Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdeněk  ŠMÍD

* 17. 5. 1937, Kdyně  
† 9. 4. 2011, Seychelské ostrovy 
 
Prozaik, scénárista, textař
 Rodiče byli drobní zemědělci. Šmíd žil do roku 1955 v rodišti, od roku 1952 studoval na Baarově gymnáziu v Domažlicích, po roce zreorganizovaném v jedenáctiletou střední školu (mat. 1955). Poté odešel do Plzně na dvouletou Vyšší pedagogickou školu pro učitele druhého stupně (čeština–ruština, abs. 1958). Učit začal v Trutnově a po roční vojenské službě u Pohraniční stráže (Nýrsko, Slatě) působil na ZŠ v Hostouni na Domažlicku (1959–1967) a v Bochově na Karlovarsku (1967–1972). Souběžně šest let dálkově studoval dějepis a češtinu na FF UK (abs. 1971 prací Karlovy Vary a vznik provincie Deutschböhmen; titul Mgr. mu byl potvrzen v roce 2000). V letech 1972–1986 učil na Střední ekonomické škole pro pracující v Karlových Varech, kde se také usadil. V roce 1986 byl zaměstnán v redakci Západočeského nakladatelství v Plzni, od roku 1987 ve svobodném povolání, od roku 1991 byl redaktorem plzeňské Nové pravdy (po přejmenování Plzeňského deníku), od roku 1996 opět ve svobodném povolání.
 První povídku Šmíd uveřejnil 1959 v Čs. vojáku, poté publikoval krátké prózy a zejména publicistické glosy s pedagogickou a sportovní tematikou v Trampu (Ostrava), Lidové demokracii, Pravdě (Plzeň), ojediněle v Turistovi, Vlastě, Učitelských novinách aj., po 1989 též v Naší pravdě (Plzeň), Plzeňském deníku, Nových knihách, Švandovi dudákoviMagazínu Co vás zajímá. Brněnské studio Československého rozhlasu vysílalo v 80. letech jeho satirické kabarety, karlovarská divadelní scéna Jen tak inscenovala montáž ze Šmídových knih Proč bychom se netopiliProč bychom se nepotili (1989 a 1990, obojí zdramatizovala Marie Koudelová). Podle románu Cejch napsala Lenka Havlíková pro Činoherní studio v Ústí nad Labem divadelní hru Les divokých sviní (prem. 1997); Rudolf Krejčík na konci 80. let natočil v Krátkém filmu animované snímky na náměty pověstí z knihy Strašidla a krásné panny, nebyly však uvedeny. V roce 2008 byl dokončen desetidílný televizní seriál Proč bychom se netopili na námět knížek Proč bychom se netopiliProč bychom se netěšili; na scénáři se Šmídem spolupracoval Miroslav Adamec. Šmíd skládal též folkové a trampské písňové texty a připravoval scénáře vystoupení pro vokálně instrumentální skupiny Roháči a Hop Trop.
 Soustavně se Šmíd začal věnovat literatuře na začátku 70. let. Knižně debutoval románem Sbohem, Dicku!, romantizující podobizně lesních dělníků z krušnohorského pohraničí, již dříve však vznikla humoristická próza z vodáckého prostředí Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (první část vodácko-horácké trilogie, později pokračující knihami Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách a Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou) a rovněž první dvě novely z knihy Trojí čas hor. Tento prozaický triptych představuje tři časová zastavení na Šumavě (od třicetileté války až po moderní dobu) a opírá se o mýtus rodné krajiny, epiku lidových pověstí a kult alegoricky interpretovaných přírodních sil. Autorovo umění evokace mytické atmosféry a psychologického portrétu prokázala rodová sága Cejch, kronikářské vyprávění o soužití Čechů a Němců v západočeském pohraničí od 18. století přes obě světové války, odsun Němců až po poválečnou agonii pohraničí. Pro Šmídovo dílo je obecně charakteristická literární travestie a perzifláž, autorské ozvláštňování žánrů lidové a populární slovesnosti. K této linii jeho tvorby patří próza Jan, černý proutník, napsaná v poloze burleskní satiry, jejíž rysy nalezneme též v satirickém vyprávění Útok na Vyvolenou (dokončeném již v letech 1981–1982). Šmídův zájem o lidovou epiku potvrzují parafráze v literárním podání již existujících pověstí, legend a folkloristických vyprávění z Karlovarska (Strašidla a krásné panny), z Chodska (Dudáci a vlčí hlavy) či s tematikou českých hradů (Předposlední trubadúr). Podobně je zaměřena i povídková kniha Lesk a bída Čekání, v níž jsou základní látkou pověsti i vyfabulované příběhy (stylizované ovšem také jako žánr pověsti) spjaté s německou obcí Warten, po odsunu Němců přejmenovanou na Čekání. Šmíd se ovšem neinspiruje pouze pověstmi českými, v knize Dlouhé noci Vikingů aneb Vraťte nám rabiáty! převyprávěl příběhy o skandinávských bozích, hrdinech a králích. Se snahou demystifikovat a demytizovat české národní pověstí, vlastenecké mýty i pseudohistorická fakta přistupuje k látce historické pověsti a historického vyprávění také v knize Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění, v níž s ironickým nadhledem a kritickým podtextem odhaluje a depatetizuje mýty českého vlastenectví, založené na schematickém, černobílém vidění světa; tento rys přitom proniká i do „průvodce“ Německem Expedice k Čechožroutům aneb Proč bychom se nepobili. Šmíd je také autorem prózy o učitelích a zejména učitelkách (Babinec) a aktuálních reportáží z prostředí folkových hudebníků (Miss Porta). Významnou linii v jeho tvorbě představují svébytně pojaté průvodce a cestopisy, v nichž s příznačným smyslem pro (černý) humor, ironii a absurditu líčí svá někdy humorná, někdy dobrodružná putování po Skandinávii, Maroku, Mexiku a Guatemale. Vystihuje přitom zároveň jedinečnou atmosféru krajů a čtenáři přibližuje krásu i všednodenní charakter míst domácích (Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím i žitím, Otava, Lužnice) i světových (S kytarou v Antarktidě, Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili, Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili, Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili, Expedice k Čechožroutům aneb Proč bychom se nepobili). Humorný charakter má i Šmídovo vyprávění o cizích krajích věnované dětskému čtenáři (Pohádky pro dobrodruhy).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Sbohem, Dicku! (R 1977); Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (P 1979); Trojí čas hor (PP 1981); Strašidla a krásné panny (pověsti, 1983); Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách (P 1984); Dudáci a vlčí hlavy (pověsti, 1987); Babinec (R 1988); Miss Porta (P 1988, 2. přeprac. 1998 pod názvem Nejlepší holka našeho života aneb Miss Porta); Jan, černý proutník (P 1990); Předposlední trubadúr (pověsti, 1991); Cejch (R 1992); Útok na Vyvolenou (R 1995); Bombarda Joe (P 1996, s fiktivním spoluautorem E. Checo); Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou (P, trampské písně, 1998); S kytarou v Antarktidě (P 1998, s L. Brabcem); Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím i žitím (P 1999); Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili (P 2000); Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili (P 2001); Lesk a bída Čekání (PP 2001); Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění (PP 2002); Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili (P 2004); Otava (P 2005); Dlouhé noci Vikingů aneb Vraťme nám rabiáty! (PP 2006); Pohádky pro dobrodruhy (PP pro děti 2007); Expedice k Čechožroutům aneb Proč bychom se nepobili (P 2007); Lužnice (P 2008); scénicky: Mezi dvojím zasyčením kosy aneb Vyprávění (1984, s A. Frankovou, podle pověstí z knihy Strašidla a krásné panny); Ekokabaret (1991, podle rozhlasových kabaretů); Robinson Crusoe (komedie se zpěvy, 1992, podle D. Defoea, obojí s M. Koudelovou); Mezi dvojím zasyčením kosy aneb Vyprávění 2 (1995); Mezipřistání na Andělské hoře (1997, obojí s H. Frankovou, vše podle pověstí z knihy Strašidla a krásné panny).
Příspěvky ve sbornících: Tak hustě sněží čas (1988); Mezi Radbuzou a Řeznou (1993).

LITERATURA

Studie a články: V. Just: Študáci, kantoři a pišišvoři atomového věku, in Z. Š., Babinec (1990); Ladislava Ledebuchová: Pověst v tvorbě Zdeňka Šmída, in Okraj a střed v jazyce a literatuře (edd. D. Moldanová, M. Čechová, Z. Milerová, 2003); Ladislava Lederbuchová: Intertextualita v prózách Zdeňka Šmída, in Český jazyk a literatura v interakci (edd. M. Balowski, J. Svoboda, 2006); Ladislava Lederbuchová: O Češích a Němcích v prózách Zdeňka Šmída, in Setkání s druhým (edd. A. Zachová, P. Poslední, V. Víška, 2006).
Recenze: Sbohem, Dicku!: J. P. Kříž, LM 1978, č. 6; P. H. (= P. Heyduk), Tvorba 1978, č. 15 * Trojí čas hor: M. Uhlířová, Tvorba 1982, č. 28, příloha Kmen * Strašidla a krásné panny: M. Uhlířová, Tvorba 1983, č. 29, příloha Kmen * Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách: M. Uhlířová, Tvorba 1984, č. 36, příloha Kmen * Dudáci a vlčí hlavy: V. Viktora, Pravda 2. 12. 1987 * Babinec: V. Novotný, ZN 5. 8. 1988; A. Hájková, Tvorba 1988, č. 28; J. Schneider, Kmen 1988, č. 46 * Miss Porta: P. Žantovský, Práce 7. 3. 1989; E. Světlík, Kmen 1989, č. 10 * Jan, černý proutník: J. Staněk: Nová pravda 1. 2. 1991 * Cejch: V. Novotný, MFD 8. 6. 1993; B. Dokoupil, Tvar 1993, č. 15; M. Jungmann, LitN 1993, č. 20, též in V obklíčení příběhů (1997) * Předposlední trubadúr: stein (= K. Steinhauserová), LitN 1992, č. 13 * Bombarda Joe: J. Staněk, Plzeňský deník 27. 5. 1997, příloha Kultura * Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím i žitím: V. Šlajchrt, LitN 1999, č. 35 * Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili: P. Verner, Právo 30. 11. 2000 * Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění: J. Bílek, Haló noviny 7. 11. 2003, příloha Obrys-Kmen.
Rozhovory: V. Stránský, Čs. voják 1984, č. 9; J. Fatka, Tvorba 1984, č. 37, příloha Kmen; N. Komendová, NK 1992, č. 7; J. Dlouhá, K revue 2005, č. 5.
K životním jubileím: A. Hájková, LM 1987, č. 5; J. Staněk, Plzeňský deník 17. 5. 1997, J. Staněk, Plž 2007, č. 5.

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998); Veronika Košnarová (2008)
Aktualizace hesla: 22. 12. 2008 (vk)
Aktualizace bibliografie: 22. 12. 2008 (vk)
 
zpět na hlavní stranu