Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Karel  ŠTORKÁN

* 5. 5. 1923, Hořovice  
† 12. 4. 2007, Staré Splavy 
 
Prozaik, novinář, scénárista, pedagog
 Otec byl dělníkem. Po vyučení pracoval Štorkán jako soustružník (1941–1945), poté absolvoval strojnickou průmyslovku v Praze (maturita 1947). Spolupráce s tiskem (sportovní rubrika Práce) ho přivedla na Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální (1947–1952, diplomová práce Počátky českého dělnického tisku). Po absolutoriu byl dva roky asistentem na katedře marxismu-leninismu ČVUT, odtud roku 1955 přešel na katedru novinářství FF UK (po osamostatnění Fakulta sociálních věd a publicistiky, resp. Fakulta žurnalistiky UK). Zde působil do roku 1990, kdy odešel do důchodu: 1970–1976 byl proděkanem fakulty, 1976–1986 vedoucím katedry periodického tisku (CSc. 1969 prací Proměny publicistiky, docent 1970, profesor 1984). V letech 1969–1982 byl externím dramaturgem FS Barrandov (tvůrčí skupina Oty Hofmana). – Hrál ve filmu Kanárská spojka (1993, r. Ivo Trajkov).
 

Jako elév, respektive externí redaktor působil v Práci (1947–1956) a ve Světě v obrazech (1953–1960). Zprávy, povídky či fejetony tiskl zpočátku ve Středoškoláku (1947–1948), Mladé frontě (zde na pokračování reportážní romány Neklidnou hladinou, 1955, knižně pod tit. Druhá zlatá, a Překvapené město, 1956, přeprac. později pod tit. Milion), Hlasu revoluce a Kultuře (1957). Odborné práce publikoval v Čs. novináři, Novinářském sborníku, Novináři a Sešitech novináře (1967 zde disertace Proměny publicistiky). Agitační loutkový skeč Byrokrat a lev (s Vladimírem Kalinou) vyšel 1954 jako příloha revue Čs. loutkář. Napsal řadu filmových námětů či scénářů, často podle vlastních próz: Neklidnou hladinou (1962, r. Václav Gajer, sc. + Václav Gajer a Ota Hofman, podle prózy Druhá zlatá), Pražské blues (1963, r. Georgis Skalenakis, sc. + Vladimír Kalina), Slečny přijdou později (1966, r. Ivo Toman, námět + Vladimír Kalina, sc. + Karel Cop), Rodeo (1972, r. + sc. Antonín Máša), My ztracený holky (1972, r. Antonín Kachlík, sc. + Antonín Kachlík), Půlnoční kolona (1972, r. Ivo Novák, sc. + Karel Cop), Poslední ples na rožnovské plovárně (1974, r. Ivo Novák, sc. + Ivo Novák), Kvočny a Král (1974, r. Jaromír Borek, sc. + Emil Sirotek a Jaromír Borek), Motiv pro vraždu (1975, 3 povídky, r. Július Matula, Jiří Svoboda, Tomáš Svoboda, námět, sc. Jiří Svoboda) Město nic neví (1975, r. Dušan Klein, sc. + Karel Cop), Dům Na poříčí (1976, r. Jiří Svoboda, sc. + Jiří Svoboda, podle Milionu), Lvi salonů (1978, r. Jaromír Borek, sc. + Jaromír Borek), Hon na kočku (1979, r. Milan Muchna, sc. + Miloš Macourek), Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981, r. Milan Muchna, sc. + Milan Muchna), Únos Moravanky (1982, r. Milan Muchna, sc. + Milan Muchna), Sny o Zambezi (1982, r. Stanislav Strnad, sc. + Stanislav Strnad), Divoké pivo (1995, r. Milan Muchna, sc. + Milan Muchna). Pro Čs. (později Českou) televizi, s níž spolupracoval zejména v 80. letech, napsal hry Střílej oběma rukama (1977, r. Evžen Sokolovský, sc. + Jiří Bednář, podle Rozhodnutí), Sázka pro dva (1978, r. František Laurin, sc. + Jiří Bednář, podle Sladkých hloupostí), Dějiny jednoho dne (1981, r. František Laurin, sc. + Jiří Bednář), Výslech (1983, r. Věra Jordánová), Území strachu (1986, r. Anna Procházková, sc. + Jiří Bednář), Pátek, čas motýlů (1989, r. Stanislav Strnad, sc. + Jaroslav Petr), Vražda kočky domácí (2004, r. Milan Růžička, z cyklu detektivních inscenací s ústředními postavami Bohuslava a Mazancové). Byl rovněž autorem televizních seriálů Zkoušky z dospělosti (1980, r. Jiří Adamec, sc. + Jiří Bednář, podle Sbohem, maturito), Poručík Petr (1981, r. Pavel Kraus, podle Stínů zločinů), Bylo nás šest (1986, r. Jiří Adamec, sc. + Jiří Bednář), Chlapci a chlapi (1988, r. Evžen Sokolovský, sc. + Jiří Bednář). Příležitostně užil pseudonymu K. Šifer.

 

Štorkánovy rané novely učí, že k dosažení jedinečného výkonu nestačí sportovci pouhé osobní úsilí, dokud nenalezne cestu k morální a ideové autoritě kolektivu (Druhá zlatá); demonstrují výhody, jež sportu poskytl lidově demokratický režim (Rekord nepadá z nebe). Prozaický cyklus Proč píská Veronika črtá intimní svět budovatelů ostravské huti; rámcová povídka o hrdinském činu předáka party podtrhuje prioritu veřejné, kolektivní polohy života. Dispozice k dobově konformnímu ladění klasických žánrů populární literatury, jako je kriminální próza či dívčí román, se promítla do autorova publikačního nástupu na počátku 70. let. Štorkánova zřejmě nejšťastnější próza My ztracený holky věrně naplnila model dívčí četby. Zpočátku se autor s menším zdarem pokoušel i o psychologické povýšení či mužskou variantu dívčího nebo milostného románu (Kvočny a Král, Muž k zastřelení, Rodeo, Setkání s Polyxenou), na sklonku své dráhy varioval týž žánr v řadě nepříliš individualizovaných textů (Moji učitelé lásky, Holky z akády, Hon na kočku, Láska na třetí pokus, Kluk k narozeninám). Autorovy neproblematické, v první osobě vyprávěné příběhy o dospívání a škole oslovovaly svého adresáta imitací studentského, případně učňovského slangu (Sladké hlouposti, Nemravové ze septimy Bé). Do důsledku byl princip nápodoby doveden v próze Sbohem, maturito (ilustrace Vladimíra Jiránka) traktované jako gymnaziální časopis. Dokumentární detektivky, jež autor často psal pro sešitové nebo paperbackové edice, ilustrovaly nejprve nevyhnutelné, drobnou prací a kolektivní souhrou dobývané vítězství kriminalistického týmu (např. Otevírání hrobu, Stíny zločinů), po listopadu 1989 rovněž nové formy a podoby kriminality, spjaté s majetkovými přesuny a politickým životem v období postkomunistické transformace (např. Vražda domácí kočky). V návaznosti na víceautorský cyklus televizních her s postavami majora Bohuslava a kapitánky Mazancové vznikly ambicióznější Štorkánovy detektivní romány Vražda kočky domácíChalupářský guláš s krví. Štorkánova metoda kombinace několika žánrových konvencí dovolovala vždy pohotově zpracovávat témata v danou historickou chvíli žádaná nebo atraktivní (špionáž a emigrace: Noc nemá konce; vratkost kapitalistické konjunktury: Milion; malá privatizace: Moji milí fóristé). Těsně za sebou přitom vznikly i knihy protichůdného účinku: Šok (o AIDS) proti promiskuitě a portrét profesionálního erotomana Sběratel sexu. Umělecky neambiciózní statut Štorkánovy tvorby ustavovalo také mechanické opakování vlastních postupů: například pohled do soukromí ostravských stavbařů z knihy Proč píská Veronika se ve Lvech salonů obměňuje na příběh dvou budovatelů pražského Jižního Města; kompozice téže prózy se identicky vrací v Půlnoční koloně; rozepsáním a doplněním románu Kat Jan Mydlář vznikla třídílná Kronika katů Mydlářů. V 70. a 80. letech autor obdobnou látku mnohdy zpracoval pro více médií; ideologická tendence přitom sílila směrem k sekundárnímu, zejména televiznímu uplatnění (například drama z počátků kolektivizace Střílej oběma rukama oproti románu Rozhodnutí ještě zdůraznilo schéma třídního boje). Od sklonku 90. let rozšířil Štorkán škálu své beletristické produkce o historický román v jeho nejjednodušší variantě, stavící do středu atraktivně fabulované fikce známou historickou postavu, jejíž biografie je vylíčena se zvláštním zřetelem k notoricky známým atributům dané osobnosti a k jejím intimním vztahům. Stylově plochá vyprávění o postavách z husitského období (o Janu Žižkovi vypráví Psanec, nebo geniální vojevůdce?, o Žofii Bavorské, manželce krále Václava IV., Hříšná léta české královny Žofie) či z rudolfinské Prahy (o Jehudovi ben Becalelovi – rabínu Löwovi a jeho umělém strážci ghetta pojednávají navazující romány Zaslíbené město a Golem rabbiho Löwa) se nevyhnula mnoha aktualizacím a anachronismům. V prózách o katovském rodu Mydlářů využil Štorkán stoleté obliby zpracování téže látky v románech Josefa Svátka. – Štorkánovy odborné práce, vydávané postupně v různých obměnách, se v povšechné rovině věnovaly žánrům z pomezí beletrie a žurnalistiky, jež autor sám praktikoval: interview, reportáži, fejetonu, soudničce apod.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Druhá zlatá (P 1955, s M. Hladkým); Rekord nepadá s nebe (P 1956); Novinář Jan Neruda (monografická studie, 1956); Když chytal Plánička (lit. zprac. memoárů F. Pláničky, 1958); Noc nemá konce (R detekt., 1958, pod pseud. K. Šifer, se S. Adamem); Dlouhý, Široký a Bystrozraký (D loutk., rozmnož., 1959, prem. 1954, s F. Tvrdkem, podle K. J. Erbena); Proč píská Veronika (PP 1962); K některým otázkám současné české reportáže (skripta, 1963); Tradice, proměny, budoucnost reportáže (skripta, 1965); Interview (skripta, 1966); Slečny lehce přístupné (RpRp 1969); Hrozba zločinu (PP detekt., 1969); Příliš mnoho žen (R detekt., 1970); My ztracený holky (R pro dívky, 1971); Český komentář (skripta, 1971); Rodeo (P 1972); Půlnoční kolona (PP 1973); Umění interviewu (příručka, 1973; rozšíř. 1983, s M. Baumanem a dalšími); Teorie publicistiky (skripta, 1973); Muž k zastřelení (PP pro dívky, 1974); Otevírání hrobu (PP detekt., 1974, s M. Hýblem); Kvočny a Král (R pro dívky, 1976); Milion (P 1976); Sladké hlouposti (P 1976); Rozhodnutí (R 1978); Střílej oběma rukama (divadelní verze Rozhodnutí, rozmnož., 1978, i prem., s J. Bednářem); Úvod do teorie publicistických žánrů 1, 2 (skripta, 1978, s B. Osvaldovou a A. Zborníkovou); Umění fejetonu (příručka, 1979, s dalšími); Lvi salonů (P 1979); Publicistické žánry (příručka, 1980); Sbohem, maturito (P 1980); Setkání s Polyxenou (P 1980); Stíny zločinů (PP detekt., 1982); Dočkáme se maturity (P 1984); Zločin nezná abecedu (PP detekt., 1985); Neznámá z Vltavy (R detekt., 1985); O reportáži prakticky i teoreticky (příručka, 1985); Sbohem, Ilono (R detekt., 1987); Podivný spolužák (R detekt., 1988); Česká soudnička, její proměny a právní aspekty (skripta, 1988); Chlapci a chlapi (P 1989, s J. Bednářem); Smrt veksláckého bankéře (R detekt., 1990); Šok (P 1990); Záhadná událost na nudapláži (R detekt., 1991); Moji milí fóristé aneb Divoké pivo (P humorist., 1992); Sběratel sexu (lit. zprac. memoárů J. Domabyla, 1993); Varovný pozdrav z Chicaga (R detekt., 1993); Zmatky lásky holky Klárky (R pro dívky, 1995); Vražedná neřest (R detekt., 1995); Jak si páni užívají a další krimipovídky (b. d., 1996); Maturitní lásky (R 1996); Kat Jan Mydlář (R histor., 1997, přeprac. v trilogii Kronika katů Mydlářů); Moji učitelé lásky (R pro dívky, 1997); Ráno měl být mrtvý (PP detekt., 1997); Holky z akády (R pro dívky, 1998); Sladký život zlodějů a vrahů (PP detekt., 1998); Dvě rány za zradu (PP detekt., 1998); Mazlivé dny (R pro dívky, 1998); My ze Stříbrného vrchu. Nemravná třída (R pro ml., 1998, 1. část seriálu); My ze Stříbrného vrchu. Druhé zvonění (R pro ml., 1998, 2. část seriálu); Vstupenka do pekla (PP detekt., 1998); Kdo zradí, zemře (PP detekt., 1999); Láska na třetí pokus (R pro dívky, 1999); My ze Stříbrného vrchu. Holky, plačte, géniové odcházejí (R pro ml., 1999, 3. část seriálu); My ze Stříbrného vrchu. Maturity na Stříbrném vrchu (P pro ml., 1999, 4. část seriálu); Smrt v soudní síni (PP detekt., 1999); Hon na kočku (R pro dívky, 1999); Hříšná léta české královny Žofie (R histor., 2000); I panny zabíjejí (PP detekt., 2000); Lásky horkého léta. Moji učitelé lásky II (R pro dívky, b. d., 2000); Psanec, nebo geniální vojevůdce? (R histor., 2000); Vražda domácí kočky (PP detekt., 2000); Kdo je vrah? (PP detekt., 2001); Kluk k narozeninám (R pro dívky, 2001); Nemravové ze septimy Bé (R pro ml., 2001); Kronika katů Mydlářů. Meč magistra medicíny (R histor., 2002, 1. část trilogie); Kronika katů Mydlářů. Kati ve službách císařů (R histor., 2003, 2. část trilogie); Kronika katů Mydlářů. Katova vinice (R histor., 2004; 3. část trilogie); Vražda kočky domácí (R detekt. 2005, na motivy tit. povídky ze souboru Vražda domácí kočky); Zaslíbené město. Zrození Golema (R histor., 2005); Golem rabbiho Löwa (R histor., 2006); Chalupářský guláš s krví (R detekt., 2006, na motivy povídky Chalupářský guláš s bouřkou ze sbírky Kdo zradí, zemře); Vražda po řeznicku (PP detekt., 2007); scénicky: Kouzelná skříňka (D loutk., 1954, s F. Tvrdkem, na motivy mongolské pohádky).
Ostatní práce
: Dějiny československého tisku 2. Počátky českého dělnického tisku (skripta, 1954; rozšíř. s tit. K některým otázkám českého dělnického tisku, 1959); Dějiny československého tisku 3 (skripta, 1954, s V. Klimešem).
Příspěvek ve sborníku: Proč nežít v rozkoši (1993).
Uspořádal a vydal: Pojď s námi budovat vlast (náborová brožura, 1951, s V. Kalinou); Zdeněk Nejedlý a naše lidová umělecká tvořivost (sb., 1954, s dalšími); Cestou k barikádám (PP, RpRp k desátému výročí Pražského povstání, 1955, též přisp.).

LITERATURA

Studie a články: J. Hrabák: Napínavá četba pod lupou (1986); J. Štěpán: Jazyk nových knih, Tvorba 1986, č. 46, příl. Kmen; R. Ditmar: Problémy a lásky "obyčejných" holek, Nové knihy 2000, č. 3 (ad žánrový kontext dívčích románů K. Š. v 90. letech).
Recenze: Druhá zlatá: Z. K. Slabý, LitN 1956, č. 11 * Novinář Jan Neruda: M. Pohorský, LitN 1957, č. 4 * My ztracený holky: vlt (= V. Thiele), Práce 20. 10. 1971 * Rodeo: O. Brůna, Novinář 1972, č. 9 * Sladké hlouposti: -ra (= V. Macura), ZN 20. 11. 1976; Š. Vlašín, Rovnost 7. 4. 1977, též in Š. V.: Ve škole života (1980) * Sladké hlouposti + Milion: J. P. Kříž, LM 1977, č. 6 * Sbohem, maturito: grum, BV 7. 4. 1981; -n (= Z. Heřman), ZM 1981, s. 443; S. Juga, Nová Svoboda (Ostrava), 21. 1. 1982 * Neznámá z Vltavy: J. Trávníček, BV 21. 2. 1986 * Psanec, nebo geniální vojevůdce?: Š. Vlašín, Obrys-Kmen 2001, č. 36 * Meč magistra mediciny: I. Zítková, Právo 23. 7. 2002.
Rozhovory: A. Pavlatová, LD 9. 1. 1992; K. Ulík, RP 19. 6. 1992; E. Jeníková, SvSl 13. 1. 1995; (red), K revue 2002, č. 5.

Autor hesla: Pavel Janáček (1998, 2009); Zuzana Malá (2009)
Aktualizace hesla: 5. 3. 2009 (zm)
 
zpět na hlavní stranu