Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan BENEŠ

* 26. 3. 1936, Praha 
† 1. 6. 2007, Obořiště u Příbrami 
 
Prozaik, publicista, překladatel
 Otec Bohuslav Beneš byl architektem; manželka Šárka Benešová (*1933, roz. Kašpříková, poprvé provdaná Šefranková) působí jako ilustrátorka, výtvarná umělkyně a publicistka, používá pseudonymu Julie Salcherová. – Jan Beneš navštěvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu (1951–1955, obor tvorba hraček a drobných dekoračních předmětů u prof. Viktora Fixla). Krátce byl výtvarníkem v družstvu Plzeňské dílo a v podniku Hamiro v Příbrami (1955–1956). V letech 1956–1958 vykonával vojenskou službu, na jejímž konci byl uvězněn za nedovolené ozbrojování a podlamování bojové morálky, v letech 1958–1960 pracoval jako horník ve výkonu trestu (amnestie 1960). V letech 1960–1962 stavěl kulisy v Ústředním loutkovém divadle v Praze, současně navštěvoval přednášky z dějin umění na Palackého univerzitě v Olomouci (1960–1961) a přednášky ze scénografie na DAMU (1961–1962). Potom vystřídal řadu příležitostných zaměstnání, věnoval se literatuře a dálkově studoval Právnickou fakultu UK v Praze (1965–1966). V letech 1964–1966 přispíval do exilového časopisu Svědectví (povídky pod pseud. Milan Štěpka a seriál o kulturní a politické situaci v ČSSR s tit. Dopisy Světlaně pod šifrou Sirius). V srpnu 1966 byl zatčen a v červenci 1967 odsouzen za podvracení republiky k pětiletému nepodmíněnému trestu (na jaře 1968 amnestován a v prosinci 1990 plně rehabilitován). V roce 1969 emigroval do USA. Zde pracoval v řadě zaměstnání, mj. na Harvardově univerzitě (1972–1974) příležitostně přednášel o české literatuře. Spolupracoval s chicagským krajanským listem Denní hlasatel. V letech 1974–1993 působil na Defense Language Institute v Monterey v Kalifornii, kde též do roku 1979 studoval na Chapman College. Přednášel na různých vysokých školách v USA, Anglii, Německu a Rakousku. V roce 1990 byl soudně rehabilitován a v roce 1994 se vrátil do České republiky natrvalo. V roce 2007 spáchal sebevraždu.
 Publikoval v Plameni, Hostu do domu, Literárních novinách, Tváři. V emigraci přispíval do exilových a krajanských periodik Svědectví (Paříž), Americké listy (New Jersey, 1970–1989), Denní hlasatel (Chicago), Právo lidu (Wuppertal, 1982 zde na pokračování Zločin genocidy), Pól (Wuppertal), Reportér (Curych) aj. Po listopadu 1989 uveřejnil povídky ve Svobodném zítřku a Reportéru, dále přispíval do Telegrafu, Denního Telegrafu, Českého deníku a Necenzurovaných novin. Roku 1963 byla uvedena jeho televizní hra Čas plyne i v neděli (r. Miloslav Zachata), hra z roku 1969 Dlouhé dopoledne (sc. + Neklan Hejda, r. Jaroslav Novotný) se dočkala premiéry až v roce 1989. Podle Benešovy povídky Motýl byl v roce 1965 natočen stejnojmenný středometrážní film (FAMU, r. Elmar Klos ml.). Beneš je dle vlastního prohlášení spoluautorem kriminální novely Josefa Frolíka Střílející abatyše (Curych 1983), podílel se rovněž na zpracování Frolíkových pamětí Špion vypovídá (Kolín n. R. 1979), vzpomínek Jana Filípka Ve stínu šibenice (Palm Springs 1982) a na textu pamětí Ladislava Feierabenda Soumrak československé demokracie (Purley 1986–1988). Benešovy knihy byly přeloženy do řady jazyků (němčina, angličtina, japonština, italština). Užíval pseudonymů Milan Štěpka (Svědectví), Bobisud Mihule, Sirius (Svědectví), ing. Čada, a šifer JaB, JeBe, JBS, JBŠ, JeBeš (Americké listy), M. Č., Mojmír Č.
 

Benešovy první prózy převážně reflektují postoj mladého člověka k situaci v Československu na přelomu padesátých a šedesátých let. Formálně sevřené povídky jsou věcným záznamem nenaplněných očekávání, nedramatickou konfrontací představ a reality – nakročením k událostem, které většinou nenastanou, výpovědí o nenaplněných možnostech, které zanechávají deziluzi a zklamání (Do vrabců jako když střelí, Situace). Tendence k objektivizaci je posilována převahou vnějškového popisu nad dialogem, psychologickou povahokresbou a důrazem na detail jako typizační prostředek charakterizující širší skutečnost. Pocit uplývání času v banálních životních situacích je ztvárňován s humorně sarkastickým nadhledem a vypointován pocitem znechucení a skepse (Až se se mnou vyspíš... budeš plakat, Banánové sny). Namísto povídek „všedního dne“ však v Benešově tvorbě začínají postupně převažovat osobním zážitkem inspirované prózy, zachycující konflikt totalitní společnosti s právem člověka na osobní svobodu. Autor se v nich často formou dokumentu navrací k přelomovým okamžikům československých dějin konce šedesátých let a autenticky zaznamenává těsnou propojenost velkých dějinných událostí s konkrétními osudy jednotlivců. Ti jsou v Benešově tvorbě ztvárněni nejčastěji jako morálně silné postavy, vzdorující režimu na základě vnitřního přesvědčení o pravdě a důstojnosti člověka. Benešovy texty velmi často variují téma bezmocnosti jedince v mašinérii komunistických praktik, ve kterých člověka dusí jak strach o sebe a své nejbližší (vzpomínky na vlastní trestní stíhání v kauze spolupráce s exilovým tiskem Indolence), tak přímá konfrontace s tupostí a absurditami obviňování ve státě lidské nesvobody (Svoboda nechodí v rudém šatě). Osobní zážitky z komunistického věznění stojí za vznikem prózy Druhý dech, která pro svou formu dokumentujícího svědectví bývá přirovnávána k Solženicynově novele Jeden den Ivana Děnisoviče, i za fabulovanými prózami, ve kterých autor prostřednictvím osudu konkrétního jednotlivce metaforicky znázorňuje osud tisíců neznámých, jejichž každodenní životaběh byl fatálně narušen totalitní mocí (Balada o Ludimíru). V odlišné poloze se Beneš představuje v textech tematicky nezatížených stigmatem věznění, ve kterých zužitkovává svou zkušenost s životem v Americe. Zobrazení americké demokracie a svobody vyznívá zcela kontrastně k bezútěšnosti situace normalizačního Československa. Kromě střídání poloh napětí mezi humorně nostalgickým vzpomínáním na domov a groteskně hyperbolizovanými událostmi a zážitky v USA (Zelenou nahoru) autor rovněž zaznamenává dynamiku amerického způsobu života s jeho kulturními a společenskými hodnotami, které opakovaně konfrontuje s malostí a omezeností zbolševizovaného československého národa (Americký pitaval, Americká causerie). V odlehčeném proudu vzpomínek na psy (Psové a jiné animálie) či automobily (Moji výbušní zlotvoři) proplétá Beneš historii své rodiny s politickými dějinami československého státu a jejich fatálními dopady na lidské osudy (včetně svých vlastních). Ke svému životnímu tématu lidské nesvobody se Beneš navrací v knize Smrt kmotřička, ve které skutečnou detektivní zápletku vložil do příběhu čerpajícího z vlastní zkušenosti s československým kriminálem a vojenskou službou. V nefabulovaných textech, historickém dokumentu Zločiny genocidy. Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR 1939–1953 a parafrázi Stalinovy knihy Čas voněl snem. Stručný přehled dějin VKS(b), je vylíčen běh událostí od počátku 20. století až do devadesátých let; Beneš zde nikoliv pouze s ohledem na ruskou provenienci opravuje a doplňuje neúplná či úmyslně překrucovaná fakta.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Do vrabců jako když střelí (PP 1963); Situace (PP 1963); Disproporce (PP 1969); Na místě (PP, Toronto 1972; 1992); Až se se mnou vyspíš... budeš plakat (PP, Kolín n. R. 1973; 1991); Druhý dech (P, Curych 1974; 1991); Zelenou nahoru (P, Toronto 1977; zkrác. s tit. ...tak mě polib..., 1991; s tit. Zelenou nahoru. Kiss me, I am Bohemian, 2001); Trojúhelník s Madonou (P, Toronto 1980); Banánové sny (B, PP, Curych 1984; 1991); ...žádné kvítí (PP, Londýn 1985, obsahuje i PP z knihy Na místě a P Druhý dech); Svoboda nechodí v rudém šatě (PP 1995); Balada o Ludimíru (PP 1996); Smrt kmotřička (P 2001); Moji výbušní zlotvoři (PP 2001); Psové a jiné animálie (PP 2004).
Souborná vydání: Do vrabců jako když střelí, Banánové sny (PP 1991).
Ostatní práce: Indolence (vzpomínka a analýza vlastního trestního stíhání z let 1966–68; 1993); Americký pitaval (Rp 1997); Americká causerie. Čtení po Evropě (EE 1997); Zločiny genocidy: Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR 1939–1953 (studie 2001); Čas voněl snem. Stručný přehled dějin VKS(b) (studie 2004).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Die zerbrochene Feder (Stuttgart 1984); Lásky a nelásky (1998); Rasskazy i povesti sovremennych češskich pisatelej (St. Petěrburg 2001).

LITERATURA

Studie a články: The Art of Jan Beneš (Columbia University Press, 1973); M. Špirit: Prostě správňák, LitN 1991, č. 48; J. Lukeš: Jan Beneš, in J. L., Stalinské spirituály (1995); V. Trantina a kol.: Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (2001); J. Urbanec: Ladislav Pecháček, Jan Beneš, Jiří Kratochvil a Milan Exner o nedávné minulosti, in Obraz minulosti v současné české a polské literatuře (2003); J. Lopatka: Posudky (2005); J. Lukeš: Štafeta hodnot a lidských ctností, in J. Beneš, Druhý dech (2006); N. Heilikopp: Witnesses to socialist culture: Two versions of the Czech experience, in Central Europe 2006, č. 4; P. Koura: Krocení oficírského dítěte, MFD 14. 7. 2007; P. Koura: Vzpomínka na Jana Beneše, Paměť a dějiny 2007, č. 1 (zde); P. Zídek: Hon na strýčka Býčka, LidN 1. 9. 2007; J. Fryš: Dvanáct osudů čtyř staletí (2008).
Recenze: Do vrabců jako když střelí: E. Charous, NK 1963, č. 28; M. Jungmann, LitN 1963, č. 36 (zde); J. Petrmichl, RP 27. 9. 1963 (zde); V. Vepřek, LD 24. 9. 1963; J. Vaníček, Plamen 1964, č. 1, J. Lukeš, NK 1991, č. 48 * Situace: B. Doležal, Tvář 1964, č. 7; L. Gawlik, KT 1964, č. 14 (zde); A. Haman, LD 17. 1. 1964; A. Jelínek, LitN 1964, č. 7 (zde); M. Suchomel, HD 1964, č. 4; S. Svoboda, MF 5. 1. 1964 * Disproporce: M. Suchomel, HD 1970, č. 5; Š. Vlašín, Tvorba 1970, č. 12; J. Hájek, Tvorba 1970, č. 14 *Druhý dech: J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1975, č. 49; J. Peňás, ČD 6. 11. 1991; V. Novotný, NK 1991, č. 41; J. Chuchma, MS 1992, č. 21; J. Zizler, Tvar 1992, č. 6 (zde); J. Jílek, A2 2007, č. 6 * Banánové sny: J. P. (= J. Procházka), Svědectví (Paříž) 1986, č. 77 * Až se se mnou vyspíš... budeš plakat: P. Bílek, MS 1991, č. 39; P. A. Bílek, Občanský deník 24. 8. 1991; J. Chuchma, Tvar 1991 (zde), č. 33; P. Janáček, LidN 28. 8. 1991; J. Lukeš, NK 1991, č. 32/33; V. Novotný, MFD 11. 9. 1991; M. Petříček, Tvar 1991, č. 41 (zde); Š. Vlašín, Haló noviny 6. 11. 1991; D. Hrubý, Reflex 1992, č. 2; M. Huvar, Tvar 1992, č. 40 (zde) * ...tak mě polib: (hbk), ČD 26. 3. 1992; V. Píša, Region 26. 9. 1992; J. Ptáčková, Učitelské noviny 1992, č. 16; J. Lukeš, NK 1992, č. 15; V. Novotný, MFD 12. 5. 1992; R. Škvařil, Noviny 11. 5. 1992 * Na místě: D. Hrubý, Pro 1992, č. 31; J. Lukeš, NK 1992, č. 29; rs, Telegraf 22. 8. 1992; M. Tesková, LD 22. 10. 1992; B. Svadbová, Tvar 1993, č. 3 (zde) * Indolence: J. Veselá, Necenzurované noviny 1993, č. 33; H. Břeňová, Československý týdeník 1994, č. 5; P. Hlavatý, Denní Telegraf 8. 1. 1994, příl. Příloha; J. Lukeš, LidN 10. 1. 1994; M. Ležák ml., ČD 4. 2. 1994; J. Malura, Tvar 1994, č. 5 (zde); P. Dostál, RP 25. 7. 1994; J. Strnad, Polygon (Curych) 1994, č. 3/4; K. Souček, Plzeňský deník 25. 4. 1995 * Americká causerie: kra, Večerník Praha 20. 11. 1997; P. Nový, Slovo 21. 10. 1997; V. Píša, Tvar 1998, č. 9 (zde) * Svoboda nechodí v rudém šatě: P. Mandys, ČD 12.–15. 5. 1995; V. Šibrava, NK 1995, č. 18; V. Novotný, Práce 13. 7. 1995; J. E. Voříšková, Prager Zeitung 1996, č. 21, příl. Literaturbeilage der PZ zur Prager Buchmesse; B. Svadbová, Tvar 1995, č. 16 (zde); M. Petříček, LitN 1995, č. 23 (zde) * Balada o Ludimíru: K. Souček, Zemské noviny 4. 4. 1996; K. Souček, Plzeňský deník 30. 7. 1996, příl. Kultura srpen ´96; Z. Mitáček, Jihovýchodní pošta 1997, č. 3 * Americký pitaval: V. Píša, Tvar 1998, č. 9 (též ad Americká causerie) * Moji výbušní zlotvoři: J. Urbanec, Tvar 2004, č. 11 * Psové a jiné animálie: A. Haman, LidN 11. 2. 2004 * Čas voněl snem. Stručný přehled dějin VKS(b): M. Nakonečný, Nový Polygon 2004, č. 5; J. K. Bázler, Aluze 2006, č. 2.
Rozhovory: an, Signál 1969, č. 7; K. Hvíždala, in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992); M. Fikar, Svobodný zítřek 2. 7. 1990; I. Gerová, Svobodný zítřek 1. 2. 1990; P. Janáček, LidN 21. 6. 1990; P. Nový, MFD 27. 12. 1990; J. Velek, MS 1990, č. 27; V. Vondra, SvSl 11. 5. 1990; P. Bartoš – D. Páclová, OD 5. 10. 1991, příl. Fórum OD, č. 16; J. Hůla, Rozhlas 1991, č. 53–57; J. Lukeš, NK 1991, č. 32/33; P. Nový, MFD 6. 8. 1991; J. Ptáčková, Učitelské noviny 1991, č. 46, příl. Obzor; Z. Drozdová, Telegraf 30. 5. 1992, příl. Nedělní Telegraf; S. Kroupová, Metropolitan 21. 7. 1992; J. A. Krystek, Práce 27. 3. 1992; M. Šiška, RP 13. 8. 1992; J. Tušl, Signál 1992, č. 16; J. Tušl, Západ (Ottawa) 1992, č. 1; J. Vejvoda – O. Nutz, Káva u Kische 2 (1992); L. Kohout, ČD 31. 1. 1994; J. Lukeš, LidN 1. 2. 1994; I. Sedlářová, Necenzurované noviny 1994, č. 1; HB, Československý týdeník 1994, č. 2; K. Novotná, Hanácké noviny 13. 4. 1994; V. Přibský, Tau 1994, č. 3; S. Neradová, Českobudějovické listy 23. 11. 1995; A. Zelenka, Týdeník Rozhlas 1998, č. 39; K. Kýr, Plzeňský deník 7. 5. 1999 (také s manželkou Š. Benešovou); K. Kýr, Českobudějovické listy 25. 6. 1999, příl. Víkendové listy; J. Slomek, LidN 22. 3. 2001 (též in Americké listy 2001, č. 13); J. Slomek, LidN 12. 8. 2004; J. Leschtina, HN, příl. Víkend 28. 7. 2006.
Nekrology: F. Cinger, Právo 5. 6. 2007; A. Slezáková, MFD 5. 6. 2007; L. Navara, MFD 15. 6. 2007; J. Rejžek, Týden 2007, č. 24; J. Slomek, LidN 7. 6. 2007; J. Š. Cieslar, LitN 2007, č. 24; T. Brdečková, Respekt 2007, č. 24; P. Šrut, Právo 14. 6. 2007, příl. Salon; V. Novotný, Tvar 2007, č. 13; Z. Lébl, Naše rodina 2007, č. 26; P. Kosatík, HN 4. 6. 2007.
Rozhlas: Příběhy 20. století – Život spisovatele Jana Beneše (24. 6. 2007, zde); Portréty – Jan Beneš (2. 12. 2012, zde).

Autor hesla: Michaela Nondková (1995); Zuzana Malá (2009)
Aktualizace hesla: 11. 3. 2016 (zm; eb)
Aktualizace bibliografie: 11. 3. 2016 (zm; eb)
 
zpět na hlavní stranu