zmrzačení (Nevěra), narkomanie (román Benjamín) a sebevraždy či dobrovolné smrti (volná tetralogie Most přes řeku Léthé, Most sebevrahů, Most aeskulapů, Ondinino prokletí). Autorčiným tvůrčím východiskem přitom bývá sociologizující analýza, předvedená na konkrétním případu, jejím vlastním zájmem se však stává etická problematika spjatá s psychologizujícím, někdy až melodramatickým charakterem jejích próz (důsledně v románech Nenávidím a miluji Benjamín). Osobitější ráz mají pasáže založené na autorčiných odborných zkušenostech, jak dokládá především próza (místy téměř reportážně pojatá) z prostředí neurochirurgické kliniky Skalpel, prosím!. Umělecky nejnáročnější úkol si Stýblová klade v románu Na konci aleje, kde prostřednictvím postřehů a mravních soudů vypravěče, žijícího v domově důchodců, nechává nepřímo vystoupit obraz jeho úzkoprsosti a vypočítavé slídivosti. Příznačné pedagogické zaměření se nejvýrazněji uplatňuje ve dvojici knih pro mládež, volně navzájem spjatých postavou studentky zdravotní školy a později zdravotní sestry (Dům u nemocnice, Až bude padat hvězda), a také v próze, v níž je etická problematika rozvíjena na příběhu o onemocnění jednoho z bratrů (Můj brácha). Na půdu odlišného žánru Stýblová vstoupila v dvoudílném životopisném románu Lužanská mše, věnovaném českému architektovi a mecenáši vědy a umění Josefu Hlávkovi.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Mne soudila noc (P 1957); Mne soudila noc (D verze předchozí prózy, rozmnož., 1959, premiéra 1960); Dům u nemocnice (P pro ml., 1959); Moje velká víra (P 1960); Dopis Kláře (P 1963); Až bude padat hvězda (P pro ml., 1966); Nenávidím a miluji (R 1969); Můj brácha (R pro ml., 1973); Na konci aleje (R 1979); Skalpel, prosím! (R 1981); Nevěra (P 1984); Princ a Skřivánek (P pro ml., 1984); Zlaté rybky (P pro ml., 1988); Benjamín (R 1992); Eli, Oli, Al a pes Hanibal (P pro děti, 1995); Most přes řeku Léthé (P 1997); Most sebevrahů (P 1999); Most aeskulapů (P 2001); Ondinino prokletí (R 2003); Lužanská mše. Vita brevis (R 2005); Lužanská mše. Ars longa (R 2006).
Ostatní práce: Diagnóza a prevence v průmyslové neurologii (1968); Toxické, fyzikální a metabolické faktory, poškozující nervovou soustavu (1979).
Příspěvek v antologii: Píseň o rodné zemi (1975).

LITERATURA

Bibliografie: S. Mouchová in Valja Stýblová (nakl. tisk Čs. spisovatele, b. d., 1982, ed. V. M. Nejtek).
Knižně: D. Moldanová: Valja Stýblová (1985); Valja Stýblová (nakl. tisk Čs. spisovatele, b. d., 1982, ed. V. M. Nejtek).
Články a studie: Z. Heřman in Říkat pravdu s úsměvem (1984).
Recenze: Mne soudila noc: J. Hájek, LitN 1957, č. 30 * Dům u nemocnice: v. f. (= V. Forst), Tvorba 1961, č. 1 * Na konci aleje: Z. Heřman, MF 20. 7. 1979 * Skalpel, prosím!: B. Dokoupil, BV 6. 1. 1982 * Nevěra: O. Rafaj, LM 1985, č. 4 * Benjamín: M. Petříček, NK 1993, č. 3 * Most přes řeku Léthé: F. Cinger, Právo 27. 6. 1997 * Most sebevrahů: I. Zítková, NK 1999, č. 12 * Most aeskulapů: O. Rafaj, Naše pravda 2002, č. 22 * Ondinino prokletí: M. Jungmann, Mosty 2003, č. 9.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998)
Aktualizace hesla: 23. 10. 2008 (vk)
Aktualizace bibliografie: 23. 10. 2008 (vk)
 
zpět na hlavní stranu