Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ludmila  VAŇKOVÁ

* 9. 5. 1927, Praha  
 
 
Prozaička
 Provdaná Paukertová (1955). Její otec byl vrchním ředitelem Národní banky, manžel Josef Paukert (1915–1991) akademickým malířem, syn Jan Paukert (* 1957) je programátorem a hudebním skladatelem (hudba k filmům Dům pro dva, Maseba aj.). Po zatčení otce (1942, téhož roku byl popraven) se rodina musela přestěhovat do Řevnic u Prahy. Vaňková navštěvovala dívčí reformní reálné gymnázium v Praze-Smíchově (mat. 1945); ze studia sociologie a psychologie na FF UK, kde od 1947 pracovala ve výboru studentského fakultního spolku, byla 1948 z politických důvodů vyloučena. Dostudovala až 1968–1971 (PhDr. 1971 prací Člověk a kniha). Pracovala jako sekretářka, nejprve v nakladatelství Evropský literární klub (ELK, 1949–1950), poté (do 1957) v nakladatelství Československý spisovatel, postupně v literární redakci a v časopisech Nový život Divadlo. 1964–1972 byla propagační redaktorkou v Státním nakladatelství dětské knihy (později Albatros). 1973–1977 pracovala jako výhybkářka na železniční stanici Karlštejn, 1977 si zvolila svobodné povolání.
 Debutovala 1954 v časopise Divadlo (divadelní kritiky), dále sporadicky publikovala úryvky z próz v časopisech Tvář (zde v letech 1968-1969 na pokračování překlad úryvků z knihy Skrytý život Salvadora Dalího, s Antonínem Hartmannem), Věda a život, Vlasta, Květy aj. V časopise Divadlo užívala šifer -vk-, -lva.
 Vaňková debutovala veršovanou pohádkovou hrou Princezna a šašek. Prosadila se však jako autorka čtenářsky úspěšných historických románů, které jsou – až na výjimky (např. román z Afriky 16. století Černá sága) – situovány do středověkých Čech. První z jejích románových cyklů, tetralogie Lev a růže, začíná vzestupem Přemysla Otakara II. (Král železný, král zlatý) a končí vládou Václava II. (Žebrák se stříbrnou holí); do ranějšího období, doby krále Přemysla Otakara I., se Vaňková vrátila v pozdějších románech Příběh mladšího bratra Kdo na kamenný trůn. Autorka důsledně respektuje doložená fakta, nejde jí však o vystižení ducha doby, ale o osobní dramata zároveň vždy několika historicky více méně významných hrdinů, určených zpravidla jedním povahovým rysem či životním zájmem – mocnou motivující silou jejich jednání je především milostný cit a politická ctižádost. Čtenářskou poutavost zesiluje rozpor mezi záměry postavy a tím, co dává najevo, a nechtěnými výsledky jednání. Postavy z lidu bývají sledovány ojediněle, např. v románu Rab z Rabštejna z doby Jana Lucemburského. Tomuto králi věnovala Vaňková román Cval rytířských koní, zatímco v dalších dílech hexalogie dodatečně nazvané Orel a lev přechází pozornost na jeho syna Karla IV. Do Karlovy doby jsou situovány také dva romány, jejichž ústřední postavou je císařův purkrabí Vilém z Landštejna (Pán stříbrné růže, Válka růží). Trilogie Rozděl a panuj je pak věnována Karlovým synům, zejména Václavovi IV. Zřetel poučný, který se uplatnil v samostatných historicko-informativních pasážích, pronikl i do četných dialogů hrdinů v próze z revolučního roku 1848 (Čas voní dálkou), prvního ze dvou dílů románu o životní družce buditele Vojtěcha Náprstka (Naprsquaw). Důvěrnou znalost železničního prostředí uplatnila Vaňková v románu ze současnosti Domeček na Vesuvu. – Historické téma je do jisté míry přítomno i v autorčině pokusu o science fiction (Mosty přes propast času, pokračování Čas čarodějů), zasazeném do doby Rudolfa II., do níž přicházejí poslové z budoucnosti. O čistou sci-fi se Vaňková pokusila v románu Genesis, v němž na rozdíl od jiných jejích románů je lineární příběh nahrazen útržkovitým, složitě komponovaným vyprávěním. Hlavním tématem je tu vznik a zánik rozpínajících se a smršťujících se vesmírů po Velkém třesku; autorka se tu inspirovala nejen poznatky a možnostmi současné vědy (klonování, umělá dlouhověkost, omlazování orgánů), ale také biblickými mýty, především První knihou Mojžíšovou.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Princezna a šašek (veršovaná pohádková hra, rozmnož., 1962); Král železný, král zlatý (R 1977, 1. díl tetralogie Lev a růže); Mosty přes propast času (R sci-fi, 1977; původní verze 1992); Zlá léta (R 1978, 2. díl tetralogie Lev a růže); Dědici zlatého krále (R 1979, 3. díl tetralogie Lev a růže); Stříbrný jednorožec (R 1981; přeprac. 1994); Černá sága (R 1982); První muž království (R 1983; přeprac. 1992, 1. díl Lucemburské trilogie); Královský nach tě neochrání (R 1984, 1. díl cyklu Tajemství opuštěného přemyslovského trůnu); Rab z Rabštejna (R 1985; přeprac. 1992, 2. díl Lucemburské trilogie); Žebrák se stříbrnou holí (R 1987, 4. díl tetralogie Lev a růže; původní verze 1995); Léč pana z Rožmberka (R pro ml., 1988); Cval rytířských koní (R 1988, 1. díl hexalogie Orel a lev); Dvojí trůn (R 1989, 2. díl hexalogie Orel a lev; Orel a had (R 1990, 3. díl hexalogie Orel a lev); Žena pro třetího krále (R 1991; přeprac. 1996 s podtitulem Královna Richenza); Od trůnu dál (R 1993, 2. díl cyklu Tajemství opuštěného přemyslovského trůnu); Roky před úsvitem (R 1993, 3. díl Lucemburské trilogie); Naprsquaw 1, 2 (R 1. Čas voní dálkou, 1995; 2. Země svobodných, domov smělých, 1995), Domeček na Vesuvu (R 1996); Od moře k moři (R 1998, 4. díl hexalogie Orel a had); Druhá císařovna (R 1998; 5. díl hexalogie Orel a lev); Dotkni se nebe (R 1998, 6. díl hexalogie Orel a lev); Genesis (R 2001); Ty jsi dědic svého otce (R 2001, 1. díl trilogie Rozděl a panuj); Jsme jedné krve (R 2002, 2. díl trilogie Rozděl a panuj); Vězení pro krále (R 2004; 3. díl trilogie Rozděl a panuj); Pán stříbrné růže (R 2005); Čas čarodějů (R 2006); Válka růží (R 2006); Příběh mladšího bratra (R 2008); Kdo na kamenný trůn (2008).
Překlad: S. Dalí: Tajný život Salvadora Dalího (1994).
Příspěvek ve sborníku: Lidé ze souhvězdí Lva (1983).

LITERATURA

Recenze: Zlá léta: V. Novotný, Tvorba 1979, č. 11 * Dědici zlatého krále: Š. Vlašín, RP 25. 5. 1979 * První muž království: P. Janoušek, Tvorba 1983, č. 39 * Královský nach tě neochrání: B. Dokoupil, Rovnost 27. 4. 1984 * Orel a had: J. Zizler, Tvar 1991, č. 10 * Naprsquaw: J. Šimůnek, SvSl 6. 1. 1996 * Dotkni se nebe: F. Cinger, Právo 28. 9. 1998 * Genesis: I. Zítková, NK 1998, č. 4; I. Adamovič, Ikarie 2001, č. 3 * Ty jsi dědic svého otce: I. Zítková, VP 31. 5. 2001 * Jsme jedné krve: I. Zítková, Knižní novinky 2002, č. 12 * Příběh mladšího bratra: F. Cinger, Právo 1. 7. 2008.
Rozhovory: N. Klevisová, Kmen 1985, č. 39; O. Vašková, Čtenář 2000, č. 12.

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998); Veronika Košnarová (2008)
Aktualizace hesla: 12. 11. 2008 (vk)
Aktualizace bibliografie: 12. 11. 2008 (vk)
 
zpět na hlavní stranu